autor: hexagram
Odpad
Už je to dva týdny, co je Georg pryč, jeho odjezd byl strašně deprimující. Nedokážu si ani představit, čím si Gustav prochází, ale má oporu v Billovi, který byl o Georgově dočasném odjezdu informován mnohem dřív než já. S Gustavem si byli bližší, než jsem si původně myslel. Jak roztomilé. Nejlepší přátelé, kurva, nejlepší přátelé.
Dneska jsem měl dostat první výplatu z Reckless Records. Vlastně jsem tuhle práci měl docela rád, protože žádnej den nebyl stejnej. Každý den jsem dělal něco jinýho: vykládal jsem kamiony se zásobami, ladil kytary, pomáhal s novou scénou, nebo pracoval za pokladnou. Vedení ve mně mělo až velkou důvěru.
Ten kluk, co tu pracuje, Brad, nevypadal špatně. Díky svýmu židovskýmu afru vyčníval mezi ostatními zaměstnanci, kterých sice není zase tolik, ale i tak. Měl trochu nosový hlas a jeho humor občas nebyl nejlepší, ale aspoň mi zpříjemňoval dny v práci. A bylo vlastně fajn, že jsem si našel kámoše. Nevadily mu moje uštěpačné poznámky ani moje sprosťárny.
Během dnešní dvacetiminutové přestávky jsem ležel na zádech na lavičce v kytarové místnosti a bezmyšlenkovitě brnkal na kytaru, kterou jsem držel v rukách. Nějak se mi myšlenky vrátily k Billovi a jeho očím. Jeho oči z dnešního rána jsem nedokázal dostat z hlavy.
Flashback
„Přijď ke mně dneska po práci. Budu celej den sám doma!“ Zakňučel Bill za mnou, když mi visel na zádech, zatímco jsem pochodoval po pokoji a snažil se připravit k odchodu. Už si nepamatuju, kam jsem včera hodil mikinu, protože v tu chvíli se moje mysl nezabývala oblečením. Spíš Billovým zadkem.
„Mám zkurveně dlouho směnu, jsi si jistej, že chceš, abych přišel tak pozdě?“ Zeptal jsem se a trochu zasténal, když odmítl seskočit z mých zad. Co to bylo s ním a jízdou na zádech? Jednou mi zlomí páteř, přísahám. I když ne, že by byl těžký nebo tak něco.
„To jsem!“ Řekl nadšeně, než mi konečně seskočil ze zad, když jsem došel do obýváku a hledal boty.
Sehnul jsem se, abych si zavázal tenisky, a najednou jsem na zádech ucítil další váhu, mnohem lehčí než Bill.
„Yuki, nech toho,“ řekl Bill kočce, která mi seděla na zádech, zvedl černou kočku a přitulil si ji do náruče.
„Řekni svý kočce, ať se ke mně přestane chovat jako k věci,“ řekl jsem a usmál se na tu rozkošnou dvojici.
„Když už mluvíme o tom, že jsi jen věc, hádej, co jsem dostal za ten tvůj obraz, co jsem namaloval?“ Vykřikl a položil kočku na gauč.
„Nevím, záporných sedm céček, protože to bylo příliš sexy na to, aby to kdokoliv zvládl?“ Zasmál jsem se a znovu se narovnal.
„Ne, ty idiote,“ plácl mě se smíchem do ramene. „Áčko! Teď si jen musím dát pozor na lidi, kteří viděli ten obraz a rozhodli se mi tě ukrást,“ řekl a objal mě kolem pasu, když jsme stáli na prahu.
„Oh, pochybuju, že by se něco takovýho stalo,“ protočil jsem očima, než jsem ho políbil na rty.
Najednou mě chytil za klopy mikiny, kterou jsem si předtím oblékl, a hrubě mě odstrčil dozadu, moje záda bolestivě narazila do zdi. Vpletl mi ruku do vlasů a otočil mi hlavu na stranu, zatímco jeho rty útočily na můj krk. Do prdele, co to do něj vjelo?
Políbil mě pod ucho a olízl mi místo za uchem, čímž mě přivedl k šílenství a poslal horko do mého klína. Nemůžu jít do práce s erekcí, která se mi rychle začala tvořit v kalhotách.
