Open 4. (konec)

autor: Gaja

O týden později byl Bill znovu pryč, a když se opět vrátil domů, dostal další objetí a skoro příslib něčeho, co nakonec zůstalo viset ve vzduchu. Následující týden přinesl totéž a vzorec se opakoval i týden poté. Nechtěl si to přiznat, ale přivádělo ho to k šílenství. Když už měl pocit, že je něčemu tak blízko, Tom na poslední chvíli couvl. Šílel z toho, zvlášť když uvážíme, že to byl právě Tom, kdo ta objetí inicioval. Nejhorší ze všeho na tom bylo, tedy alespoň podle Billova názoru, že byl strašně moc nadržený, a když se k němu Tom přitiskl, aby se vzápětí zase odtáhl, bylo to pomalé mučení. Bill ho chtěl. Dokonce by zašel tak daleko, že mohl říct, že po Tomovi touží, ale slíbil mu, že ho nebude nutit dělat nic, co nechce, a začínalo být bolestně zřejmé, že Tom nic víc dělat nechce.

Bill v ložnici vysypal kufr s oblečením do koše na prádlo a trucovitě se vrátil dolů pro druhý. Nesnášel nechávat své vybavení špinavé, když nemusel, a věděl, že ve spoji jeho kleští je stále ještě slušné množství krve, kterou by měl co nejdřív dostat ven, nemluvě o pár nožích, které také potřebovaly otřít. Byl to jen další bonus, protože péče o zbraně a jejich údržba dokázala skvěle odvést pozornost od přemýšlení o Tomovi a vířících pocitech v jeho břiše, které v Billovi vyvolával.
Bill už byl skoro hotov s vyškrabováním malého kousku kůže, který se zachytil na jednom z nástrojů, když se ozvalo zaklepání na dveře jeho pracovny. „Říkal jsem si, že cesta zpátky byla asi pěkně dlouhá, a nevím, jestli jsi jedl, tak jsem ti udělal sendvič,“ řekl Tom a zvedl talíř, když strčil hlavu do dveří.

Bill pozvedl obočí a podíval se na své ruce potřísněné tělesnými tekutinami a čisticím prostředkem. „Uhm, díky. Ale teď na jídlo není zrovna nejlepší chvilka,“ řekl, zvedl ruku, aby ji Tomovi ukázal, a na oplátku se mu dostal nakrčený nos. „Ale klidně mi to nech na lince v kuchyni, až tady skončím a uklidím to, s chutí si moc rád dám.“
„Dobře, nechám ti to tam,“ odpověděl Tom a podíval se Billovi přes rameno na stůl. „Co to vlastně děláš?“
„Čistím si vybavení,“ odpověděl Bill s pokrčením ramen a pokračoval ve vyndávání kousku kůže z kleští. „Nechci, aby zrezivěly nebo shnily, takže vždycky, když se vrátím, musím všechno vyčistit.“
„Shnily?“ Zeptal se Tom, odložil obložený sendvič stranou a obešel Billův stůl z druhé strany.
„Jo, je tam…“ začal Bill a odmlčel se, aby se na Toma podíval. „Jsi si jistý, že to chceš slyšet? Je to trochu nechutný.“
Tom pokrčil rameny a podíval se na růžově potřísněné hadry ležící na stole. „Když už tu žiju, měl bych si na to nejspíš zvyknout,“ řekl. „Možná bych ti mohl někdy pomoct.“
„Možná,“ odpověděl Bill s drobným úsměvem. „V podstatě tu bývá spousta krve a sajrajtu, který se do všeho zachytí, a když se to neočistí, všechno je ulepené. A to nemluvím o vzájemné kontaminaci míst činu. Vidíš tohle?“ Zeptal se Bill a ukázal koncem dlouhého špendlíku na kloub svých kleští. „To je kůže. Když ji tam nechám, a příště ty kleště použiju, bude už zaschlá a může spadnout na další oběť. A pak se někdo, kdo zemřel před pár týdny, objeví jako hlavní podezřelý z vraždy, která se stala právě teď. Lidé by začali mít podezření, začalo by vyšetřování, a když správní lidé promluví s těmi nesprávnými, bum, strávím pár desítek let ve vězení, a to všechno jen proto, že jsem byl líný udržovat svoje nástroje čisté.“
„A to by bylo na hovno.“
„A to by bylo na hovno,“ zopakoval Bill, znovu zapíchl špendlík do kloubu a vypreparoval z něj malý kousek kůže. „Na to, abych šel do vězení, jsem moc hezkej.“
„To rozhodně,“ souhlasil Tom.
Překvapený Bill se na Toma potěšeně usmál. „Nechtěl bys zkusit vyčistit jeden z mých nožů?“

