autor: Nephilim
Tom byl rozhodně skvělý bavič. Což bylo štěstí, protože když se ocitl na jakémsi rande se svým pohledným šéfem, byl Bill ještě stydlivější a tišší než obvykle. Většinu času se snažil skrýt svou tvář za velkou sklenicí nějakého super drahého červeného vína, které Tom objednal. A popravdě ho vypil možná více, než měl.
„Takže… jaký je to pocit být bez těch popelníků?“ Zeptal se ho Tom potěšeně a byla to jen další z řady otázek, které mu ten večer položil.
Bill zakašlal a málem se udusil další sklenkou vína. „Ehm, no… trochu mi ty čočky vadí, abych byl upřímný,“ odpověděl smutně; nevyndal je od chvíle, kdy mu je vnutili na focení – Tom křičel, dokud nějaká zbožná duše neběžela do nejbližší lékárny koupit krabičku na jedno použití. Samozřejmě proti nim také protestoval, ale nakonec ho donutili si je vzít a on kvůli tomu málem oslepl.
„To je normální… a navíc, máš je na sobě už několik hodin,“ vysvětlil Tom. „Nikdy jsi je nenosil?“
Bill zavrtěl hlavou.
„To je škoda, máš tak krásné oči,“ poznamenal rasta upřímně.
Bill se začervenal. Zatracená stydlivost.
Byli v luxusní restauraci, v malém soukromém salonku s několika dalšími páry, a bylo tam lehké světlo, tak romantické a inspirující… Bill se opravdu začínal bát, že tohle je skutečné rande. A v tu chvíli ho napadlo, co má Tom za lubem a proč se o něj najednou tolik zajímá.
„Bille…“ začal Tom znovu a elegantně pozvedl sklenku vína. „Chtěl bych se na chvilku vrátit k tomu, co jsem řekl minulý týden…“
Bill zpozorněl a narovnal se na židli. „Co přesně myslíte?“
„Chtěl bych… vzít zpět některé věci, které jsem řekl,“ přiznal rasta a vyhnul se jeho pohledu. Vypadal trochu nesvůj, evidentně nebyl zvyklý brát svá slova zpět. „Nejsi budižkničemu… ani lenoch.“
Bill zatajil dech: chápal, o čem Tom mluví, a vzpomínka na ten den byla natolik bolestná, že jeho výraz vypadal naprosto ztraceně.
„Vůbec si nemyslím, že jsi nespolehlivý,“ dodal rasta rychle, když si všiml černovláskova výrazu. „Chci říct, že spolu pracujeme už více než pět let a myslím, že není nikdo, komu bych mohl věřit víc než tobě.“
Bill cítil nevolnost, ale podařilo se mu na svého šéfa upřít pohled plný překvapení a naděje. „V-vážně…?“ Cítil, že jeho tváře jsou horké, a nedokázal říct, jestli je to kvůli vínu, nebo z Tomových slov.
Tom se přívětivě usmál a natáhl ruku, aby ji položil na tu, kterou Bill nechal ležet na stole. „Vážně, Bille.“
***
To víno na něj působilo. Až příliš. Bill se té myšlence zachichotal, ačkoli jediné, čeho byl poslední hodinu schopen, bylo se jen smát.
„Kam mě to vedete, pane Kaulitzi?“ Zamumlal a potácel se za svým šéfem, který ho táhl za zápěstí.
Celou cestu zpátky si Bill broukal každou písničku, která v rádiu zazněla, chraplavým hlasem typickým pro opilce. Tom si zřejmě myslel, že je roztomilý, protože se usmíval při každém jeho vysokém tónu a několikrát ho pohladil po ruce.
A teď, jak se zdálo, ho lákal do svého pokoje.
Bill se náhle probral, když spatřil obrovskou manželskou postel, ke které mířili.
„Co…?“ Vyhrkl překvapeně a náhle se zastavil. „Pane Kaulitzi?!“ Vykřikl vyděšeně a snažil se vyprostit z jeho sevření.
Tom ho pustil, aniž by nějak naléhal, otočil se k němu a objal ho kolem pasu. „Nechci tě do ničeho nutit, ale… jen jsem si myslel, že cítíš to, co já.“
Bill se začervenal a upřel pohled na šéfovu hruď. Nemohl popřít, že k Tomovi vždycky cítil jistou přitažlivost, a proto se k němu vždycky choval až příliš stydlivě, ale… chystali se překročit jistou hranici a on si nebyl jistý, jestli to chce. Co když se všechno změní, ale ne pozitivním směrem?
„Bille…“ oslovil ho rasta a dvěma prsty mu zvedl obličej. Naklonil se k němu a přitiskl své rty na jeho ve zcela nevinném polibku.
Bill se zachvěl, ale neodtáhl se – nemohl to udělat, ani kdyby chtěl. Nohy se mu podlamovaly a musel se držet rastových svalnatých paží, aby nespadl na zem. Tom ho ochotně podepřel, zvedl ho, odnesl k posteli a něžně jej položil na matraci. Povolil si kravatu – na večeři se oblékl podivně formálně – a přitiskl se k černovláskovi, takže se jejich rty znovu srazily.
