Rohypnol

autor: heldRose

Jednohubka pro úchyáky, pozor násilí… J. :o)

Tohle musela být nejhorší kocovina Billova života. Jedna z těch kocovin, kdy člověk vážně uvažuje, jaké má šance na přežití. Jeho tělo bylo příšerně horké a cítil píchání pod kůží, až mu tváře na obvykle bledém obličeji zrůžověly. Kroutil se a sténal, přenášel váhu na posteli a zoufale hledal pohodlnou polohu, ale čím déle se zmítal a kroutil, tím víc si uvědomoval, že to nemá smysl; bude zvracet.
S poraženeckým povzdechem odkopal přikrývku, vyskočil z postele a bosýma nohama cupital po studené plovoucí podlaze, když se vlekl ke své maličké koupelně a práskl dveřmi, aby vyjádřil své znechucení nad situací.

Když klečel před záchodem, hlava mu obzvlášť bolestivě třeštila a on si ji jednou rukou jemně sevřel a mračil se nad masou vlasů, které byly kompletně rozcuchané. „Bože, co to do pr…“ odmlčel se, když se mu zvedl žaludek, předklonil se a vyprázdnil ho do porcelánové mísy.
Když byl žaludek konečně připraven dát mu pokoj, unaveně se sesunul na podlahu, opřel se zády o bok vany a útrpně zasténal. Co se to, sakra, včera večer stalo? Přimhouřil oči proti rannímu slunečnímu světlu, které jasně pronikalo do malého bytu a vysílalo do koupelny paprsky protivného světla, které vystřelovaly zpod a kolem dveří. „Zasranej laserovej paprsek,“ zabručel a protřel si jedno nalíčené oko.

Několik minut tiše seděl, snažil se vzpamatovat, a nakonec se mu podařilo dostat se na nohy. Dopotácel se k umyvadlu, vyčistil si zuby, pro jistotu dvakrát, pak si vypláchl ústa a odbelhal se do kuchyně. Když ho opět zalilo to příšerné sluneční světlo, syčel podobně jako upír
Otevřel kuchyňskou skříňku, popadl extra silný Aspirin a hned si dva strčil do pusy, otočil kohoutkem a sehnul se, aby se napil vody přímo z proudu, hrnky vem čert.
S úlevou vodu vypnul, pak si prohlédl sladké cereálie, kterými byla kuchyňská linka obložena, a rozhodl se, že mléko nebude zrovna nejlepší nápad. Najednou ztuhl, když se ozval dunivý zvuk, a v hlavě mu zatepalo. Vrhl se do svého pokoje a začal přehazovat a rozhazovat lůžkoviny, aby našel původce hluku, a nakonec objevil mobilní telefon pohřbený pod horou rozházeného prádla u nohou postele.

„Haló?“ Zabručel do malého přístroje a zašklebil se, když mu zazvonil přímo do ucha. Podrážděně telefon odtáhl, stiskl tlačítko „Přijmout“, přiložil si ho zpátky k uchu a zavrtěl hlavou nad vlastní idiocií. „Haló?“ Odmlčel se, zaposlouchal se do hovoru a povzdechl si: „Bože, Andreasi, upřímně nemám ponětí… Zrovna jsem se probudil.“ Jeho hlas byl chraplavý a plný spánku; odkašlal si a pomalu přecházel po pokoji: „Ne, nepamatuju si to. Ani nevím, jak jsem se dostal domů. Kurva, Andy, co se sakra včera večer stalo?“ … „Podívej, nutně potřebuju mastnej cheeseburger velkej jako fotbalovej balón. Pojď se mnou na oběd.“ Přešel ke koupelně a poškrábal se ve svém hnízdě místo vlasů. „Oh, vážně? No, v pohodě. Prostě půjdu sám, srát na to. V pohodě. Doženeme to, až se vrátíš domů.“ Zavěsil telefon a zamířil do koupelny, aby zkontroloval svůj vzhled. Ten pohled byl téměř šokující. Naklonil se blíž a prohlédl si černý make-up, který měl rozmazaný kolem očí a po tvářích. „Co se mi to stalo,“ zamumlal.

***

„Říkám ti, Bille! Tohle místo si zamiluješ! Trvalo mi tři měsíce, než se mi povedlo získat tyhle permanentky! Tři. Zasraný. Měsíce. Za tohle bys mi měl každej den líbat zadek.“
Bill protočil očima, když vystupovali z malého taxíku, a zastrčil si zbytek peněz zpátky do zadní kapsy svých úzkých černých džínů. Už slyšel, jak se zevnitř velké budovy rozléhá hudba pokaždé, když se otevřely lesklé skleněné dveře. „Doufám, že pití nestojí tolik co permanentky,“ zabručel Bill, když se vydali k VIP frontě.
Andreas se ušklíbl. „Jako bys snad za ně platil. Navíc s permanentkou máš padesátiprocentní slevu, tak si přestaň stěžovat a zkus se dneska večer bavit. Prosím. Jsi strašně upjatej, potřebuješ se odvázat! A tohle je to pravý místo.“
Bill si povzdechl. Jeho kamarádi se ho vždycky snažili vytáhnout ven. Jo, opravdu tvrdě pracoval, ale lidé se v životě nikdy nikam neposunou bez velkého úsilí nebo bez velké dávky štěstí, a štěstí bylo něco, co on neměl. Když došli ke dveřím, ukázali vyhazovačům lístky i průkazy, a pak vešli dovnitř.