***

„Ahoj,“ řekl Bill a šplouchl vodu na prsty na nohou Toma, který plul po bazénu na lehátku, aby upoutal jeho pozornost. „Dám si pár bazénů, tak se snaž zůstat na téhle straně, okay?“ Vysvětlil mu a ukázal na vzdálenější stranu.
Tom si se zívnutím posunul sluneční brýle na nos a sledoval Billův prst. „Jasně,“ odpověděl a máchl párkrát rukou ve vodě, aby se Billovi vyhnul. „Lepší?“
„Mnohem.“ Bill se ponořil do teplé vody a vyrazil přes bazén na první kolo. Bill dával přednost plavání před jakýmikoliv jinými druhy cvičení, jelikož mu pomáhalo zůstat silným a zároveň klamavě štíhlým. Nikdo nikdy nečekal, že ho někdo takhle stavěný složí, a tenhle moment překvapení Billovi v minulosti už párkrát pomohl. Navíc musel přiznat, že se mu vcelku líbil ten překvapený výraz ve tváři, když se ho někdo pokusil přeprat a během několika vteřin skončil na zádech.

Když Bill jel už asi šesté kolo, byl už kompletně ztracený ve svých myšlenkách a užíval si klidné opakující se tahy, takže byl více než překvapený, když zjistil, že hlavou narazil do velké masy nafouknutého plastu. Bill se rychle vynořil a odhrnul si vlasy z obličeje, aby Tomovi věnoval vysloužený pohled za to, že se mu připletl do cesty, což se mu kvůli Tomovým slunečním brýlím na obličeji nepodařilo. Bill do lehátka strčil, čímž upoutal Tomovu pozornost a věnoval mu další pohled. „Mohl jsi mě utopit, blbče.“
„Nemůžu za to, že nekoukáš, kam plaveš,“ odpověděl Tom, vrátil sluneční brýle zpátky na své místo a ocitl se s obličejem plným vody. „Hej, za co to bylo?“
„Za to, že jsi blbec,“ řekl Bill, znovu Toma postříkal a odplaval mu z dosahu.
„Oh, takhle, za to jdeš ke dnu,“ prohlásil Tom, se šplouchnutím vlezl do vody, která mu sahala po pas, a vydal se za Billem.

Bill za sebou slyšel další mohutné šplouchnutí a vrhl se přes bazén tak rychle, jak jen dokázal, s Tomem těsně v patách. Bill se musel smát, když za ním Tom cákal a držel se těsně před ním, když spolu vedli vodní válku. Bill se přiblížil ke stěně bazénu a uskočil stranou, když se po něm Tom vrhl a jen těsně se vyhnul potopení, a znovu odplaval na druhou stranu bazénu. Nepočítal však s časem na vydýchání a sotva se mu podařilo nadechnout, když ucítil, jak se mu sevřela ruka kolem kotníku a stáhla ho pod vodu, zpět do Tomových spárů.
„Dostal jsi mě jenom proto, že už jsem nemohl,“ řekl Bill a usmál se, když ho Tom uvěznil u kraje bazénu.
„Tolik bazénů sis zase nedal.“
„Víc než ty,“ opáčil Bill a už tiše spřádal plány na útěk a na to, jak tvrdě Toma dostane, až to nebude čekat. Billův plán však nezahrnoval Tomovy rty na svých, a tak všechny byly rychle tentam a raději se rozhodl zůstat příjemně uvězněn pod Tomovými ústy.