Bill si spokojeně povzdechl, zavřel oči a nechal rastu, aby se zmocnil jeho úst, aniž by jakkoliv odporoval. Dal mu ruce na krk, kde jej hladil pod černými copánky a cítil, jak pod tou jemnou masáží sténá. Jeho pánev se automaticky zvedla nahoru, zatímco Tomova tlačila dolů, takže se rytmicky srážely a klouzaly po sobě.
Bill cítil, jak Tomova erekce roste proti jeho a trochu ho to vyděsilo. Pochopil, že se s ním jeho šéf chystal… mít sex, ale otázka zněla: chtěl mít Bill sex se svým šéfem?
Tom mu rozepnul džíny a vklouzl rukama pod triko, dychtivý objevit tu bledou, hladkou kůži, kterou mohl odpoledne na place jen letmo zahlédnout. Tělo jeho asistenta mu vždycky připadalo velmi lákavé, možná kvůli jeho zvláštnímu ženskému způsobu pohupování boků nebo kvůli tomu, že ho jeho štíhlé, dlouhé nohy vždycky vzrušovaly, ale nikdy se neodvážil na něj myslet nějak zvrhle nebo mu dělat nějaké návrhy; když ho však viděl na focení v celé kráse, všechny důvody, které mu bránily to na něj zkusit, se rozplynuly jako písek ztracený ve větru.
Konečně se chystal zjistit, o co za posledních pět let přišel, ale Bill to necítil stejně.
Jakmile Tomovy ruce zamířily do více či méně zakázaných míst, černovlásek vyskočil, sedl si a přitiskl se k obrovskému čelu postele, aby se od rasty dostal, co nejdál.
„Bille? Co se děje?“ Zeptal se Tom, přisunul se k němu a natáhl ruku, aby ho pohladil a uklidnil. „Nemusíš se bát…“
„N-nechci být jednou z vašich děvek,“ vykoktal rychle černovlásek.
Tom trávil celé noci mimo vilu a vracel se až druhý den ráno, a Bill věděl, že je v nějakém hotelovém pokoji v dobré společnosti. Co však nevěděl, bylo, že Tom má rád společnost nejen žen, ale i mužů.
A v žádném případě nechtěl být jedním z nich.
Tom se zastavil a se zájmem se na něj zadíval a Bill cítil, že musí pokračovat. „Jsem váš asistent a nemělo by mezi námi být nic jiného než pracovní vztah. I kdybych chtěl…“ začervenal se, „… myslím, že to nedokážu. Nechci, abych byl jen váš další zářez jen proto, že jste zjistil, že bez brýlí a v drahém oblečení vypadám dobře, já…“
„Víc než dobře,“ dovolil si Tom poznamenat a olízl si rty.
Bill se snažil, aby ho ruměnec, který se mu znovu objevil na tváři, nezastavil. „Já… já to nemůžu udělat. Nemůžu se s vámi vyspat, protože vím, že od zítřka bych se na vás už nemohl dívat stejnýma očima. Nechci to dělat s vědomím, že jsem jen jeden z mnoha, jsem skromný a mám morálku, kterou musím dodržovat.“
„Bille, uklidni se,“ odpověděl Tom, a konečně se mu podařilo pohladit ho po tváři. Viděl v černovláskových očích rozrušení a nechtěl, aby se cítil špatně. „Nejen kvůli tomu, co se stalo dneska, chci… prohloubit svůj vztah s tebou. Jenže dnes se stalo něco, co mě nějak odblokovalo. Ale tyhle myšlenky už tam byly i před tím.“
Bill mu věnoval chvějící se úsměv. „Snažíte se mě uklidnit tím, že mi říkáte, že jste se mnou chtěl spát už dřív? Myslím, že tohle nebude fungovat…“
Tom se usmál: „Když to řekneš takhle… A abych odpověděl na tvou otázku…“ naklonil se k jeho uchu a políbil ho na ušní lalůček, než zašeptal: „Nejsi jako všichni ostatní.“
A protože byl okouzlený, odvařený a naivní, Bill tomu uvěřil a rozhodl se, že mu to dovolí.
Nemohl tvrdit, že je expert, co se sexu týká a podobné věci, takže ani přesně nevěděl jak, ale o pár minut později se ocitl nahý, na všech čtyřech, s obličejem přitisknutým do měkkých polštářů, zatímco Tom za ním se soustředil a pečlivě osahával jeho zadek.
„Mh…“ zabručel Tom při pohledu na ten nejdokonalejší a nejsvůdnější zadek, jaký kdy viděl. Pohladil měkkou, bledou kůži a připadal si skoro jako hanobitel posvátného místa.
Bill se cítil rozrušený a frustrovaný, protože neviděl, co Tom dělá, ale věděl, že rasta zblízka zkoumá jeho zadek, což byla asi ta nejtrapnější věc, která se mu kdy stala.
Tom přejel palcem po otvoru a cítil, jak z něj sálá teplo. Zasténal a představil si, jak fantastické by bylo být konečně uvnitř Billa, zvlášť když černovláskova dírka byla jedna z nejmenších, jaké kdy viděl.