A Bill musel uznat, že jeho spolubydlící měl pravdu. Andreas ho poplácal po zádech, když Bill uznale zíral do exkluzivního klubu.
Hřích.
To byl jediný způsob, jak tohle místo popsat. Vstoupil do říše bohatých a hříšných. Všechno a všichni byli zahaleni do černého stínu na pozadí sytě fialových odstínů zářících světel, blikajících světel, stroboskopových, pruhovaných, blikajících, fialových světel. Stěny z tlustého skla se všude kolem odrážely v růžových záblescích. Ze stropu padaly závěsy z diamantových kapiček, které vypadaly jako fialový a růžový déšť a obklopovaly některé stěny a většinu míst k sezení.

Těla se vlnila, vlasy se pohazovaly, boky se kroutily a ruce osahávaly. Taneční parket vypadal zabijácky. „Wow, Andy!“ Zakřičel Bill svému příteli do ucha přes vytrvalé bušení nějakého krutého dubstepu. Andreas se hrdě rozzářil. Permanentky byly hlavní výhodou jeho nové práce vrchního hygienika.
„Tohle vypadá luxusně!“ Naklonil se Andreas, aby zavolal Billovi do ucha, a ten na okamžik zaváhal, než pomalu přikývl. Vypadalo to tu opravdu luxusně, ale Bill ještě nebyl připraven nechat se vtáhnout do té masy. Vzal Andyho za ruku a odtáhl ho k neonově fialově osvětlenému baru.
Nakláněli se nad elegantními černými pulty a Bill zvědavě pozoroval, jak barmani obracejí a točí s lahvemi s alkoholem. Opřel se loktem o pult a posunul jeden bok, našpulil rty a otočil hlavu, aby si pohlédl všechny lidi kolem nich. V podniku bylo plno a Bill přemýšlel, jestli bude mít dnes večer trochu štěstí. Nebyl ten typ, který by skočil do postele jen tak s nějakým chlapem, ale už to bylo více než rok, co si naposledy vrznul.
O chvíli později podal Andreas Billovi malou skleničku naplněnou téměř zářící zelenou tekutinou. „Do dna!“ Povzbudil ho blonďák. Přiťukli si, a pak sklenky přiložili ke rtům

***

Bill pomalu zamíchal svoji kávu a mrzutě si prohlížel svět přes tmavé brýle, než se napil. Pořád se cítil, jako by ho přejel parní válec, a to už bylo po poledni. Ještě nikdy neměl tak neúprosnou kocovinu a čerstvý vzduch venkovní kavárny mu zjevně moc nepomáhal.
Povzdechl si, odložil kávu, vzal do ruky hamburger a pořádně se do něj zakousl, než se podíval na noviny, kterými předtím listoval. „Promiň. Čteš sportovní rubriku?“
Bill se podíval přes rameno, zahleděl se na siluetu postavy muže stojícího za ním a posunul si brýle zpátky na nos. „Oh,“ řekl nechápavě. Opravdu jen oh. Bill okamžitě znervózněl, když spatřil, jak na něj cizinec tázavě pozvedl obočí.
„Oh?“
Bill se začervenal. Bylo jako naschvál, že se s ním nějaký náhodný cizinec dal do řeči zrovna v den, kdy vypadal, jako by ho někdo právě seškrábl ze silnice. „Oh, jo. Do prdele, promiň. Já… ještě napůl spím. Tady.“ Přehraboval se v novinách, dokud nenašel sportovní rubriku, a nevytáhl ji, přičemž loktem zavadil o kávu a zaklel, když se převrhla a rozlila se po terase. Vyskočil ze židle, aby zachránil své světlé džíny, které měl na sobě. „Do prdele!“ Zanadával a cítil, jak se mu do obličeje žene červeň.

Cizinec chytil Billa za loket, aby ho udržel na místě, než stihl spadnout přes vlastní židli. „Wow, ty dneska nemáš den, co?“ Zasmál se a zvuk jeho hlasu Billa fascinoval.
„Ani nemáš tušení,“ povzdechl si. Bill se podíval na cizince, který ho stále držel za paži, a zvědavě se setkal s jeho hezkýma hnědýma očima.
„Tom.“
Bill zamrkal, čímž přerušil zvláštní kontakt, který mezi sebou udržovali, a nakonec se zmohl jen na rozpačitý úsměv. „Bill.“ Potřásli si rukama, a poté, co z malého zásobníku na stole Bill popadl hrst ubrousků, si dřepl. Tom udělal totéž a společně utřeli ten nepořádek. „Já normálně nejsem… chci říct… mám tak trochu kocovinu.“
Tom se odmlčel a Bill zvedl oči, aby zjistil, že se na něj ten muž zvláštně dívá. Bill se nadechl a zavrtěl hlavou. „Nevím, proč ti tohle vlastně vůbec říkám, já-“
„Ne, já to chápu. Chtěl jsi jen říct, že jsi obvykle mnohem roztomilejší, že?“
Tentokrát se oba odmlčeli a Bill se na Toma zvědavě podíval, než se znovu zasmál. „Jo, asi jo.“ Oba se zasmáli, a pak když dokončili rozdělanou práci, se mezi nimi rozhostilo nepříjemné ticho.
„Můžu tě pozvat na další kávu?“ Zeptal se konečně Tom, jakmile byl nepořádek uklizený a oba se postavili na nohy. Bill byl okamžitě v pokušení. Tom vypadal jen o něco málo starší než on sám; tipoval mu něco málo přes dvacet. Dobře stavěné, ale poněkud štíhlé tělo. Měl nejkrásnější oči ve tvaru mandlí, a řasy, které jako by hladily jeho chlapecké tváře.
„Jasně, hádám.“