Po další sérii polibků jsem zasténal, on se odtáhl a upřeně se na mě zadíval. Bipolární Bill mě znovu přiváděl k šílenství svou náhlou změnou nálady, ale vzrušoval mě. Jeho oči byly tak intenzivní, ale černý chtíč se nějak vytrácel a zanechával v nich zářící emoce, které znovu odhalovaly hnědou barvu. Usmál se na mě a naklonil se, aby mě políbil na rty. Polibek trval déle, než měl, ale nakonec jsme se od sebe odtáhli, rozloučili se a já opustil jeho byt v naději, že mě chladný vzduch venku zbaví mého malého problému v kalhotách.
Konec Flashbacku
„Co to hraješ?“ Bradův hlas mě vytrhl z myšlenek, když moje ruka přestala brnkat na struny a já zvedl hlavu, abych se na něj podíval.
„Ah, prostě cokoliv mě napadne,“ pokrčil jsem rameny, posadil se a položil si červenou akustickou kytaru do klína.
„Nevěděl jsem, že umíš dobře hrát,“ řekl, usmál se tím svým drzým úsměvem a posadil se vedle mě. „Protože tohle znělo docela dobře!“
„Ani hovno, jen když jsem dělal starou ‚práci‘, neměl jsem přes den co dělat, tak jsem prostě hrál na kytaru. Nejsem žádný profík, muzikant ani nic podobnýho,“ pokrčil jsem rameny, vstal a pověsil kytaru na zeď, kde bylo její místo.
„Možná bys měl hrát na tom pódiu, co se staví,“ navrhl a pořád se na mě usmíval. Zaklonil jsem hlavu, abych se zasmál, ale ne posměšně.
„Říkal jsem ti, že nejsem žádnej muzikant. Navíc dost na hovno zpívám,“ řekl jsem, a najednou jsem dostal chuť na cigaretu.
„Jsi příliš cynickej,“ poznamenal.
„A ty zasraně velkej optimista,“ řekl jsem a nahmatal v zadní kapse kalhot krabičku, doufaje, že jsem ji nezapomněl. Brad se mé poznámce jen zasmál.
„Mimochodem, dneska je výplata!“ Zašklebil se, nadšeně rozhazoval rukama, až mu afro poskakovalo.
„Správně,“ zamumlal jsem a zrychlil se mi tep. Zamířil jsem k šéfově kanceláři, kde měl za dveřmi poštovní schránku a v ní výplatní pásky všech zaměstnanců. Nikdo netušil, proč to dělá takhle, což mi Brad vysvětlil hned první den, ale hádali jsme, že nás prostě nechce vidět. Tak nějak předal zodpovědnost zaměstnancům, kteří tam pracovali už nějakou dobu, jako Brad, který mě každý den instruoval, co mám dělat.
Nesměle jsem sáhl rukou do schránky, vyhrabal obálku se svým jménem a vytáhl ji. Roztrhnutím bílé obálky se objevil šek.
A mně se doslova sevřelo srdce.
Stačilo to sotva na zaplacení poloviny nájmu, protože mě Georg nechal úplně samotného a bez peněz.
Kurva, v tu chvíli jsem nenáviděl LA, protože zde bylo všechno tak zkurveně drahý. Tohle je skutečnej život, lidi. Skutečný problémy – prachy a jak je získat. Ale nějak jsem své myšlenky odsunul stranou a vzpomněl si, že to, čím Georg a jeho rodina procházejí, je mnohem důležitější než moje problémy s prachama.
Vyřeším to tak či onak, pomyslel jsem si, vytáhl jsem z krabičky poslední cigaretu a šel si ven zapálit.
***
Moje kroky byly rychlý, když jsem procházel temnými ulicemi Los Angeles a míjel pouliční lampy a auta, která to děsivé město jen velmi spoře osvětlovala. Strčil jsem si ruce do kapes džínů a cítil, že se má ramena chvějí, jak mě zasáhl studený vzduch. Vždycky jsem raději chodil pěšky, než někam jezdil autem. Auta byla příliš bezcitná, automatická a líná. Vzduch byl sice studený, ale i přesto jsem zimu miloval.
Nevím proč, ale od té doby, co jsem si začal s Billem, jsem kouřil mnohem míň. Nevšiml jsem si, že krabička, kterou jsem měl, mi vydržela snad měsíc. To, že je prázdná, mě zaskočilo, a tak jsem si skočil do nejbližšího obchodu koupit další. Člověk by si myslel, že budu dost chytrej na to, abych s kouřením přestal úplně, když se tím zbytečně utrácí tolik peněz, ale ono se to snáz řekne, než udělá.
