autor: Panthere
Adrenalin
Když se Tom ráno probudil, podíval se z okna a zjistil, že je ještě tma. Myslel si, že slyšel zahřmění, ale ukázalo se, že to byl jen jeden ze strážných, který zaklepal na dveře domu pro hosty a sdělil mu, aby se připravil na setkání s Hrabětem. Tom mu vyhověl, umyl si obličej, a pak se oblékl do čistého oblečení. Podíval se na hodiny, které visely na zdi: bylo pět ráno. Nebylo divu, že byl stále ospalý. Když vyšel z domu, okamžitě se k němu připojili Tobi, Saki a dva další strážci.
„Co se to dneska děje? Ochranka a procházka takhle brzo ráno?“ Zeptal se Tom
Tobi se na Toma podíval, jako by byl nájemný vrah hlupák. Tom vysvětlení mlčky přijal s pokrčením ramen. Osobní stráže Hraběte kráčely vedle Toma, když procházeli zahradou a vcházeli do domu. Zamířili do části domu, kterou Tom ještě neviděl, a sešli dolů po proskleném schodišti. Všichni mlčeli. Na tom nebylo nic neobvyklého. To byla jedna z věcí, která Toma pobavila. Zdálo se, že všichni v téhle mafiánské rodině dělají všechno správně a že jsou to správňáci už od přírody. Žádné opilecké eskapády, žádné zkraty… sakra, dokonce je ani neviděl bavit se s holkami. Jediné dívky, které viděl, byly také součástí rodiny. Ale na druhou stranu bylo mnohem těžší ukočírovat takové muže – a ženy – aby pracovali pod tvými ideály, protože oni určitě měli své vlastní. Poklona Trümperovi, pomyslel si Tom.
Když Tom sešel poslední schod, tiše zahvízdal. „Tak takhle vypadá garáž mafiánského bosse,“ poznamenal.
Bill, který mluvil se svým osobním mechanikem na jedné straně garáže, obrátil pozornost k Tomovi. „Budu to brát jako kompliment.“
Garáž byla velká, snad jako polovina samotného domu. Stěny a podlahy byly bílé a největší pozornost rozhodně upoutala auta v ní: Ferrari, Lamborghini, Rolls Royce, dokonce i staré a vzácné klasické vozy, všechny v různých barvách kromě bílé, což vytvářelo dokonalý kontrast se stěnami. Tom napočítal víc než patnáct aut a nemohl si pomoct, ale zatoužil mít taky takovou garáž. Pak si všiml stříbrného kabrioletu Ferrari s tmavě modrými závodními pruhy.
„Hej, to je moje auto,“ řekl a přešel k místu, kde stálo.
„To skutečně je,“ řekl Bill poté, co propustil mechanika. „Vlastně je to docela pěknej model, F430.“
„Jezdí fakt dobře, i když se říká, že je to nejlevnější Ferrari,“ řekl Tom. Otevřel dveře a podíval se na sedadlo řidiče. Ležel tam jeho telefon a peněženka. Obojí zvedl a dal do kapsy, než se posadil na sedadlo řidiče a ruku položil na volant. Podíval se doprava a všiml si, že klíč je v zapalování. Najednou se otevřely druhé dveře a Bill si sedl vedle něj. Oba muži na sebe chvíli hleděli, než se Tom zeptal: „Co máš v plánu dělat takhle brzo?“
„Jedeme na projížďku,“ řekl Bill, jako by to byla úplně normální věc. A taky by možná byla, nebýt toho zavíracího nože, se kterým si hrál. Vystřelil jeho čepel, a pak ji levou rukou zase zavřel.
Tom nakrčil obočí. Kdyby se mafiánský boss rozhodl, že ho teď bodne, neměl by dostatečný prostor, aby ho včas zastavil. Jenže i kdyby se mu podařilo Billa zastavit, pochyboval, že by ho stráže nechaly projít. „Teď nějak nechápu, co přesně chceš.“
Billova tvář potemněla. „Jedem na projížďku,“ zopakoval. „Moji strážní za náma pojedou v jiným autě.“
Tom mlčky splnil rozkaz a stiskl tlačítko startování motoru na volantu. Auto se se zavrčením probudilo k životu a Tom ihned uslyšel, že se k životu probudilo i další auto. Bill ještě jednou otevřel nůž, a pak pokynul Tomovi, aby pokračoval vpřed. Tom lehce položil nohu na plyn a sešlápl ho. Sledoval rampu na konci garáže, než si uvědomil, že garážová vrata jsou stále zavřená. „Dveře?“ Zeptal se.