***

Bill se zasmál, když ho Andreas obzvlášť silně plácl do zad, což způsobilo, že klopýtl dopředu a rozstříkl jiskřivě bílý drink, který držel v ruce, po už tak lepkavém tanečním parketu. Pohodil vlasy dozadu, zavrtěl se a ladně zvedl ruku do vzduchu, zatímco pokračoval v tanci, ztracený v opojnosti alkoholu. Dlouhé vlasy se mu při tanci lepily na vlhkou kůži na krku.
Ucítil na bocích pár rukou, a když otevřel oči, setkal se s Andreasovým pobaveným pohledem. Někdo s ním tančil a dle výrazu ve tváři jeho nejlepšího přítele to byl někdo pohledný. Bill líně zavrtěl boky, když pokrčil na zlomek vteřiny kolena, než se narovnal zpátky, přičemž se pevně zadkem zavrtal do toho, kdo stál přímo za ním. „Můžu tě pozvat na další drink?“ Zahučel mu tichý hlas přímo do ucha a Bill se přiopile usmál, když přikývl na souhlas. „Hned jsem zpátky. Nikam nechoď.“ Bill znovu přikývl a ucítil příjemné teplo z toho mužského hlasu.
Jakmile Bill ucítil, že muž za ním zmizel, Andreas se k němu naklonil se zasraně přehnaným úsměvem. „Do prdele, Bille! Ten byl, kurva, k nakousnutí!“ Vyhrkl blonďák. Bill se opilecky zasmál a pokrčil rameny.
„Neviděl jsem ho!“
„Neviděls h-, Bille, byl tak zasraně sexy! Vrátí se?!“

Bill se zachichotal; energie, která z Andrease vyzařovala, byla nakažlivá, a když přikývl, nemohl si pomoct a zasmál se. Jeho blonďatý kamarád vystřelil pěst do vzduchu. „Jo, já jsem ten, kdo Billa donutí jít s někým do postele! Tohle se navždy zapíše do dějin nejlepších kamarádů… Do prdele! Hodně štěstí!“ A pak Andreas zmizel.
Před Billem se objevil drink, a když si ho bral, zvědavě pozoroval spoustu náramků kolem opáleného zápěstí, než se stáhlo, a pak se mu kolem pasu omotaly dvě ruce. Zezadu se k němu přitisklo vysoké, pevné tělo.
Tančili, otírali se o sebe a hýbali se se zbytkem svíjejícího se davu. Netrvalo dlouho a on na svém zadku cítil výraznou bouli.
Chtěl reagovat na mužův problém, ale když se pohnul, aby se otočil, a konečně pohlédl do očí svého tanečníka, místnost se náhle rozhodla obrátit vzhůru nohama. Lehce klopýtl, rychle zachycen svým novým přítelem, a zmateně se zamračil. Do prdele, to byl tak opilý?

Rozhodl se to hodit za hlavu, narovnal se a přikývl na znamení, že je v pořádku, ale zdálo se, že nemůže najít rovnováhu a znovu klopýtl. „Jsi v pohodě?“ Ozval se hluboký hlas. Bill však nestačil odpovědět, když mu náhle jazyk připadal asi desetkrát těžší než obvykle. „Myslím, že potřebuješ trochu čerstvýho vzduchu. Pojď.“ Ucítil, jak mu pod rameno vklouzla ruka, která mu pomohla z parketu, a Bill se cítil jako hadrová panenka. Takhle opilý ještě nikdy nebyl, a najednou pocítil strašlivý neklid.
Rychle se zastavil těsně před tím, než došli k zadnímu východu, kvůli čemuž se muž zapotácel. „Co se děje? Ty nechceš jít ven?“
Bill otevřel ústa, aby odpověděl, ale všechno bylo naprosto zamlžené, a místo toho jen lapal po vzduchu jako ryba na suchu. Muž se snažil jít dál, ale Bill se stihl opřít a pokoušel se mu říct svůj názor. Nechtěl jít ven. „Ne, ne,“ podařilo se mu zamumlat.
„Hej, pšššt,“ houkl muž a postavil se před Billa, aby mladšího muže pohladil po tváři. Bill přimhouřil oči, když se na něj snažil podívat, ale jediné, co dokázal rozeznat, bylo pár rozmazaných detailů. „Je to v pohodě. Jen pojď ven. Pojď se mnou, zlato.“
Pocit neklidu se začal stupňovat, když ho muž opět táhl směrem ke dveřím, a on se pokusil znovu odtáhnout, ale podlomily se mu nohy a místo toho se sesunul k zemi.

***

Odpoledne se rychle stávalo dusným a vzduch v centru města byl těžký a vlhký. Obloha se tvrdošíjně halila do slabého šedého mraku, ale ani ten nesnesitelnému horku nepomáhal. Bill si toho však nevšímal, jelikož dopil poslední kapky ze svého šálku kávy, položil ho zpět na malý stolek a usmál se na muže sedícího naproti němu. „Tanec. Jsem tanečník,“ odpověděl na jednu z mnoha Tomových otázek. „Proto jsem se přestěhoval sem do města. Jsou tu nejlepší školy.“
„Vsadím se, že v těch titěrnejch tanečních oblečcích vypadáš skvěle.“ Tom zahýbal obočím a Bill se sarkasticky ušklíbl.
„Říkaj to.“

Od chvíle, kdy se konečně usadili zpátky u Billova stolu každý s novým šálkem kávy, jejich flirtování nemělo konce, a s Tomem šla konverzace naprosto snadno; Bill zjistil, že se s tímhle novým cizincem vcelku dobře baví. „A co ty?“ Zeptal se, když si hrál s červenobílým kostkovaným ubrusem.
„Hudbu. Já píšu písničky. Jen se snažím prorazit ve velkým městě, víš?“
Bill chápavě zabroukal a přikývl. „Oh, rozumím. Takže určitě na něco hraješ, co?“
Tom přikývl. „Hlavně na kytaru, i když na klavír a bicí hraju taky slušně.“
„Rád bych si tě někdy poslechl.“ Přemýšlel, zda to nebylo moc přímočaré.
„No, moc rád. Vyber si den a místo.“ Bill si rychle všiml, že Tom má takový nenápadný úšklebek, který mu připomíná kočku Šklíbu – takový zabijácký, a chvíli se nad Tomovou odpovědí zamyslel. „Nebo co kdybychom prostě začali tím, že mi dáš svoje číslo?“ Tom podal Billovi svůj malý elegantní černý telefon a Bill se zasmál.