Na okamžik ho napadlo, co když se jí nikdo nikdy nedotkl, a srdce se mu rozbušilo. Okamžitě tu myšlenku vyhnal z hlavy: Bill nemohl být panic a takhle se mu oddat. Ne, to by bylo příliš dobré na to, aby to byla pravda.
„Počkej chvíli…“ zamumlal a natáhl se přes černovláska, aby se dostal k nočnímu stolku. Prohrábl horní šuplík a popadl malou lahvičku lubrikantu.
„Co-co je to?“ Zamumlal Bill do přikrývky a úplně zrudl v obličeji.
Tom se zamračil. „To je… lubrikant. Pro… však víš,“ vysvětloval pomalu a byl překvapený, že to Bill nepochopil hned.
Černovlásek se zachvěl. Po těch slovech bylo všechno ještě… opravdovější. Chystal se mít sex se svým šéfem. Mužem, se kterým žil pět let a kterého se neodvážil ani dotknout.
Jediné, čím si byl jistý, bylo, že se mu od zítřka už nikdy nepodívá do tváře.
Tom si na prsty nanesl trochu gelu a začal Billa připravovat. Černovlásek stiskl prostěradlo mezi prsty a zatajil dech, když do něj Tomovy prsty jeden po druhém vklouzly a roztáhly tak jeho malý otvor.
Rasta několikrát zasténal – Billovy svaly svíraly jeho prsty ve smrtícím sevření a byl si skoro jistý, že ten tlak cítí až na svém penisu. Bill naopak sténal bolestí a snažil se svoje protesty tlumit v přikrývce, alespoň do chvíle, než začal sténat z úplně jiného důvodu.
„Jsi v pořádku?“ Tom cítil, že je úplně uvolněný, ale chtěl, aby mu to potvrdil.
Bill v reakci na to zasténal rozkoší a přitlačil se na Tomovy prsty. Rasta se usmál, vyndal je a znovu popadl lubrikant. Ani ho nenapadlo zeptat se Billa, jestli to chce udělat on, protože až příliš spěchal, aby se dostal do jeho těla, a černovlásek se stejně zdál být ztracený v nějaké jiné dimenzi.
Potřel si erekci lubrikantem a nasměroval svůj penis proti černovláskovu otvoru. „Můžu?“
Bill nic neřekl, ale i přesto Tom pohnul boky dopředu a pomalu se do něj ponořil. Zavrčel a zaklonil hlavu, když jeho erekci postupně obklopilo Billovo neodolatelné teplo. Dostal se do půlky, pak se zase vytáhl, aby se vzápětí zase vrátil zpátky, až jeho boky políbily černovláskovy půlky.
Bill vzlykal a jeho tělo se třáslo. Bolest byla nesnesitelná.
Tom se sklonil, až se jeho hruď přitiskla k černovláskovým zádům, a objal ho. „Za chvíli to bude lepší, slibuju,“ zašeptal a pomyslel si, že Bill nesjpíše dlouho s nikým nespal, a tak si musí znovu zvyknout. Nikdy si o svém asistentovi nemyslel, že je heterosexuál: bylo až příliš zřejmé, že je Bill gay.
Vypadalo to, jako by Bill slabě přikývl, oči měl však pevně sevřené stejně jako pěsti kolem prostěradla. Tom se rozhodl, že pokud mu chce ulevit, musí se začít hýbat, a tak to udělal. Narovnal se, znovu se z jeho těla povytáhl a pomalu pohnul znovu boky vpřed a s táhlým zasténáním se do Billa vnořil. Po tomto přírazu následoval další a další. Při každém Tomově pohybu si Bill povzdechl a jeho tělo se otřásalo vzlyky. Takhle to Tom nechtěl, chtěl, aby si to užil i on.
Chytil Billa za boky a přitáhl si ho k sobě, když do něj znovu vnikl a tentokrát se dotkl jeho prostaty. Bill zalapal po dechu a hlasitě zasténal rozkoší.
Tom se usmál a opakovaně to místo zasáhl, krátce nato ucítil, jak se proti němu Bill ochotně přitiskl boky. Vzlyky postupně utichly a nahradily je vzdechy a výdechy pokaždé, když ho Tom potěšil přírazem na jeho slastný bod.
Bill zasténal, havraní vlasy se mu lepily na zpocené čelo a po tváři mu dál stékaly slzy, i když už necítil žádnou bolest. „P-pane Kaulitzi…“ zamumlal ztěžka.
Rasta se k němu znovu sklonil a zpomalil své přírazy. „Bille, jsi v pořádku…?“ Zeptal se ho zadýchaně.
Bill polkl a stydlivě zavřel oči. „Ch-chtěl bych vás políbit…“
Tom se něžně usmál a pomalu se od něj odtáhl. I hned slyšel, jak nesouhlasně zasténal. Otočil ho na záda a zatajil dech: Billův obličej byl zarudlý a vlhký od příliš mnoha slz, jeho čokoládově oči byly lesklé a trochu zmatené a už se snažil schoulit, aby unikl rastovu pronikavému pohledu. Vypadal tak malý a bezmocný, že Tom pocítil, jak se v něm vzedmula vlna něhy, a sklonil se, aby ho políbil, a něžně ho držel v náručí.
Bill ho objal třesoucíma se rukama, přitulil se do toho tepla a opětoval mu polibek. To objetí ho dokonale uklidňovalo.
