autor: Nephilim
Ty to nevíš, ale ráno se probouzím jako první já.
Otevřu oči, jen abych našel tvou tvář vedle své, klidně spící stejně jako zbytek tvého těla. Víš, že ty jsi to první, co každé ráno vidím?
Ano, ty.
A nikdy se ani nehnu. Zůstávám tam, vedle tebe, abych tě mohl sledovat. Dívám se na tebe, protože tvoje tvář, ještě než otevřeš oči, je tak nádherná.
Vsadím se, že to tak takhle bylo vždycky. Jsem si jistý, že i ten večer prvního září před dvaceti lety v tom nemocničním pokoji si mamka nemohla nevšimnout, jak nádherný jsi, i když jsi ještě ani neotevřel oči. I když jsi byl jen modrý uzlíček bez vlasů v jejím náručí.
A vsadím se, že když jsem se potom narodil já, neudělal jsem na ni stejný dojem. Ale na tom vlastně nezáleží. Vždycky jsi byl z nás dvou ten hezčí, ale jsem příliš hrdý na to, abych to přiznal, když se v rozhovorech vychloubáš svou oslnivou krásou. Proto jsem vždy raději sklopil oči a povzdechl si, předstíraje, že tě lituju, i když si uvnitř myslím, že máš pravdu.
V místnosti je šero, nemám tušení, kolik je hodin. Nechce se mi vstávat, mobil se mi zdá až příliš daleko.
Jediné, co chci, je tu zůstat a v tichosti o tobě přemýšlet. Myslím, že si ani neuvědomuješ, jak úžasný jsi. Ležíš na břiše a jednu ruku máš pod polštářem. Je to tvoje oblíbená poloha: ať usneš jakkoli a kdekoli, vždy se probudíš takhle. Druhou ruku máš jako vždy položenou vedle obličeje a je připravena vypnout otravný budík, který tě náhle vyruší ze spánku. Spánku prince.
Bílá peřina tě zakrývá jen po pás a tvůj zvyk spát jen v boxerkách mi umožňuje pozorovat tvá nahá záda. Jsou tak jiná než moje. Jsou opálená, pevná. Mužná. Moje jsou bledá a bez svalů; tvoje jsou tak lákavá, že si nemůžu pomoct a musím se jich dotknout, abych cítil, jak tvé svaly reagují na můj lehký dotek. Navzdory všemu máš tak hladkou kůži. Jemnou jako miminko. Jemnou jako ty.
Vždyť ty ještě dítě jsi, Tomi.
To je důvod, proč tě všichni milují. Všichni. A nemluvím jen o našich šílených fanoušcích, ale také o každém, kdo s tebou alespoň pět minut mluví. Svým smíchem dokážeš každého zaujmout, stačí vtip, aby sis člověka získal. Jak to děláš?
Usměju se a pohladím tě po hlavě, která klidně spočívá na polštáři; ukazováčkem přejedu po jednom z tvých černých copánků, které se ti rozprostírají po širokých ramenech a po polštáři. Zhluboka se nadechneš a lehce rty ohneš do malého úsměvu. Kdo ví, o čem sníš, že jsi tak šťastný.
Mně ke štěstí stačí jen snít o tobě, o nás. A co ty, Tomi?
Můj ukazováček ti přejíždí po páteři, což je jen nepatrná rýha mezi tvými svaly – na rozdíl od mé.
Někdy nechápu, jak moc rozdílní jsme. Ty řeči, které nám od narození říkají, musí být nejspíše pravdivé: narodili jste se, abyste se doplňovali, dvě strany téže mince atd.
Wow.
Lehce se k tobě nakloním: tvá tvář je klidná. Tvé dlouhé řasy se lehce třepotají v rytmu tvého klidného dechu a těsně pod malým nosíkem jsou tvé plné lehce pootevřené rty. Teplý sluneční paprsek se odráží od dvou kovových kuliček, které zdobí tvůj spodní ret a lehce se lesknou.