„Pořád používám starej telefon. Víš? Takovej ten, co se používal před pěti lety, kdy přišli do módy véčkový telefony. Takže fakt nevím…“
„Oh!“ Tom se zasmál, rychle se zvedl a obešel malý stolek, pak se naklonil přes Billovo rameno, aby ukázal na jednotlivá tlačítka, která má zmáčknout, a za chvíli bylo Billovo číslo uloženo v mužově telefonu.
„Skvělý. Díky…“ odmlčel se, když si prohlížel nový přírůstek v kontaktech svého telefonu, „Bill Kaulitz. Brzo se zase uvidíme, dobře?“
Bill se také zvedl ze židle a s kývnutím si posbíral věci zpátky do své tašky přes rameno. „Jo, to by bylo skvělý.“
Chvíli oba mlčky stáli, a nakonec Tom úsečně přikývl, sebral oba prázdné hrnky a odkráčel zpátky do malé kavárny, aby je vrátil. Bill to pochopil jako znamení. Otočil se a zamířil zátky do svého bytu. Zastavil se, aby se rychle rozhlédl, než přešel na druhou stranu a bezmyšlenkovitě přejel očima po elegantním černém Escalade zaparkovaném podél obrubníku.

***

Bill tiše vykřikl a bezmocně sebou zaškubal. Před ním se otevřely dveře auta a dvě paže ho pevně objaly, zvedly ho a hrubě nacpaly na zadní sedadlo velkého drahého vozu. Muž nastoupil přímo k němu a Bill se rychle ocitl na zádech a zíral na kožený interiér hnědé barvy – všechno bylo strašně rozmazané.
Když se začal znovu vzpírat, dostal facku do levé tváře a okamžitě se mu zatmělo před očima. „Drž hubu!“ Ozvalo se zavrčení odněkud shora, a pak mu někdo něco násilně nacpal do úst. Zamrkal a sliny mu stékaly po bradě, když mu do úst nacpal penis. Rychle se pokusil uhnout hlavou, ale stačila další rázná facka, aby pochopil, že tohle se stane, ať chce nebo ne.
Ležel bez hnutí, když byla jeho ústa důkladně šukána. Natáhl ruce do obou stran, přitiskl dlaně do všech sedadel, která byla kolem, a oči se mu zalily slzami. „To je ono. Hodný chlapec.“ Hlas byl přerývavý a zadýchaný. Billovi se zvedl žaludek nevolností, ale ani se nepohnul, jen se bezmocně dávil pokaždé, když mu mužův penis krátce vklouzl do krku. Prosím, přestaň – tahle slova se donekonečna opakovala v Billově hlavě a odrážela se v jeho široce rozevřených vyděšených očích, ale nepřestávalo to a Bill postupně cítil, jak se snaží udržet vědomí bez přestávek na nadechnutí.

Nakonec když měl tváře a bradu pořádně pokryté vlastními slinami, se muž nad ním zachvěl a pak se Billova ústa naplnila hustými výrony teplého semene. Znovu sebou trhl, když se snažil polykat, ale byl hrubě držen oběma rukama; jednu měl na čele a druhou na bradě. „Spolkni, co jsem ti dal!“ Uslyšel – a tak to udělal.
Po tvářích mu tekly slzy a vydal ze sebe tichý vzlyk, když muž konečně vytáhl penis z jeho úst, a pak si ho útočník přitáhl do náruče a objal ho… jen ho objímal.
Cítil, jak mu někdo jemně odhrnuje vlasy z obličeje, a jeho vlhké tváře byly zasypány drobnými polibky. „Už je to v pořádku. Už je to dobré. Držím tě. Udělal jsi to moc dobře.“ Šeptal mu konejšivě do ucha, a když ho ten muž ve svém klíně vytáhl do sedu, jeho hlava se bezvládně zvrátila na stranu. Muž se zasmál. „Dneska večer pro mě budeš hodnej kluk, dobře? A já tě ráno odvedu domů. Prostě udělej, co ti řeknu, a zítra už to všechno bude jenom zlá noční můra.“

Bill chápal jen napůl, co mu říká, ale jelikož byl až příliš zdrogovaný, dokázal jen slabě přikývnout hlavou.
Pak mu zvedl nohy jednu po druhé, aby mu sundal boty, které s lehkým „žuchnutím“ spadly na podlahu vozidla. Poté mu opatrně sundal ponožky a on zakroutil prsty u nohou, což muže přimělo k milému pousmání. Svět se zatočil, když ho opět posunul a položil zpátky na sedadlo. Prsty mu sevřely tváře, přinutily ho pootevřít rty a do úst mu vhodily dvě malé pilulky. Nejdřív sebou cukl, ale když byla jeho ústa rychle zavřena, nezbylo mu nic jiného než polknout. „Takhle to bude nejlepší,“ uslyšel. „Takhle si zítra nebudeš nic pamatovat… a ty si přece nechceš nic pamatovat, že ne?“
Bill byl příliš mimo, než aby přikývl na souhlas.