Tomova ruka vklouzla mezi jeho stehna a Bill je reflexivně rozevřel, čímž mu opět umožnil přístup k nejintimnější části svého těla. Tom znovu vklouzl do jeho těla, už snadněji, a začal se pomalu pohybovat, přičemž Billa mezitím dál líbal.
Bill se mu zachvěl v náručí. Tomuhle se říkalo milování?
Tom vklouzl tak hluboko, až hlasitě zasténal. „P-pane Kaulitzi…“ vykřikl.
„Říkej mi Tome…“ zašeptal rasta a políbil ho na tvář.
Bill zrudl, položil ruce na jeho hruď a místo do tváře svého milence se díval na ně. „Tome…“
„Jo,“ usmál se Tom a políbil ho na rty. Vzal do ruky Billovu erekci a párkrát rukou pohnul. „Chci slyšet, jak křičíš moje jméno.“
Bill se prohnul v jeho náručí, takže Tomův penis pronikl hlouběji do jeho těla. Rastova ruka byla zkušená a Bill věděl, že to dlouho nevydrží. Tiskl jeho záda rukama, zarýval mu nehty do kůže a nohy mu omotal kolem pasu. „Tome,“ zasténal.
„Křič moje jméno, Bille,“ šeptal mu zadýchaně Tom do ucha a zrychlil pohyby ruky.
Bill cítil, jak se mu stahuje žaludek, a už nedokázal déle zadržet orgasmus, který se ho náhle, prudce zmocnil. Vykřikl jméno svého šéfa a smočil mu ruku vlastním uvolněním.
Tom zavřel a krátce nato se na něj zhroutil, potom, co jeho tělo naplnil svým uvolněním a zasténal jeho jméno.
Bill ho nepustil, ani když Tom vyklouzl z jeho těla. Chtěl zůstat v jeho náručí a doufal, že mu to Tom dovolí.
Rasta se přetočil na bok, popadl deku, zatímco Bill dál zmateně ležel a čekal na jeho reakci. Cítil nepříjemné pálení mezi nohama a Tomovo teplé sperma, které mu stékalo po stehnech.
Tom se uvelebil pod přikrývkou a podíval se na Billa, který se krčil v rohu. „Co tam děláš? Pojď sem,“ zavolal na něj tiše a zvedl ruku.
Bill se usmál, přilehl si k němu a položil mu hlavu na rameno. Tom se k němu přitulil, jak nejlépe uměl, a ochranitelsky ho objal.
„Dobrou noc, Bille,“ řekl Tom a políbil ho na čelo.
Bill slyšel tlukot jeho srdce a přitulil se k němu blíž. „Dobrou noc… Tome.“
***
Bill pomalu zamrkal, pak otevřel oči a zjistil, že na něj Tom hledí.
„Oh,“ vydechl tiše zastřeným hlasem. Promnul si oko sevřenou pěstí. „Dobré ráno.“
„Dobré ráno,“ odpověděl Tom tiše a strčil mu neposedný pramen vlasů za ucho. „Vyspal ses dobře?“
Bill přikývl, byl si naprosto jistý, že se vyspal dobře: Tomova postel byla rozhodně mnohem prostornější a měkčí než ta jeho. „Mhh…“ rozhlédl se a všiml si světla pronikajícího skrz závěsy. „Kolik je hodin? Není pozdě?“ Zeptal se ustaraně.
Tom zavrtěl hlavou a zasmál se. „Ještě není pozdě, ale měli bychom vstávat.“
Bill znovu přikývl, a pak se na něj podíval. Toužil se ho zeptat, jak to vlastně teď mezi nimi je: jsou partneři? Milenci?
Znovu sklopil zrak a pohrával si s jedním z jeho copánků, jelikož usoudil, že otázky mohou počkat. Nechtěl kazit tu idylku. Znovu zavřel oči a opřel se o Tomovo vypracované tělo.
„Bille,“ oslovil ho rasta a pohladil ho po tváři.
Černovlásek vzhlédl a s nadějí se usmál. „Mh?“
Tom se ušklíbl: „Červená.“
***
„Vážně, Bille, co to s tebou, sakra, je?“
Černovlásek si povzdechl a položil hlavu na stůl. „Nic.“
Georg protočil očima. „Jo, to vidím! No tak, co se děje?“
Bill vzhlédl a uviděl svého šéfa, jak kráčí chodbou a vzrušeně hovoří s několika manažery. Ucítil bodnutí u srdce a zabořil hlavu zpátky do stolu. „Nic,“ zamumlal.
Georg si povzdechl. „Hele, já teď musím jít za tím kreténem Schäferem, ale až se vrátím, tak to vyklopíš, jasný?“
Bill počkal, až uslyší, jak se jeho kroky vzdalují, a pak znovu vzhlédl. Tom tam stále byl a hádal se o něčem s nějakými muži, ale jejich slovům nerozuměl.
Toho rána se Tom choval normálně, až příliš normálně. Vypadalo to, jako by se mezi nimi nikdy nic nestalo, a přitom se stalo prakticky všechno.
Bill se stal opět jen jeho asistentem, ale to už mu v tuhle chvíli nebylo příjemné. Ne po tom, co mu dal.
