They Said You Would Break My Heart

(Říkali, že mi zlomíš srdce)

autor: makemesmile

Lidé mu vždycky říkali, že se zamilovává příliš snadno a že mu to zlomí srdce. On si z toho ale nic nedělal; jednoduše jim řekl, že to znamená, že je zdravý. Protože podle něj čím víc se člověk zamiluje, tím zdravější má mysl, srdce i duši.
Během svého krátkého života, který trval třiadvacet let, se zamiloval přesně dvacetkrát. Kdyby měl spočítat všechny roky, než pochopil, co to láska skutečně je, bylo by to číslo mnohem vyšší a blížilo by se padesátce. Bylo mu jedno, co si o tom lidé myslí, protože pro něj to byli oni, kdo postrádali to, co považoval za definici skutečné krásy.

Naposledy se zamiloval ve vlaku. Jel do práce, hleděl si svého a díval se z okna. Pozoroval lidi, kteří spěchali sem a tam a snažili se co nejrychleji dostat na místo určení. Právě když se z vlaku usmíval jejich snažení, spatřil jeho.
Hodně se podobal těm, kteří se hnali kolem, ale když běžel k vlaku, byla z něj cítit panika. Vlasy měl rozcuchané, oblečení pomačkané, taška mu sklouzávala z ramene a bunda mu visela z podpaží.
Tom vstal ze svého místa a ujistil se, že dveře zůstaly otevřené, aby ten muž mohl nastoupit do vlaku. S výkřikem spadl do vagonu, když se jeho noha zachytila, což způsobilo jeho pád. Naštěstí ho zachytil právě ve chvíli, kdy se dveře zavíraly.

„Děkuju,“ vydechl s úsměvem muž, který předtím tolik spěchal.
„Není zač,“ zněla Tomova nesmělá odpověď.
„Jsem Bill,“ řekl s úsměvem muž, kterého chytil, když se narovnal.
„Rád tě poznávám, Bille, já jsem Tom.“ Natáhl k němu ruku, aby si s ním potřásl.
Když Bill jeho ruku uchopil, Tom ucítil v podbřišku šimrání. Cítil ho pokaždé, když se zamiloval. Jeho úsměv se rozzářil, když se mu rozšířilo do celého těla a donutilo jeho srdce v hrudi bít o něco rychleji.
„Díky za pomoc, Tome,“ usmál se na něj Bill.
„Bylo mi potěšením,“ řekl Tom upřímně a vrátil se na své místo, aby se dál díval z okna. Tentokrát proto, aby dělal to, co dělal vždycky, když se zamiloval do někoho cizího; představoval si, jaký život vedou.

Tom si představoval, že Bill vede hektický a chaotický život. Žil ve velkém domě nebo drahém bytě a byl na dobré cestě stát se vedoucím firmy, pro kterou pracuje. Představoval si, že má psa nebo kočku spolu s rybičkami.
Zrovna když si chtěl představit různé věci, které dělá ve volném čase, ozval se nervózní hlas: „Je tady volno? Všude je plno.“
Tom vzhlédl a uviděl Billa, jak tam stojí a kouše se do rtu. S úsměvem na tváři přikývl. Ignoroval skutečnost, že v tom kupé kromě nich dvou byli asi čtyři další lidé. Usoudil, že Bill nechce, aby to komentoval, a tak se neobtěžoval.
„Jen pojď. Mám rád po ránu společnost,“ usmál se Tom, když se Bill usadil na místo naproti němu.

„Jezdíš tímhle vlakem každý den?“ Zajímal se Bill. „Nikdy jsem tě tu neviděl.“
„Ne,“ zavrtěl Tom hlavou, „většinou jezdím tím pozdějším, ale odedneška začínám v práci dřív, takže jím budu jezdit každý den.“
„Rád jezdím takhle brzo ráno. Většinou tu moc lidí není.“ Bill si na klíně upravil svou poměrně velkou tašku.
„Myslím, že nikdo netouží být vzhůru v šest ráno a už být na cestě do práce,“ zasmál se lehce Tom.
„Ne, to asi ne. Ale je to příjemné. Prostě klid. Nemusíš se bát, že tě ze všeho toho hluku, co lidi dělají, bude bolet hlava dřív, než se vůbec dostaneš do práce.“ Bill se zavrtal do sedačky ještě o něco víc a lehce si povzdechl.

Během jejich rozhovoru Tom zjistil, že Bill ve skutečnosti už vlastní firmu má, stejně jako dům, který je příliš velký jen pro něj, jeho psa a rybičky, a vede poměrně klidný život. Měl jen pár přátel a za rodinu považoval pouze svou mladší sestru. Ostatní se ho v podstatě zřekli, když jim oznámil, že se v osmnácti stěhuje z malého města, kde vyrůstal, do velkoměsta.
Tom nedokázal pochopit, proč se rodina člověka zřekne jen proto, že se přestěhuje do města. Tom nikdy neměl velkou rodinu, ale tu, kterou měl, by v životě nenapadlo, mu něco takového udělat.
„Vážně nechápu, že jim nevadí, že jsem gay, ale že jsem se sem přestěhoval, prostě ne. Copak lidi většinou nemají větší problém se sexualitou než s tím, kde jejich dítě žije?“ Zeptal se Bill a Tom musel bojovat sám se sebou, aby se nezačal smát, jelikož právě zjistil, že má teď u Billa alespoň malou šanci.

