autor: elvisfan
„Panebože!“ Vykřikl Bill, když Natalie zastavila na benzínce. „Nemohla jsi natankovat, než jsi mě vyzvedla?“
„Taky potřebuju vybrat nějaký peníze,“ ušklíbla se Natalie, jakmile byla zády ke svému příteli. „Hned jsem zpátky.“
Bill protočil očima a nechal svou hlavu klesnout zpátky na sedadlo. Zadíval se z okénka na projíždějící auta kolem a pomalu se usmál.
Nádhera.
Tom ho nazval nádherným. Tom na něj zíral, jako by ho nikdy předtím neviděl, a řekl, že je nádherný.
***
Gustav zkřížil ruce, když zastavil auto, a Tom věděl, co přijde.
„Jsi dneska večer strašně zamyšlený,“ poznamenal. Otočil se ke svému příteli. „Přemýšlíš o tom klukovi?“
Tom se zamračil. „Neříkej mu kluk.“
Gustav se usmál. „Citlivko.“
Tomova hlava se opřela o sedadlo. „Nevím, co se děje, Gusi,“ odpověděl.
„Já vím přesně, co se děje.“ Gustav vrátil pozornost na silnici, když se na semaforu rozsvítila zelená. „Poslední tři chlastací pátky jsi odpískal…“
„Já jsem je neodpískal,“ namítl Tom.
„Okay, fajn,“ připustil Gustav. „Vždycky přijdeš, ale každý týden chodíš domů dřív a dřív.“ Podíval se na Toma s povytaženým obočím. „A pokud vím, tak na tebe doma čeká jen jeden člověk.“
„Bože,“ povzdechl si Tom a zavřel oči. „Myslím, že se do něj zamilovávám, Gusi.“
Gustav si odfrknul, když odbočoval doprava. „Fakt šok.“
***
„Zasraná knihovna?“
„Máma mě poprosila, abych jí vrátila knížku, když už budu venku,“ vysvětlila Natalie a zoufale se snažila neusmívat. „Zajedu ke okýnku na vracení. Bude to jen třicet vteřin.“
Bill si s odfrknutím zkřížil ruce na hrudi. „Rád bych stihl večeři, než umřu hlady, Nat,“ zabručel. „Mám zavolat Tomovi a říct mu, že se nevrátím domů před půlnocí?“
„Je od tebe vážně moc hezký, že jsi tak ohleduplný k Tomovým citům, Bille.“ Natalie, která neslyšela okamžitou chytrou odpověď, se podívala na svého spolujezdce. Oči se jí rozšířily, když uviděla Billovu svěšenou hlavu a vlasy, které mu zakrývaly tvář jako závěs. „Co se děje?“
Bill pomalu zvedl hlavu, oči se mu leskly, když zíral na svoji nejlepší kamarádku.
„Myslím, že ho miluju, Nat.“
***
„Tak mu řekni, co k němu cítíš.“
„Jo, jasně,“ odfrkl si Tom. „Aby si myslel, že jsem stejnej jako ten úchyl, co ho zneužil?“
Gustavova ústa se otevřela a zíral na Toma. Zatroubení klaksonu ho donutilo vrátit se zpátky do svého jízdního pruhu.
„Tome, to si o tobě nemůže myslet nikdo, kdo s tebou strávil víc než deset vteřin,“ odpověděl neústupně.
„Přemýšlej o tom, Gusi,“ namítl Tom. „To je v podstatě všechno, co Bill ví, pokud jde o muže. Starší muže,“ dodal. Zavrtěl hlavou. „Bože, jestli měl někdy pocit… jako bych od něj něco očekával, už jen proto, že jsem ho nechal u sebe…“
„Wow.“ Gustav zavrtěl hlavou, když vjížděl na parkoviště. „Vážně to dost přeháníš, kámo.“
***
„Musíš mu říct, co k němu cítíš, Bille.“
„Nemůžu!“ Rozplakal se Bill. „Jsem jen hloupý kluk, kterého je mu líto, Natalie. Tohle nikdy nemělo být navždy. Jakmile se dítě narodí, bude to konec. Tom mě tu nejspíš nechá, dokud se neuzdravím, ale pak budu muset…“ hlas se mu zlomil, otočil se k oknu a otřel si zbloudilou slzu. „Budu se s ním muset rozloučit.“
Vyhrabal z Nataliiny kabelky kapesník a po zbytek cesty oba mlčeli. Bill si dovolil drobný úsměv, když Natalie nakonec zajela na parkoviště u jeho oblíbené restaurace.
„Děkuju,“ řekl tiše.
„Všechno nejlepší k narozeninám, zlatíčko,“ usmála se Natalie, naklonila se k Billovi a objala ho. „Ale ještě mi neděkuj.“
Vešli do restaurace a poté, co Natalie promluvila s hosteskou, Bill s překvapením zjistil, že je vede do soukromého salonku.
„Trochu ses rozjela viď, Nat?“ Vyhrkl.
Bill následoval Natalii do salonku a ústa se mu úžasem otevřela. Celou místnost zdobily balónky a stuhy a u velkého kulatého stolu seděl Tom se svými přáteli. Všichni vstali a Bill si byl jistý, že se každou chvíli rozpláče. Objal Natalii kolem ramen a stiskl ji v objetí.
„Nemůžu uvěřit, že jsi tohle všechno zorganizovala!“
„To já ne, oslavenče,“ ušklíbla se Natalie. „Jen jsem Tomovi řekla, že tě beru na večeři. Zbytek zařídil on.“
Bill se na muže, který se k němu blížil, rozzářil, a i on se usmál.
„Máš osmnácté narozeniny,“ připomněl mu Tom. „Takže se to musí pořádně oslavit.“
Bill ochotně vběhl do Tomovy otevřené náruče a cítil, jak ho k sobě pevně tiskne.
