autor: Panthere
Kontakt
„Andy.“
„Hm?“
Tom se podíval na blonďáka, který si na oteklý kotník, nyní řádně obvázaný, doslova přilepil lepící páskou ledový obklad. Blonďák měl zavřené oči a zakloněnou hlavu; byl vyčerpaný z rána plného útoků a uhýbání úderům. „Proč mi ta ženská z recepce řekla, abych si to s tebou „užil“?“
Andreas se uchechtl a prohrábl si rukou vlasy. „Ví, že jsme spolu šukali,“ řekl a rozpačitě se usmál.
„Nemůžu uvěřit, že každýmu jen tak na potkání vyprávíš o všem, co se mezi náma stalo.“
Andreas ukázal na svůj kotník, pak na ruku a stehno. „Jsem si naprosto jistej, že budu lidem vyprávět příběh o tom, jak jsem k těm zraněním přišel. Počkám, až se všechno zahojí, a pak přijdu za lidmi a řeknu: ‚Chceš vědět, jak jsem přišel k těmhle jizvám?´“
„Panebože.“ Tom pomalu zavrtěl hlavou, když parodoval Jokera. Věděl, že i když to znělo, jako by Andreas žertoval, druhý muž se ve skutečnosti snažil, aby se Tom cítil špatně. „Hele, fakt mě to mrzí, Andy. Vážně chápu, že jsi na mě víc než naštvanej.“
„Víc než naštvanej je slabý slovo. Jen doufám, že mě zachráníš před tím vším, co si pro mě Gordon připravil. Protože je přece tvoje vina, že jsem se do tohohle průseru dostal.“
Tom obrátil oči v sloup a předjel ploužící se taxík. Neexistoval žádný způsob, jak uniknout Andreasovu hněvu. Byla to jeho vina a Tom to věděl. Udělal ukvapený závěr a zmlátil nevinného člověka. Tom se ovšem uklidňoval faktem, že se ho Andreas pokusil zabít – blonďák udělal ten krok jako první. „Do tohohle průseru ses dostal ve chvíli, kdy jsi přijal zakázku na mou vraždu,“ sevřel rty. „Kdo to vůbec chce moji smrt?“
Andreas se protáhl a vydechl, když jeho klouby zapraskaly. „Dal mi falešný jméno. Ve skutečnosti vystupoval jako John Doe. A to si nedělám srandu. Hledal jsem ho přes IP adresy a všechno možný, ale na nic jsem nepřišel. Ten, kdo poslal tu žádost, abych tě zabil, je jako duch. Zaplatil mi, což je dost divný, protože znal číslo mýho účtu, aniž bych mu ho dal, ale když jsem se vplížil do sídla, ty prachy jsem mu poslal zpátky. Jenže se automaticky rozdělily přes různý zahraniční účty a jo, hádáš správně. Jsou nevystopovatelný.“
„To je…“ Tom se odmlčel a snažil se najít vhodné slovo. Žádné nenašel.
„John Doe výslovně řekl, že vyhrožuješ jeho šéfovi. Takže ať už to byl kdokoli, zřejmě pracoval pod rodinou Trümperů.“
„Ale já Billovi nevyhrožuju. Jen jsem…“
„Byl příliš zaneprázdněnej tím, že ses do něj zamiloval. Chápu.“
Tom polkl povzdech. Andreas byl plný vzteku a žárlivosti a vypadalo to, že bude trvat nejméně několik měsíců, než ho to opustí. Tom se mu už chystal znovu omluvit, když viděl, že jsou kousek od sídla. Zastavil auto před známou bránou a strážní ji otevřeli, přičemž nespouštěli z černého auta oči. Věděli, kdo v něm sedí, a z jejich dychtivých tváří Tom poznal, že pokud nic neudělá, aby je zastavil, Andreas může klidně skončit za pět vteřin na zemi mrtvý. Teď už věděl, jaké to je být něčí bodyguard.
„Radši vystoupím první,“ řekl Tom.