„Otevřou se, až projdeme kolem toho pruhu zlaté zdi. Jeden z mých chlapů byl kreativní, když si hrával s pohybovým čidlem.“
Dveře se skutečně otevřely hned poté, co Tom projel kolem jediné částí zdi, která měla zlatou barvu. Pak se podíval do bočního zrcátka. „Tví hoši se fakt držej hodně blízko mýho auta.“
Bill se krátce zasmál. „Aby to do tebe mohli zezadu našít, kdyby viděli, že se pokoušíš o nějaký vtípky.“
„Ferrari je mnohem rychlejší než Range Rover. Mohl bych na to prostě dupnout a-“
Tom málem dupl na brzdu, když Billova ruka vystřelila vzhůru a přiložila mu nůž přímo pod čelist. Špička čepele se mu vpila do kůže a způsobila malé bolestivé bodnutí, jako by ho štípl komár. To nečekal. Myslel si, že na něj Bill jako obvykle zaútočí jen slovně. Teď už neexistoval způsob, jak by mohl Billovi ublížit, aniž by ublížil sobě.
„Jen jeď po cestě a vyjeď branou,“ přikázal mu Bill. Tom pomalu vydechl a uklidnil se. Pokračoval v pomalé jízdě až k bráně, kde Bill kývl na stráže. Jeden z nich se rozesmál, když viděl, že Bill drží Tomovi nůž pod krkem.
Brána se bez hlesu otevřela a z ní vyjelo Ferrari těsně následované Range Roverem.
***
Mara se málem udusila kávou, když viděla, jak Trümper s Kaulitzem odjíždějí ve Ferrari a za nimi další auto. Obě auta projela kolem místa, kde zaparkovali, a ona Georga pořádně plácla do stehna, až se probral a rukou okamžitě sáhl po zbrani u pasu.
„Vykašli se na tu zatracenou zbraň! Jeď!“ Zařvala Mara.
Georg na ni zmateně zamrkal, a pak si přejel rukou po tváři. „Ježíši Kriste, já myslel, že po nás někdo jde.“
Mara ukázala směrem, kterým auta odjela. „Právě kolem nás projeli Trümper a Kaulitz. Musíme pohnout. Hned. Než nám ujedou!“
Georg rychle nastartoval a hodil smyk, aby vyrazil za auty. Teď už byli poměrně daleko, ale stále nadohled. To je fakt drsnej budíček, pomyslel si Georg. „Zdá se mi to, nebo Wilhelm drží něco namířeného na Toma?“
„Myslím, že to byl nůž nebo tak něco. Viděla jsem to jen tak letmo, když kolem nás projížděli,“ řekla Mara.
Otevřela možnosti volání na digitálním displeji auta a stiskla poslední číslo, které Natalie použila minulou noc. Ozvalo se jedno zazvonění, než to ředitelka BKA zvedla. Natalie ani nestačila říct „ahoj“, když Mara do telefonu skoro vykřikla: „Sledujeme Kaulitze i Trümpera!
„U vás je brzo ráno a ty už jsi plná energie,“ zamyslela se nahlas Natalie. „Řekni mi všechny podrobnosti.“
„Ahoj, Natalie,“ zaskřehotal Georg. „Takže Mara byla na hlídce, probudila mě, a pak už jen vím, že pronásledujeme dvě auta, jedno je Kaulitzovo Ferrari a za ním jede černý Range Rover. Jedou dost pomalu. Trümper má nůž, teda alespoň si to myslíme, přiložený ke Kaulitzovu krku, čímž si tak úplně nejsme jistý. Ten Rover je oproti Ferrari obrovskej a blokuje většinu výhledu.“
„Jakým jedou směrem?“
Tentokrát odpověděla Mara už klidným hlasem. „Jestli se nepletu, tak tahle cesta vede na letiště.“
„Jo, Mara má pravdu,“ přikývl Georg. „Proč by jeli na letiště, když řídí Kaulitz?“
„Dál je sledujte a nechte zapnutý hovor. Chci slyšet, co se děje. Všechny podrobnosti,“ řekla Natalie.
