At The Market 14. (konec)

autor: Salatina

„Je všechno v pohodě?“
Bill přikývl, ale Tom v jeho očích viděl jen čistou hrůzu. Byl naprosto vyděšený.
„Zlato, je to jenom soutěž a my budeme nejlepší,“ uklidňoval ho Tom, pochechtával se a objal ho kolem ramen.
Bill si povzdechl. „Tome, už před nějakou dobou jsem si přestal hledat práci, abych se mohl věnovat téhle soutěži, jestli ji nevyhrajeme, budu úplně v prdeli,“ řekl sklesle.
Chlapec s copánky se na něj sladce usmál a přitiskl si jeho jemné bledé tělo k hrudi. „Ale no tak, copak to nevidíš?“ Zeptal se a ukázal na pult, za kterým stáli. „Náš stánek je krásný už od pohledu, tvoje dorty jsou k sežrání, vyřezávané ovoce vypadá lákavě, a hlavně náš stánek krásně voní. Jen si představ všechny ty zamilované páry, které k nám chodí. Náš malý obchůdek je čistá láska!“
Bill se zasmál. Tom se znovu ukázal být tak sladký, že se mu ani Bill nemohl rovnat. „Doufám, že je to přesně tak, jak říkáš. Každopádně… už je tu porota. Bože.“
Bill začal hyperventilovat a Tom mu stiskl ruku.
Tehdy ještě nemohli vědět, že tohle je začátek jejich sladkého, klidného společného života.

O dva roky později.

„Jsem tak unavený,“ vydechl Bill, zhasl světla v jejich stánku a sundal si barevnou zástěru. Sroloval ji a vložil do sáčku.
„Já taky, lásko, ale stojí to za to, ne?“ Tom k němu přistoupil a něžně ho objal.
Bill ho objal kolem krku a políbil ho na bradu. „Rozhodně,“ odpověděl a naklonil se, aby ho políbil na rty.
Tom se rozplýval, ty rty. Chutnaly sladce jako vždy.

Jejich stánek si vedl skvěle, byl neuvěřitelně oblíbený u mladých párů, které rády trávily čas v teple tohoto hnízdečka lásky. Mezi nejoblíbenější objednávky patřily dorty a Tomovo zručně vyřezávané ovoce přilákalo v létě i více dospělých zákazníků.
To místo vonělo svěžestí, radostí a veselím a obyvatelé města se smířili s tím, že ho vedou dva homosexuálové. Čas toho někdy dokáže udělat tolik.
Po vítězství v soutěži se Tom a Bill pustili do práce a zpřetrhali vazby s minulostí. Karin ani Emma po pár dnech po jejich přiznání již neměly tolik pochopení.
Emma se snažila Toma přesvědčit, že udělal chybu, a dokonce si šla promluvit s jeho otcem. Tom zuřil. Jak může být někdo tak zlomyslný? Je snadné se neustále tvářit mile, jen abyste zjistili, že jste větší sobci, než jste si mysleli. Tom ji doslova poslal ke všem čertům a ona se spojila se zklamanou dívkou Karin.
Karin se z nich dvou chovala lépe. Bill měl však pocit, že její postoj je veden spíše strachem, že ze sebe znovu udělá idiota a také z dalšího zklamání. Tom a Bill se naučili rozeznávat falešné úsměvy a nesmyslná slova.

Dařilo se jim dobře, pronajali si malý byt, a také pomáhali svým rodičům, aby se měli lépe. Rok po otevření jejich podniku se jim konečně začaly plnit peněženky. Tomovi rodiče byli opět spolu a žili pod jednou střechou.
Všechno šlo rozhodně dobře.

***

„Jsem unavený,“ zafuněl Bill a svalil se na postel.
Tom se zasmál a okamžitě ho šel obejmout. „Chceš obejmout?“ Zeptal se ho se širokým úsměvem.
Bill se otočil a s úsměvem se k němu natáhl. „Musím na to odpovídat?“ Odpověděl a žaludek se mu zhoupl v očekávání toho, co věděl, že se stane krátce poté.
Druhý se zasmál a zvedl chlapce, který mu omotal nohy kolem trupu. Jednou rukou odsunul peřinu, když se Bill zmocnil jeho krku, pak ho položil na matraci a skopl svoje boty na podlahu. Bill si ho přitáhl k sobě a snažil se vysoukat z džínů a tenisek. Podařilo se mu to a Tom zakryl jejich těla hordou přikrývek.
„Jsi můj,“ řekl mu Bill majetnicky.
Tom se na něj významně usmál a přikývl. „Miluju tě, hm?“
Bill se začervenal, odpověděl mu tím, že se zmocnil jeho jazyka. Už to nemuseli říkat nahlas, i když někdy je oba potěšilo to slyšet.
Po několika minutách pokryla podlahu hromádka oblečení a místností se rozlehlo více či méně cudné sténání.
Dvě malé siluety ve dveřích naslouchaly sténání a sledovaly, jak se spleť přikrývek rychle pohybuje. Jako by to byla scéna, na kterou si už zvykli. Oba se otočili a začali se o sebe třít, jako by se chtěli ujmout role svých pánů, světlejší z nich něco zamňoukal, než na něj druhý skočil.
„Mňau.“

KONEC

autor: Salatina
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)