autor: Nephilim
Stál tam znovu jako každé ráno. Když vstal, umyl se a nasnídal, přešel k oknu, lehce odsunul bílou krajkovou záclonu, kterou mu matka doslova vnutila, a pozoroval. Co? Ložnici svého souseda.
Oba domy od sebe stály sotva čtyři metry, takže z okna nebylo těžké rozeznat všechny detaily místností.
Rozhlédl se pozorněji a snažil se zjistit, jestli tam je. Cítil se provinile, že ho takhle špehuje, ale neměl na vybranou. Jinak neměl šanci.
Po několika minutách uslyšel bouchnutí dveří a k oknu přiskočil vysoký černovlasý chlapec. Viděl, jak se otáčí, zírá na místo před sebou, a pak se spokojeně usmívá a upravuje si vlasy. Nejspíš tam bylo zrcadlo, které ze svého úhlu neviděl.
Vzdychl, jak to umí jen zamilovaní, a opřel se loktem o okenní parapet, hlavu si položil do dlaně.
Byl tak krásný.
A tak nedosažitelný.
Černovlásek popadl z podlahy tašku, rychle vyběhl z místnosti a nechal ho tak, aby mohl pozorovat prázdnotu, která vznikla jeho nepřítomností.
Nakonec se zkroušeně zvedl, zatáhl záclonu a našel odvahu začít nový pracovní den bez něj.
***
„Tome, dobré ráno!“
Chlapec s dlouhými černými copánky přestal s aranžováním poličky, a otočil se k zákazníkovi, který právě vstoupil. Při pohledu na mladého černovlasého chlapce se jeho tvář automaticky rozzářila širokým úsměvem.
„Dobré ráno, Bille,“ pozdravil ho tak sladce, až ho napadlo, jestli náhodou černovlásek už dávno nepochopil, co k němu cítí.
Bill sebevědomě přistoupil k pultu, opřel se o něj a věnoval mu široký úsměv.
„Když jsem ráno odcházel, už jsi byl pryč. Šel jsi do práce dřív?“ Zeptal se zvědavě a zamrkal dlouhými hustými řasami.
„Vlastně spíše trochu později,“ zasmál se Tom a uvázal mašli na bonboniéru. „A co ty? Jak to, že nejsi v supermarketu?“
„Změnili směny, ale já o tom nevěděl!“ Vyhrkl černovlásek a nafoukl tváře. „Idioti.“
Tom se na něj usmál. „Chápu,“ řekl a snažil se ho utěšit.
Oba dodělali střední, ale ani jeden z nich nešel na univerzitu: Tom byl raději v otcově cukrárně, aby mu pomáhal, jelikož už byl starší; Bill si našel práci v supermarketu kousek od domu, kde bydlel, a raději přinesl domů nějaké peníze, než aby je utratil za další vzdělání.
„Někdy mám pocit, že mi rozumíš jen ty,“ souhlasil Bill a přikývl. „Pravděpodobně mě znáš ještě líp než moji rodiče!“
Bill vybouchl smíchy a Tom se k němu přidal, i když mu uvnitř pukalo srdce. Tom věděl, že černovlásek takové věci říká často, protože ho má rád. Ale on v těch větách vždycky našel naději, které se mohl držet.
„To je jedno,“ pokračoval Bill a náhle si vzpomněl, proč za Tomem vlastně přišel. „Potřebuju tvou pomoc.“
Tom se zamračil, opřel se rukama o pult a zpozorněl. „O co jde?“
„Nevím, co koupit Nickymu k Valentýnu.“
Tom využil chvilky, kdy se Bill nervózně zadíval na regály, sklopil zrak a neodpustil si bolestnou grimasu.
Skoro vždycky zapomněl, že Bill už skoro rok chodí s klukem, kterého poznal přes přátele. Jmenoval se Nick, ale černovlásek mu říkal roztomilou přezdívkou Nicky. Tomovi se udělalo špatně, jen když to jméno slyšel.
„Tome?“ Oslovil ho tiše Bill.