Andreas se rozhlédl a otočil se na sedadle, aby měl přehled o situaci. „Jo, to bude lepší.“
Tom vystoupil z auta a postavil se čelem ke strážcům, kteří se přiblížili. Všichni vypadali hrozivě a ruce měli na zbraních. Tom na ně zavrtěl hlavou. „Už jsem ho zmlátil dost.“
„Jsem si jistej, že ještě poskakuje na jedný zdavý noze,“ promluvil jeden ze strážných.
Zabiják znovu zavrtěl hlavou. „Už teď chodí jen po jedný a Gordon z toho nebude moc nadšenej. Věř mi, kdyby Gordonovi nevadilo, že ho zastřelíš, nechal bych tě to udělat. A mimochodem, zbraně, který jsem si vypůjčil, jsou v kufru.“
Zmínka Gordonova jména zabrala. Strážní ustoupili a sundali ruce ze zbraní. Tvářili se zklamaně a otráveně, většina z nich si nejspíš říkala, co je to kurva za chlapa, že se dostal na Davidovo místo a řekl jim ne? Tom přešel na druhou stranu auta a otevřel dveře, než pomohl Andreasovi vykulhat ven. Jednu nohu měl nepohodlně zvednutou do vzduchu, aby na ni nešlapal.
Andreas se na strážce ušklíbl a pobrukoval si melodii. Tom měl strašnou chuť dát tomu blonďákovi facku, protože ta písnička, kterou si broukal, byla „U Can’t Touch This“. Doslova si tím koledoval o vlastní smrt. Tom chytil Andrease za paži a pobídl ho, aby zamířil dovnitř. Neohrabaně se přesunuli do domu a Andreas cestou poskakoval po jedné noze. Strážný, který stál v obývacím pokoji, Tomovi tiše řekl: „Gordon je v jídelně“, když procházeli kolem něj. Tom přikývl a vedl Andrease k místu, kde Gordon určitě čekal.
Když vešli do jídelny, vedle Gordona seděl David, který se okamžitě zatvářil rozzuřeně. Tom prakticky cítil, jak Andreas obrací oči v sloup při pohledu na Davidův nepřátelský postoj. Kolem místnosti stáli další čtyři bodyguardi a vypadali napjatě. Gordon byl klidný a uvolněně seděl na svém místě. Tom odsunul židli naproti Gordonovi a řekl Andreasovi, aby si sedl. Blonďák poslechl, protože věděl, že bude lepší nechat Toma, aby mu nejdřív všechno vysvětlil.
„Vidím, že jsi ho pěkně zmlátil,“ promluvil Gordon poté, co si Tom sedl vedle Andrease. „A vidím, že i Andreas dokázal ublížit tobě.“
Tom se podíval na obvaz, který si přiložil na ránu na hrudi, viditelný přes roztrženou košili, a pak se narovnal, než Gordonovi vysvětlil, co zjistil. „On to neudělal. Spletl jsem se. Někdo použil převlek, aby vypadal jako tady Andreas, a já mu na to skočil.“
David začal vrtět hlavou dřív, než Tom větu dokončil. „Oh, přestaň bránit tady svého kolegu vraha.“
„Já ho nebráním, jen říkám pravdu,“ nelhal Tom.
„Gordone, přece nebudeš věřit tomu, co říká-“
„Davide,“ vydechl Gordon. „Buď zticha, nebo ti zlomím i druhou nohu.“
David se kousl do jazyka a usadil se hlouběji do křesla. Cítil se trochu dotčený tím, že ho Gordon nechce poslouchat. Na druhou stranu Gordon už viděl tolik lidí lhát a říkat pravdu, že je dokázal rozlišit jediným pohledem. To, co viděl u toho mladého muže, bylo, že mluví pravdu. Tady šlo o čas a on jím nemohl plýtvat na Davidovy klasické výlevy. Obvykle Davida nechal, aby projevil svůj názor, než ho donutil zmlknout, ale tentokrát Gordon usoudil, že by to trvalo příliš dlouho.
