autor: Nephilim
Tom si nemohl pomoct, ale už potřetí se zlomyslně usmál.
Simone nadávala Billovi už asi půl hodiny a zdálo se, že s tím nehodlá jen tak přestat. Bill stál s pohledem upřeným na podlahu a vypadal, že je mu to líto, ale Tom věděl, že ve skutečnosti jen chce, aby matka skončila a on si pak mohl jít po svém.
Ne, že by se o to nějak staral. Bill udělal chybu, a teď nese následky.
Oh, byl tak spokojený! Teď už černovlásek nebyl maminčin mazánek, dokonalý syn, ten, který „by to nikdy neudělal“! Vždycky byl potížista Tom, a i když to byla kolikrát Billova chyba, Simone ho odbyla slovy: „Tohle by Bill nikdy neudělal!“
A přesto to Bill udělal.
Sám si vykopal hrob.
Tom si nemohl pomoci, ale těšilo ho to.
„To jsem od tebe prostě nečekala, Bille! Jak jsi mi mohl něco takového zatajit?! Uvědomuješ si, že bys mohl mít nějaké komplikace, infekci a nevím co ještě všechno kvůli téhle… téhle… téhle… věci!?“ Křičela Simone a trochu nadzvedla Billovo tričko, čímž odhalila tetování složené ze tří pravidelných hvězd.
Tom musel uznat, že se mu to tetování líbí. Připadalo mu to… sexy. Vlastně mu na Billovi připadalo sexy všechno, ale v tu chvíli myslel spíš na to, jak budou holky šílet z té malé hvězdičky, která věčně trčí z bratrových kalhot a hraje si na „je tam, není tam“. Doslova je přivede k šílenství. Vlastně je už k šílenství přivedl a nebylo to snadné. Ale Bill uměl být velmi provokativní, když chtěl.
„Mami… nedostanu žádnou infekci… ten kluk mě o tom ujistil, a navíc jsem ji neměl, ani když jsem si nechal udělat piercing, musím mít prostě nějakou speciální protilátku, která…“
„Šetři s dechem, Kaulitzi! To, že je ti skoro 16, neznamená, že si můžeš dělat, co chceš! Kromě toho je piercing stále otevřená debata: když ses mě ve dvanácti zeptal, jestli si můžeš nechat udělat piercing za tu dobrou známku z matematiky, nenapadlo mě, že by sis další rok nechal udělat další! A ještě k tomu do jazyka; ta nehygienická věc, co se dotýká tvého patra! Divím se, že jsi ještě nedostal rakovinu!“
„MAMI!“ Vyštěkl Bill a protočil očima. „Proč musíš být vždycky tak pesimistická? S piercingem – který mi mimochodem sluší – jsem žádné problémy neměl a s tetováním mít problém taky nebudu!“
Simone se zablesklo v očích a Tom se zasmál. Bill se na něj podíval a žena také, jako by chtěla říct: „I tebe můžu seřvat, jestli chceš.“ Tom zavřel ústa a dál si užíval tu scénu.
Simone udělala krok vpřed a Bill si zakryl obličej rukama. Tahle scéna už tu jednou byla: když se vrátil, matka ho honila po domě a šlehala ho utěrkou, jakmile se k němu dostala tak blízko, aby ho utěrka zasáhla. Tom seděl v kuchyni a smál se, jak Bill vyděšeně prchá, a pak když měl pár vteřin k dobru, se před ním zastavil, jen aby na něj vrhl vražedný pohled. Ale Tom se smál dál, protože Bill musel okamžitě zase utéct, když uslyšel Simone křičet, že jestli ho chytí, tak ho zabije.
Ale Simone teď neměla v plánu udělat nic. Jen na něj zírala, zvedla oči nahoru a vykřikla: „GOORDOONE!“
Hlas přicházející z obýváku bez zájmu odpověděl: „Ano?“
„Bill si tajně nechal udělat tetování! Myslím, že je vhodné vymyslet nějaký pořádný trest!“ Simone se ušklíbla a znovu se na Billa zadívala s podivným, vražedným leskem v očích. Bill hlasitě polkl a čekal na reakci. Tom také čekal a smál se pod vousy. Nemohl se dočkat, až dostane svou ´pomstu´. Nepřestával přemýšlet o tom, že všechny tresty, které dostal, byly možná zasloužené… ne, stačilo mu vědět, že Bill teď taky jeden dostane.
„Simone,“ začal Gordon z obýváku, jeho hlas zněl znuděně a taky lehce otráveně. „Billovi je šestnáct, už není dítě.“ Bill zvedl hlavu a rozzářil se. „… je to chytrý, zodpovědný kluk, který se už dokáže uživit sám… nechal si udělat tetování, no a co? Vždyť na to přece neumře… a pak je to superstar! To jsou klasické rozmary V.I.P. lidí…“ pak už jen všichni slyšeli, jak se zachechtal, než zaslechli lehké zašustění, což znamenalo, že si Gordon vzal noviny a že rozhovor pro něj skončil.
Simone bublala hněvem a před synem bezmocně zatínala pěsti. Gordon byl na kluky příliš hodný, takhle ho brzy přestanou respektovat úplně. Rezignovala a k Tomovu zklamání si povzdechla a svěsila ramena.
„Fajn, fajn… tentokrát to necháme tak… ale jestli něco takového uděláš ještě jednou, přísahám, že tě vyhodím z domu!“ Vykřikla výhružně a ukazováčkem zastavila dva milimetry před černovláskovým nosem.
Tom v tu chvíli pocítil nutkání vstát a říct svůj názor. „Nemůžu uvěřit, že mu to prošlo tak snadno!“ Zalapal šokovaně po dechu. „Málem jste mě přerazili, když jsem přišel domů s tímhle piercingem,“ vykřikl a ukázal si na rty. „A jemu to odpustíš takhle… puf!?“ Ukázal prstem na Simone a pak na Billa.