„Jo,“ vzpamatoval se rasta rychle. „Jo, Valentýn, ehm… je zítra, jestli se nepletu?“
„Přesně tak!“ Zasténal Bill zoufale. „Stále si s tím lámu hlavu, pomoz mi!“
Tom se otočil k regálům plným sladkostí a skryl tak před Billem svůj bolestný výraz. Otcova cukrárna byla jednou z největších ve městě a daly se v ní sehnat všechny sladkosti.
„Já nevím… co má tvůj přítel rád?“ Zeptal se a snažil se udržet klidný hlas.
„Je to velký mlsoun,“ zasmál se Bill, a pak zvážněl. „Víš, poslední dobou… se často hádáme a mě to trápí. Chci mu koupit něco pěkného, něco, co mu udělá radost.“
Tom si nebyl jistý, jestli dárek ve formě sladkosti nebo nějaké věci na den zamilovaných mohl někoho skutečně udělat šťastným. Měl jinou představu o štěstí a udělat někoho, koho miloval, šťastným, pro něj neznamenalo víc, než mu dát něco na takový hloupý a komerční svátek.
Podíval se na Billa: černovlásek byl jedním z mála lidí, na kterých mu opravdu záleželo. Pro něj by udělal cokoli. Chtěl mu udělat radost za každou cenu … a jestli to znamenalo pomoci mu usmířit se s jeho přítelem, no… udělal by to. Se zlomeným srdcem a nejspíš by toho i litoval, ale udělal by to. Tom by rozhodně nebyl smutný, kdyby se něco mezi člověkem, kterého miloval, a jeho přítelem pokazilo. Uvědomil si, že až tak dobrosrdečný není. Bylo to mezi Billem a Nickem špatné? No… byl šťastný. Vždycky chtěl mít Billa jen pro sebe a v lásce a válce…
„Já bych si zvolil klasickou valentýnskou bonboniéru,“ navrhl a pokrčil rameny.
„OK! Tak mi nějaké ukaž!“ Zvolal Bill a zatleskal rukama. Tom se usmál: pořád vypadal jako dítě.
Přešel k polici a vzal nějaké bonboniéry. „Takže pro mě jsou nejhezčí tyhle dvě: tahle,“ a ukázal mu první, „obsahuje bílou a hořkou čokoládu a má moc pěknou mašličku.“ Odmlčel se a zasmál se spolu s Billem. „Tahle druhá ve tvaru srdce obsahuje mléčnou čokoládu různých tvarů, ale ve všech je likér.“
Bill nakrčil čelo a pozorně si obě krabičky prohlédl.
„Jestli chceš, můžu ti ukázat další…“ odvážil se Tom, když viděl, že je nerozhodný.
„Ne! Vezmu to srdce,“ rozhodl se nakonec černovlásek. „Myslím, že Nicky má raději bonbony s likérem.“
„Ok, tak já ti ji zabalím,“ přikývl, když znovu vešel za pult. Vytvořil pěkný balíček a předal ho zpět jeho novému majiteli. „Tady to je a šťastného Valentýna,“ popřál mu s úsměvem.
„Děkuju,“ odpověděl Bill a nečekaně se k němu naklonil, aby ho políbil na tvář. Tomovy oči se rozšířily a začervenal se, doufaje, že není až příliš nápadný. Černovlásek se odtáhl a usmál se na něj. „Vážně ti děkuju,“ řekl mu způsobem, že Toma hned napadlo, jestli stále mluví jen o čokoládě, ale nemohl přijít na to, za co jiného by mu černovlásek mohl děkovat.
Přestal přemýšlet a vychutnával si to teplo, které mu stoupalo do tváří.
„N-nemáš zač,“ zašeptal a dotkl se své tváře. Bill se zasmál a opustil cukrárnu.
***
Ten večer Tom s povzdechem zavřel cukrárnu. Do půlnoci zbývalo jen několik hodin, 14. únor se blížil. Jako každý rok ho plánoval strávit doma u nějakého dojáku v televizi, nebo péct dorty a přát si, aby ho mohl strávit s klukem odvedle. Bylo ironické, že byli tak blízko, a přesto tak daleko od sebe.
Šel domů s kapucí staženou do obličeje a s rukama v kapsách, ponořený do svých myšlenek.
