autor: dasendederzeit
Špatný úkryt
Bill nemohl uvěřit, že byl tak hloupý a čekal tak dlouho, než zmáčkl ta zatracená tlačítka. Teď už nebudou fungovat a on se utopí ve výtahu a skončí mrtvý jako Gustav.
„Prosím, prosím, prosím!“ Křičel a mačkal tlačítka dál.
Už to chtěl vzdát a smířit se se svým osudem, když náhle tlačítko patra pod nimi zafungovalo a výtah se dal do pohybu. Znovu vykřikl, ale tentokrát úlevou, a chystal se na vítězný tanec, když si uvědomil, že ho tlak veškeré vody vymrští z výtahu. Voda mu teď sahala skoro k bokům a určitě ho na cestě ven o něco hodí, jakmile se dostanou do správného patra.
Bill se rozhlédl a snažil se něčeho chytit, až se dveře otevřou, ale bylo pozdě, protože výtah právě dorazil do patra. Dveře se otevřely a Bill s Gustavem byli doslova vyhozeni z výtahu tlakem veškeré vody, která uvnitř byla.
Zavřel oči a snažil se připravit na jakoukoli bolest, která měla přijít, než narazil do zdi přímo naproti výtahu. Bill se rozkašlal a snažil se okamžitě posadit pro případ, že by tam na něj Georg už čekal.
Rozhlédl se kolem sebe, a pak se zarazil, když zjistil, že náraz odneslo jeho rameno, které ho teď opravdu bolelo. Gustav ležel vedle něj, stále bez známek života jako předtím, a Bill cítil, jak se mu opět derou do očí další slzy. Zemřel, protože Georg byl Billem posedlý a on se teď už nikdy nevrátí domů ke své ženě a dceři. „Kurva,“ zamumlal, a pak rychle odvrátil pohled, než vstal.
Nebyl čas, aby tam seděl a brečel kvůli tomu, co se stalo. Georg byl stále někde venku, a teď když nebyl schovaný v bezpečí výtahu, byl opět snadným terčem. Musel se odtamtud dostat a schovat se, než hlídač zjistí, ve kterém patře se dostal ven.
Zhluboka se nadechl, než rychle vstal, a pak opustil výtahovou místnost. Otřásl se, když se studený vzduch setkal s jeho promočeným tělem. Pokud se odtamtud brzy nedostane, umrzne.
„Ach Billeee,“ přerušil náhle jeho obavy Georgův hlas.
Bill zděšeně vzhlédl a uviděl, jak se v dálce pohybuje mihotavé světlo. Georg už zjistil, ve kterém patře se Bill dostal ven, a byl teď tak blízko u něj, že už neměl moc času se schovat. Rozhlédl se, a pak rychle zamířil k jednomu z aut zaparkovaných poblíž a pod jedno z nich vlezl. Byl to chabý úkryt a Bill se modlil, aby s sebou Georg neměl psa.
„Ach Bille, ty tady musíš tak mrznout!“ Řekl Georg, když se blížil k Billovu úkrytu.
Bill se snažil normálně dýchat, ale celé jeho tělo se třáslo zimou. Měl co dělat, aby nevydal ani hlásku, jakmile byl Georg opravdu hodně blízko. Teď už nebyla žádná cesta ven, takže ho tam hlídač nesměl najít. Kdyby Billa našel, vytáhl by ho zpod auta a udělal by mu bůhvíco.
„Myslím, že Gustav je opravdu vážně zraněný,“ pokračoval Georg. „Možná bychom mu měli zavolat sanitku? Pak by se mohl dostat domů ke své rodině a ty taky!“
Bill se snažil zadržet dech, když teď viděl Georgovy boty, jak se blíží k autu, pod kterým se schovával. Nemohl uvěřit, jak chladnokrevně ten člověk zabil svého kolegu. Bill si vždycky myslel, že on a Gustav jsou přátelé od té doby, kdy oba začali pracovat jako hlídači, ale zřejmě ani toto přátelství nedokázalo Georga zastavit, aby toho muže zabil.
„Ale no tak, Bille, neschovávej se přede mnou. Chtěli jsme si spolu užít pěknou štědrovečerní večeři, ne?“ Přemýšlel nahlas Georg. „Nemůžu tě přece honit celou noc.“
Bill se roztřeseně nadechl, ale hned toho zalitoval, když si všiml, že se Georg otočil k autu, pod kterým se schovával. Muž ho nejspíš slyšel dýchat, a teď mu bude trvat jen pár vteřin, než k němu dojde a podívá se pod něj. Musel se odtamtud co nejdřív dostat, aniž by si toho Georg všiml, aby měl náskok, ale pokud ho Georg slyšel dýchat, neexistoval způsob, jak tohle zvládnout.
