autor: Alvasonda
Těch pět minut se změnilo v hodinu a Tom teď procházel dveřmi svého domu a připadal si jako puberťák, který zůstal venku příliš dlouho, a teď bude muset čelit své matce.
A jeho matka, tentokrát v podobě jeho manželky, teď seděla v kuchyni se šálkem čaje a s příliš dramatickým výrazem v ustarané tváři.
„Proč jsi mi to takhle típnul?“ Zeptala se melodramatickým hlasem, který Tom začal nenávidět.
„Já… vybila se mi baterka,“ zalhal Tom a posadil se ke stolu naproti ní.
„Nelži mi,“ řekla Melrose a lehce se předklonila. „Já vím, že sis telefon včera nabíjel!“
„Telefonoval jsem a víš, jak rychle se telefony pak vybíjí,“ odpověděl Tom a zvedl ruce na obranu.
„S kým?!“
Tom si připadal hloupě, když si uvědomil, že s touhle otázkou nepočítal.
„S… Billem,“ řekl a vyhnul se jejímu pohledu.
„S Billem, s tím zženštilým klukem, kterého jsi pozval na to grilování?“ Řekla a nakrčila nos.
„No a co? Je to fajn kluk, okay?“
„To je fuk. Tak o čem jste se vy dva bavili?“
„Proč tě to zajímá?“ Zeptal se Tom a zamračil se.
„To mě prostě nemůže zajímat tvůj život?“ Zeptala se ho Melrose a Tom protočil očima.
„Je rozdíl mezi zajímat se a být zvědavá,“ pronesl a věděl, že jí to naštve, ale přesto se nedokázal udržet.
Melrose sevřela ústa tak moc, že si byl Tom jistý, že se její rty už nikdy nedokážou vrátit do původní polohy a zavřel oči, jelikož nechtěl vidět, kolik vzteku se jí hromadí ve tváři.
„Tome, jestli dokážeš být jen negativní a dělat problémy, tak ti doporučuju, abys…“
„Mel, to ty ve všem vidíš problém! Mluvili jsme spolu o nějakých klučičích věcech, okay? Je to jedno. Jen jsme mluvili!“ Přerušil ji Tom.
„Stěžoval sis na mě, že?“ Vyjekla, zvedla se na nohy a odnesla čaj do dřezu, kde ho vylila. „Myslíš, že jsem si nevšimla, že už mě ani nemáš rád?“
Tom si pro jednou přál, aby byl násilník, který bije ženy a děti. Nenáviděl to víc než cokoli na světě! Melrose byla taková královna dramatu, že vždycky dělala z komára velblouda. Ale věděl, že mlátit ženy je špatné, a z úcty k nim si snažil zachovat chladnou hlavu.
„Nestěžoval. Copak nemůžu mít aspoň kamaráda?“
Melrose zamířila k němu, ale zastavila se dřív, než se dostala moc blízko.
„Tak proč nikdy nepřijde sem?“ Zeptala se a založila si ruce na hrudi.
„On… já nevím. Asi jsem ho sem nikdy nepozval.“
„Tak ho pozvi! Požádej ho, aby o víkendu přišel na večeři!“
„On… nemůže. Jeho bratranec se žení.“
„Tak co zítra?“
Tom nenašel dobrou výmluvu, proč by Bill nemohl přijít, a bedlivě sledován svou ženou mu zavolal a pozval ho.
***
Tom se nikdy v životě necítil tak nepříjemně. Seděl na konci jídelního stolu a opatrně šťouchal do hromádky bramborové kaše, než si trochu nabral a strčil si sousto do úst.
Bill cítil povinnost pozvání přijmout, i když mu přišlo poněkud divné, že mu Tom takhle zavolal. Ale v textové zprávě, kterou mu později toho dne poslal, mu vše vysvětlil.
Bill přinesl Melrose květiny a podařilo se mu vzpomenout, že lilie jsou její oblíbené. Okamžitě k němu pocítila sympatie, navzdory tomu, co cítila předtím, ale ty se vytratily ve chvíli, kdy zjistila, že se Tom věnuje Billovi o dost víc než jí. Ne, neměla tušení, že jsou víc než přátelé, a proto ji tolik bolelo, že se Tom zajímá víc o své přátele než o ni. A právě proto se Melrose rozhodla, že to Billovi trochu osladí, což byl důvod, proč se Tom takhle rýpal ve své kaši.
„Takže… jsi ženatý?“ Zeptala se s falešnou zdvořilostí, která dokonale naplňovala celou otázku.
„Ne, nejsem,“ odpověděl Bill a zachoval v odpovědi stejnou dávku zdvořilosti.
„Svobodný?“
„Ne.“
„Takže máš přítelkyni?“
„Přítele,“ odpověděl Bill nonšalantně a vložil si do úst trochu salátu.
Melrose se překvapeně podívala na Toma. Tom až příliš dobře věděl, co si Melrose myslí o homosexuálech, a štvalo ho to.
„Nikdy jsi mi neřekl, že je Bill homosexuál, Tome,“ řekla.
„Nemyslel jsem si, že je to důležité,“ řekl Tom jednoduše a poslal Billovi letmý pohled.