Ten večer pravděpodobně půjde Bill k Nickovi, kde spolu stráví noc, pak brzy ráno vyrazí ven za zábavou, kterou zakončí romantickou večeří při svíčkách, a nakonec se celou noc bude milovat.
V duchu si celou tu scénu představil a nemohl si pomoct, ale musel na to myslet a bylo mu čím dál hůř. Pak ho ale napadlo, že se ani nikdy nepokusil mu dát dárek a raději se vyhnul nějakému trapasu nebo srdcervoucímu odmítnutí. Ale když o tom tak přemýšlím, i přátelé si mohli dát valentýnský dárek a s Billem se znali prakticky odjakživa, takže to, že o tom přemýšlel, mělo důvod.
Najednou měl chuť pustit se do práce.
S úsměvem zrychlil krok směrem k domovu.
***
Druhý den ráno Tom vstal a vyšel brzy, přestože byl dlouho vzhůru, aby pro Billa upekl dárek. Věděl, že ten den černovlásek doma nebude, možná až později večer, ale byl ochoten počkat a stejně měl ještě nějakou práci.
Když se o půl hodiny později znovu vydal na cestu k domovu, zdálo se mu, že na příjezdové cestě vedlejšího domu vidí známou siluetu.
„To nemůže být…“ zasmál se sám pro sebe, i když silueta, ke které se blížil, byla ostřejší a povědomější.
Skutečně to byl on, Bill. Tom ho sledoval, jak rázně míří ke koši na odpadky a naštvaně do něj hází něco, co se nápadně podobalo bonboniéře, kterou koupil den předtím. Vytřeštil oči a rozběhl se k němu.
„Bille!“
Černovlásek nadskočil, rychle se k němu otočil zády a přejel si rukama po tvářích. Tomovo srdce se rozbušilo, když si uvědomil, že pláče.
„Ahoj, Tome!“ Pozdravil ho rychle Bill, otočil se a předstíral štěstí, které necítil.
„Co se stalo…?“ Zeptal se rasta tichým hlasem.
Bill se snažil vypadat zmateně. „Nic, proč?“
„Právě jsi vyhodil čokoládu, kterou jsi měl pro Nicka…“ podotkl Tom a dal jasně najevo, že není hloupý.
Bill si povzdechl. „Viděl jsi správně. Prostě jsem musel.“
„… Ale proč? Co se stalo?“
„Nick a já jsme se rozešli.“
Tom zalapal po dechu. Bylo to poprvé, co slyšel Billa říkat „Nick“ místo „Nicky“.
„Jak to?“ Zeptal se šokovaně. Opravdu se rozešli? Bylo to definitivní? Kdo se s kým rozešel? Přísahal, že kdyby se Nick opravdu odvážil dát Billovi kopačky, rozbil by mu hubu.
„Vlastně mi toho moc nevysvětlil,“ začal Bill a snažil se udržet klidný hlas. „Včera večer jsme se viděli, začali jsme se hádat a… vyostřilo se to, a tak jsme se rozešli.“
Tom věděl, že někdo uvnitř něj začal tuhle šťastnou novinku oslavovat, ale když viděl Billa takhle smutného, nedokázal být tak úplně šťastný.
„Je mi to… líto…“ zašeptal. Nejspíš, dodal v duchu.
Černovlásek pokrčil rameny. „Tak nějak jsem cítil, že už to moc dlouho nevydrží. Neshodli jsme se na…“ odmlčel se. „… řekněme na několika věcech. Nevím, možná jsem nebyl upřímný ani sám k sobě.“
„Jak to myslíš?“
„Když je teď konec a ohlídnu se za tím vším, uvědomuju si, že jsem ho možná nemiloval tak moc, jak jsem si myslel.“
Tom nemohl uvěřit vlastním uším. Už rok snil o tom, že přesně tohle jednoho dne uslyší.
„Ah tak… no…“ nějak ho nenapadalo, co vlastně říct. Jak utěšit někoho, kdo utěšit vůbec nepotřebuje?
Bill se usmál. „To je v pohodě, i tak ti děkuju, Tome,“ nechal svůj pohled bloudit po chlapcově těle, a pak dodal: „S kým budeš trávit Valentýna? Myslím, že já ho budu muset strávit sám doma. Jdeš ke své přítelkyni? To je pro ni?“
Tom vrhl pohled na zabalenou kytici, kterou držel v levé ruce, a polkl.