„Vylez, vylez, kde jsi?“ Zeptal se Georg zpěvavým tónem, jako by hrál jen nevinnou hru na schovávanou.
Billovy oči se rozšířily, když se Georg přiblížil k autu, a teď stál vedle něj. Čekal, že během následujících pěti vteřin se sehne a uvidí Billa ležet pod ním. A během dalších pěti vteřin bude po všem, když Billa popadne a odtáhne ho s sebou do své kanceláře, aby si s ním dal nějakou nechutnou štědrovečerní večeři, a pak ho nejspíš nakonec zabije.
Georg však místo toho, aby se sehnul, popadl nůž a zapíchl ho do jedné z pneumatik, čímž z ní dostal veškerý vzduch. Zvuk unikajícího vzduchu byl docela hlasitý, takže se Bill nerozmýšlel, a jakmile Georg prořízl i druhou pneumatiku, vylezl zpod auta a dal se na útěk.
„Bille!“ Slyšel Georga křičet. „Vrať se sem!“
Bill běžel, jak nejrychleji mohl, aniž by zakopl o své vlastní zatracené nohy. Musel utéct a schovat se ve tmě, aby ho Georg neviděl. Zahnul za roh, pak se rychle přikrčil a jedním z otvorů ve zdi seskočil na zem pod sebou. Nečekal, že skok bude tak vysoký, a dopadl na bok, protože měl stále spoutané ruce a nemohl jimi zbrzdit pád.
Zaklel, ale rychle vstal a běžel dál. Georg ho nejspíš neviděl, jak seskočil o patro níž, a teď prohledával horní patro. To Billovi mohlo dát nějaký čas navíc, aby se schoval na nějakém bezpečném místě a vymyslel zatracený plán, jak se dostat z té bohem zapomenuté garáže.
***
Georg se s úsměvem vrátil do své kanceláře. Byl si naprosto jistý, že se k němu Bill sám vrátí. Brzy mu bude až moc velká zima na to, aby zůstal venku, takže se vrátí a bude ho prosit o pomoc. Poté, co vešel do své kanceláře, zesílil hlasitost rádia a popadl koště, aby ho použil jako mikrofon.
„It’s gonna be a cold and lonely Christmas without youuuu (Bez tebe to budou studené a osamělé Vánoce),“ zpíval si do rytmu hudby a otočil se k obrazovkám, na kterých se promítaly záběry z bezpečnostních kamer, které byly rozmístěné po celé garáži.
Určitě brzy na jedné z nich uvidí Billa a bude vědět, kde ho hledat, aby ho přivedl zpátky. „Missing you my darling in oh so many wayyyyyyys (Chybíš mi, miláčku můj, oh v tolika ohledech).
Georg si nevšiml, že mezitím, co se vrátil do své kanceláře, našel Bill sekeru zavěšenou v bedně na zdi. Byla chráněna sklem a určena pouze pro případ nouze. No, podle Billa tohle byla zasraně velká nouze, takže použil loket, aby sklo rozbil.
Popadl sekeru, a pak se vydal k první bezpečnostní kameře. Všiml si jich už dříve, ale až do teď jim nevěnoval žádnou pozornost. Když se snažil najít úkryt, uvědomil si, že dokud ty zatracené kamery fungují, nenajde žádný vhodný úkryt. V Georgově kanceláři viděl na obrazovce všechny jejich záběry, takže Georgovi jen stačilo sedět a čekat, až se na jedné z nich objeví. „No, to se teď už nestane,“ mumlal si Bill pro sebe, když rozbil první kameru na kusy.
Georg se do té písničky trochu moc vžil a předstíral, že vážně hraje před publikem. Kvůli tomu si nevšiml, že několik kamer zhaslo, protože jakmile se obrazovka vypnula, nahradila ji jiná, která fungovala. Takže když měl svoje malé vystoupení, jako by nic kolem neexistovalo, nevšímal si žádných knoflíků.
Otočil se v podivném pokusu o tanec, a pak popadl ze židle Billův kabát. Chytil ho za rukávy, jako by držel něčí ruce, a kroužil kolem s kabátem v rukou, jako by tančil s Billem. Při zpěvu a tanci se usmíval, protože si představoval, že přesně tohle celé dělá s Billem. A zatímco v tom pokračoval, nevšiml si, že se vypnula další kamera, a Bill byl na cestě k jeho kanceláři. Cestou k ní rozbil všechny kamery, a když se dostal do správného patra, zastavil se. Podíval se za roh, aby viděl do kanceláře, a zhrozil se, jakmile si všiml, co Georg dělá.