„Tome, je dobře, že se ti podařilo Andrease přivést, i když jsi udělal chybu. A teď mi ty, Andreasi,“ Gordon se otočil k Andreasovi, který se dotýkal modřiny u oka, „řekni svou verzi příběhu.“
Andreas lehce pokrčil rameny a souhlasil s tím, co Gordon řekl. Blonďák mu pak řekl všechno, co věděl; mluvil rychle, dychtivě, aby to ze sebe všechno vysypal, a když skončil, Tom byl vlastně překvapený, že to Gordon všechno stihl pobrat. Gordon zůstal téměř bez výrazu, když mu Andreas řekl, že se vplížil do sídla, aby si s Billem promluvil – čímž si vysloužil i to, že Davidovi spadla brada.
Když Andreas konečně skončil, dlouze si povzdechl. „Myslím to vážně, kdo by byl takovej blázen, aby unesl vašeho syna?“
Gordon zvedl obočí. „Vlastně spousta lidí. Jsme docela známí svou mocí a vlivem. Tohle lidé nemají moc rádi, takže si myslí, že ublížit mému synovi by mi způsobilo bolest. Jako vždycky se ale mýlí.“
U stolu bylo chvíli ticho a Andreas využil chvíle, aby sáhl dolů, zatáhl za lepicí pásku kolem svého kotníku a strhl ji i ledový obklad, který už stejně roztál. Položil mokrý hadr na stůl a natáhl se pro kousek ovoce, které leželo na stole. Vybral si švestku a zakousl se do ní. David pocítil vztek vůči Andreasovi, který se choval, jako by byl v sídle vítán, ale držel jazyk za zuby. Gordon vyhledal Tomovy oči s otázkou v nich.
„On je… jo,“ zamumlal Tom, nedokázal vysvětlit Andreasovo bezstarostné chování.
Gordon se naklonil dopředu a upřel na blonďáka svůj pohled. Tom se od Andrease odklonil. Nechtěl se nechat Gordonem znovu zastrašit; Andreas by měl charisma mafiánského bosse pocítit sám. Blonďák najednou přestal žvýkat a vzhlédl. „Jo?“ Zeptal se Gordona a snažil se znít nenuceně, ale Tom slyšel, jak se mu lehce chvěje hlas.
„Věřím, že pomůžeš Tomovi Billa najít,“ prohlásil Gordon.
Další příkaz. Ne žádost. Tom pohlédl na Andrease a všiml si, jak blonďák s malými obtížemi spolkl švestku, kterou měl v ústech. Pak si olízl rty, a nakonec přikývl. Bylo to jen nepatrné přikývnutí, ale přesto přikývnutí. Gordon, spokojen s Andreasovým (vynuceným) souhlasem, se podíval na Toma mnohem vlídnějším pohledem. „Zatímco jsi byl pryč a pravděpodobně se věnoval velmi náročnému souboji, volala nám BKA a oznámila nám, že by si tady rádi zřídili malou základnu, protože unesli zrovna Billa. Davidovi se ten nápad samozřejmě nelíbí,“ řekl Gordon a podíval se na muže.
„Součástí jejich návrhu bylo dohlídnout na tebe, Gordone. Jsi zpátky ve městě. Jsi hrozba,“ uvažoval David.
„Co mám dělat? Začít prodávat atomovky pětiletým dětem?“ Vysmál se mu Gordon. „Je mi jedno, jestli je tohle jejich vedlejší záměr. Jediné, co teď chci, je, aby našli Billa, což je zatím jejich hlavní záměr.“ Vrátil pozornost Tomovi a nechal Davida, aby se zhluboka nadechl a uklidnil se. Tom si nemohl nevšimnout podobnosti Gordona s Billem, toho, jak dokázali projevit svou moc pouhými slovy. Gordon znovu promluvil a zastavil Tomovy myšlenky. „Souhlasil jsem, že se můžou usadit tady, v prázdné místnosti vedle mé kanceláře, a Listing dostal na starost zbytek agentů BKA. Rád bych, abyste s ním, Tome a Andreasi, spolupracovali, a od tebe chci, Davide, abys jim pomáhal. Měli by tu být každou chvíli a my bychom je mohli vřele přivítat.“
„Udržet si dobrou pověst,“ zamumlal Tom dřív, než si to uvědomil. Přistihl se, že se jeho oči lehce rozšířily strachem, že by to Gordon mohl brát jako urážku.