„Ehm, ne… Chci říct, já nevím… Já…“
„To je v pohodě!“ Zasmál se Bill. „Jestli mi to nechceš říct, nemusíš. Rozhodně do toho nechci strkat nos,“ řekl a zvedl ruce. „Moc rád jsem si s tebou pokecal, ale…“ znovu kývl k jeho ruce a mrkl, „… už tě nebudu zdržovat. Ahoj!“
Než Tom stačil cokoliv říct a zastavit ho, Bill přeběhl ulici a vrátil se do domu.
I Tom vběhl do domu a zamkl se ve svém pokoji. Praštil hlavou o zeď a přemýšlel, jak moc kreténsky se choval na stupnici od jedné do desíti. Bill si myslel, že má Tom přítelkyni, a on neudělal nic, aby mu to vyvrátil!
„Jsi idiot, idiot, idiot…“ zasyčel a pokračoval v dalším bouchání hlavou do zdi. Když ho začala bolet hlava, sklesle a sklíčeně se svalil na postel. Pokud si Bill myslel, že je čistě hetero, znamenalo to, že si nikdy nevšiml jeho citů, a proto tedy ani o něm nepřemýšlel tímto směrem. Zasténal a v tu chvíli uslyšel dvě zaklepání na dveře.
„Tome?“ Byl to jeho otec. Chlapec zabručel, aby mu dal najevo, že ho poslouchá. „Jen jsem ti chtěl říct, že jdu ven a po práci jdeme s mámou na večeři. Vrátíme se pozdě, nebo možná vůbec.“ Tom by přísahal, že se jeho otec usmívá.
„OK,“ zamumlal a zabořil obličej do polštáře.
„Fajn, takže máš celý dům pro sebe, chovej se slušně.“
Tom znovu zabručel a jeho otec se zasmál, než se rozloučil a odešel.
Jakmile Tom uslyšel bouchnutí vchodových dveří, posadil se. K čemu mu je volný barák, když nemá koho pozvat? Všichni jeho kamarádi měli na Valentýna lepší věci na práci. Georg mu vždycky říkal, aby na Billa zapomněl a našel si holku, ale Tom měl oči jen pro černovláska.
Bill.
Bill by mohl být to správné řešení; koneckonců i on je doma sám.
Sebral všechnu odvahu a vyšel z pokoje.
***
Bill otevřel chipsy, nasypal je do bílé keramické misky a igelitový pytlík vyhodil do koše. Popadl z ledničky láhev coly a s dupáním se odvlekl do obýváku. Pořád přemýšlel o Nickovi a o tom, proč nebyl z jejich rozchodu až tak zničený. Byli spolu rok, což je vcelku dlouhá doba, a on brečel, protože byl naštvaný kvůli věcem, ze kterých ho jeho bývalý přítel obvinil. Ze vzteku, ne kvůli smutku.
„Nah,“ vydechl a zavrtěl hlavou. Nerozuměl ani sám sobě. Vlastně s jistotou věděl, že byl s Nickem jen proto, aby nemyslel na někoho jiného. Jenže tenkrát uvěřil, že se do něj skutečně zamiloval.
Ten někdo jiný by ho stejně nikdy neviděl stejným způsobem, už jen proto, že vůbec nebyl gay.
Z Toma čišela heterosexualita každým pórem.
A je to tady, znovu na něj myslel. Tom.
Kolikrát se na to snažil nemyslet? Tom byl mimo jeho ligu. Byl hezký, milý, okouzlující, kamarádský. Zkrátka nedosažitelný, mírně řečeno.
Zrovna seděl na gauči a chystal se pustit si příšerně romantické DVD, když někdo u jeho dveří zazvonil.
Šel otevřít, aniž by přemýšlel o tom, kdo by to mohl být, jelikož mu to bylo jedno. Jeho mysl se zatoulala k jiným břehům.
… břehům, které zmizely, když se na jeho prahu objevil jistý rasta s kyticí květin v ruce a tvářil se strašně nejistě.
„Tome?“ Začal Bill přinejmenším překvapeně. Oh. Bože.