„Ty jsi takový psychopat,“ zašeptal. Georg vypadal naprosto směšně při tanci s něčím, co vypadalo jako Billův kabát, a Billovi se chtělo zvracet.
Zhluboka se nadechl, když opatrně mířil ke kanceláři, přičemž stále držel sekeru v ruce, a rychle se schoval za roh. Takto se mohl podívat dovnitř otevřenými dveřmi, aniž by si ho Georg všiml. Celá kancelář byla v podstatě prosklená, až na malý kousek zdi, který byl z cihel, čehož Bill využil ve svůj prospěch, aby zůstal skrytý. Kdyby Georg vyšel z kanceláře, Bill by ho mohl překvapit tím, že by ho zasáhl sekerou.
Nebyl si jistý, jestli by dokázal na Georga sekeru vážně použít, ale v případě, že by to nezvládl, vždycky mohl použít druhý konec a prostě ho praštit po hlavě. Takhle by nikoho nezabil, jen by ho uvedl do bezvědomí, čímž by získal čas, aby odtamtud vypadl a zavolal na něj policii.
Hudba najednou přestala hrát a nahradilo ji něco, co vypadalo jako film, protože Bill zaslechl nějaký hlas, který něco říkal. Opatrně nahlédl dovnitř kanceláře a všiml si, že Georg je pryč. Jak se mu to, kruci, povedlo? Byl tam přece jen jeden východ, ne?
Bill se rozhlédl a chystal se odtamtud vypadnout, jelikož Georga vážně nikde neviděl, když jeho pozornost náhle upoutala televize. Na obrazovce uviděl sám sebe, jak na něčem leží, zatímco má zavřené oči. Zamračil se, a pak velmi opatrně vešel do kanceláře pro případ, že by tam náhodou byl ještě i ten pes.
Když na něj nic nezaútočilo a Georg se nikde náhle neobjevil, Bill se odvážil přiblížit k televizi a zhrozil se, když si všiml, že ho Georg natáčel, zatímco ho převlékal. Bill měl na sobě jen spodní prádlo, zatímco mu Georg oblékal kožené kalhoty a košili, a přitom s ním mluvil. „Oh, Bille, jsi tak dokonalý,“ slyšel Georga říkat. „Nemůžu uvěřit, že jsi přijal mé pozvání na vánoční večeři.“
Billovi se udělalo špatně, když viděl, jak ho Georg po obléknutí hladí po tvářích a rtech, a pak mu začal česat vlasy. Vypadalo to, jako by byl Bill panenka v životní velikosti, o kterou Georg pečoval. Bylo to odporné, zvrácené a Bill cítil, jak ho v očích pálí slzy. Čím si tohle zasloužil?
„Můžu si ukrást polibek?“ Zeptal se Georg.
Oh bože. Bill vykřikl, pak zvedl sekeru a udeřil s ní do obrazovky. Nechtěl vědět, jak to video končí. Nechtěl vědět, jestli ho Georg opravdu políbil. Nechtěl na to ani pomyslet. Už tak se mu zvedal žaludek z vědomí, že se ho ten starší muž takhle dotýkal.
Ale byl si skoro jistý, že ho Georg neznásilnil nebo tak něco, protože to by po probuzení určitě cítil. A kromě toho byl do něj Georg „zamilovaný“, takže by mu takhle neublížil, ne? Bill zavrtěl hlavou. Musel si neustále opakovat, že „ne, neudělal by to“, jinak by se z toho posral.
Už se chystal vyrazit z kanceláře a ulovit Georga za to, co mu udělal, když jeho pozornost upoutaly obrazovky bezpečnostních kamer. Na té, která ukazovala východ, byl najednou vidět policista, který právě v tu chvíli vystupoval z policejního auta.
„Ach můj bože,“ zamumlal Bill a rychle přešel ke stolu se všemi těmi tlačítky, která to celé kurva ovládala. „Jsem tady! Jsem tady dole!“
Prohlížel si všechna ta tlačítka a snažil se najít to, které bylo k reproduktoru, který byl doslova vedle policisty, ale vyrušila ho ruka na rameni. Dech se mu zadrhl v krku a zavřel oči, protože moc dobře věděl, kdo za ním stojí.
„Teď pšššt,“ zašeptal Georg. „Nemůžu dopustit, aby tě slyšel.“
Bill se otočil a chystal se vyřvat si hlasivky, když mu Georg k boku přiložil taser a zmáčkl ho. Bill pak ucítil obrovskou bolest, která projela celým jeho tělem, než se všechno ponořilo do tmy.
autor: dasendederzeit
překlad: Lauinka
betaread: Janule :o)