„Rozumím.“
***
„Tudy se jede na letiště,“ pronesl Tom přes slabý vítr a vrčení motoru. Od chvíle, kdy mu Bill sundal nůž z krku, se trochu uvolnil, ale ve skutečnosti ho jen přesunul k jeho stehnu, kam špička nože mířila. Tom věděl, že kdyby jen sundal ruce z volantu, Bill by mu do nohy nůž zabodl. Mafiánský boss možná nebyl tak dobrý v boji holýma rukama, ale podle toho, jak zacházel s nožem, Tom poznal, že s čepelemi to umí. Drobná ranka na krku ho svědila.
„Jo, přesně tam jedeme,“ řekl Bill. „Musím se připojit k Davidovi v Německu.“
„Domů,“ zamumlal Tom. „Další záležitost k vyřízení?“
„Vždycky je potřeba vyřídit nějakou další záležitost, Tome.“
Tom lehce přikývl a pak si povzdechl. „Tohle jsi myslel tím, když jsi říkal, že si musíš zachovat svou pověst?“
Bill se na Toma podíval a usmál se. „Tak nějak. Pořád přemýšlím, kam tě bodnout.“
Tom mu úsměv neopětoval. Znovu si povzdechl. Opět byl zastrašen, díky čemuž se cítil velmi frustrovaný. Přemýšlel, že by vážně sešlápl brzdový pedál, a pak Billa doslova unesl, aby udělal, co musí. Nemoudré, nerozumné. Tom měl dost důvodů domnívat se, že ti chlapi v Range Roveru mají automatické zbraně. Podíval se na Billa. Mafiánský boss uvolněně seděl v džínách a černé košili od Armaniho. Pravou ruku měl schovanou v rukavici a v levé stále držel nůž, aniž by vypadal nervózně. Jeho oči byly po okrajích tmavší než obvykle. Obrátil svou pozornost zpět na silnici a viděl, jak se na semaforu rozsvítila červená. Pomalu sešlápl brzdu a auto se na křižovatce zastavilo. Range Rover se stále držel těsně za nimi. Od letiště je dělil už jen malý kousek.
Georg a Mara zastavili hned za Range Roverem a snažili se nevzbudit pozornost. „Oni vážně jedou přímo na letiště,“ řekl Georg.
„Jo, ale tohle není úplně běžná cesta.“ Mara zvětšila mapu, kterou si prohlížela na notebooku. „Tahle cesta vede k soukromým hangárům v zadní části.“
Dvě auta před agenty se Tom znovu podíval na Billa, a tentokrát si uvědomil, že tmavé kruhy kolem oči nejsou od make-upu, ale proto, že nespal. Co dělal včera v noci? „Jsi si jistej, že se mě nesnažíš bodnout do stehna?“
Bill stačil nůž jen lehce přitlačit – skoro proříznout kůži – a otevřít ústa, než dosud tiché ráno narušil šíleně hlasitý motor. Tom i Bill otočili hlavy doprava ve stejnou chvíli, kdy vedle nich se skřípěním zastavilo auto. Porsche. Nic nového.
„Co to je za magora?“ Zeptala se Mara a ukázala na nový přírůstek do skupinky čekající na červenou.
„Uklidni se,“ řekl Georg. Naklonil hlavu na stranu, aby lépe viděl. Georg si všiml, že řidič Porsche stáhl tmavě tónované boční okno, a z bočního zrcátka Porsche si všiml, že řidič zamával na Ferrari vedle sebe. „Hele, ať už v tom Porsche sedí kdokoliv, mluví s Kaulitzem i Trümperem.“
Mara se na něj podívala, ale pokrčil rameny. „Lidi s luxusními fáry si je obvykle komentujou.“
Mara měla pravdu. Muž v Porsche věnoval Tomovi a Billovi široký úsměv, než je pozdravil. „Dobrý ráno. Máš pěknej kabriolet.“
Tom zíral na řidiče Porsche a nevěřil vlastním očím. „Andreasi?“ Skoro nevěřícně vykřikl. „Co tady děláš?“
„Je srandovní, že se vždycky potkáme ve Vegas,“ zasmál se druhý zabiják.
