autor: elvisfan
Bill ležel na zádech, zatímco sestřička pohybovala ultrazvukem po jeho břiše. Díval se do stropu, odolával nutkání podívat se na monitor a snažil se ignorovat přehnaně vtíravé pokusy sestry o konverzaci.
„Takže budete chtít znát pohlaví svého dítěte?“ Zeptala se energická brunetka.
Bill zavrtěl hlavou, oči stále upřené do stropu. „Ne.“
„Myslím, že bych se taky chtěla nechat překvapit,“ odpověděla.
Bill ucítil, jak se ultrazvuk přesunul na jeho pravý bok, a tlumený úderný zvuk přitáhl jeho pozornost k monitoru, i když z něj nedokázal nic vyčíst.
„Co to je?“ Zeptal se.
Sestra se na něj usmál. „To je tlukot srdce vašeho dítěte.“
***
Dveře za ním se otevřely, až Bill nadskočil, a dovnitř vešel muž v bílém plášti. Muž se podíval na prázdné křeslo vedle Billa, pak se usmál na zjevně nervózního mladého pacienta a natáhl k němu ruku.
„Michael Mallory,“ řekl, když si podali ruce. „Moc rád vás poznávám, Bille.“
„Těší mě,“ odpověděl Bill tiše.
Chvíli studoval muže za stolem, který si prohlížel papíry v ruce. Byl mladý, překvapivě mladý, a Bill krátce zauvažoval, zda je skutečně způsobilý nosit bílý plášť s vyšitým jménem na kapse. Očima se přesunul k lékařskému diplomu visícímu na stěně nad stolem, a pokud mohl posoudit, vypadal autenticky.
„No, takže,“ doktor Mallory si založil ruce na stole. „Pochopil jsem, že nemáte zájem znát pohlaví dítěte.“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Bill. „Nenechám si ho, takže… pokud je zdravé a tak, moc toho o něm vědět nechci.“
„To chápu. Zapíšu si to do vaší složky, abychom si mohli být jistí, že vám náhodou nezkazíme překvapení.“ Doktor Mallory se znovu podíval na Billův ultrazvukový snímek. „Všechno ale vypadá v naprostém pořádku. Soudě podle velikosti plodu bych řekl, že jste přibližně ve dvanáctém týdnu, tedy těšně před druhým trimestrem. Myslím, že můžeme očekávat, že porod bude začátkem prosince.“
Bill jen přikývl, protože věděl, že doktor je v této fázi rozhovoru nejspíš zvyklý na trochu větší radost a vzrušení, ale on ve skutečnosti necítil ani jedno. Doktor poklepal okrajem malého čtverečku papíru o stůl a Bill okamžitě věděl, co to je.
„Měl byste… zájem vidět fotku z ultrazvuku?“ Zeptal se starší muž.
Bill pokrčil rameny. „Jasně.“ Chvíli se na obrázek díval, a pak přelétl očima zpět k doktorovi. „Tam někde je dítě?“
Doktor Mallory se zasmál. „Ujišťuji vás, že je,“ odpověděl. „Vidíte tu malou šedou skvrnu uvnitř větší černé skvrny? To je dítě.“
„Hm,“ Bill se znovu zadíval, ale stále nic neviděl. „Asi vám prostě budu muset věřit.“
Doktor Mallory zavřel Billovu složku a otočil se k počítači. „Zatím bych vás rád vídal každý měsíc, jelikož to vypadá, že všechno probíhá normálně.“ Vyťukal něco do počítače a znovu se na Billa podíval. „Jak vám to vyhovuje?“
„Středy,“ odpověděl Bill. „Ráno.“
Doktor napsal na malou kartičku datum a čas, a pak vytáhl ze zásuvky svého stolu bílý papírový sáček. „Tohle je lahvička prenatálních vitamínů pro vás,“ vysvětlil a hodil kartičku s obrázkem do sáčku. „Spolu s nějakou četbou.“ Podal sáček svému novému pacientovi. „Máte nějaké otázky?“
„Hm…“ Bill se zamračil. „Nic mě nenapadá.“
„Pak se na vás budu těšit příští měsíc“ Doktor vstal a znovu Billovi potřásl rukou. „Opatrujte se, Bille.“
***
Bill se vydal podle cedulí zpátky k recepci a překvapilo ho, že za stolem sedí Tom. Připraven si ho dobírat za to, že flirtuje s personálem, přistoupil Bill vedle něj právě ve chvíli, kdy recepční podávala Tomovi kreditní kartu.