K Tomovu překvapení se Gordon maličko usmál. „To Bill vždycky říkával taky,“ odmlčel se a s nelibostí se zadíval na ledový obklad na stole. „Andreasi, proč je tady ten obklad?“
Andreas přesunul pohled na Toma a trochu se zamračil. „Tady pan Kaulitz mi vykloubil kotník, a pak mi ho během jedný minuty zase vrátil na místo. Mohl bych, prosím, dostat nějakej led?“ Zeptal se blonďák a zoufale se rozhlédl po bodyguardech v místnosti. Tom sledoval, jak Gordon kývl na jednoho ze strážců, který se nakonec pomalu zvedl, aby přinesl, o co Andreas žádal. Buď má Andreas odvahu, nebo si vůbec neuvědomuje, co mafiánský boss dokáže, pomyslel si Tom.
Tom strčil do Andrease loktem a blonďák zasyčel. „Co?“ Olízl si suché rty, které chutnaly po švestkách, a pak tiše kývl na mafiánského bosse. „Díky, Gordone.“
Navzdory děsivým okolnostem se Gordon maličko usmál nad dětinským chováním, které před ním oba nájemní vrazi předváděli. David se zmohl jen na zavrtění hlavou.
***
Netrvalo dlouho a BKA přijela ve svém černém SUV. Jakmile jeden ze strážců oznámil čtyřem lidem sedícím kolem jídelního stolu, že jsou agenti tady, Tom a David vstali. Tom se držel v pozadí a nechal Davida, aby šel o berli první, a Andrease a Gordona nechal sedět u stolu samotné. Doufal, že Andreas neudělá žádnou hloupost.
Když Tom vyšel z domu za Davidem, nebe mělo oranžový nádech a začal se zvedat vítr. Bylo chladno a David štěkl rozkazy na Gabriela, který postával poblíž, než se vrátil zpátky do domu. Tom viděl, jak Georg vystoupil z auta a dával rozkazy ostatním agentům, kteří rychle vytahovali notebooky, kabely a další věci, které byly potřebné k nalezení Billa. Agent měl na sobě černý kabát s vyhrnutým límcem přes bílou košili a černou kravatu – jeho oficiální pracovní uniformu – a přestože vypadal unaveně, také vypadal, že je připraven pracovat klidně i celou noc.
Po Gabrielově vzoru začali agenti stěhovat své vybavení dovnitř. Georg stál opodál a pozoroval jejich práci, zatímco si zapálil cigaretu a dlouze si z ní potáhl. Pak k němu přistoupil Tom. „Ahoj Georgu.“
Brunet se otočil. „Oh, ahoj, Kaulitzi. Cigáro?“
„Ne, díky?“ řekl Tom. „Nikdy bych neřekl, že zrovna ty budeš kouřit.“
„Snažím se to omezit, ale kouření mě uklidňuje. Maře se to sice moc nelíbí, ale vlastně si nikdy nestěžovala, že to dělám. Co se ti to, sakra, stalo s tričkem?“
„Malá hádka,“ pokrčil nenuceně rameny Tom. „I když si myslím, že se ti bude líbit, až zjistíš, s kým jsem se to pral.“
Georg zvedl obočí. „S kým? S někým, koho znám?“
„To uvidíš sám,“ řekl Tom a pokynul Georgovi, aby ho následoval. Agent si naposledy potáhl z cigarety a uhasil ji podrážkou boty, než nedopalek strčil do jedné z kapes kabátu, nechtěl ji odhodit na zem jako obvykle. Byl na Trümperově panství. I přestože patřil pod vládu a měl větší moc než většina lidí, Trümperovi měli ještě větší vliv. Do sídla vstoupili poté, co poslední z agentů prošel se svým vybavením. Zatímco agenti zahnuli doleva do jednoho z prázdných pokojů, které jim Gordon přidělil, Tom a Georg zahnuli doprava k jídelně.