„Ehm… ahoj,“ vykoktal druhý chlapec a skoro se schoval za kytici květin. „Prosím, nemysli si, že jsem blázen, ale… napadlo mě, jestli bys náhodou, když jsme oba doma sami, nechtěl strávit večer se mnou.“
Bill se rychle opřel o dveře, jelikož jeho nohy vypovídaly službu, ale nechtěl to dát najevo. „Já…“
„Nemyslel jsem rande!“ Vysvětlil rozrušeně Tom, ačkoli kytice růží prozrazovala jeho skutečné úmysly. „Jen… jako přátelé?“ Usmál se tak rozkošně, že i kdyby Bill chtěl, nedokázal by říct ne. Bill miloval Tomův úsměv: jeho plné rty, které zdobil piercing, a buclaté tvářičky jako dětské, zatímco jeho jantarové oči se zmenšily na dvě zářící štěrbiny. Naprosto úchvatné.
„Tome, myslím, že bych se neměl moc nikde ukazovat… Nechci riskovat, že narazím na Nicka nebo někoho z jeho kamarádů…“ odpověděl smutně a cítil se špatně, že ho musel odmítnout. Choval se jako úplný idiot.
„Oh, to je dobře,“ opáčil Tom a rozzářil se. „Protože jsem tě chtěl pozvat k sobě.“
***
Bill nemohl uvěřit, že se to opravdu děje. Vlastně ani Tom. Poté, co u sebe doma dal kytici do malé vázy, se najednou ocitl u něj doma, jako by to byla ta nejnormálnější věc na světě.
„Nemám moc filmů… No, ani nevím, jaký by se ti mohl líbit…“ omluvil se Tom a posadil se vedle něj na koberec. Gauč byl hned za nimi, ale k čertu s normálností! Rozhodli se o něj jen opřít. Oba měli rádi při sledování filmů pohodlí na koberci, zvlášť když byl tak velký a měkký jako ten Tomův.
„Titanic je fajn,“ odpověděl Bill. „Miluju to a na konci vždycky brečím. Kromě toho, když už mluvíme o ztroskotaných láskách…“ lehce se zasmál.
Tom se jen usmál, nebyl si jistý, jestli je na místě se smát. Bill mohl, protože se ho to týkalo, ale on se cítil nepříjemně.
„OK, mám donést něco na zobání k filmu?“
Bill pokrčil rameny. „Ehm… já nevím. Dal bych si něco sladkého, ale ty jsi asi spíše myslel chipsy, že?“ Usmál se.
Tom se kousl do rtu. „Vlastně… něco tu pro tebe mám.“ Zmizel v kuchyni a po chvíli se vrátil se světle modrou papírovou krabicí.
Bill se najednou cítil překvapený. „Tome, co…?“
„Neber to nijak špatně, jen se mi chtělo něco upéct a… myslel jsem, že by ti to mohlo chutnat.“
Když krabičku otevřel, před Billovým šokovaným obličejem se objevil lákavý krémovo-čokoládový dort s třešněmi naaranžovanými dokola.
„Tome, to je nádhera!“ Vykřikl fascinovaně černovlásek. „Opravdu jsi ho pekl ty?“
Chlapec přikývl a připadal si jako humr ze všeho toho horka, které mu stoupalo do obličeje.
„Tak to mě musíš opravdu milovat,“ dodal Bill s malým úsměvem. Tom úplně ztuhl a zíral na něj s vykulenýma očima. „… jako kamaráda,“ dodal rychle, protože si myslel, že řekl něco špatně.
„Jo… jako přítele, samozřejmě,“ zasmál se Tom nervózně a posadil se vedle něj.
Kuchyňským nožem, který si přinesl s sebou, kousek ukrojil a přendal ho na jeden z talířků, které také přinesl. Bill kousek ochutnal a vychutnával si ho, jako by to byla ta nejcennější věc, kterou kdy jedl, a pak se s úsměvem obrátil k Tomovi. „Je vynikající!“
Tom se rozpačitě poškrábal na tváři a pustil film, pak ukrojil i kousek pro sebe. „D-díky, jsem rád, že ti chutná.“
Pak mezi nimi zavládlo ticho. Tom si myslel, že se Bill soustředí na film, a Bill byl až moc příjemně zmatený, než aby se odvážil promluvit.
