autor: Alvasonda
„Hej, Jonathane?“
Tom a Jonathan byli v šatně, kde se převlékali a sprchovali po dalším natáčení. Byl to jeden z těch filmů, které ukazovaly lásku k přírodě, a oni si udělali malý výlet do lesa, kde byl Tom osouložen, zatímco se držel stromu.
„Jo?“ Odpověděl Jonathan, když si natáhl čisté boxerky.
„Měl… měl jsi někdy problém s tím, aby… byl tvůj voják připravenej vytáhnout do boje?“ Zeptal se Tom a rozpačitě mával rukama.
„Cože?“ Zasmál se Jonathan.
„No chápeš, ne… jako… koukat přes teleskop?“ Jonathan se na něj jen nechápavě podíval, a tak Tom s lehkým začervenáním pokračoval. „Zvedat svůj London Bridge… Připravit raketu ke startu? Vztyčit plachty na cestu?! To jako fakt nechápeš, na co narážím?“
Jonathan jen zavrtěl hlavou s širokýma, pobavenýma očima. Tom si povzdechl a podíval se dolů, kde si jeho ruce pohrávaly s lemem boxerek.
„Už se ti někdy stalo, že ses dobře bavil s klukem, kterej ti přišel fakt sexy, a pak, zrovna když ses dostával na druhou metu, jsi zjistil, že tvůj kamarádíček je celej… měkkej?“
„Oh!“ Zasmál se Jonathan, pak si uvědomil, jak to asi znělo, a tak přestal. „No… abych byl upřímnej, ne.“
Tom si povzdechl, posadil se na lavičku a vložil si hlavu do dlaní.
„Včera jsem potkal jednoho opravdu hezkýho kluka a padli jsme si do oka. Jako mimo postel, ale pak…“
„Pak tvůj… voják nedával pozor?“ Řekl Jonathan vstřícně a Tom přikývl. „Možná to bylo jím?“
„Oh, to ne… Jím to rozhodně nebylo. Kámo, kdybys ho viděl, okamžitě by se ti postavil.“
Jonathan se posadil vedle něj do stejné pozice jako Tom a oba hluboce přemýšleli.
„Co když jsi impotent?“ Zeptal se Jonathan nemilosrdně.
Tom se narovnal a zíral na něj se široce rozevřenýma očima. Mohlo to být možné? Vždyť vlastně před kamerou nebyl přirozeně vzrušený. Vždycky se nadopoval, aby dosáhl co největší erekce a bylo to už opravdu dlouho, co byl s nějakým klukem doopravdy. Většinou šlo jen flirtování a líbání s klukama, které náhodně potkal v baru nebo tak.
„Do prdele…“ zašeptal Tom a tupě zíral na podlahu. „Ale… co mám dělat, aby to… zmizelo? Nebo se to vrátilo, nebo co já vím?“
„Uvažoval jsi o tom, že by ses nadopoval i s ním? Mohl bys to třeba zkusit příště.“ Navrhl mu Jonathan.
„No, nejsem si jistej, jestli nějaký příště bude. Dneska ráno odešel, aniž by se rozloučil,“ povzdechl si Tom.
„Kámo, tohle vždycky nesnáším…“
Nic víc k tomu už Tom neřekl a brzy na to byl Jonathan připraven odejít, a tak to udělal.
***
Byl oběd a Bill se rozhodl, že dnes bude obědvat sám, protože nechtěl poslouchat, jak scénáristé pořád dokola omílají dětinské vtipy a nutí Billa, aby je říkal a zkoušel, jestli to bude znít dobře.
Také potřeboval trochu přemýšlet, takže oběd v restauraci o samotě byla ta správná volba.
Zrovna si objednal jídlo, když uviděl kolem procházet kluka s dredy, a jeho myšlenky se samovolně zatoulaly k Tomovi. Bylo to od něj tak divné a naprosto mimo, že by jen tak šel k někomu domů a užíval si, když toho kluka znal jen pár hodin.
V hloubi duše byl vlastně opravdu šťastný, že se kvůli Tomovu kamarádíčkovi nestalo nic víc. Kdyby se s ním včera vyspal, byl si jistý, že by se s ním už nikdy nemohl setkat, jelikož by se styděl za to, jak lacině by si připadal.
Protože i když sám sobě říkal, že už ho nechce vidět, nemohl na něj a jeho sladký úsměv přestat myslet.
Připadal si, jako by právě zkontroloval teplotu vody, aby zjistil, že to, co mu připadalo příliš horké, má teď ideální teplotu. Protože Tom byl žhavý, o tom nebylo pochyb. Ale voda zahřívala i jeho a Bill se nikdy v životě necítil tak krásně.
Pak se ale nabízela otázka, jestli to Tom cítí stejně. Připadal mu tak cool a jako rebel. Měl by zájem o kluka, který tráví dny tím, že se před kamerou chová jako děcko? Vzpomněl si, že říkal, že pracuje u filmu, takže se nejspíš topí v zástupech mladých, začínajících herců a možná i hereček, kteří právě umírají touhou po troše jeho času. Tak proč by se měl zajímat zrovna o něj? O toho náhodného kluka, který s ním nedokázal udržet krok v pití, a ještě ho ani nedokázal vzrušit?