Georg málem zalapal po dechu, když uviděl blonďáka, jak sedí s jednou nohou na další židli a na kotníku má ledový obklad. Agent si ani nevšiml Gordona, který stál vedle blonďáka. „Ty!“ Vykřikl.
Andreas jakožto bezstarostný člověk jen zvedl ruku na pozdrav. „No, ahoj,“ pozdravil. Přiložil si na kotník nový ledový obklad, a pak se znovu podíval na Georga. „Byl jsi ve Vegas, že?“ Zeptal se Andreas, čímž si vysloužil Georgův pohled a Tomovo lehké uchechtnutí. Tmavovlasý zabiják konečně pochopil, kdo byli ti agenti, na které Andreas střílel.
Andreas analyzoval agenta od hlavy až k patě. „Kdybych věděl, že agenti BKA jsou takový hezouni, nechal bych se chytit. Je mi líto, že jsi mě musel vidět takhle, pomlácenýho a vyčerpanýho.“
Georg zavřel oči a přejel si rukou po tváři. Začínala ho bolet hlava. Nikdy by nečekal, že dva vrazi, které chtěl ze všeho nejvíc na světě zatknout, budou v jedné místnosti, ale jaksi poněkud nedotknutelní. Otočil se k Tomovi s napjatým obličejem plným zmatku. „Tohle je pro tebe nějaký shledání? Co je to s váma, lidi? Kvůli takovýmhle věcem mám chuť skočit z útesu.“
„Přál bych si, abyste to neudělal, agente Listingu, protože pak by se šance na nalezení mého syna zmenšily,“ řekl Gordon tiše.
Georg zvedl oči a odvrátil se od Toma, aby se podíval Gordonovi do tváře. „Dobré odpoledne, pane Trümpere.“
„Nebudete v mém domě slídit, rozumíte?“
„Ano,“ odpověděl Georg. „Budeme se držet v pokoji, který jste nám přidělil.“
Gordon přikývl. „A laskavě omezte kouření zde. Viděl jsem, jak ty cigarety prakticky polykáte, a nechci, aby z vás zde ulpěl pach tabáku. Teď mě omluvte, musím si něco zařídit. Davide, tahle schůzka vyžaduje, abys byl přítomen i ty.“
Georg ustoupil stranou, aby nechal Gordona a Davida projít, stejně jako dva bodyguardy, kteří je poslušně následovali. Agent počkal, až budou dostatečně daleko, a pak se pustil do Andrease. „Na co jsi kurva myslel, když jsi zabíjel ty lidi ve Vegas?!“
Blonďák zvedl ruce ve stylu „co jsem měl dělat“. „Přece se tím živím! To mám jako umřít hlady?“
„Počkej, nejsi ty náhodou Billův únosce?! Tak proč jsem tady?!“ Vykřikl Georg, než se otočil k Tomovi. „Proč jsi kurva tak v klidu?!“
Tom si povzdechl a položil Georgovi ruku na rameno, než stačil vytáhnout pouta, která měl u pasu. „Pojď, všechno ti vysvětlím.“
***
Čas se vlekl, ale najednou bylo po půlnoci. Tom a Andreas se přesunuli nahoru, do místnosti, kde BKA rozmístila své vybavení. Kromě Georga tam bylo ještě pět dalších agentů, ale ti vypadali jako agenti, kteří většinou sedí za psacím stolem. Tom si každého z nich důkladně prohlédl a všiml si, že dva z nich jsou agenti, kteří před několika dny přišli s Georgem, aby jeho a Billa odvezli do centrály BKA. Zrzek a brejloun.
Tahle místnost původně sloužila k uložení některých Gordonových padělaných obrazů, takže všude kolem byla plátna opřená o zeď. Byly otočeny, takže agenti a zabijáci viděli jen jejich dřevěné rámy. Jelikož byly všechny židle obsazené a ani na stolech nebylo místo, Tom a Andreas se usadili na podlaze. Vzhledem k tlustému koberci to nebyl až takový problém.