Bill se otočil a podíval se na Toma. Tom nemusel být jasnovidec, aby pochopil, že se ho Bill chystá zeptat, co je ten blonďák, kurva, zač. „Wilhelme, tohle je-“
„Andreas Gühne,“ odpověděl Andreas dřív, než Tom stačil větu dokončit. Tom nakrčil obočí. Andreas ho nikdy neutnul uprostřed věty. To bylo divné. „Promiň, ale mohl bys trochu uhnout, abych na Toma dobře viděl, prosím?“
Zmatený Bill skutečně Andrease poslechl, když ho tak zdvořile požádal. Mafiánskému bossovi najednou přeběhl mráz po zádech. Kdo byl ten blonďák?
Tom se trochu předklonil a hlavu měl stále otočenou k Andreasovi. Byla to nepříjemná pozice, protože Bill sevření nože nepovolil. „Mohl jsi prostě zavolat nebo tak něco. Kristepane, nebo mi napsat e-mail. Tos mě jako sledoval až sem?“ Zeptal se Tom.
Andreas pokrčil rameny. „Ne, byl jsem v Africe, pamatuješ?“ Podíval se na sedadlo spolujezdce a zdálo se, že něco hledá. Když se otočil zpátky, zvedl náhrdelník se lvím drápem. „Sehnal jsem, co jsi chtěl.“ Hodil mu náhrdelník a Tom ho jednou rukou chytil. Byl to reflex; ani se na něj nepodíval.
Georg sledoval, jak z Porsche něco vylétlo, a dle toho, jak to vypadalo, to chytil buď Tom, nebo Bill. „Chlap z Porsche právě něco hodil Kaulitzovi,“ informoval Georg. „To je rozhodně něco, co se nevidí každej den.“
Georg i Mara slyšeli, jak se z reproduktoru ozvalo několik cvaknutí. Pak se ozval Nataliin hlas: „Dobře, jaká je poznávací značka toho Porsche? Zkusím zjistit, čí je.“
„Počkej,“ Georg se naklonil dopředu, aby lépe viděl.
Na druhé straně si tři muži, kteří právě seděli ve svých vozidlech hned před přechodem pro chodce, vůbec nevšimli, že je analyzuje agent BKA. Tobi, Saki a Jesse – posádka Range Roveru – nevěnovali Porsche příliš pozornosti. Byli zvyklí, že když Bill jezdil svými vlastními sportovní vozy, lidé na ulici s ním konverzovali.
„Nejsi tu jen proto, abys mi tohle dal, že ne?“ Zeptal se Tom.
„No, vlastně ne. Počkej, mám tu ještě něco.“ Andreas se otočil, aby sebral něco ze sedadla spolujezdce. Než se začal smát, dobře tu věc ukryl. Tehdy Tom poznal, že něco není úplně v pořádku. „Tohle je trochu speciální,“ řekl Andreas. Odlesk tlumiče zbraně od slunce na palubní desce Porsche bylo to jediné, co Toma upozornilo na to, co má přijít. Zařadil zpátečku, a zároveň sešlápl plynový pedál tak rychle, že posádka v Range Roveru neměla nejmenší tušení, proč do nich Tom tak prudce nacouval. Zadní světla Tomova auta se při nárazu do Range Roveru roztříštila. Tom ani neslyšel, že se rozbila, natož aby cítil, jak mu Billův nůž omylem způsobil řeznou ránu na stehně.
Georg se ještě víc naklonil dopředu, aby lépe viděl na poznávací značku Porsche. „Je to JT65-“ Do BMW náhle někdo zepředu narazil, protože se Range Rover nečekaně pohnul dozadu, i když ne příliš prudce. Oba se ale lekli a Mara vyjekla. Při nárazu se Georg udeřil do čelisti o volant. Nebyla to prudká rána, ale rozhodně stačila k tomu, aby si bolestí přiložil k čelisti ruku. „Do prdele!“ Vykřikl.