A všechna ta sladká slova? Všechno to byly lži?
Bill by si nikdy nemyslel, že je Tom Kaulitz takový. Věděl, že rád zažíval dobrodružství, ale nemyslel si, že by byl tak krutý. Stále doufal, že za jeho očividným nezájmem o něj je nějaký důvod, a těšil se, až si s ním bude moci promluvit o samotě.
Bill zasténal.
Zamilovat se do svého vlastního šéfa.
Skoro trestný čin.
***
„Bille, Kaulitz tě chce ve své kanceláři,“ upozornil ho jeden z kolegů a spěchal se štosem papírů v ruce někam pryč. Černovlásek vyskočil a div se nerozběhl k ředitelově kanceláři. Zaklepal, přenesl váhu z jedné nohy na druhou, protože se nemohl dočkat.
„Pojď,“ pozval ho zevnitř Tomův hluboký hlas.
Bill vstoupil se srdcem až v krku a skoro zapomněl na svou přirozenou stydlivost, když s pohledem upřeným na ředitele přešel ke stolu. Tom byl jako vždy skloněný nad papíry a ani nezvedl oči, když se Bill postavil přímo před něj.
„Volal jste mě, pane Kaulitzi?“ Zeptal se a při posledních dvou slovech přešlápl ve snaze upoutat jeho pozornost.
Tom nepřítomně přikývl a načmáral na dokument několik podpisů. „Přinesl bys mi kávu? Vlastně, když už jdeš do Starbucksu, dal bych si dnes raději frappuccino.“
Bill na něj zmateně zíral – rozhodně to nebylo to, co očekával. Myslel si, že si ho Tom nechal zvolat, aby si s ním promluvil o tom, co se stalo, aby mu řekl, že si nemá dělat iluze, nebo naopak, že se omlouvá za své odměřené chování z rána.
Místo toho chtěl Tom zjevně pokračovat v lhostejnosti.
„Pane… …Tome,“ začal, odhodlaný si pár věcí ujasnit.
Tom k němu konečně vzhlédl, ale jeho výraz nebyl ani milý, ani zmatený, jak Bill očekával. Byl naštvaný.
„V práci jsem pan Kaulitz,“ řekl mu rasta chladně. „Pro všechny. Teď mi, prosím, přines tu kávu.“
Bill cítil, jak se mu dělá špatně a hrozilo, že se mu podlomí nohy. Beze slova vyběhl z kanceláře; bylo mu na zvracení, možná se jeho tělo snažilo odmítnout srdce, které mu po Tomových slovech spadlo až do žaludku, těžké jako balvan.
Prošel kolem Georga, skoro do něj vrazil. Jeho přítel na něj hleděl, jako by se zbláznil. „Bille?!“
Černovlásek si ho nevšímal a utíkal na toalety, zatímco se mu po tváři skutálela první slza.
***
„Bille, pojď ven, no tak…“ zašeptal Georg a jemně zaklepal na dveře jedné z kabinek.
Černovlásek se tam před tři čtvrtě hodinou zamkl a zdálo se, že nemá v úmyslu vyjít ven. Za dveřmi byly slyšet jen tlumené zvuky, jako vzlyky, a Georg nechápal, co se stalo.
„Ne,“ řekl Bill už poněkolikáté a jeho hlas byl tichý a chraplavý.
„Řekneš mi, co se děje? Ničemu nerozumím a chci ti pomoct…“ přiznal Georg po pravdě. Koneckonců, dělal si o černovláska starosti.
Bill chvíli mlčel. Potřeboval to ze sebe dostat, ale mohl Georgovi v něčem takovém důvěřovat? Co když to někomu řekne?
Moment. To Tom se k němu choval jako idiot, a i kdyby to vyšlo najevo, nejhorší by byl on, ne Bill.
„Bille?“ Oslovil ho Georg.
„Já… já… vyspal jsem se se svým šéfem,“ přiznal šeptem, přitiskl si kolena k hrudi, a ještě víc se schoulil na podlaze kabinky.
„COŽE?!“ Vykřikl šokovaně Georg. „Ty jsi spal s Kaulitzem? A proč? Slíbil ti povýšení?“ Zeptal se hned, aby se v příští vteřině uklidnil. „Samozřejmě kvůli povýšení bych se od něj taky nechal šukat… Nesnáším tuhle úředničinu…“
„GEORGU!“ Vykřikl Bill a opřel si čelo o kolena. „Tohle je vážné, posral jsem to!“
„Proč? Nepovýší tě?“
„Nešlo o žádné povýšení!“ Vzlykl Bill. „Myslel jsem, že mě má opravdu rád, ale od rána mě prostě ignoruje! Nevím, co mám dělat, byl jsem tak hloupý…“
Tom začínal trpět kofeinovým absťákem, a protože se Bill stále nevracel, rozhodl se, že se půjde podívat, jestli jeho asistent zase někde neusnul. Uvědomil si, že byl ráno možná příliš tvrdý. Viděl Billův ztracený a ublížený výraz a stále musel přemýšlet nad tím, proč se tak zachoval. Možná se sám bál, bál se, že ho bude mít rád až moc.