„Co se děje?“ Zeptal se. „Dal jsem vám přece svou kartičku pojištěnce, ne?“ Zeptal se ženy za přepážkou. „Vypršela její platnost nebo co?“
„Vaše karta byla platná,“ vysvětlila mu. „Ale na účtu není vaše jméno.“
Bill se na ni zadíval, a pak si zhluboka oddechl, když mu to došlo. „Oni mysleli opravdu na všechno, co?“
„To je v pohodě,“ odpověděl Tom spěšně a podepsal stvrzenku. „O všechno se postarám.“
Recepční se podívala na dva lidi před sebou a naprosto špatně pochopila situaci, když Tomovi podávala účtenku. „Chcete, abychom tuto kartu zapsali do složky?“ Zeptala se. „V budoucnu to urychlí přihlašování.““
„Jasně.“ Tom si nacpal peněženku zpátky do kapsy. „Díky.“
Mlčeli, když jeli výtahem zpátky do haly, vyšli z budovy a šli bok po boku k Tomovu džípu. Bill seděl se sklopenou hlavou, dokud se Tomovy dveře nezavřely.
„Tome, strašně se omlouvám,“ řekl tiše. „Ani mě nenapadlo, že by mě mohli vyškrtnout z pojištění.“
„Bille, to je v pohodě,“ odpověděl Tom. „Vážně.“
„Vážně?“ Bill se ušklíbl. „Tobě nevadí měsíce návštěv u doktora a to, že ti vyžeru celou kuchyň? A… podělaný vitamíny, a pak tisíce dolarů, než budu mít toho malýho spratka?“ Vykulil oči, když ucítil, jak se mu plní slzami. „Kurva, kdy už přestanu brečet kvůli každé kravině?“
„Bille, je to v pořádku.“ Tom otočil klíčkem, ale pak se zastavil. Podíval se z okna a povzdechl si. „Hele, s penězi si nedělej hlavu. To je zajištěný.“
„Ale…“
„Bille, myslím to vážně.“ Tom se díval, jak si Bill snaží utřít si oči, aniž by si rozmazal make-up. „Já o peníze nemám strach, takže ani ty nemusíš.“
Bill přikývl a s popotahováním se zadíval na tašku ve svých rukou.
„Co je v té tašce?“ Zeptal se Tom, když konečně nastartoval auto.
„Dali mi nějaké vitamíny a tak,“ odpověděl Bill. „A obrázek z ultrazvuku.“ Podíval se na Toma. „Chceš ho vidět?“
Tom přikývl, když se zařadil do provozu. „Jasně.“
„Já tam teda vážně nic nevidím.“ Bill podržel obrázek a čekal, až si ho Tom prohlédne. „Podle všeho je to ta malá šedá věc uvnitř té černé věci.“
Tom se při pohledu na obrázek zasmál. „Budu ti nejspíš muset věřit.“
„A já zase budu muset věřit doktorovi.“ Bill strčil obrázek zpátky do tašky. „Další kontrolu jsem si domluvil na středu, jak jsi říkal, ale vzhledem k tomu, že to už bude po škole, může mě tam vzít Natalie, a ty budeš moct pracovat.“
„V pohodě,“ přikývl Tom. „Ale nebude mi vadit vzít tě tam, kdykoliv ona nebude moct.“
Bill se kousl do rtu a díval se z okýnka na všechna auta kolem nich.
„Tome?“ Otočil se na muže vedle sebe. „Nevadilo by ti, kdyby se u nás zastavila třeba o víkendu nebo tak? Trochu mi chybí.“
Tom se zatvářil zděšeně. „Sakra, měl jsi mi to říct dřív,“ vykřikl. „Mít u sebe nejlepší kamarádku by to všechno mohlo udělat trochu snesitelnějším, co?“
Když zastavil na červené, uviděl v Billových očích smutek.
„Jestli chceš, může přijít i dneska,“ řekl mu.
Billova tvář se rozzářila. „Moc ti děkuju!“ Vytáhl telefon a rychle odepsal. „Ah, možná mi přinese něco od McDonald’s.“
***
Zvuk zvonku poskytl vítanou úlevu a Tom odsunul židli od stolu. Byl už na půl cesty, když uslyšel, jak Bill dupe ze schodů. Pak otevřel dveře a Tomovy oči se rozšířily, když uslyšel hlasité šťastné pištění, kdy se oba přátelé pevně objali.