Kulka minula Tomův obličej jen o malý kousek. Vlastně cítil, jak proletěla kolem, než narazila do výlohy obchodu. Kdyby byl o milisekundu pomalejší, byl by mrtvý. Rychle zařadil zpátky jedničku a pneumatiky zaskřípaly, jak se snažily nabrat rychlost na asfaltu, když Tom doslova sešlápl plynový pedál až na podlahu. Andreas pokračoval v palbě, zatímco Ferrari vystřelilo vpřed. Pak také se skřípěním pneumatik vyrazilo za ním.
„Zapni si ten zasranej bezpečnostní pás!“ Křičel Tom na Billa, když prudce zatáčel do zatáčky. Podíval se dolů na stehno, které ho teď pálilo. „Do prdele!“
Bill udělal, co mu řekl, a divoce zaklel. „Co to kurva je?! Co to kurva do prdele je?!“
V Range Roveru měl Tobi plné ruce práce s křikem na řidiče. „Jeď, Jesse! Wilhelm je pořád s Kaulitzem!“ Jesse dál pokračoval v jejich pronásledování a proklínal fakt, že Range Rover je na takovéhle sračky příliš pomalý. Saki, který seděl na zadním sedadle, okamžitě podal Tobimu automatickou zbraň s plným zásobníkem.
„Říkal jsem Wilhelmovi, že je tohle špatnej nápad!“ Vykřikl Saki.
Když se Range Rover také rozjel, Georg znovu zaklel. „Do prdele!“ Tentokrát však sešlápl plynový pedál, aby je následoval.
„Kdo to je v tom Porsche?!“ Vykřikla Mara a sáhla po zbrani.
„Nemám tušení!“ Odpověděl Georg. „Natalie, pak ti zavoláme!“ Ukončil hovor a soustředil se, aby dohnal zbylá tři auta. Na přemýšlení o jejich utajení nebyl čas. Tohle mohla BKA později vyřešit s FBI.
Andreas měl v Porsche oči upřené na Ferrari. Vystrčil zbraň z okénka a vypálil další rány, přičemž jedna kulka škrábla bok Ferrari a jedna rozbila levé boční zrcátko.
Tom viděl, jak Andreas míří, a včas uhnul, aby mu kulky neprošly hlavou. „Kurva, on to fakt myslí vážně,“ mumlal si Tom hlavně pro sebe.
Bill ho však slyšel a doslova na Toma zařval: „Oh, no nekecej, proč si jako myslíš, že to nemyslí vážně?“
„Pod tvým sedadlem by měla být zbraň!“ Přikázal mu Tom.
Bill sáhl dolů, nahmatal podlahu, a pak se natáhl přímo pod sedadlo. Pravým bokem narazil do dveří auta, když Tom udělal širokou levotočivou zatáčku a pneumatiky zaskřípaly. Mafiánský boss měl chuť vraha sedícího vedle něj uškrtit. Nahmatal chladný, hladký kov a vytáhl zbraň. Nedal ji však Tomovi, ale místo toho vztekle zasténal. „Nejsou v ní žádný náboje.“
„Cože?!“ Vyhrkl Tom.
Na čelním skle se náhle objevilo několik děr a sklo začalo praskat. Oba muži se krátce ohlédli, než Bill zakřičel tak hlasitě, až ho Tom slyšel i přes motor. „Nejsou v ní žádný náboje! Řekl jsem svejm chlapům, aby je vyndali, abych mě jistotu, že až s tebou pojedu, budu v bezpečí.“
„Co je to za kreténský uvažování?“
„Jdi do prdele!“
„No, tak to jdi taky do prdele!“ Zařval Tom. Ozvaly se zvuky pršících kulek a Tom i Bill se přikrčili. „Ten let… je dopravním letadlem?“
„Proč bych kurva lítal dopravním letadlem?!“
„Zavolej na letiště, zavolej svýmu pilotovi!“ Přikázal mu Tom. „Ať otevřou bránu a připravěj to letadlo ke startu!“
Bill šmátral po telefonu, než zavolal a křičel spoustu sprostých slov na toho, kdo hovor přijal. Tom neměl čas poslouchat, co Bill říká, protože měl plné ruce práce s manévrováním auta na silnici, co nejdál od Andreasova neúnavného útoku. V Range Roveru měli Saki i Tobi čtvrtinu těla venku z auta, prsty mačkali spouště a ze všech sil se snažili vyřadit Porsche.