„Není ti zima? Zapomněl jsem zapnout topení,“ vyhrkl nakonec, aniž by se mu podíval do očí.
„Ehmm, trochu…“
„Počkej, dojdu pro deku,“ vstal a Bill sledoval, jak odchází a mizí nahoře. Přitiskl si kolena k hrudi a vesele se usmál. Byl šťastný.
Když se Tom vrátil, tvářil se lítostivě a v rukách nesl jen jednu deku.
„Nemůžu najít tu druhou…“ vysvětlil a sedl si zpátky na své místo.
„Vždyť to vůbec nevadí,“ ujistil ho Bill.
„Na.“
Černovlásek se podíval na deku. „A co ty? Ty jsi byl přece první, kdo řekl, že je tu chladno,“ maličko se na něj usmál.
„Jo, ale…“
„Tome, to opravdu nevadí. Můžeme se s ní zakrýt oba,“ a aniž by čekal na odpověď, přikryl je oba dekou. Byla teplá, měkká a vyvolávala pocit důvěrnosti, který byl až příliš jasný na to, aby ho člověk dokázal unést, aniž by se cítil dokonale trapně.
Tom se snažil držet si odstup, protože nevěděl, jak by reagoval, kdyby byl příliš blízko něj. Udělal by něco strašně trapného a idiotského, čímž by Billa donutil utéct z jeho domu, tím si byl jistý.
„Proč neexistují milostné příběhy, jako je tenhle…?“ Zašeptal Bill a soustředil se na obrazovku. „To je tak krásné….“
Tom si myslel, že si černovlásek vzpomněl na Nicka, a cítil se smutný, a zároveň povinen mu připomenout, že on tu pro něj je.
Rozhodl se.
„Bille, je mi líto, co se stalo s tvým přítelem,“ řekl mu tiše. „Ale víš… kdybys někdy něco potřeboval… nebo si chtěl třeba jen popovídat, jsem tu pro tebe.“
Bill si šťastně povzdechl, pomalu sklouzl blíž a položil si hlavu na jeho rameno. „Já vím… Vždycky jsi tu byl, Tomi.“
Tom cítil, jak mu při těch slovech zběsile buší srdce. Bill mu neřekl Tomi už od školky, kdy k sobě byli přilepení jako lepidlo, ne-li hůř. Polkl a upřel pohled na obrazovku, když ho Billův teplý dech na krku přiváděl k šílenství. „P-pro mě takové milostné příběhy existují.“
Bill se na něj podíval, aniž by zvedl hlavu. „Vážně? Tak intenzivní a zoufalé?“
Zvlášť zoufalé, pomyslel si smutně rasta a odpověděl: „Ano, já… věřím na pravou lásku.“
Bill zvedl hlavu a Tom se k němu otočil a zjistil, že na něj upřeně hledí černovláskovy hluboké oči. Když se jedna z jeho rukou jemně dotkla jeho čelisti, úplně ztratil kontakt s realitou.
„… taky tomu věřím…“ Zašeptal Bill, když se k němu přiblížil a vydechl mu na rty, než úplně zrušil vzdálenost mezi nimi. Lehce ho políbil, byl to jen pouhý dotek těch horkých rtů.
„Já…“ Tom se snažil znovu najít ztracený hlas, ale bezvýsledně. „Chovám se jako obrovský kretén, sobec a hajzl, když se vyznávám klukovi, který se právě rozešel se svým bývalým…?“ zašeptal na Billovy rty, oči měl stále napůl zavřené.
Černovlásek je naopak otevřel a zasmál se tichým, chraplavým hlasem, stále ještě rozrušený všemi těmi pocity. „Ne, pokud na tohle vyznání čekal déle, než si dokážeš představit…“
„A jak mám zjistit, jestli to tak opravdu je?“ Zeptal se Tom znovu a automaticky se usmál.
„Ehm…“ Bill si přiložil prst k bradě a předstíral, že o tom přemýšlí. „Pokusím se ti to vysvětlit…“
Jejich rty se znovu něžně potkaly a na film se zapomnělo.
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