***
„Takže to, že Georg a Natalie sedí vedle sebe,“ olízl Bill vidličku a usmál se na Toma, „je záměr, nebo šťastná náhoda?“
„Náhoda, způsobená mnou,“ Tom se naklonil blíž a spiklenecky vydechl. „Ale možná úmysl z Georgovy strany.“
„Oh,“ Bill smutně sledoval, jak jejich číšník odchází z místnosti se všemi prázdnými talíři. „Počkat. A co dezert?“
„Máš narozeniny, Bille.“ Tom objal Billa kolem ramen a postrčil ho blíž. „Bude dort.“
Ozvalo se cvaknutí, pak záblesk a Bill se zadíval na Natalii a její mobil.
„Kolik fotek jsi už dneska udělala?“ Zeptal se jí.
„Nepočítám to,“ zamračila se Natalie na svůj telefon. „Tahle je rozmazaná. Udělám ji znovu Nakloň se blíž.“
Bill přimhouřil oči, ale brzy ho znovu uklidnila Tomova ruka, která ho znovu objala. Bill se naklonil a s něžným úsměvem si položil hlavu na Tomovo rameno. Natalie je vyfotila a rychle se naklonila ke Georgovi, aby mu fotku ukázala.
„Tvoří tak roztomilý páreček,“ Bill se na Toma usmál. „Nemyslíš?“
„Doufám, že si nechceš hrát na dohazovače.“ Tom nečinně pohladil Billa po rameni, když si přes stůl prohlížel svého kamaráda. „Protože si nemyslím, že by potřebovali jakoukoliv pomoct.“
„Takže teď jsou na řadě dárky, nebo jak?“ Ozval se Andy.
Bill se napřímil. „Já budu mít i dárky?“
Andy zvedl obočí a naklonil se ke Gustavovi. „Copak ten kluk neví, jak to chodí o narozeninách?“
„Je mladej,“ odpověděl Gustav, zdánlivě odnikud vytáhl pestře zabalený dárek a položil ho na stůl. „Ještě nemá dost životních zkušeností.“
Billova ústa se otevřela, když jeden po druhém všichni položili na stůl dárek. Myslel, že se rozpláče, když se prodíral lesklými stuhami a pestrobarevnými papíry, a užasle zíral na lístky do kina od Gustava, dárkovou kartu do Starbucks od Andyho, netěhotenské oblečení od Natalie a docela pěknou sadu líčidel od Georga. Podíval se na Toma a snažil se nevypadat příliš horlivě, a když mu Tom podával největší dárkovou tašku večera, musel se smát. Bill vytáhl změť hedvábného papíru a zalapal po dechu nad knihou, kterou držel v rukou.
„Vlasy a jak na ně,“ přečetl nahlas, než velkou knihu prolistoval. „Tome, jsou tam nejrůznější účesy!“ Vykřikl. „A taky návody, jak na ně!“ Prolistoval několik dalších stránek. „Twist cut,“ přečetl. „To vypadá zajímavě.“ Rozzářil se na muže vedle sebe. „Děkuju! Totálně to miluju!“
„Nemáš zač,“ uchechtl se Tom. „Ale myslím, že jsi něco přehlédl.“
Bill znovu sáhl do tašky a objevil další menší krabičku. Rozbalil ji a vytřeštil na Toma oči, když zvedal jemně vypadající zlatý řetízek. Na tenkém zlatém řetízku se nacházel obdélníkový přívěsek, který měl na každé straně nápisy: tvořit, snít, představit si a úspěch.
„Tome, to je nádhera!“ Vydechl. „Strašně se mi líbí,“ zamrkal na Toma širokýma skelnýma očima. „Děkuju.“
„Nemáš zač, Bille.“ Tom si ho přitáhl k sobě a vtiskl mu polibek na temeno hlavy. „Všechno nejlepší k narozeninám.“
Tom Billa pevně objímal s jeho hlavou zastrčenou pod svou bradou a všichni ostatní u stolu rychle upřeli pozornost na velký narozeninový dort, který se nesl do místnosti.
***
Gustav se nabídl, že Billa, Toma a Billovy dárky odveze domů, a v polovině cesty Tomovi zavibroval telefon v ruce. Podíval se na nejnovější zprávu a zasmál se, když podával telefon Billovi.
Georg: Billova kamarádka Natalie… je plnoletá a volná?
***
Vzrušení z večera nakonec Billa dostihlo a on se bezvládně vplížil do domu.
„Bavil ses dobře?“ Zeptal se Tom, když za nimi zamykal dveře.
„Bavil jsem se úplně nejvíc.“ Bill Toma krátce objal. „Ještě jednou ti děkuju za oslavu a za dárky a…“ povzdechl si. „Za všechno. Dobrou noc, Tome.“
Bill se otočil ke schodům, jen aby ucítil Tomovu ruku, která ho stáhla zpátky. Stáli pár centimetrů od sebe, Bill se zvědavě usmíval a Tom očividně váhal. Billovi se zatajil dech, když ho Tom jemně pohladil po tvářích a zvedl jeho obličej, aby se jejich rty mohly setkat. Zpočátku to bylo nejisté, dokud se Tom jemně nepřiblížil a jazykem nedráždil Billovy hebké rty. Bill zakňučel a jeho ruce se pevně sevřely kolem Tomova pasu, když se jejich jazyky setkaly. Měkce se k sobě přivinuli, a když se Tom odtáhl, sledoval, jak se Billovy oči pomalu doširoka otevřely úžasem.
„Vážně?“ Vydechl Bill.
„Ano,“ usmál se Tom a palci pohladil Billovy tváře. „Vážně.“
autor: elvisfan
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