To však neomlouvalo jeho chování k Billovi; černovlásek za to nemohl. Napadlo ho, že by si s ním měl ještě jednou promluvit z očí do očí, večer ve vile, ale pak si vzpomněl, že večer se koná večírek s vedoucími pracovníky. Zatraceně.
Automat na kávu byl před kancelářemi, a aby se k němu Tom dostal, musel projít kolem záchodů. Když procházel kolem dveří, uslyšel zevnitř vzrušené hlasy a zdálo se mu, že jeden z nich poznává. Dveře byly pootevřené, a tak Tom nahlédl dovnitř a spatřil před jednou z kabinek Georga Listinga. Tom se zamračil. Mluvil sám se sebou?
„Bille, no tak, možná to není tak zlé, jak si myslíš… Možná jsi tu Kaulitzovu lhostejnost jen špatně pochopil.“
Tom zalapal po dechu. Mluvili o něm? A ten, kdo byl zamčený na záchodě, byl Bill?
Pozorně se zaposlouchal, protože Georg stále mluvil.
„A kromě toho, i kdyby to byla známost na jednu noc, co na tom záleží?“ Řekl brunet, aby Billa utěšil. „Vytřískal jsi z toho, co jsi mohl, ne?“
Z kabinky se ozvalo několik zvuků a o několik vteřin později se dveře rozletěly a odhalily rozzuřeného a uplakaného Billa.
„Co na tom záleží? Samozřejmě, že mi na tom záleží, protože jsem byl PANIC, Georgu! PANIC!“ Vykřikl Bill zoufale a po zarudlé tváři mu tekly slzy. „Dal jsem mu všechno, co jsem měl, a podívej, co jsem dostal na oplátku!“
Tomovy oči se rozšířily a instinktivně ustoupil od dveří. Takže se vážně nemýlil, skutečně byl Billův první…
Slyšel, jak Georg vzdychl. „Oh, Bille…“
Nejspíš se ho chtěl pokusit utěšit.
Jeho mozek v tu chvíli nedokázal myslet rozumně, a tak se prostě vrátil do své kanceláře a zavřel se tam na zbytek dne.
***
Tom s Billem nemohl mluvit, ani se na něj podívat, dokud s ním nejel na večírek. Celá akce se odehrávala v jedné z firemních místností, která by na první pohled mohla vypadat pochmurně, jenže byla zařízena tak, aby vypadala více… cool.
Tom se opravdu necítil na to, aby se bavil, natož aby sbalil někoho, s kým by měl strávit noc.
Jakmile vešli dovnitř, ztratil Billa z dohledu a jediné, co chtěl, bylo najít ho, vzít ho ven a promluvit si s ním. Litoval, že nevyužil příležitosti v autě, ale Bill vypadal, že se ho pokusí kousnout, kdyby se odvážil otevřít pusu. Když ho takhle viděl, udělalo se mu špatně, a ještě lépe si uvědomil, co všechno provedl. Včera v noci nelhal. Opravdu mu na Billovi záleželo… Měl ho rád. A možná ještě víc než to, to nedokázal říct, ale časem by na to přišel. Nechtěl to pokazit, když se teď věci začaly ubírat správným směrem.
„Listingu,“ zavolal a přešel k brunetovi, který se mu poslední dobou pletl až příliš často do cesty. „Nevíš, kde je Bill?“
Tomovi se zdálo, že se usmíval jako někdo, kdo to ví, ale o dvě vteřiny později zvážněl, takže to rasta bral jen jako nějaké nedopatření.
„Ehm, ne…“ odpověděl neurčitě brunet a rozhlédl se kolem. „Šel na záchod, ale – ó, tady je!“ Vyhrkl a ukázal na dveře.
Tom se otočil tím směrem a byl ohromen. Bill právě vstoupil do místnosti a hned na sebe přitáhl spoustu pohledů. Pohledů, které by obyčejný Bill oblečený jako nemoderní asistent nikdy nepřitáhl.
Bylo to proto, že ten večer měl na sobě jeden z outfitů, které měl na sobě při focení. Tom ho donutil, aby si to oblečení nechal, a tvrdil, že mu sluší – což byla pravda – a Bill protestoval, že je nikdy nebude nosit.
Ale místo toho…
Rasta div neslintal.
Bill klidně vešel dovnitř, aniž by si vůbec uvědomoval, jak dokonale v tom oblečení vypadá. Lesklá černá kůže obepínala jeho tělo téměř jako druhá kůže a každou jeho křivku činila desetkrát smyslnější. Když k tomu připočteme jeho přirozenou houpavou chůzi, můžeme říct, že Bill byl mnohem víc sexy než většina žen na té party.
Georg měl šílený plán a Bill nemohl uvěřit, že by mohl vyjít, ale neměl co ztratit. Víc než o plán šlo o pomstu: Georg viděl nějaké stránky Maxe a tam našel Billovy fotky – a tím to všechno začalo. Navrhl Billovi, aby se na večírku objevil v jednom z toho oblečení a uvidí, jak Tom zareaguje, až zjistí, že Billa chtějí i jiní muži – což se jistě brzy stane.
Bill se zdráhal, ale nakonec si to oblečení nacpal do tašky, a když přišli na party, zmizel na záchodech, aby se převlékl.