Laskavě jsem zaplatil muži u pokladny, popadl ten malý kousek nebe a strčil si ho do zadní kapsy. Zaslechl jsem svoje jméno, což mě překvapilo.
„Tomeee! Ach, dlouho jsme se neviděli!“ Otočil jsem se a uviděl Becky, jak ke mně kráčí s obrovským úsměvem na tváři. Zdálo se mi to, nebo je ještě ošklivější? Možná starší. Nebo ženštější.
„Ahoj,“ zamumlal jsem, ve skutečnosti jsem na ni neměl absolutně náladu. Doufal jsem, že mi dá do konce života svatej pokoj.
„Ah, pojď se se mnou projít, popovídáme si.“ Obtočila mi ruce kolem levé paže a zavěsila se do mě, když jsme vyrazili. To je fuk, řeknu jí, ať si nasere, až budu u Mikea. „Tak jak se máš ty a tvůj… přítel?“ Zeptala se a nakrčila nos. Díky tomu se jí objevily vrásky a vypadala staře, na rozdíl od Billa, který když nakrčil nos, vypadal rozkošně.
„Výborně,“ řekl jsem a znělo to stejně drsně, jak jsem měl v úmyslu.
„Oh, cítím snad sarkasmus?“ Řekla ďábelsky veselým hlasem, a ještě víc se zavěsila na mou nebohou levou ruku.
„Ne, jen tě prostě nenávidím,“ řekl jsem a zle se na ni zašklebil.
„To, co se stalo, hoďme za hlavu,“ zakňourala Becky a přiblížila svůj obličej k mé hlavě, až jsem měl chuť ji praštit. Ale my chlapi přece holky nebijeme, že? No, ona vlastně není holka. Byla to ropucha. Takže by to bylo týrání zvířat, což jde mimo mě.
„Skvělý je, že se mezi námi vlastně nic nestalo. Byla jsi jen moje práce,“ vyhrkl jsem a ona se na mě zamračila a na okamžik vypadala dotčeně.
„Neměl bys být tak zlý na někoho, kdo by mohl být odpovědí na všechny tvé problémy,“ začala se znovu usmívat.
„Já žádný problémy nemám,“ odplivl jsem si. Moje hlava se mi při těch slovech vysmála, protože možná nějaký ty problémy, který si nejsem ochotnej přiznat, mám. Třeba to, že jsem cynický kretén.
„A co Georgův odjezd? Musí to být docela těžký, když s ním teď žiješ.“
Na vteřinu se mi zadrhl dech v krku, než jsem se vzpamatoval a podíval se na ni, jak se mnou prakticky koketuje.
„Jak to vůbec víš?“
„Georg je dost oblíbený barman, takže se to rozkřiklo,“ pokrčila rameny. „Ale spíš by mě zajímalo, jak si dokážeš vystačit s tou minimální mzdou z nový práce, která ti rozhodně nemůže stačit.“
Měl jsem chuť ji probodnout za to, že toho tolik ví. Trochu jsem za poslední roky podcenil její intelekt, kdy jsem byl zaneprázdněný tím, že jsem s ní šukal za prachy. Vážně se vyznala v těch svých sračkách.
„Zvládnu to,“ zamumlal jsem a cítil se teď spíš smutně než naštvaně, protože jsem opravdu neměl žádnej plán, jak ty prachy sehnat. Neexistoval způsob, jak vzbudit důvěru u bank, aby mi daly půjčku, protože já jsem ten nejnezodpovědnější člověk. Uprchlík s maturitou – kdo by mi věřil? Ztěžkl mi žaludek, když jsem si uvědomil, že tentokrát vážně nemám žádnej plán.
„Tome,“ řekla, zastavila nás u vysoké osvětlené budovy a chytila mě za ruku, i když jsem se jí okamžitě vytrhl. „Už nebudu chodit kolem horký kaše.“
Jen jsem se na ni podezřívavě podíval a přemýšlel, jestli si ji mám vyslechnout, nebo prostě utéct.
„Jsem ochotná ti zaplatit čtyři tisíce za to, že se se mnou ještě jednou vyspíš.“
Málem jsem se udusil vzduchem. Věděl jsem, že je bohatá, ale netušil jsem, že by mi zaplatila tolik peněz jen za jednu noc. Opravdu bych neměl… ale ta suma byla víc než úžasná. Myslím, že jsem nikdy v životě nedržel v ruce tolik peněz.