Za okamžik se měsíc a půl trapného sexuálního napětí a potlačovaných choutek rozbublal v šílené spleti rukou a jazyků, kdy se každý z obou mladých mužů pokoušel překonat zápal toho druhého. Bill měl nohy omotané kolem Tomova pasu a jeho plavky už byly zapomenuté na dně bazénu, než je vůbec napadlo je stáhnout.
„Počkej, počkej, tohle nemůžeme,“ řekl Tom, Bill nespokojeně zavrčel a posunul se, aby Toma políbil podél krku a čelisti. „Jsme venku a máš sousedy.“
„My máme sousedy,“ zašeptal mu do ucha, aby jej na něj políbil. „A taky máme zdi a stromy, aby ti sousedi neviděli na naši zahradu. Nikdo nic neuvidí.“
Tom se zachvěl, když ho Bill kousl do ušního lalůčku a třel se proti němu ve vodě. „Jsi si jistý?““
„Už jsem se tu nahý koupal tolikrát, že to ani nespočítám a nikdo nikdy neřekl ani slovo,“ zamručel Bill, políbil Toma na tvář a znovu se dožadoval jeho úst.

Když Tom nakoukl Billovi přes rameno, musel uznat, že má pravdu; ty stromy je dobře kryly a Bill se proti němu začal strašně svíjet. Tom podlehl vlastnímu chtíči a vytáhl Billa z vody na dlaždice, přičemž se zbavil vlastních plavek, když vylezl za ním. Tom se naklonil nad Billa a pokračoval v dalších polibcích, chvíli líbal spíše jeho zuby než rty, když se na něj Bill zazubil. Pomalu se o sebe otírali, Bill tlačil boky nahoru a chtěl víc a Tom je pro změnu velmi ochotně tlačil dolů, aby mu vyšel vstříc.
Tom lehce přirazil a nechal svůj penis sklouznout mezi Billovými půlkami, za což se mu dostalo hladového zasténání, když se Bill proti němu přitlačil. „Oh, Tome,“ vzdychl Bill hlasitě a přitiskl se k němu blíž, když se o něj Tom dráždivě otíral. „Bože, vydrž.“
Tom odtlačený dozadu se překvapeně podíval dolů. „Co?“
„Nemáme nic,“ postěžoval si Bill a navzdory tomu se Billovy boky dál tlačily proti Tomovi. „Takže opravdu nemůžeme…“

„Oh,“ řekl Tom, rychle se rozhlédl kolem po něčem kluzkém, co by se dalo použít, a zahlédl lahvičku, která ležela kousek od něj. Popadl ji a podržel ji před Billem, aby si ji prohlédl. „Opalovací krém?“
Bill se ušklíbl. „Nemyslím si, že bych chtěl mít opalovací krém v…“
„Ehm, a co…“ Tom se začal znovu rozhlížet, ale nic nenašel. „Půjdeme dovnitř?“
Bill zavrtěl hlavou a znovu obtočil nohy kolem Toma. „Nechce se mi tě pouštět na tak dlouho,“ odpověděl a znovu se o Toma otřel. „Tohle je zatím více než dostačující.“
„Jo?“ Zeptal se Tom a znovu se pomalu přesunul nad Billa.
„Mm, rozhodně,“ řekl Bill a přitáhl si Toma zpátky k sobě, aby ho políbil.
Pomalu po sobě klouzali, Billovy prsty se zaplétaly do Tomových copánků, když tiše vzdychal proti Tomovým rtům, a postupně nabíraly na rychlosti, jak jejich vzrušení narůstalo. Bill klesl hlavou zpátky na dlaždice a tiše zakňučel, když ho Tom kousal do krku a zanechával za sebou armádu drobných načervenalých stop, které mizely téměř stejně rychle, jako vznikaly.

Klouzaní nabralo na obrátkách, když k sobě přiráželi jako nadržení puberťáci, Tomovy přírazy byly dlouhé a plynulé v kontrastu s Billovými trhavými, potřebnými přírazy. Tom se přitiskl blíž a políbil Billa na ucho, až se zachvěl a přitiskl se k němu pevněji, když ze sebe vydal nepřetržitý proud drobných vzdechů, než ztuhl. Tom se usmál, když se prostor mezi nimi stal ještě více kluzkým, a zpomalil své pohyby, když Bill pod ním ochabl a usmál se.
„Už je to lepší?“ Zeptal se Tom tichým šepotem a přitiskl nos na Billovu tvář.
„Mm,“ zabručel Bill a lehce pohladil Toma mezi copánky. „Teď ty.“ Bill je škubnutím boků přetočil, pevně se posadil na Tomova stehna a usmál se na něj. Vzal jeho penis do ruky, hladil ho tvrdě a rychle, mnohem rychleji, než by to udělal, kdyby byli na začátku, čímž si vysloužil ostré zalapání po dechu. Tom byl blízko už předtím, takže teď to trvalo pouhých pár minut, potřísnil Billovy prsty a celý se zachvěl.