„Je to trochu zvláštní,“ souhlasil s ním Tom.
Když probírali různá témata, ani si neuvědomovali, že se blíží k jejich zastávce.
„Kolik jsi měl kluků?“ Zeptal se Bill zvědavě poté, co zjistil, že i Tom je gay.
Blonďák s dredy se kousl do rtu a nasál si do úst kroužek piercingu. Styděl se říct skutečné číslo vzhledem k tomu, kolikrát byl zamilovaný.
„Jenom dva,“ přiznal Tom ostýchavě a sklopil oči do klína.
„Jak může někdo tak nádherný jako ty mít v životě jen dva kluky?“ Zeptal se Bill, a když k němu Tom překvapeně vzhlédl, druhý muž se začervenal.
„Někdo se prostě zamiluje až příliš snadno, zatímco jiný se nezamiluje vůbec,“ pokrčil rameny Tom.
Bill se na něj chvíli zmateně díval, ale pak mu po tváři přeběhlo cosi, co vypadalo jako stín smutku. Byli na jejich zastávce. Tom se na Billa dál usmíval a nijak ho to netrápilo. Začal sbírat svoje věci a připravoval se čelit chladnému únorovému ránu.

„Tak ahoj Bille, třeba se uvidíme v pondělí ve vlaku,“ zamával mu Tom a usmál se.
„Uvidíme se v pondělí, Tome,“ odpověděl Bill a vystoupil z vlaku spolu s ním.
Když Tom dorazil do své práce v útulku, nemohl se přestat usmívat. Když byl s Billem, cítil něco jiného, něco víc. Kousl se do rtu, když se odvážil pomyslet na to, že Bill byl možná poslední člověk, do kterého se kdy zamiloval, protože cítil, že je to ta pravá láska, jeho spřízněná duše.
Vydal při tom vzrušený výkřik a vylekal štěně, které krmil z lahvičky. To hlasitě a radostně zaštěkalo, zatímco se vrtělo Tomovi v náručí.
Benjamin, majitel útulku, přišel hned po Tomově výjevu a s laskavým úsměvem zavrtěl hlavou. „Jen ti zlomí srdce, Tome. Buď opatrný.“ Řekl Ben poté, co mu Tom vysvětlil, proč vlastně vykřikl.
„Já v něj věřím,“ usmál se na něj Tom.

***

Jak den pokračoval, Tom na Billa nedokázal přestat myslet. Na jeho hlas, na jeho smích, na jeho gesta, na to, jak byl výrazný, když mluvil; na všechno, co o něm zjistil.
Co však nevěděl, bylo, že Bill o šest bloků dál dělá přesně totéž. Ani on nedokázal přestat myslet na toho druhého muže a na to, jak je neuvěřitelně sladký vším, co říká a dělá. Cítil, jak se mu v břiše třepotají motýli a srdce mu buší o něco rychleji s každou další myšlenkou na toho muže.
Zajímalo ho, jak je možné, že po dvouhodinovém rozhovoru ve vlaku k Tomovi něco takového cítí. Dvě hodiny a už byl do toho muže zakoukaný. Nebyl ještě dost odvážný na to, aby použil silnější slovo, které s velkou pravděpodobností cítil.

***

Během víkendu jeden druhého nedokázal dostat z hlavy. A upřímně to ani nechtěli jinak. Líbilo se jim, že mají někoho, na koho mohou takhle myslet.
Tom trávil víkend s mámou a mladší sestrou, a jakmile vešel do domu, obě poznaly, že se to stalo znovu. Usmívaly se, když se ptaly na jeho jméno. Tato jednoduchá otázka vedla k Tomovu dlouhému monologu.
Nikdy nepochybovali o jeho lásce k danému člověku, kdykoli řekl, že je zamilovaný. Tentokrát si však na Tomovi všimly něčeho jiného, když mluvil o tom Billovi. Jeho oči byly jasnější, úsměv širší, jeho nadšení dvojnásobné a vzrušení snad i trojnásobné.

„Jak ten Bill vypadá, zlato?“ Zeptala se Tomova matka, když v neděli večeřeli.
Tom celý víkend nedokázal přestat mluvit o tom druhém muži, ale ani jednou jim nepopsal, jak vypadá. Když si to Tom uvědomil, začervenal se a rychle polkl sousto lasagní.
„No, je vyšší než já, ale to možná dělaly jen jeho boty. Má černobílé dredy, ale ne tak dlouhé jako moje. Má velké tmavě hnědé oči a opravdu dlouhé řasy. Plná ústa a roztomilý nos, výraznou, ale něžnou linii čelisti, dlouhý krk a vysoké lícní kosti. Je hubený a má hodně dlouhé nohy.“ Řekl Tom a v hlavě si detailně vybavoval toho muže.
„Zní to, jako by byl vážně sexy,“ řekla Jacky, Tomova mladší sestra, a pokračovala v jídle.
„To je,“ odpověděl okamžitě Tom, aniž by o tom přemýšlel.
Když si to uvědomil, oči se mu rozšířily a při pohledu na svůj téměř prázdný talíř kompletně zrudl.

