autor: TragicStateofAffairs
Bill seděl v jídelně, závěs byl částečně roztažený a dovnitř pronikalo sluneční světlo. Hladina jeho úzkosti byla na maximu, i když byl na své malé dovolené. Věděl, že utíkat je hloupost, a musel se smát svojí hlouposti, když upíjel kávu.
Než poznal Toma, býval jeho život jednoduchý, vlastně nudný. Bill byl spořádaný občan, nikdy nedostal pokutu za rychlou jízdu, držel se stranou, byl vynikající právník, platil daně… ale vždycky tu byl jeden háček. Převlékání. Nechtěl na to ani pomyslet, ale právě to ho dostalo sem. Bylo to jeho hluboké temné tajemství, které nikdo neznal, kromě barmana Davida, a hlavně Toma, což byli jediní dva, kteří Billa znali jako muže i ženu.
Nešlo mu ani tak o to, že by přišel o právnickou licenci, to ne, ale jeho klienti by ztratili víru. To nemohl dopustit. Ne, ani náhodou. Slíbil si, že už žádné převlékání, i když se mu to tak líbilo. A tohle volno? Tahle dovolená, aby se hodil do klidu? Bill si myslel, že je to k hovnu. Nejraději by byl zalezlý ve své kanceláři, kde by se přehraboval v papírech nebo radil svým klientům, nebo byl dokonce u soudu. Ještě nikdy žádný případ neprohrál, a tak vstal, přesunul se do kuchyně, aby si dolil hrnek, a podíval se do kalendáře.
Nasucho polkl. Dnes byl den Tomova soudního jednání. Cítil se kvůli tomu tak provinile, tak strašně. „Jsem takový hajzl…“ zabručel Bill, když si plnil hrnek a kápl do něj trochu instantní smetany a sladidla. Místo aby se vrátil do jídelny, šel a plácl sebou na gauč, přičemž si dával pozor, aby nevylil svůj nápoj na pohovku. Zajímalo ho, jak se Tomův případ vyvíjí, jistě, Ronny byl svým způsobem kolega, ale i tak, Raději by byl tam, po Tomově boku. Jeho myšlenky přerušil zvonek u dveří. Znepokojeně odložil kávu a nakoukl kukátkem, aby zjistil, že na verandě stojí stará paní Gonzalesová.
Otevřel dveře. „Ahoj, drahoušku!“ Snažila se mu nakouknout za ramena, proč, to Bill nevěděl.
„Dobrý den…“ řekl a snažil se, aby to neznělo tak podrážděně, jak se cítil. Proč tu ta žena byla?
„Drahoušku… jen jsem si říkala… je všechno v pořádku?“ Zeptala se a stále se snažila nakouknout dovnitř.
„Ano… všechno je v pořádku…“ Bill se posunul, aby nemohla vidět dovnitř. Ne že by v předsíni bylo něco, co bylo nutné skrývat, šlo jen o princip. „Proč se ptáte?“ Zajímal se.
„No…“ začala, oči se jí zúžily a dívala se na něj přes brýle. „Prostě jsem tě poslední dobou neviděla vycházet z domu, ani tvou roztomilou přítelkyni, tak jsem si dělala starosti…“ řekla sladce.
Billovi se chtělo křičet. Zvědavá stará ženská! „Mám dovolenou…“ oznámil jí. „A co se týče přítelkyně, rozešli jsme se…“ zalhal.
„Ach, bože!“ Paní Gonzalesová se natáhla a sevřela Billovu ruku. „To je mi tak líto! Doufám, že ti nezlomila srdce!“ Pronesla a zamumlala něco ve španělštině, Bill by řekl, že se modlí k Bohu, protože ji slyšel, jak něco mumlala, a pak se pokřižovala.
Bill se chtěl jejím obavám smát. Nejspíš se jen chtěla ujistit, že tu domnělou přítelkyni nezabil a že se po domě neválí kousky jejího těla, nebo že nešuká její mrtvolu, nebo tak něco. Staré ženské podle jeho zkušeností vymýšlely ty nejdivočejší hovadiny. Dával to za vinu přílišnému sledování televize, kriminálních seriálů a televizní stanice Lifetime. „Ne… nezlomila mi srdce. Tak nějak jsem se s ní rozešel…“ pokračoval ve lži. „Ale bylo to vzájemné…“
Paní Gonzalesová si oddechla. „Jsem tak ráda, že se ti nic nestalo, drahý. Stejně jste si byli příliš podobní…“ dodala.