Ano, přesně tahle věc ho trápila celý den. Proč se Tomovi nepostavil? Bylo to tím, že byl Tom až moc opilý, než aby si uvědomil, že ho vlastně vůbec nepřitahuje? Kdyby se to stalo už dřív, tak by se Tom netvářil tak šokovaně. Ne, pomyslel si Bill a zamračil se. Už o tom nebude přemýšlet. Kromě toho jeho oběd už byl tady.
***
Bill si koupil Ice Coffee, jako to dělal vždycky po obědě, a vracel se s ním do studia. Zrovna když zahnul za roh, předvedl Notting Hill a vylil své pití na toho, do koho vrazil.
Bill zalapal po dechu. „Strašně moc se omlouvám.“
„Tohle je docela ujetý! Cítím kafe, ale není horký,“ řekl ten druhý, natáhl ruce a s vytřeštěnýma očima se podíval na své tričko.
Bill ho najednou poznal a začal se smát.
„Tome! Nemůžu uvěřit, že jsem to udělal znovu!“ Řekl a položil si ruku na ústa.
„Bille? Co to s tebou je, že jsem s tebou vždycky mokrej?“ Zeptal se Tom se širokým úsměvem, když zjistil, kdo to je.
„Možná ze zvyku,“ zasmál se Bill. „Hele, moje studio je jen pár bloků odtud. Pojď, vyčistím ti to.“
Tom chtěl říct ne, jelikož se až moc styděl na to, aby s ním znovu mluvil, ale jeho srdce zvítězilo, a když se Bill rozešel, vydal se za ním.
„Co jsi dělal?“ Zeptal se Bill.
„Zrovna jsem byl na cestě z práce,“ přiznal Tom a opatrně se usmál.
„Už jsi skončil? Vždyť já byl teprve na obědě!“ Vykřikl užasle Bill.
„No, dneska to bylo krátký,“ přiznal Tom bez obalu.
Došli k Billovu studiu a vešli dovnitř. Bill ho zavedl do kostymérny, kde byla malá pračka a místo, kde se oblečení dalo usušit.
„Tady se můžeš svléknout a půjčit si nějakej kostým, zatímco se tvoje oblečení bude prát, pokud tu nechceš pobíhat jen v boxerkách.“ Bill se trochu začervenal, stále se styděl za to, že Toma takhle obtěžoval.
„Wow, takže žádná velká modrá pračka?“ Zeptal se Tom žertem.
Bill se zasmál a otočil se k odchodu, když Tom znovu promluvil.
„Hej, já… vím, že to možná zní trochu děsivě, ale jsem vážně rád, že jsi mě polil. Znovu. Takže nemáš důvod se cítit trapně. Jsem docela rád, že jsem dostal druhou šanci tě poznat.“
Dlouho se na sebe dívali a usmívali se. Bill měl pocit, že mu srdce vyskočí z hrudi. Teď už jeho obavy z toho, jestli se Tomovi líbí, nebo ne, nebyly na místě. Musel se mu líbit. Alespoň trochu.
Tom znovu vyšel z kostymérny a uviděl Billa s modrou loutkou na scéně, jak si povídají a smějí se velmi dětskými hlásky. Nakonec si vybral kostým farmáře, protože to byl jeden z mála kostýmů, který mu nepřipomínal žádný z filmů, které natočil.
Muž na židli, zjevně režisér, zakřičel střih a loutka zmlkla, a tak Bill odešel ze scény, aby si s ním promluvil.
„Farmář?“ Řekl se širokým úsměvem. „To je roztomilý!“
Tom se usmál a zatahal se za kostým. „Možná bych tě měl zkusit přemluvit, abys se mnou skočil do sena.“
Bill se trochu usmál, pak zase zvážněl a hrál si se slámou u Tomova pasu. Nevěděl, co si má o tom, co Tom před chvílí řekl, myslet. Určitě to byl vtip, ale význam, který se za tím skrýval, ho trochu děsil.
Tom si toho všiml, vzal Billa za ruku a podíval se mu do očí. „Promiň. Vím, že to mezi námi minule bylo divný, ale doufal jsem, že to hodíme za hlavu a začneme znovu. Doufám, že chápeš, že se za to cítím opravdu trapně,“ řekl a s nadějí se usmál.
„Bylo to mnou?“ Zeptal se najednou Bill.
„Cože?“
„Bylo to mnou, že jsi nemohl…?“
„NE! Ne, ne, ne, ne, to si nemyslím. Ne, bylo to mnou. Ale pracuju na tom,“ řekl Tom rozpačitě.
„Můžu vědět jak?“ Zeptal se Bill a škádlivě se usmál.
Tom zavrtěl hlavou. „Zatím ne.“
Bill se usmál ještě víc a Tom mu to oplatil. Bylo to takové příjemné ticho, i když stále dost rozpačité.
„Bille? Chceš se mnou jít na rande?“ Zeptal se ho najednou Tom. „Myslím tím… opravdové rande.“
Billovy oči se zvětšily a zazářily radostí.
„Ano!!!“
original
autor: Alvasonda
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