Bill se svalil na Tomovu lepkavou hruď a hluboce ho políbil. „Ani nevíš, jak dlouho jsem tohle chtěl udělat,“ zavrněl a znovu lehce přirazil proti Tomovi.
Tom se na něj usmál a objal ho kolem pasu. „Jak dlouho?“
Bill se zamyšleně odmlčel a vzpomínal. „Pamatuješ si na tu noc, kdy jsem zaklepal na dveře tvýho mizernýho bytu a řekl ti, abys ztlumil hudbu?“ Zeptal se Bill a Tom lehce přikývl. „Tak přibližně od tý doby. Myslím, že když jsi otevřel dveře. Vypadal jsi tak… že bys to potřeboval, víš? Jako bys potřeboval na chvíli vypnout a myslet na něco jinýho. Kdybys mi nezavřel ty dveře před nosem, tak bych to udělal.“
„Vážně?“ Zeptal se Tom a pozvedl na Billa obočí.
„Mm hmm. Kdybys mě pozval dál, vykouřil bych tě přímo na tvém gauči. Udělal bych cokoliv, co by ti na rtech vykouzlilo úsměv,“ řekl Bill a políbil Toma do koutku úst.
„Tak to můžeme udělat teď,“ navrhl Tom pomalu a věnoval Billovi pohled plný naděje.

Bill se zasmál a vlepil Tomovi polibek na rty, než se posadil zpátky a jeho břicho špinavé od spermatu se zalesklo. „Ani náhodou,“ odpověděl a cvrnkl ho do nosu, když se na něj Tom vyděšeně podíval. „Právě teď půjdeme dovnitř, trochu se opláchneme, a pak budeme šukat jako králíci, dokud jeden z nás nebude moc unavený na to, aby pokračoval. Pak bychom si nejspíš mohli dát večeři. Zní to okay?“
Tom němě přikývl, a jakmile z něj Bill slezl, vyskočil na nohy a následoval ho do domu.

***

Bill právě vyťukal poslední číslo bezpečnostního kódu, když ucítil, jak ho objímají ruce a k zádům se mu tiskne známé, příjemné teplo. „Mm, ahoj, miláčku. Chyběl jsem ti?“ Zeptal se a spokojeně se opřel o Toma.
„Víš, že ano, zlato,“ zašeptal Tom Billovi u ucha, pevně ho stiskl, pak ho otočil a pořádně ho políbil. „Celý den jsem čekal, až se vrátíš domů. Mám pro tebe dárek.“
Bill se rozzářil. „Dárek? Miluju dárky,“ řekl Bill a za ruku se nechal Tomem vést domem. „Jsou to nové boty? Šperky? Speciální hračky?“
„Uvidíš.“ Odvedl Billa do kuchyně, pak ho posadil na jednu ze stoliček u pultu a přešel na druhou stranu.
„Uvařil jsi pro mě večeři?“ Zeptal se Bill s úsměvem.
„To taky,“ řekl Tom. „Ale to není ten dárek. Zatímco jsi byl pryč, přemýšlel jsem o tvých kleštích a o tom, jaká je otrava je čistit.“
„To je opravdu romantické.“
„Mlč. Takže jsem přemýšlel o tvých kleštích a jejich čištění, a pak, když jsem byl dneska v obchodě, našel jsem tohle.“ Tom sáhl do šuplíku, vytáhl nové lesklé kleště, podržel je před Billem a jednou je otevřel a pak zase zavřel. „A…“ Posunul kleště, pak je roztáhl na dva kusy, do každé ruky jeden a rozevřel spoj. „Pro snadné čištění. Už se nemusíš bát, že se v nich při práci zachytí nějaký sajrajt.“