Bill se tentokrát opravdu slyšitelně zasmál. „Jo… to si myslela spousta lidí. Možná to byl jeden z důvodů…“ uznal. Nechal ji tam chvíli stát a mluvit, než se omluvila.
„No, drahoušku, vím, že tě obtěžuji, takže se na chvíli vrátím na verandu a budu si užívat tohoto krásného dne!“ Řekla s úsměvem.
Bill se usmál. „Neobtěžovala jste mě.“ Řekl zdvořile, i když to byla zjevná lež. Rozloučil se s ní a sledoval, jak zaujímá místo na verandě, než se vrátil dovnitř. Svalil se zpátky na pohovku a zabručel, když si uvědomil, že jeho káva je teď vlažná a on nemá to srdce jít si tu zatracenou věc znovu ohřát. Místo toho nechal oči zavřené, zaklonil hlavu a opřel si ji o opěrku…
Sledoval, jak ho jeho ruce hladí po stehnech a něžně škrábou po punčocháčích, které si vzal. Doplňovaly košili, kterou si pečlivě vybral a která samozřejmě ladila se sukní, botami a kabelkou, a jak si všiml i náramky, když sledoval ruku druhého muže, která byla položena na těch jeho, a jíž zamířil pod jeho sukni, nechávaje druhého muže převzít kontrolu, zatímco on se díval. Muž uchopil pas punčocháčů a stáhl je dolů, přičemž si dal záležet na tom, aby mu je sundal z nohou, zatímco je Bill držel ve vzduchu. Sukni měl stále napůl vyhrnutou a jeho milenec mu slastně dráždil erekci, hladil ji a masíroval, a Bill se prohnul v zádech a chtěl víc. Potřeboval víc.
Bill vzhlédl a jeho oči se setkaly s důvěrně známým párem a on se musel usmát, i když někde hluboko v podvědomí křičel, aby přestal, i když to nechtěl – bylo to příliš dobré. Díval se, jak si jeho partner olizuje rty, a Bill považoval tuto chvíli za vhodnou k tomu, aby ty rty políbil, zatímco ho dál honil, čímž ho přiváděl k šílenství. Bill ho pohladil po tvářích, kde cítil jeho mužnou čelist, a nechal ústa klesnout k výstřihu svého milence, jazykem přejel po pulzním bodu, který jako by tančil podle vlastní melodie, a Bill se zasmál, což mu druhý muž oplatil.
Bill byl odstrčen dozadu a sukně svlečena spolu se spodním prádlem, které si vybral, zatímco hleděl do očí toho druhého a vykřikl, když muž uchopil jeho penis a začal ho znovu honit.
„ANO! Miluju tě, Tome!“ Vykřikl.
Tom se usmál a odpověděl: „Ding-Dong.“ A pokračoval v tom, co dělal.
Bill byl vyděšený. „Tome? Ty jsi neslyšel, co jsem říkal?“ Zeptal se a odstrčil Toma od sebe, čímž ho donutil podívat se na něj.
Tom otevřel ústa. „Bim-bam, bim-bam, bim-bam!“ Odpověděl a Bill byl zmatený. „DIIIIIIIIIIIIIINNNNNNNNN“
Bill málem spadl z gauče, jak se lekl. Zvonek u dveří se ozýval alarmující hlasitostí a on klopýtal ke dveřím a snažil se pořádně probrat. Zkusil se podívat kukátkem, ale postavu u dveří nedokázal rozeznat, jelikož světlo na ni nesvítilo, a navíc byl ještě rozespalý, a Bože! Ten člověk byl netrpělivý, a ať už byl u dveří kdokoli, byl pořádně netrpělivý, jelikož neustále mačkal zvonek.
Bill otevřel dveře. Na verandě stál Tom, prst stále na tlačítku zvonku. „Bille!“ Vykřikl Tom a vypadal poněkud uvolněně, pak se ale zamračil. „Co to, kurva, je?! Myslím, že si zasloužím vysvětlení, kurva!“
Bill nasucho polkl. Přikývl a pokynul Tomovi, aby šel dovnitř.
autor: TragicStateofAffairs
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