Andreas se převlékl, půjčil si Billovo oblečení stejně jako Tom a vyšší muž si ani nechtěl představit, jak na to bude Bill reagovat. Blonďák si zul boty a seděl s jedním kolenem nahoře – té zdravé nohy – a opíral se o něj rukou, kde mezi konečky prstů držel cigaretu. Jednu si ukradl od Georga, který se o svou krabičku nerad dělil, ale přesto to udělal. Prohlížel si knihu o umění a z nějakého důvodu se do ní zabral.
Tom seděl vedle něj v tureckém sedu a prostě na něco čekal. Nespouštěl oči z agentů a sledoval, jak hledají spojení mezi jednotlivými žoldáky, jak se probírají jejich telefony, e-maily a rodinnou historií. Poté, co Georgovi vysvětlil, jak to bylo s Andreasem a řekl mu celou pravdu, agentova ramena poklesla; najednou vypadal neskutečně unaveně. Potřásl hlavou a zamumlal: „Vyřídím si to s ním, až tahle věc s únosem skončí. Teď prostě nemůžu.“
Tom pobaveně sledoval, jak Georg sáhl po cigaretách, a zamračil se, když zjistil, že je krabička prázdná. „Škodí to tvejm plicím,“ řekl mu Tom.
„Potřebuju to, abych se s váma dvěma vyrovnal,“ ukázal Georg na Toma a Andrease.
Andreas k němu bez zájmu vzhlédl. „Nestresuj se furt. Budeš mít na obličeji vrásky.“
„Už tak mám pocit, jako by mi tohle vzalo roky života.“
„Oh, nebuď tak přehnaně dramatickej,“ ušklíbl se Andreas. Zavřel knihu, kterou četl, a vydechl. „Nějaký stopy?“
Georg se tázavě podíval na ostatní agenty. Dva agenti, kteří jako jediní nespali, současně zavrtěli hlavami. „Nic. Ať už za tím stojí kdokoli, je dobrej.“
„Měli by na sebe být opravdu hrdí,“ ozval se Gordonův hlas a všichni se podívali ke dveřím. Mafiánský boss si sundal sako a rukávy košile měl vyhrnuté až k loktům. Když vešel, vypadal unaveně a rozhodně potřeboval spánek. David se vlekl za ním a opřel se s berlemi o zeď. Stejně vyčerpaně vypadal i bodyguard.
„Ať už je to kdokoli, vlastně odvedl dobrou práci. Doufal jsem, že něco najdete,“ pronesl Gordon.
„Moji chlapi potřebujou pauzu. Pracovali na tom nonstop,“ řekl Georg.
Gordon přikývl. „Kuchyně je pro vás a vaše muže k dispozici. Můžete si uvařit kávu a dát si něco k jídlu. Věřím, že Roy…“
Ostrý zvuk zvonícího telefonu přerušil Gordonovu větu. Ostatní agenti, kteří podřimovali, se kvůli tomu zvuku probudili. Všichni na sebe zírali a přemýšleli, čí je to telefon. „Gordone, to je tvůj telefon,“ řekl David, který se celý napjal, když si to uvědomil.
Gordon pomalu sáhl do kapsy a vytáhl telefon. Přístroj stále zvonil. Mafiánský boss zíral na displej jen vteřinu, než ho konečně zvedl a přepnul hovor na hlasitý odposlech. „Haló?“ Řekl klidně, jako by hovor očekával.
„Pane Trümpere,“ ozval se z druhého konce ženský hlas. Gordon se vydal směrem k agentům. Georg okamžitě poznal, že se něco děje. Tom se postavil. „Doufám, že jsem vás nevzbudila.“
„Kdo jste?“ Zeptal se Gordon a natáhl ruku, aby si Georg mohl vzít telefon.
