autor: hexagram
Konec
„Woho, tohle jsem vidět nepotřeboval!“ Vykřikl jsem a zakryl si oči před nechutně rozkošným párem přede mnou. Jsem jen neviňátko, který se snaží udělat si snídani, a pohled na dva osahávající se gaye nepatří k mé ranní rutině.
„Promiň,“ pokrčil Georg rameny, sundal ruce z Gustava a vrátil se k obracení palačinky. Gustav se na mě podíval s vytřeštěnýma očima a šíleně se začervenal – ještě pořád nebyl zvyklej mazlit se s Georgem před ostatními.
Od toho incidentu, nehody nebo jak náš malý příběh chcete nazvat, uběhla už nějaká doba. Georg se vrátil o měsíc dřív, než jsme čekali. Bylo to vlastně docela roztomilé – Gustav bez něj nemohl být, a tak se za Georgem vydal a přivedl ho zpátky. Jeho matka jeho volbu přijala a nechala ho jít s tím, že nás všechny o stavu jeho otce bude informovat. A já jsem z peněz od Becky zaplatil nájem (nechtěl jsem je jen tak promrhat).
„Jo, jo, jen mi do mejch palačinek neházej toho svýho teplouše,“ ušklíbl jsem se na Georga, který se na mě jen zasmál. Gustav jen tiše stál vedle něj, ale upíral na Georga oči v tom svém zamilovaném pohledu. Můj přítel po něm občas hodil očkem a oba se usmáli. Jejich úsměvy byly nakažlivé.
Najednou se mi kolem pasu ovinuly ruce a měkké rty mě políbily na krk.
„Dobré ráno,“ řekl jsem a zaklonil hlavu, abych se podíval na rozespalého Billa. Dal jsem mu pořádnou pusu na rty a usmál se nad jeho vypísknutím, které vydal.
„Dobré ráno,“ zamumlal, než se podíval na Gustava a Georga. „Myslím, že si nikdy nezvyknu na to, že tě tady vidím.“
Gustav se tomu zasmál, a konečně odtrhl pohled od Georga.
„I tobě,“ řekl. „Ale za chvilku budeme muset vyrazit. Umělecká výstava začíná za dvě hodiny.“
„Do prdele, to je dneska, co?“ Billovy oči se rozšířily, najednou byl mnohem víc vzhůru než před několika vteřinami. Podle všeho bylo jedním z jejich závěrečných projektů tohoto semestru vytvořit umělecké dílo, které bude vystaveno na výstavě, a všichni se jí museli zúčastnit. Billův kousek naštěstí nebyl ten, který nakreslil to ráno, kdy celý jeho pokoj skončil potřísněn barvami. Slušně jsem ho požádal, aby tenhle nepoužíval. Velmi slušně, jestli rozumíte, co tím myslím.
„Tak to se musím jít připravit,“ řekl a následoval Gustava ven. Ale než se stačil vzdálit, dostal jsem náhlé nutkání užít si jeho blízkost ještě o něco déle. Jemně jsem ho chytil za zápěstí a otočil ho čelem k sobě. Nejdřív byl překvapený, ale pak se na mě usmál, když jsme se objali.
Bill se naklonil, aby mě políbil na rty; další malý polibek, než se odtáhl. Zašeptal jsem mu do rtů „Miluju tě“, než jsem ho nechal, aby se věnoval svým záležitostem.
„Nikdy jsem si nemyslel, že se toho dne dožiju.“ Otočil jsem se a uviděl Georga, jak se na mě zlomyslně šklebí, jako by mě soudil.
„Uh, drž hubu,“ řekl jsem, popadl hrnek s kávou, který stál na stole, a schoval do něj obličej. Tohle nebyl můj nejlepší comeback, já vím.
„Co se týká tohohle, hubu nikdy nezavřu, protože jsem měl celou dobu pravdu!“ Pronesl hrdě a mával obracečkou ve vzduchu.
„A ty jsi neudělal ani hovno. Jen jsi našel pár dopisů a neskutečně jsi mě tím nasral,“ řekl jsem posměšně-nenávistně, i když ve skutečnosti jsem se nemohl ubránit úsměvu.
„A držel tě, když jsi brečel,“ zachichotal se. Hlasitě jsem zasténal a praštil hlavou do desky stolu.
„Uh, tohle mi nikdy nepřestaneš házet přímo do ksichtu, co?“ Zeptal jsem se.
„Ne!“
Nad jeho dětinskostí jsem jen protočil očima, ale připomněl jsem si, že jsme si navzájem svým způsobem pomáhali a snažili se nasměrovat na ty správné cesty, abychom se dostali do šťastného konce.
Ve skutečnosti tohle není konec. To je teprve začátek. S Billem jsme toho za krátkou dobu prožili hodně, a to, co jsme měli, bych nevyměnil za nic na světě. Myslím, že všechno dopadlo tak, jak mělo.
Měl jsem dvě práce a nějaký prachy si půjčil, abych si dodělal titul přes net, protože to bylo to nejlepší, co jsem mohl udělat. Kluci spolu s Gustavem a Bradem mi dobrovolně s mou cestou pomohli a já se nemůžu dočkat, co přinese budoucnost.
Co se týče mě a Billa, nevím, co bude dál. Možná zůstaneme spolu, možná se rozejdeme. Možná zůstaneme zamilovaní, nebo se nakonec budeme nenávidět. Jediné, co vím, je, že to nikdo doopravdy neví, dokud se to prostě nestane. To ukáže jen čas.
A nemůžu uvěřit, že celá tahle cesta začala zvědavým klukem a červeným světýlkem na kameře.
autor: hexagram
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