***

Bill za sebou zavřel dveře, vyzul si boty u vchodu, pak nedbale hodil tašku na horní polici a s úlevou si povzdechl, že je zpátky ve svém tichém bytě. Sice si dopoledne se svým novým okouzlujícím kamarádem náramně užil, ale pořád se cítil totálně na hovno a hlava ho bolela tak, jako by se mu měla rozskočit.
Když doklopýtal do kuchyně, skopnul si boty, nechal je nedbale pohozené u lednice a rovnou si došel pro další dva Aspiriny a vysokou sklenici vody.
„Oh, ty žiješ,“ zamumlal Andreas z obývacího pokoje – otevřeného prostoru pokrytého kobercem, který se nacházel vedle kuchyně. Bill přimhouřil oči do zátylku svého spolubydlícího, když polkl vodu, a Andreas se ušklíbl. „Cítím, jak mi vypaluješ díru do hlavy.“
Poté, co vypnul vodu, si Bill otřel rukávem ústa a zafuněl. „Co se, kurva, včera v noci dělo, Andy? Mám pocit, že mě někdo zmlátil nebo tak něco… Pořád mám kocovinu!“

Blonďák otočil hlavu, aby se na Billa přes rameno podíval, a pak pokrčil rameny. „Nevím. Když jsem tě viděl naposledy, tancoval jsi s nějakým klukem.“
„A?“
„A… co? Odešel jsem…“
„Ty jsi mě nechal totálně na sračky tancovat s nějakým náhodným klukem?“
„No, fakt se mi nechtělo vám u toho svítit! Myslel jsem, že si chceš vrznout!“
„Byl jsem opilej!“
Andreas si odfrkl, vstal, vypnul televizi a odhodil ovladač na gauč, kde seděl. Zkřížil ruce, otočil se k Billovi a vypadal podrážděně. „Bille, je ti dvacet! Tak nějak jsem předpokládal, že se o sebe dokážeš postarat sám!“ Odmlčel se, povzdechl si a svěsil ramena. „Takže co?“ Zeptal se skepticky. „Myslíš, že ti ublížil?“
Bill se musel na chvíli odmlčet, aby tu otázku opravdu dobře zvážil, protože mu nešlo do hlavy, proč je mu zle víc než obvykle. Nebylo mu jen zle; byl celý rozbolavělý, a to, že měl s někým sex, ho už několikrát napadlo, zatímco to, že by mu někdo ublížil, nikoliv.
„Bille?“ Andreas okamžitě zmlkl a díval se na svého přítele s novým pocitem znepokojení. Bill se probral z myšlenek, zamrkal a znovu se na Andyho zadíval.
„Nejsem si jistej.“

***

„Děvko.“
Billovi do tváře stříklo něco studeného a on zalapal po dechu, když otevřel oči. Pak se pomalu zavrtěl a snažil se nějak probrat, ale zamrkání očima mu ukázalo jen rychle se točící místnost. Zavřel oči a zasténal. Kde to byl? Co se to stalo? Měl pocit, jako by měl hlavu plnou vody, která mu tam při každém pohybu jako by šplouchala.
„Hej, mluvím s tebou. Otevři oči.“ Hluboký hlas ho pomalu vytrhl ze zmatených myšlenek a znovu váhavě otevřel oči. Snažil se soustředit na rozmazanou tvář, která se před ním rýsovala.
Prozatím to bylo to jediné, co mu dávalo smysl – někdo tu s ním byl. Nad ním. Zamračil se a jeho mozek se pomalu rozjížděl krůček po krůčku, ale nabíral na obrátkách. „Co?“
Najednou ho někdo popadl za límec a hrubě zvedl. Jeho žaludek nebyl tímto náhlým zvratem událostí zrovna nadšený a lehce se dávil nutkáním zvracet. „Ať tě to ani nenapadne,“ zašeptal někdo výhružně.
Z toho hlasu Billovi přeběhl mráz po zádech a zachvěl se. „Necítím se dobře,“ zamumlal a hlava mu bezvládně padla na stranu. Ten člověk ho okamžitě pustil a on se svalil na čekající matraci.

Bill se cítil dezorientovaný, pokusil se otočit a zmateně šátral na všech čtyřech, ale když se snažil zvednout, náhle mu byl na nic netušící zadek uštědřen bodavý políček, který ho přinutil šokovaně vykřiknout. Horní část jeho těla povolila a hrudník se setkal s matrací.
„Nehýbej se, kurva,“ zasyčel mu do ucha a Bill cítil, jak ho v očích pálí slzy, když sebou jeho tělo škublo, zatímco mu rozepínal kalhoty, které mu byly následně staženy. Zavrtěl se, ale zůstal na místě, se zadkem vystrčeným do vzduchu a jednou stranou obličeje vmáčknutou do matrace, když mu někdo přitiskl ruku do zátylku.
„Prosím,“ zachroptěl slabě.
„Prosím? Prosím co?“ Ušklíbl se hlas nad ním. „Prosím, ošukej mě?“
Prosím, přestaň.
„Prosím, dotkni se mě?“
Bill vydal nesouvislý zvuk, když mu ruka vklouzla mezi nohy, odsunula mu je ještě více od sebe a přes látku boxerek mu pohladila koule. „Prosím co?“ Zašeptal mu muž přímo do ucha a vysmíval se mu. V pozadí Bill zaslechl tichý zvuk smíchu, vyklouzla mu z oka jedna slza a bezhlučně se skutálela na postel.