A teď na sobě cítil až příliš mnoho očí.
Bill si Toma hned všiml, ale záměrně ho ignoroval a šel si dát něco pití. Nalil si do sklenice pivo, protože popravdě řečeno moc alkohol nepil, a opřel se o stůl, aby sledoval večírek. Byl zvyklý na tyhle pitomé firemní večírky, které se zřejmě pořádaly jen proto, aby si to rasta mohl rozdat s nějakou kolegyní nebo kolegou, aniž by toho druhý den ráno litoval. Tom většinu svých románků potkal na takových večírcích a Bill se při té představě znovu zachmuřil.
„Dobrý večer,“ pozdravil ho muž v obleku, v němž Bill poznal jednoho z generálních manažerů Tomova podniku. Bill z jeho pohledu pochopil, že na toho starého muže udělal dojem.
„Dobrý večer,“ pozdravil ho srdečně a přátelsky se usmál.
„Pracuješ tady, zlato?“
Bill se napil piva a skryl znechucenou grimasu za sklenicí. „Ano, jsem asistent jednoho z manažerů.“
„Kdybys byl můj asistent, připadal bych si jako nejšťastnější člověk na světě,“ vydechl muž a hltal ho očima.
Bill se začervenal, nemohl si pomoci, ale nic neřekl.
„Co kdybychom odsud vypadli a šli někam, kde budeme sami?“ Zeptal se ho ten muž a zasunul ruku za černovláskova záda, nebezpečně nízko.
Bill zpanikařil: neměl v plánu se nechat sbalit. Rozhlédl se a uviděl Georga, jak jednou rukou dělá „OK“ a mrká. On tohle snad už předtím předvídal?
Georg se málem zasmál nad nevěřícným výrazem v Billově tváři. Opravdu si ten kluk neuvědomoval, co v něm je?
„Co to ten chlap, sakra, dělá?“ Zahřměl Tom a zamračil se na muže, který odváděl Billa.
Georg šibalsky povytáhl obočí. „Má zájem o nějaké pěkné zboží, šéfe.“
„Listingu!“ Zavrčel ředitel a zlostně se na něj podíval. Ve skutečnosti nebyl naštvaný na Georga, ale na toho starého hajzla, který se dotkl jeho asistenta.
„Šéfe, nechci vám do toho kecat, ale Bill je vážně kousek, a to nemluvím jen o jeho vzhledu,“ potvrdil Georg a mrkl na něj. „Takže s ohledem na to, že nic nevím a nechci se do toho míchat… jestli ho chcete, proč si pro něj prostě nejdete?“
Tom zíral na Georga s vykulenýma očima a nemohl uvěřit tomu, co právě slyšel. Ani ne tak proto, že mu to řekl jeden z jeho zaměstnanců, ale proto, že měl pravdu.
Podíval se na Billa a toho druhého muže, ale zahlédl jen, jak se za nimi zavírají dveře místnosti.
„Do prdele!“
***
„Jsi opravdu nádherný, víš to? Na asistenta je tě škoda,“ řekl muž a nemohl od Billa odtrhnout ruce. Skládal mu ty nejsmyslnější komplimenty a jedna jeho ruka už byla téměř u jeho zadku a chtivě ho hladila po kůži nad kalhotami.
Bill se snažil neoklepat odporem a přemýšlel, jak dlouho by měl v této frašce pokračovat. Teď byli venku sami a po Tomovi nebylo ani stopy. Bylo zřejmé, že o něj nemá zájem.
Při té myšlence se Billovi sevřelo srdce ještě víc než předtím a černovlásek sklopil zrak.
„Hej, co ty smutné oči?“ Pokračoval muž, jednou rukou ho chytil za obličej a s touto otázkou k němu přistoupil. „Tak krásné oči by nikdy neměly být smutné…“ zašeptal, když se přibližoval ke svému cíli: Billovým rtům.
Bill byl naprosto povolný, zničený důkazem, že pro Toma nic neznamená. Byl to jen dobrý šuk, nic víc. Už ho ani nezajímalo, co by mu ten člověk mohl udělat, protože teď už bylo jeho panictví zahozené, ztracené tím nejhorším způsobem, a neexistoval způsob, jak ho získat zpátky, takže Bill měl pocit, že je úplně bezcenný.
„Víš, mohl bych se zeptat tvého šéfa, jestli by mi tě nedal… Nový asistent by se mi opravdu hodil…“ zašeptal muž a skoro se dotkl Billových plných rtů. „Jak se jmenuje tvůj šéf…?“
„Tom Kaulitz, těší mě!“ Vykřikl hlas za ním a o dvě vteřiny později toho muže prudce od černovláska odtrhl. „Chtěl jsi se mnou mluvit o mém asistentovi, Krausi?“
Bill zamrkal a zmateně zvedl hlavu. Byl tam Tom? Tom si pro něj přišel…?
Muž jménem Kraus se stal ztracenou ovcí, jakmile se setkal tváří v tvář se svým nadřízeným. „Ne, pane Kaulitzi, jen jsem s vaším asistentem probíral nějaké věci…“
„OK a už jste skončili?“ Zeptal se Tom znovu tónem, který naznačoval, že to tak musí být.