„Já jsem ta, která vám unesla syna. Omlouvám se, že volám v tuhle nekřesťanskou hodinu.“
Nastala změť pohybů, když agenti rychle připojovali kabely k telefonu a k notebooku. „Vystopujte ji. Co nejrychleji,“ zašeptal Georg.
Z telefonu se ozval tichý, veselý smích. „Hele, vezmu to rychle. Vím, že budete tenhle hovor stopovat. Každopádně zpátky k vašemu synovi, nechcete vědět, jak se mu momentálně daří?“
„Nejlepší by bylo, kdybyste mu neubližovala vůbec,“ řekl Gordon chladně.
„Nebo co?“
„Nebo byste se modlila, abyste se nikdy nenarodila.“
Ozval se další smích a Tom přešlápl s pootevřenými rty, aby se přidal k hovoru. Agenti v pozadí horečně psali na klávesnici. Georg se díval přes rameno jednoho z agentů, jehož tvář byla naprosto soustředěná. Gordon zvedl ruku, aby Toma umlčel. Všichni slyšeli, jak se žena na druhé straně usmívá dle toho, jak mluvila dál. „To je od vás všech moc milé, jak horečně hledáte syna, a pokud se nemýlím i milence jednoho z vás? Co je na něm vlastně tak důležitýho?“
„Kde je?“ Zavrčel Tom.
„Ah, tak tady máme toho milence. Momentálně je váš milý Wilhelm v jedné z našich vězeňských cel. Momentálně není zraněný. No, ještě jsme se nerozhodli, jestli nakonec přistoupíme k řezání částí těla, ale teď je v pořádku.“
Georg zíral na načítací lištu na obrazovce počítače a přál si, aby sledování hovoru probíhalo rychleji. „Zdržte ji, ať ten hovor trvá dýl než minutu. Zbývá už jen dvacet vteřin,“ zašeptal hlasitě.
„Můj čas už skoro vypršel,“ promluvila žena znovu. „Jo, a miláčku, máme tady taky tvýho přítele. Toho baculatýho blonďáka. Nic mu neděláme, jen si ho necháváme, protože je mnohem lepší ve vyhledávání informací, než tví kamarádi z BKA. Nechceme, abys malého Wilhelma našel tak snadno. Dobře, tak si brzo zase popovídáme.“
„Počkej, neopovažuj se…“ vykřikl Tom, ale zarazil se, když se místností ozvalo cvaknutí telefonu. Jeho pěst tvrdě dopadla na stůl, až Andreas na svém místě nadskočil. Gordon se zadíval na telefon a tvářil se opravdu naštvaně. David vypadal, jako by si chtěl frustrací vytrhat všechny vlasy.
Georg udeřil do láhve s vodou vedle něj a plastová nádoba se rozletěla po místnosti. „Nahrávali jste ten hovor?“ Vyštěkl na ostatní agenty.
„Nahráli jsme ho. Začnu porovnávat hlas s různými záznamy telefonních hovorů,“ řekl jeden z agentů.
„Zjistěte, čí je to číslo. Prověřte záznamy a porovnejte je,“ nařídil Georg dalšímu agentovi, který přikývl a začal rychle psát.
Gordon se napřímil. Než promluvil s Georgem a Tomem, zadíval se na svůj telefon. „Až toho člověka najdeme, nezabíjej ho, Tome. Co se týče vás všech agentů BKA, bylo by mnohem moudřejší, kdybyste ty lidi nehnali před soud. Já osobně budu jejich soudcem.“ Georg a agenti se na něj zmateně podívali a samozřejmě s ním nesouhlasili. Neodvážili se to říct nahlas, protože Gordon vypadal naprosto vražedně.
„Co s nima hodláte udělat?“ Promluvil tiše Andreas.
Gordonovo mlčení bylo odpovědí samo o sobě a všichni ostatní v místnosti prostě věděli, že ať už má Gordon v úmyslu udělat cokoli, nebude to nic hezkého. Tom na mafiánského bosse upřel oči, než se starší muž otočil a tiše vyšel z místnosti.
Po zbytek noci už nikdo nespal.
autor: Panthere
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