„To je dobrej vtip,“ zamumlal jsem a rozhlédl se po ulici, najednou jsem si připadal nesvůj.
„Ne, to není,“ řekla odhodlaně a položila si ruce na široké boky. „Pořád tě miluju, Tome. A jestli mi všechny ty peníze dají ještě jednu šanci být s tebou, jsem ochotná ti je dát.“
Obočí mi překvapeně vystřelilo vzhůru. Musí být duševně nemocná, když mě miluje. Upřímně, co to s ní, kurva, bylo? Aby mi dala tolik prachů?
„Ale já mám Billa…“ řekl jsem, a pak mě najednou něco napadlo. S Billem jsme si vlastně nikdy narovinu neřekli, že jsme ´pár´, takže kdybych to s Becky udělal jenom jednou, technicky vzato to nebyla nevěra, protože to mezi námi nebylo oficiální.
Někde vzadu v hlavě mi ten malý křikloun vlepil facku za to, že jsem o tom na chvíli vůbec uvažoval, ale já ty prachy potřeboval. Vážně jsem ty prachy potřeboval.
„Nemusíme mít sex,“ řekla a přistoupila ke mně blíž. Prstem mi sjela po hrudi a podívala se na mě zpod svých dlouhých řas. „Můžeme si najít nějakou alternativu. Cokoli, co mi zajistí noc s tebou.“
O pár minut později jsme byli v její ložnici a ona z nás zběsile strhávala šaty. Když jsem váhavě proti proudu svých myšlenek přikývl na souhlas, byla překvapená, ale když si konečně uvědomila, že je to skutečné, doslova mě donutila vběhnout do její ložnice.
Prsa měla samozřejmě stejně velká jako obvykle, a když si na mě obkročmo sedla, přistihl jsem se, že nenávidím její křivky a hebkost její kůže. Billův hrudník byl tvrdší a jeho tělo mi bylo příjemnější. Srdce se mi sevřelo v hrudi, když se mi v hlavě objevily myšlenky na mého Billa, a to vše, zatímco Becky měla rty na mých.
Najednou jsem si vzpomněl, co mi Bill řekl v den, kdy jsem měl svýho posledního klienta.
Slib mi, že je nebudeš líbat.
Zakňučel jsem si pro sebe, ale Beckyiny kalhoty a sténání přehlušily můj zvuk i Billův tichý hlas v mé hlavě.
Její rty byly na mém krku, kde dnes ráno byly Billovy, a než jsem se mohl začít cítit provinile, strčila mi ruku do kalhot a stiskla mi penis, který podle mě nemohl být absolutně tvrdý. Ale jak na něm začala pracovat, můj penis se začal probouzet a já si její honění začal užívat. Jsem chlap, takže když je honění dobrý, tak je vlastně jedno, od koho je – životní pravda.
Ani nechci zacházet do nejmenších detailů zbytku našeho setkání. Oplatil jsem jí to tím, že jsem ji prstil, což ji přivádělo k šílenství, protože křičela o sto šest. Musím přiznat, že její výkřiky byly nechutný, a tak jsem se snažil myslet na to, jak zní Billův hlas, když je v totální rozkoši.
Čím víc jsem ji srovnával s Billem, tím víc moje srdce bolelo a svíralo se, uvězněné pod žebry, jako by nemělo co říct.
Poprvé jsem si po spaní s klientem připadal špinavý. Vina byla špinavá sama o sobě.
Becky ležela vedle mě, vyčerpaná, pak si povzdechla, když jsem se začal oblékat, a podívala se na mě. Ze zásuvky svého nočního stolku vytáhla obrovský balík peněz a podala mi ho. Viděl jsem, jak se tam hromadí stodolarové bankovky, a to mě lehce povzbudilo.
„Ty ho vážně miluješ, viď?“ Zeptala se, posadila se a upřeně se na mě podívala.
Jen jsem na ni zíral a zpočátku byl na ni nasranej, že si tohle myslí.
Přetáhl jsem si přes hlavu mikinu a bolestně si uvědomil, že je to mikina od Billa, kterou jsem si od něj půjčil první chladný den, ta, která byla nasáklá jeho vůní.
Aniž bych se ohlédl, vyšel jsem z jejího pokoje.
Vyběhl jsem ven. Připadal jsem si jako naprostá sračka.
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