„Jistě, jistě!“ Vykoktal muž a odešel. „Hezký večer, pane!“
Bill si mnul ruce a nevěděl, co dělat. Tom si pro něj přišel, a to znamenalo, že mu na něm záleží, ne? Že žárlí, jak řekl Georg.
Proč by jinak přišel?
„P-pane Kaulitzi…?“ Zamumlal vyděšeně, aniž by se odvážil na něj podívat.
Tom sledoval Krause pohledem, počkal, až se mu ztratí z dohledu, pak se otočil a bez varování se doslova vrhl na Billovy rty. Černovlásek překvapeně vypískl, ale necouvl, přitiskl se k němu a s velkým potěšením mu polibek opětoval. Nohy se mu podlomily jako vždycky, ale Tom ho držel pevně kolem pasu a přitáhl si ho k sobě, doslova hltal jeho rty, jako by je chtěl sníst.
Když se odtáhl, Billovi se točila hlava. Tom se na něj vážně díval, jako by se zlobil. „Jsi můj,“ prohlásil pevně a Bill cítil, jak taje. Zdálo se, že ta včerejší noc pro něj něco znamenala.
„J-jsem v-váš?“ Zopakoval Bill zmateně. Příjemně zmatený.
„Jo, jsi můj, vždycky jsi byl, už od chvíle, kdy jsem tě sebral z ulice a přivedl do svého domu,“ upřesnil Tom a v očích se mu nebezpečně blýsklo, ale zároveň v jeho očích bylo patrné vzrušení.
Úsměv, který se Billovi objevil na rtech, zmizel. „Oh, bere mě jen jako věc…“ zamumlal a vyhnul se jeho pohledu. Na okamžik si myslel, že…
Tom se pobaveně usmál, objal ho a položil mu rty na ucho. „Říkej tomu, jak chceš… věc, milenec, přítel…“ zašeptal a Bill se začervenal. „Faktem zůstává, že jsi moje všechno.“
Bill zatajil dech a odtáhl se, aby se Tomovi podíval do očí. „V-vážně…?“
Tom přikývl. „A můžeš mi říkat Tome, jestli chceš. I v kanceláři, pokud tě nikdo neuslyší, nechci se dostat do potíží a ani tebe ne.“
Bill rázně přikývl a usmál se. „Tome,“ řekl rychle a vzal ho za ruku.
Tom mu stiskl ruku a naklonil se k němu, aby ho políbil na rty, pak na čelo, a nakonec na krk těsně pod uchem, kde zašeptal: „Ale musím přiznat, že když mi říkáš pane Kaulitzi, vzrušuje mě to…“
Bill se zasmál a natáhl se k němu pro další polibek. „Jak si přejete, pane Kaulitzi.“
***
„Zelená,“ opakoval si Bill jako mantru, když už poněkolikáté vpadl do Tomovy obrovské skříně. I když byli spolu, v práci se nic zásadního nezměnilo, kromě toho, že Bill dělal Tomovi modela častěji – jelikož rasta přiznal, že Bill je jeho nejoblíbenější model a že, no… Billův starý pokoj byl teď nevyužitý, protože černovlásek spal v jedné posteli se šéfem…
Bill posunul několik ramínek a hledal zelené tričko, které by se Tomovi mohlo líbit. Tom to mohl klidně udělat sám, ale očividně ho bavilo sledovat, jak Bill trpí. Černovlásek měl nakrčené čelo a jazyk mezi rty jako vždy, když se soustředil. Navzdory všemu dál plaval v módě a barvách, ale přesto chtěl pro Toma odvést tu nejlepší práci.
„Mh, jsi tak soustředěný…“ uslyšel hlas za sebou, než ho kolem pasu objaly dvě silné paže. Tom si položil hlavu na jeho rameno a políbil ho na krk. „Jak to jde?“
„Už mám džíny a boty, jestli se chceš začít oblékat,“ odpověděl Bill, stále soustředěný na výběr trička.
Tom se odtáhl a vzal si od černovláska oblečení, pak si sundal tílko i kalhoty a oblékl si džíny, ale zůstal bez trička. Díval se, jak Bill stojí na špičkách, aby dosáhl do horních poliček, a nemohl odolat nutkání dostat se za něj a chytnout jeho pevný zadeček.
Černovlásek vypískl a pohoršeně se otočil k Tomovi, který ho přesto dál osahával a hladil po jeho tak přitažlivém zadečku. „Mhh…“ zasténal potěšeně.
„Tome!“ Vykřikl Bill a předstíral pohoršení. „No tak, nech toho, už jsem ti vybral i tričko!“
Tom se zadíval na zelené triko v černovláskových rukou a usmál se. „No víš, myslím, že jsem si to právě rozmyslel…“
Billova ramena poklesla. Trvalo mu půl hodiny, než ty šaty pečlivě vybral!
„Panebože, co? Žlutá, modrá, bílá…?“ Odvážil se Bill a už se rozhlížel kolem, co by mohlo být vhodné.
„Ne,“ Tom se dál potutelně usmíval, pak chytil Billovu bradu mezi ukazováček a palec a vlepil mu polibek na rty. „Sex.“
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