„Máš vůbec představu, jak šukatelně vypadáš? Jak jsi malej a zlomitelnej?“ Ta slova byla jako břitva a Bill se zachvěl, když mu vzápětí stáhl boxerky. „Vypadáš jako děvka, Bille. Vypadáš, jako bys chtěl, aby tě někdo využil.“
Billovi se nekontrolovatelně zachvěl spodní ret a snažil se zavrtět hlavou. „Ne,“ zakuckal se.
„Ne?“ Útočníkův hlas se rychle ztišil a najednou zněl mnohem hrozivěji. „Ne?“ Zopakoval muž. „Cože? To jsi mi řekl?“ Bill se zašklebil, když do něj někdo hrubě strčil, a převrátil se na bok. Muž mu hrubě stiskl tváře mezi palcem a ukazováčkem a trhl mu hlavou na stranu, čímž si vynutil oční kontakt, a Bill jen v šoku dokázal hledět na ohromující pár hnědých očí, které se na něj pozorně dívaly z pouhých pár centimetrů. „Zlomím tě,“ zašeptal, což způsobilo, že se Bill zachvěl a zakňučel, když mu do úst hrubě nacpal zmuchlanou látku.

***

Krátká ručička na hodinách visících na stěně nad sporákem dosáhla malého čísla šest, což značilo šestou hodinu večerní. Na kuchyňském stole ležely dva talíře se zapečenými těstovinami, studenými, a oba chlapci se mlčky šťourali ve svém jídle.
Ani jeden z nich nevěděl, jak se k situaci postavit. Bill svému příteli přiznal, že je docela dost možné, že měl s někým sex. Bolela ho místa, o kterých neměl ani tušení, že je má. Ale navzdory Andreasovu naléhání Bill opravdu nechtěl jít na policii. Co se stalo, stalo se a on si to nepamatoval. Bylo možné, že byl jen příliš opilý a hloupý na to, než aby řekl ne, což nebyla ničí chyba, jen jeho vlastní. Chtěl na tu věc prostě zapomenout a už nikdy na ni nemyslet.

„Myslím, že by ses měl aspoň nechat prohlídnout.“
Bill si ztěžka povzdechl a praštil vidličkou o stůl. „Fajn! Dobře. Objednám se ke svýmu doktorovi, spokojenej? Ale na policii nejdu.“
„Ale Bille, co-“
„Řekl jsem ne, Andy! Nech toho, ano? Jsem v pohodě. Cítím se dobře, až na tu nekonečnou kocovinu, a z té se dostanu taky. Nemohlo to být nic moc vážnýho. Nejspíš jsem šel k tomu klukovi domů, možná někde spadl, ošukal ho a vrátil se domů. Tak toho nech.“
Blonďák se s povzdechem přikrčil a v obraně zvedl ruce. „Jak chceš. Jen si dělám starosti.“
„Tak si je nedělej. Jsem v pohodě.“
Oba opět mlčeli, dál se rýpali v jídle a Andreas se potom pomaličku usmál. „Takže… kdo je ten kluk, kterýho jsi dneska ráno potkal?“

Jako na zavolanou se Billův mobil náhle rozezněl a vibroval na kraji stolu. Bill se na něj podíval a všiml si, že je to neznámé číslo a jeho žaludek se lehce zachvěl. Přijal hovor a přiložil si telefon k uchu. „Haló?“ Hlas, který ho přivítal, mu okamžitě vykouzlil přihlouplý úsměv na rtech a on se tiše zasmál. „Samozřejmě, že to není příliš brzo,“ zamumlal, když se omluvil od stolu a unikl Andreasovu pobavenému pohledu. „Jo, dneska ráno jsem se skvěle bavil. V úterý? Jo, to můžu.“
Když došel ke svému pokoji, usmíval se jako idiot a líně se odplížil dovnitř, zastavil se před zrcadlem a během hovoru na sebe do něj dělal obličeje. „Umírám touhou ten film vidět!… Jo, to zní jako super zábava. Nemůžu se dočkat.“ Ještě chvíli si povídali, až Andreas nakonec dosáhl dalšího levelu zvědavosti a přišel slídit do Billova pokoje, aby se pokusil dozvědět, co se děje, takže se k blonďákovu zděšení Bill s hovořícím rychle rozloučil a hovor ukončil.
„Takže? To byl on, že jo! Co říkal? Jdete ven?“
Bill obrátil oči v sloup, ale usmál se. „Jo, myslím, že jo. V úterý mě chce k sobě pozvat na večeři.“
„Oooo! K sobě,“ škádlil ho Andreas, „je roztomilej?“
„Nádhernej. A naprostej gentleman.“

***

Billovy oči se po krátkém spánku konečně otevřely. Celé tělo ho bolelo a poté, co byl odhozen na matraci, zatímco si útočník šel připravit něco k jídlu, se propadal do bezvědomí.
Bill viděl přímo do kuchyně, jelikož tam nebyly žádné stěny, a pokaždé když se probral, byl o něco více při smyslech. Ústa měl stále plná látky, která tlumila jeho vyděšené kňourání a vzlykání.
Viděl celkem tři muže, kteří seděli kolem malého kulatého kuchyňského stolu a jedli nějaké jídlo ohřívané v mikrovlnce z levných papírových krabiček. Jeden z nich byl jeho útočník – ten, jak si Bill pamatoval, s dredy. Bylo těžké to poznat, když to vypadalo, že jeho oči nedokážou pořádně zaostřit; byl z nich také nejvyšší. Druhý byl malý a zavalitý, měl světlé blond vlasy a možná i brýle; třetí byl středně vysoký a měl dlouhé hnědé vlasy.
Všichni tři se hádali kvůli basketbalovému zápasu, který zrovna běžel na malé televizi ve tvaru krabice umístěné na staré stoličce v dalším koutě bytu. Bill se posunul na matraci a zamračil se, když se místnost začala točit.