„Panebože, tolik jsi mi chyběla… panebože, hranolky!“
„A milkshake!“ Natalie vítězoslavně zvedla velký vanilkový koktejl. „Což nikdy nepochopím, ale jsem na to zvyklá, protože jíš divný věci, i když nejsi těhotnej.“
Bill strčil do dveří a Tom sotva stačil usměvavé blondýnce zamávat, když už ji Bill táhl nahoru do svého pokoje.
***
„S radostí bych dneska na záchodech vlepila facku té hnusné Andreji Pejicové.“ Natalie seděla s Billovými prsty bez laku v ruce a leštila a pilovala každou drobnou nedokonalost. „Všem vyprávěla, že nevíš, čí to dítě je, a že jsi řekl, že je pana Josta, jen aby ses pokusil rozbít jeho manželství,“ sklopila oči. „Nikdo jí to ale nevěří, protože ty jsi samozřejmě ten nejmilejší člověk na světě a něco takového bys prostě neudělal.“ Slyšela, jak Bill popotáhl, a zděšeně vzhlédla k jeho očím plným slz. „Bille, ne!“ Přitáhla si svého nejlepšího přítele do objetí a on jí okamžitě vzlykl do ramene. „Je to prostě mrcha! Vůbec si nedělej hlavu s tím, co mele!“
„Ne… o to nejde,“ Bill v sobě zadusil další vzlyk a posadil se. „Dneska jsem byl u doktora,“ řekl tiše a otřel si vlhké tváře. „Jsem těhotný, Natalie.“
„Zlatíčko, to už přece víš,“ usmála se Natalie. „To já jsem ti koupila šest těhotenských testů a dva litry pomerančového džusu, vzpomínáš?“
„Ale… já to viděl,“ odpověděl Bill. „Nebo… co říkali, že to je. A slyšel jsem tlukot srdce,“ zachvěla se mu brada. „Jsem tak hloupý, Nate. Otěhotněl jsem s učitelem, který je ženatý, a on zmizel z města, a mě vyhodili ze školy i z domu a… jsem prostě v prdeli.“
Opřel se o Natalii, když se přesunula vedle něj.
„A Tom je tak hodnej, že mě tu nechá a dneska dokonce musel zaplatit u doktora a říkal, ať si s tím nedělám starosti, ale… co budu dělat, Nat? Cítím se hrozně, že jsem mu tohle všechno dovolil, ale… nevím, co jinýho mám dělat!“
Natalie jednou rukou objímala Billa a druhou lovila v kabelce kapesníčky. Otírala Billovi slzy, dokud si od ní kapesník nevzal a neudělal to sám.
„Zlatíčko, musíš se uklidnit,“ řekla mu. „Slzy nejsou pro těhotný moc dobrý.“
„Tak proč těhotní tolik pláčou?“ Naříkal Bill. „Kurva, včera jsem brečel u jedné z těch reklam na adopci dětí z chudých zemí.“
Natalie si odfrkla a položila si ruku přes pusu, když se na ni Bill zadíval.
„Promiň,“ usmála se. „To není vtipný.“
Podala Billovi další kapesníček a počkala, až se uklidní.
„Když Tom říká, ať si s tím neděláš starosti, tak bys prostě neměl.“ Vzala pilník na nehty a znovu se věnovala Billovým rukám. „Prostě buď vděčný, že tě našel zrovna on a že je ochotný ti pomoct.“
„Ale jak mu tohle mám vrátit?“ Dělal si starosti Bill. „Nemyslím si, že by někdo chtěl zaměstnat někoho, kdo bude brzy tlustej a valit se.“
„Tak mu můžeš… občas umýt auto,“ navrhla Natalie a vzala do ruky černý lak na nehty. „Nebo mu pomoct uklidit dům nebo tak něco. Ale řekl ti vůbec, že by to chtěl nějak splácet?“
„Ne,“ přiznal Bill. „Byl ohledně toho všeho strašně milý,“ dodal. „A taky je opravdu dobrý kuchař. Hladem rozhodně neumřu.“
„A navíc je docela dost hezkej.“
Natalie se podívala na svého červenajícího se kamaráda.
„No co, jeden z nás to musel říct.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