„Není. Jen si myslím, že jsi mi to mohl říct.“
Tom pokrčil rameny. Snažil se o Billovi mluvit co nejméně, protože nevěděl, jestli by Melrose neměla podezření, kdyby o něm mluvil moc, nebo o něm říkal jen superlativy.
„Čím se živíš?“ Zeptala se Melrose, když se ticho stalo až moc nepříjemným.
„Navrhuju a šiju oblečení,“ řekl Bill a usmál se. „Zatím jsem toho moc neprodal, ale myslím, že se v co nejbližší době dohodnu s jedním významným návrhářem.“
„Wow, to je super práce pro někoho, jako jsi ty.“
Bill i Tom upustili vidličky a zírali na ni. Byli naprosto ohromeni tím, jak málo péče Melrose věnovala snaze být zdvořilá.
„Pro někoho jako on?“ Zeptal se Tom po chvíli. „Co tím myslíš?“
„No však víš. Pro homosexuála.“
„To je docela obecné, nemyslíš?“
„Nemyslím si. Když jsi gay, prostě se určitě staneš buď návrhářem, kadeřníkem nebo něčím podobným,“ pokrčila rameny.
Znovu v něm zabublala potřeba tu ženu praštit, ale věděl, že by to nebylo správné, i když se chovala hrubě a velmi úzkoprse. „To si nemyslím. Řekl bych, že druh sexu, který v posteli preferuješ, nemusí mít vliv na to, jakou práci děláš.“
Melrose si odkašlala a napila se vína. „Tome, myslím, že bychom se o takových věcech před hosty neměli bavit,“ řekla a osušila si ústa.
„No tak, Mel. Už se ti povedlo ho urazit, tak proč bychom se o tom nemohli bavit?“ Tom se skoro rozesmál a vysloužil si od Billa pobavený pohled.
„Já… prostě se to nehodí.“
***
Melrose neuvařila kávu, jak to dělávala obvykle. Jen se pustila do nádobí a nenápadně požádala Toma, aby hosta doprovodil ke dveřím.
Takže teď byli Bill a Tom sami v hale a vyměňovali si pobavené pohledy.
„Omlouvám se ti za ni,“ zašeptal Tom, aby je Melrose neslyšela.
„Nedělej si s tím starosti. Alespoň se nemusím cítit tolik provinile, že jsem druhá žena,“ odpověděl Bill a opatrně vzal Tomovu ruku do své.
Tom se tiše zasmál a podíval se na jejich spojené ruce. „Stejně bylo moc fajn, že jsi přišel na večeři,“ řekl a pohladil Billa palcem po hřbetě ruky.
„Vlastně to bylo docela zábavné. Jen si představ, kdyby věděla, jaké homosexuální hry se mnou hraješ,“ řekl Bill a schválně použil to slovo, kterým ho ona „označila“.
„Škoda, že tyhle hry nebudeme moct dělat tenhle víkend.“
Bill si povzdechl a přikývl.
„Jen bych si přál, abychom se nemuseli schovávat jako dva nezbední puberťáci,“ řekl.
„Nemuseli bychom, kdyby…“
„Tome, nerozvádíte se. Zatím ne,“ přerušil ho Bill.
„Na co čekat? Vím, že to dřív nebo později prostě přijde. Tak proč ne radši dřív?“
„Protože se prozatím nechci vyrovnávat s pocitem viny.“
„Věř mi, udělal bys mi laskavost,“ zašeptal Tom a podíval se směrem ke kuchyni, kde viděl Melrose umývat nádobí. Byl moc rád, že je nemůže slyšet, i když si to tak trochu přál.
„Teď o tom nemluvme,“ řekl Bill a sledoval jeho pohled.
„Nebudeme,“ povzdechl si Tom a znovu upřel oči na Billovu krásnou tvář. „Takže Mel se bude zlobit, jestli tu zůstaneš moc dlouho.“ Bill se na ni podíval.
„Tak to asi budu muset jít,“ řekl Bill s krátkým úsměvem.
„Ani nevíš, jak moc bych si přál jít s tebou,“ řekl Tom a odtáhl ho blíž ke vchodovým dveřím, aby na ně nebylo z kuchyně vidět, kdyby se Melrose rozhodla otočit.
„Zkusím si to představit,“ zašeptal Bill a naklonil se blíž.
Jejich rty se setkaly a Tom měl chuť nahlas vykřiknout frustrací a radostí. Líbání s Billem bylo jako použít gumu, díky níž mohl vygumovat všechny ty nepříjemné a destruktivní věci, jež se mezi ním a jeho ženou odehrávaly.
Bill byl vším, co si Tom, kdy představoval pod pojmem manželství. Tedy po fyzické stránce.
Odtáhli se a Tom se cítil opět neúplný.
„Vyřiď jí, že děkuju za skvělou večeři,“ řekl Bill obyčejným hlasem.
„Vyřídím jí to, díky. Ahoj!“
„Ahoj,“ řekl Bill a naposledy se na Toma usmál, než se dveře zavřely.
autor: Alvasonda
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