„Jsi vzhůru, tykvičko?“ Další zachichotání. Bill okamžitě ztichl a snažil se hrát, že ještě spí, ale bylo pozdě a srdce se mu rozbušilo, když uslyšel zvuk blížících se kroků. Někdo ho hrubě chytil za tričko, pak ho strhl z matrace a táhl po podlaze. Sledoval, jak jeho vlastní nohy, nereagující na většinu pohybů, kloužou po studeném linoleu, a pak byl lehce zvednut na mužův klín, když se usadil zpět do křesla.
Hlava se mu opřela o únoscovo rameno a ucítil, jak ho rukou pevně drží kolem pasu. „Vypadá dost mimo, kámo. Kolik jsi mu toho dal?“
Bill uslyšel posměch. „Ne, je to bojovník. Už se probouzí. Možná mu dám ještě jednu.“
Billovi se zachvěl ret a snažil se zadržet znovu se hromadící slzy. „Oh, co se děje, zlato?“ Houkl na něj muž a odhrnul mu rozcuchané vlasy. „Nechceš ještě jednu? Pomáhají ti uvolnit se. Takhle je to pro nás oba jednodušší.“
Když to bylo řečeno s takovou láskou, znělo to naprosto zvráceně. Bylo to zvrhlé a Bill se zachvěl, pak se zkroutil a zakňučel do látky. Chtěl jít domů. Chtěl se schoulit do své měkké postele, zavřít oči a probudit se v bezpečí ve svém pokoji.

Ruka mu sklouzla pod holý zadek, zajela mu mezi půlky, a to ho přimělo k tlumenému výkřiku. Ruka kolem jeho pasu se zvedla výš, aby se mu pevně obtočila kolem krku, a pak ho stiskla.
Billovy oči se rozšířily a bezmocně se svíjel, prohnul záda vysoko nad mužovo tělo a horečně, zoufale se snažil nadechnout. Ruka pod ním pokračovala v osahávání a rychle našla jeho vchod, ale Bill si toho vůbec nevšímal, ani když se mu jeden dlouhý prst dostal do těla.
Jeho víčka postupně klesala, když jeho tělo konečně vzdalo boj, a před očima mu začaly tančit hvězdičky.
Právě když upadal do bezvědomí, ruka konečně uvolnila jeho krk a Billovi chvíli trvalo, než byl schopný reagovat. Ale když to udělal, energicky naplnil své prázdné plíce, a prudce zalapal po dechu nosem, když málem vdechl část látky do plic.

Muž pod ním se hlasitě zachechtal a ten zvuk se odrážel do Billových zad. Když se pomalu začal probírat z kyslíkového kómatu, uvědomil si, že ho někdo šuká prstem, pomalu, ale hluboce. Pocity, které náhle pulzovaly jeho tělem, byly nedobrovolné a Bill se zašklebil nad teplým brněním, které začínalo u prstů u nohou a postupovalo nahoru jeho tělem.
Bill vydal slabý zvuk protestu a zavrtěl se, ale ten prst se dostával hlouběji a hlouběji, až se na jeho kůži objevily kapičky potu, když se slabě zavrtal do mužova těla a snažil se nesténat. „Líbí se ti to, co?“ Ozval se posměšný šepot a při pocitu teplého dechu na uchu se Billova víčka zatřepotala. Jeho nohy se roztřásly. „Dělám ti dobře? Frustruje tě to, zlato?“
Do Billových očí se draly hořké slzy, když jeho erekce pulzovala a tyčila se tak, aby ji všichni tři muži viděli. Chtěl kopat, křičet a bojovat! Ale ti zbabělci mu nedali žádnou šanci, pomyslel si vztekle.

Náhle se zachvěl, když jeho věznitel prudce zrychlil tempo a narazil prsty do toho místa v Billově nitru – do toho místa, které mu před očima způsobovalo výbuchy barev a hvězd. Ano. Přesně tohle jeho tělo říkalo a on konečně zavřel oči. Ach, ano.
Ten chlap věděl, co dělá, a Bill byl bezmocný, aby to zastavil. Účinky byly nevyhnutelné a brzy se s těmi prsty setkal svými boky, když zoufale hledal úlevu, kterou teď potřeboval. „Chceš se udělat? Chceš to?“
Bill přikývl a zastyděl se. Nemělo by to být tak snadné. Měl bojovat, ale místo toho tu seděl a prakticky o to prosil. Bylo to kruté a ponižující.
Těsně za jeho uchem se ozvalo další zachechtání, když se Bill zmítal v křečích, a pak s tlumeným zasténáním povolil. Bylo to nesnesitelné, když jeho penis pulzoval s každým malým výtryskem, ale nikdo se ho nedotýkal, takže orgasmus byl o to silnější a možná trochu neuspokojivý. Sklopil hlavu zpět do mužova širokého ramene a tiše lapal po dechu, aby se znovu pořádně nadechl.

***

Bill zápolil se zapínáním náušnice a podrážděně zaklel, když mu šperk vyklouzl z prstů, a když spadl na podlahu, ztratil ho z dohledu. „Kurva,“ zasyčel a padl na kolena. Andreas si vybral právě tento okamžik, aby nakoukl do jeho pokoje, a blonďák při pohledu na Billa, který ohmatával koberec, povytáhl obočí. „Všiml sis někdy,“ zabručel Bill, když klouzal rukama po zemi, „že když ti něco malýho spadne, jako zázrakem ti to najednou zmizí z očí? Jako by ses díval, jak to padá, ale ještě než to dopadne na zem, je to prostě… pryč. Jako nějaká sračka z Harryho Pottera,“ odfrkl si.
„Máš ji u kotníku, Bille,“ vydechl Andreas pobaveně.
Bill se otočil, aby se podíval přes rameno, a opravdu, bylo to tam. Vykulil oči a sebral ji ze země, pak se ztuhle zvedl zpátky na nohy a oprášil si černé džíny.
Andreas se zasmál. „Vypadáš dobře.“