„No, doufám, že si to opravdu myslíš,“ zasmála se jeho máma. Nikdy se nedokázala nesmát tomu, kdykoliv se před ní Tom prořekl, že jeho nový objev dobře vypadá, a pak se chtěl studem propadnout do země.
Tom pokračoval v jídle a vytrvale ignoroval matčin i sestřin smích. Ale když se jeho matka dotkla svou studenou rukou jeho rozpálené tváře, neuhnul. I když mu bylo třiadvacet, nikdy ho neomrzelo, když mu matka projevovala náklonnost těmito drobnými gesty.
„Jen doufám, že ti nezlomí srdce, miláčku,“ řekla mu později večer, když se Tom chystal jít k sobě domů.
Tom pochopil, že mu ve skutečnosti chtěla říct, že mu srdce opravdu zlomí, ale Tom byl rád, že to neřekla. Usmál se, když si upravoval bundu, a řekl: „Nezlomí.“
Máma se na něj jen usmála a rozloučila se s ním.

***

Když v pondělí ráno nastupoval do vlaku, hlavou mu proběhl rozhovor s matkou. Věřil Billovi, že mu srdce nezlomí, ale i kdyby se tak stalo, určitě by to nebylo úmyslné. Tím si byl Tom stoprocentně jistý.
Na rozdíl od pátečního rána, dnes Bill nemusel běžet, aby stihl vlak. Ve chvíli, kdy vjížděl do stanice, už čekal na peroně. Vypadal nervózně a pohrával si s prsty.
Když se dveře konečně otevřely, nastoupil a zhluboka se nadechl, jako by se snažil uklidnit. Proč byl tak nervózní? Došlo mu, že to má co dočinění s Tomem, protože nervozita začala teprve ve chvíli, kdy přijížděl vlak. A byla ještě o něco horší až ve chvíli, kdy uviděl ty dlouhé blonďaté dredy a kšiltovku New Era.

Znovu se zhluboka nadechl a zamířil k směrem k Tomovi. Jakmile stanul blonďákovi tváří v tvář, rozlil se mu po tváři úsměv a všechno, co cítil o víkendu, se vrátilo a znásobilo.
„Ahoj, Tome,“ řekl a zněl lehce zadýchaně.
„Ahoj Bille,“ odpověděl Tom se zářivým úsměvem.
„Můžu ti něco říct?“ Zeptal se ho Bill a kousl se do spodního rtu.
„Na to se nemusíš ptát,“ odpověděl Tom s tichým uchechtnutím.
Bill přikývl a zhluboka se nadechl, než promluvil. „V pátek když jsme se potkali, se něco stalo. Bavilo mě s tebou jen tak mluvit o všem, a zároveň vůbec o ničem, jako už dlouho ne. Cítím k tobě věci, které jsou mi tak cizí, že sám nevím, co s tím. Nejradši bych se k tobě naklonil, popadl tě a ulíbal tě do bezvědomí, ale…“ Billovy oči se rozšířily, když si uvědomil, co právě řekl.
Okamžitě zapištěl a utíkal pryč, aby si sedl jinam. Oči měl vytřeštěné šokem, jelikož se děsil toho, že právě všechno pokazil.

Tom byl také překvapený, ale o pár minut později se vydal za Billem. Nemohl si pomoct, ale usmál se, když viděl, jak Bill na svém novém místě vyšiluje.
„Je tady volno? Všude je plno.“ Usmál se Tom a přiměl Billa překvapeně vzhlédnout.
„T-Tome!“ Vyhrkl Bill a naprosto překvapeně k němu vzhlédl. „Jasně, jestli chceš.“
„Proč jsi utekl?“ Zeptal se Tom, když se usadil na své nové místo.
„Já… já nevím. Řekl jsem toho moc. Asi jsem tě vyděsil a ty už se mnou nechceš mít nic společného,“ začal blábolit Bill. „No tak, kdo normální řekne někomu, koho zná den, že se do něj asi zamiloval a touží ho líbat až do bezvědomí, a nepřestane s tím, dokud-“ Bill přestal mluvit, protože ho Tom umlčel.
Tom se k němu natáhl, popadl Billa za tričko. Přitáhl si ho k sobě a udělal přesně to, co mu Bill řekl. Líbal ho, dokud oba málem neztratili vědomí. Když se od sebe odtáhli, oba se lehce usmívali a jen se na sebe dívali.
„Říkali, že mi zlomíš srdce,“ řekl Tom tiše a přerušil tak ticho mezi nimi.
Bill téměř okamžitě pochopil, i když nevěděl proč, a odpověděl: „Možná, že ano.“
„Věřím ti.“ Usmál se na něj Tom sladce a přitáhl si ho k sobě, aby ho znovu políbil.

original

autor: makemesmile
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)