Obočí se ti na okamžik svraští a ty nakrčíš nos. Bojím se, že se probudíš, a tak se odtáhnu. Přitulím se k tobě, kde mě najdeš, až se probudíš.
Už vím, co bude následovat. Viděl jsem to stokrát.
Když se probouzíš, řasy se ti na pár vteřin zachvějí, než se tvá víčka otevřou natolik, aby ses mohl rozhlédnout a vzpomenout si, ve kterém městě jsi usnul tentokrát. Ne, že by ti na tom nějak zvlášť záleželo; vím, že jediné, co ti stačí k tomu, aby ses cítil jako doma, je cítit mou přítomnost po svém boku. A já to mám úplně stejně.
Budu předstírat, že spím, jako obvykle, a ty se usměješ, když spatříš můj spící obličej, odhrneš mi pramen vlasů za ucho, a pak mě políbíš na nos, opatrně, abys mě nevzbudil. Poté, pokud je to jeden z těch líných dnů, kdy nemáme moc práce, mě budeš pozorovat, hladit mě po tváři nebo boku, jak budeš chtít, a šeptat mi do ucha sladká slova, pokud to ráno budeš mít dostatek inspirace. Slova, která by nikdo nečekal, že uslyší od někoho, jako jsi ty, a která až se probudím, bohužel budu muset předstírat, že jsem nikdy neslyšel.
Bohužel pro nás jsou naše dny až moc nabité, a i kdybychom chtěli, nemůžeme se v tom něžném mazlení ztratit.
Podíváš se k oknu a líné ranní slunce ozáří tvůj dokonalý profil; já pak otevřu své napůl zavřené oči o něco víc a budu tě okouzleně sledovat, dokud se neotočíš, abys na mě naposledy pohlédl. Vždycky to děláš, jako by ses chtěl ujistit, že jsem stále vedle tebe, kde mě můžeš chránit.
Pak vstaneš a protáhneš se tak, že by ti náš Kazimír mohl závidět, a já budu muset znovu zavřít oči před krásou tvých prohnutých zad a svalnatých paží, které se budou natahovat vzhůru. Přitáhnu si peřinu víc k tělu, abych se nezvedl, nepřišel k tobě, neobjal tě zezadu a nevtáhl tě zpátky do postele, dokud tě nebudu mít dost. A ty víš, že bych nikdy neměl.
Přejdeš k oknu, lehce odhrneš záclonu a roztáhneš žaluzii, aby ses alespoň odtud pokochal pohledem na další město, které už nikdy nebudeme moci svobodně navštívit.
Pak uslyším šustění boxerek, které ti kloužou po nohách na zem, a za pár vteřin se za tebou zavřou dveře koupelny. A jakmile uslyším, jak voda dopadá na dno sprchového koutu, převalím se a lehnu si přesně na to samé místo, kde jsi před chvílí ležel ty. Bude ještě teplé, já se do něj vtisknu a budu se inspirovat tvou vůní, která ulpěla na polštáři.
Tam mě najdeš, až vyjdeš ze sprchy jen s malým bílým ručníkem kolem pasu, na který se ani nepodívám, abych neměl divné myšlenky.
Usměješ se a skloníš se, abys mě políbil na rty. V tu chvíli budu předstírat, že jsem se právě probudil, a rukama tě obejmu kolem krku a dlouhými řasami se lehce dotknu tvojí kůže.
Sedneš si vedle mě, dál mě budeš objímat, dívat se mi do očí a věnovat mi ten láskyplný pohled, o kterém vím, že patří jen a jen mně.
„Dobré ráno,“ zašeptáš mi na rty, a pak je políbíš znovu a znovu.
Usměju se a mé tváře se budou lehce červenat, když tě budu držet u sebe a opírat si hlavu o tvé rameno.
„Dobré ráno, Tomi.“
A myslím, že dokud tě budu nacházet po svém boku, vždy, když se probudím, bude to to nejkrásnější probuzení na světě.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