Černovlásek se na něj zadíval, dal si ruce v bok a zasyčel něco, co znělo jako „zabiju tě“. Simone na něj také hleděla naštvaně. „Tome, měl by sis sáhnout do svého svědomí, než začneš plácat nesmysly o svém bratrovi. V některých věcech byl mnohem hodnější než ty! A teď běžte do svého pokoje,“ uzavřela mávnutím ruky a odešla do obývacího pokoje.
Bill se vydal po schodech nahoru následován Tomem, který mumlal nějaké nesrozumitelné věci.
„Máma mě někdy umí tak rozesmát… říká, že mě vyhodí z domu, když tu už skoro vůbec nejsem!“ Zasmál se Bill, když vešel do svého pokoje následován Tomem. Ten se posadil na postel a začal hned naštvaně mumlat. „No jasně, ale tobě všechno vždycky projde, a nakonec jsem to já, koho potrestají!“
„Chudáček Tomi…“ litoval ho Bill, usmíval se a poplácal ho po hlavě, jelikož věděl, že to Tom nesnáší. Rasta mu naštvaně ruku zachytil.
„Jsi opravdu hajzl, když chceš, víš to?“ Řekl, zkřížil ruce na hrudi a podíval se na hvězdu, kterou Bill odhalil, když se protáhl. „A co to sakra vůbec je? Trojitá hvězda? Jak jsi na to přišel?“ Přiblížil natažený ukazováček směrem k Billovu břichu. Měl neskutečnou touhu přejet prstem po obrysech té hvězdy, jelikož mu to připadalo legrační. Bill ho zastavil plácnutím přes ruku.
„Hej!“
„Prostě mě to tak napadlo…. Jsem originální, co? Usmál se. „A pak…“ provokoval ho.
„… a pak?“ Pobídl ho blonďák a pohladil ho po ruce. Jeho bratr uměl být mužný, když chtěl.
„A pak jsem taky hvězda, Tomi!“ Odpověděl Bill, jako by to byla ta nejsamozřejmější věc na světě. Tom se na něj nechápavě podíval, pak si přejel rukou přes obličej.
„Jasně, Bille, jak bych mohl zapomenout… ach, právě jsem zapomněl“ Odpověděl sarkasticky.
Bill se otočil. „Vždycky tak milý a laskavý…“ zamumlal zády k blonďákovi.
Velká chyba.
Tom ho okamžitě objal kolem pasu, stáhl ho s sebou na postel a začal ho zasypávat polibky. „Ne, Tomeee, stejně ti neodpustím!“ Protestoval černovlásek a snažil se osvobodit, aniž by to opravdu chtěl.
Tom se zastavil a prstem přejel přes Billův pásek.
„Ukážeš mi tu hvězdu dnes večer?“ Zeptal se provokativně a pobaveně se na Billa zadíval. Bill se na něj taky podíval a pozvedl obočí. „Pro mě za mě, klidně si otevři okno a podívej se na nebe… tam jich je spousta,“ odfrkl si.
Tom si lehl na jeho tělo a rychle ho políbil na rty. „Jo, ale mně se líbí ta tvoje.“
„Vidíš, lichotníku…“ Bill ho škádlivě poplácal po hrudi. Nedokázal se na svého bratra příliš dlouho zlobit. Nikdy to nedokázal.
Tom se usmál a začal ho lechtat, jen aby mu trochu nadzvedl tričko a podíval se na hvězdu.
„Ne, Tomiiii, prosím… ahahah… … no, no tak…!!“ Bill se dusil a vrtěl se v bratrově náručí. „OK, OK, dost! Večer ti tu hvězdu ukážu, ukážu ti ji, ano!?“ Souhlasil a Tom ho přestal lechtat.
„Tak fajn, víš, rozhodl jsem se, že ti dnes večer taky ukážu hvězdy,“ prohodil s úsměvem.
Billovy oči se rozšířily. „Ani to nezkoušej… musíš být něžný! Jestli ne, tak nic nebude!“
Tom si odfrkl. „Dělám si srandu, Bille, víš, že bych ti nikdy neublížil,“ vydechl, sesunul se vedle černovláska a položil si hlavu na polštář.
Bill chvíli mlčel, pak se pomalu k blonďákovi přisunul a hlavu mu zavrtal do prohlubně krku.
„Tomi?“
„Mh?“
„Vím, že bys mi nikdy neublížil. Proto tě miluju,“ vydechl šťastně a jednou rukou držel Tomovo obrovské tričko.
„Taky tě miluju, Bille,“ odpověděl Tom, aniž by se dokázal ubránit úsměvu, a objal Billa kolem pasu.
Zůstali takhle, něžně se objímali na Billově posteli a užívali si ty vzácné chvíle, o které je jejich práce neustále obírala.
„Tomi?“
„Mmmh?“
„Vážně se ti líbí moje hvězda?“ Zeptal se a pohrával si s jedním z jeho dredů.
„Miluju jí,“ odpověděl rasta, aniž by o tom musel přemýšlet.
„Myslíš, že se to mámě fakt nelíbí?“
„Naaah, to víš, že se jí líbí,“ odfrkl si pobaveně.
„Oh,“ chvíli o tom přemýšlel, přestal si hrát s dredy svého dvojčete, a pak pokrčil rameny.
Tom tázavě zvedl obočí, ale nic neřekl.
„No uvidíme, co řekne na logo Tokio Hotel, které mám vzadu na krku!“ Vykřikl najednou celý šťastný.
„……“
„……“
„… COŽE?????“
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