„Pěkné,“ řekl Bill uznale, vzal si od Toma kleště, složil je dohromady a zase je rozebral. „Zkontroloval jsi, jestli mají s tímhle otevřeným kloubem dostatečnou řeznou sílu?“
„Myslíš, že bych ti je dával, kdyby ne?“ Zeptal se pro změnu Tom a cvrnkl Billa do nosu. „Zkoušel jsem to na vepřových žebírkách a projely jimi jako máslem. Myslím, že pro tvoje věci se budou skvěle hodit.“
Bill s úsměvem zacvakl kleště, vylezl na kuchyňskou linku a obtočil se kolem Toma. „Jsi ta nejsladší věc na světě, víš to?“ Zeptal se Bill a otřel se nosem o jeho. „Miluju tě.“
„Taky tě miluju, zlato,“ řekl Tom, přitiskl si svého drahého, přítulného Billa k hrudi a vyhledával polibky, které snadno nacházel a které velmi ochotně rozdával.
„Takže,“ začal Bill, jakmile se od sebe odtrhli, „hádám, že budeme mít k večeři žebírka?“
Tom se usmál a pokrčil rameny. „Nemá smysl plýtvat.“

***

„Hej, Tome, kdo je Abigail Klintová?“ Zeptal se Bill u snídaně jednoho rána šest měsíců poté, co si Toma přivedl domů, a krátce se na něj podíval zpoza novin.
Tom se zasekl uprostřed mazání toastu máslem a mezi očima se mu vytvořila známá vráska. „To je jméno, o kterém jsem si nemyslel, že ho ještě někdy uslyším,“ řekl Tom a sáhl po marmeládě. „Je to, no, spíš byla to moje nevlastní matka. Příšerná ženská. Přísahám, že mě nenáviděla od první chvíle, co mě potkala,“ zavrtěl hlavou a nechal svoje copánky poskakovat kolem hlavy. „Proč?“
Bill pokrčil rameny. „Vlastně jen tak. Hrabal jsem se v nějakých policejních spisech a našel jsem její jméno smíchané se zmínkou o tobě, tak jsem si řekl, že než abych o tom nějak uvažoval, tak se tě na to zeptám. O nic nejde.“
Tom přikývl, zakousl se do toastu a vyplnil políčko v křížovce. „Jo, no o nic nejde. Teď už je to všechno dávná historie,“ řekl Tom, vzhlédl a věnoval Billovi úsměv, který ho zahřál u srdce.
„To rozhodně je,“ souhlasil Bill, natáhl se přes stůl a stiskl Tomovi ruku.

***

Bill se přehraboval ve šperkovnici, která ležela na toaletním stolku, a vybíral z křiklavých šperků věci, o kterých si myslel, že by je v zastavárně mohl prodat za dobrou cenu, a pár dalších věcí, o kterých věděl, že za ně tolik nedostane, ale nezkušenému oku mohlo připadat, že by tomu tak být mohlo. Místnost kolem něj byla katastrofa, oblečení rozházené od jednoho konce ke druhému, zásuvky vytažené z komody a pohozené na podlaze, aby je mohl prohrabat. Už teď Bill tipoval, že jen z ložnice se mu podařilo ukrást asi šest set dolarů v hotovosti a špercích. Mohl získat víc, kdyby dole vypáčil trezor, což by mu zabralo asi tak pět minut, ale tady nešlo o to, aby na tom vydělal dost peněz, protože těch už měl dost. Místo toho pořádně poškrábal okraje páčidlem a trochu ohnul kov, aby to vypadalo, že se do něj někdo pokusil dostat, a aby to celé působilo jako nepovedená loupež.

Bill se otočil, když ode dveří uslyšel zalapání po dechu, a nonšalantně hodil do tašky další náhrdelník.
„Kdo jste? Co děláte v mém domě?“ Zeptala se blondýna a přitiskla se ke dveřím, místo aby utekla, jak by to udělal každý rozumný člověk.
„Vy jste Abigail Klintová?“ Zeptal se Bill, vstal a vmanévroval se do správné pozice a žena se posunula dál do místnosti, když se on pro změnu natlačil ke dveřím.
„Ano, proč? Co ode mě chcete?“ Zeptala se Abigail a klopýtala přes nepořádek na podlaze, jak se snažila dostat co nejdál.
Bill vytáhl zbraň a namířil jí ji přímo mezi oči. „Tohle je za Toma,“ řekl, zavřel oči, když stiskl spoušť, a ujistil se, že jeho Tom bude opravdu navždy v bezpečí.

KONEC

original

autor: Gaja
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)