Andreas obrátil oči v sloup. „Zasraní bodyguardi,“ zamumlal.
Kulky stále dopadaly na jeho auto a Andreas už toho měl plné zuby. Podíval se na Tomovo Ferrari a pak svůj plán drasticky změnil. Stejně věděl, kam jedou. Udělal smyk a úplně otočil auto. Jesse plánovaně narazil Roverem do Andreasova Porsche s úmyslem zmačkat ho. Což byla chyba, protože přesně to Andreas chtěl. Jak očekával, oba bodyguardi vyprázdnili své zásobníky do Porsche, zatímco byl Andreas schovaný pod palubní deskou. Čelní sklo se roztříštilo na milion kousků a Andreas se ušklíbl, když uslyšel cvakání prázdných zásobníků. Ve zlomku vteřiny, který Tobi a Saki potřebovali k opětovnému nabití, vzal Andreas jednu z dalších zbraní, které měl schované v autě, a když se posadil zpátky, přišla řada na vyprázdnění jeho zásobníku. Ze sedmnácti ran, které vystřelil, jen jedna minula.
Georg prudce zabrzdil, když uviděl, že blonďák střílí jejich směrem. Mara zaklela, když byla svědkem toho, jak byli lidé v Range Roveru okamžitě postříleni jako nějací nýmandi, kteří nikdy předtím nedrželi zbraň v ruce.
Georg vytáhl zbraň a okamžitě vystoupil z auta s pistolí namířenou na blonďáka. „Odhoď zbraně!“ Rozkázal.
„Okamžitě to odhoď!“ Vykřikla Mara za ním.
Andreas vypadal viditelně znuděně a bez váhání namířil zbraně na Georga i Maru. „Pokud chcete zůstat na živu, doporučuju vám, abyste se do toho nepletli.“
„Zahoďte ty…“ začal Georg. Andreas mu nedal šanci svou žádost dokončit. Prostě vystřelil. Georg i Mara se přikrčili za otevřenými dveřmi auta, protože kulky létaly všude kolem. Když přestaly padat výstřely, Georg vykoukl – blonďák už byl pryč. „Kurva!“ Zařval.
Pak už slyšeli jen ozvěnu policejních sirén, která protnula klidné ráno.
***
„Támhle, tou bránou!“ Ukázal Bill. Tom nesundal nohu z plynu, ani když projížděli již otevřenou bránou. Strážní, kteří patřili k Billově mafiánské rodině, jen zmateně zírali, jak se kolem nich prohnalo auto jako netopýr z pekla, plné děr po kulkách a s rozbitými světly a pomačkanými plechy. Chvíli jim trvalo, než pochopili, že jejich šéfovi hrozí nebezpečí, a teprve pak ve spěchu zavřeli bránu.
„Kde máš to letadlo?“ Zeptal se Tom a rozhlédl se kolem.
Bill jen ukázal na letadlo, které stálo před jedním z hangárů. Tom se rozjel přímo k němu, než nakonec se skřípěním zastavil pod jedním křídlem. Oba muži rychle vystoupili z auta a vyběhli po schodech, které vedly k letadlu. Tomovi bylo jedno, že motor auta stále běží. Když Tom došel ke dveřím letadla, pilot vystoupil a snažil se Tomovi zabránit ve vstupu. Tom se na něj zadíval a nebýt Billa, asi by ho praštil do obličeje.
„To je v pohodě, Chade. Je s náma.“
Pilot ustoupil stranou a Tom okamžitě vešel dovnitř. Zatímco Bill sděloval pilotovi podrobnosti o letu a o tom, aby okamžitě odstartoval, Tom se sesunul na jedno z pohodlných sedadel. Stále ještě prudce dýchal kvůli všemu tomu návalu adrenalinu. Ani jeho srdce se nedokázalo uklidnit. Zakryl si obličej rukama a vydechl. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Když je znovu otevřel, zadíval se na své ruce a zamračil se nad tím, co viděl.
Suvenýr, který dostal od Andrease, stále držel v ruce. Zlatý řetízek se mu omotal kolem prstů. Ani si toho nevšiml. Ale ve skutečnosti to nebyl suvenýr, co ho přimělo zamračit se. Jeho ruce se třásly.
A on věděl, že to není kvůli adrenalinu.
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