Konečně bylo úterý večer a Bill strávil poslední tři hodiny svého života přípravou na rande. Vážně si přál, aby tohle vyšlo – Tom se mu líbil a něco takového se mu nestávalo často.
Když stál před zrcadlem, konečně se mu podařilo nasadit náušnici, a pak se postavil, aby zhodnotil své celkové dílo. Líčení bylo dokonalé, vlasy perfektní. Sakra, všechno bylo tip ťop. Samolibě se usmál, a dokonce svému krásnému odrazu věnoval souhlasné přikývnutí. „Jsem připravenej, Andy.“
„To je dobře. Vážně, Bille, jsem fakt rád, že konečně taky vypadneš ven. Měl jsem v plánu provést pořádnej výslech, ale s tím můžeme počkat až do třetího rande.“
Bill obrátil oči v sloup a usmál se na svého spolubydlícího.

Lehké zaklepání na dveře přerušilo jejich sentimentální přátelskou chvilku a Bill vydal nekontrolované malé zaječení. „Oh, kurva! Okay.“ Rychle se otočil na Andrease a ten souhlasně přikývl, pak se otočil a spěchal otevřít dveře. Bill cupital za ním.
Tom vypadal sexy. Neskutečně sexy, pomyslel si Bill, když se dveře otevřely, a přihlouple se na své rande usmál. Tom se lehce ušklíbl a rychle povytáhl obočí. Tohle malé, drobné gesto stačilo, aby Billa okamžitě vykolejilo. „Můžu… jít dál?“
Bill vypískl a přikývl. „Do prdele. Jo. Jo. Pojď dál.“ Otevřel dveře úplně a muž vstoupil dovnitř. Koutkem oka zahlédl Andrease, jak strnule stojí a zírá na jeho nového přítele. Bill si hlasitě odkašlal. „Uh… Andy, tohle je Tom. Tome – Andreas, můj spolubydlící a nejlepší kamarád.“
Sledoval, jak si ti dva podali ruce, a Bill se zvědavě podivil nad lehkým zamračením v kamarádových rysech, když si Billovo rande prohlížel. „Super! No…“

„Mám pocit, že jsem tě už někde viděl,“ přerušil ho Andreas zvědavě. „Ale ruku do ohně bych za to nedal.“
Tom pokrčil rameny. „Nevím. Už jsem párkrát slyšel, že mám takovej ten obličej.“
Andreas váhavě přikývl a zamumlal: „Jo, asi jo…“
Ještě chvíli bylo ticho, než se Bill konečně rozhodl prolomit tu tíživou trapnost. „Připravenej?“ Zvedl tašku přes rameno a usmál se na Toma. Ten mu úsměv opětoval a přikývl.
„Rád jsem tě poznal.“ Tom kývl na Andrease a Bill věnoval svému příteli malý tajemný úsměv. Pak vyšel na chodbu s rukou svého doprovodu lehce položenou na spodní části zad. Jeho žaludek příjemně zavířil. „Měl jsi pravdu,“ zašeptal Tom, jakmile se za nimi zavřely dveře, „jsi neskutečně sexy, když nemáš kocovinu,“ škádlil ho. Bill se zasmál.

***

„Kurva,“ ozvalo se odněkud za Billovým zády tiché zavrčení a on se s malým zaúpěním probral. Přivítalo ho příšerné pálení v zádech a slabě vykřikl, když sebou jeho tělo trhavě škublo dopředu. „Kurva,“ uslyšel znovu.
„Pomoc,“ vydechl slabě. Strašně to bolelo. Útočil na jeho tělo bez jakékoliv jemnosti a péče. Znovu sebou škubl jako stará opotřebovaná panenka. „Vezmi si ho. Vezmi si to péro, Bille,“ ozval se ten příšerně výsměšný hlas. Bill vzlykl. Roztáhl ruce podobně jako kočka, a chytil se čehokoli – prostě něčeho, aby si uvědomil, že leží na podlaze, na jakési podlaze, a ta je kluzká. Znovu a znovu byl popostrčen dopředu a v zamlženém pohledu rozeznával jakési krvavé šmouhy po podlaze.
Hlava se mu náhle zvedla dozadu, když ho někdo hrubě popadl za vlasy. „Přestaň!“ Vykřikl. „Dost!“ Byl tak zmatený! Proč tahle noc ještě neskončila? Kde teď, sakra, byl? Po tvářích mu stékaly slzy a jedna jeho tvář se najednou setkala s podlahou, když mu jí nějaká ruka zezadu do ní přitlačila.
„Drž hubu!“ Zasyčel muž. „Přestanu, až budu.“

Billovy oči se po nárazu obrátily v sloup a pomalu zamrkal, jak se snažil zůstat při vědomí. „Tak… těsný.“ Zamručel každé slovo v rytmu drsného přírazu a Billovy rty se roztáhly, když bojoval, aby nezačal znovu křičet. Hlava mu teď pulzovala.
„Jo. Bolí to, že jo!“
Bill mlčel a srdce mu bušilo v hrudi. Byl tak vyděšený… tak zatraceně vyděšený, a jeho oči se znovu zalily slzami. „Nebo ne?! Neignoruj mě, děvko!“ Bill vyjekl, když ho znovu hrubě zatahal za vlasy a on hystericky vzlykl.
„Ano! Ano!“ Kvílel. „Bolí to!!!“
Jako by z dálky zaslechl mužův posměšný smích, a pak najednou všechno utichlo. Ucítil, jak mu mužův penis rytmicky pulzoval v těle, a uvnitř něj se rozlilo teplo. Udělal se do něj a Billovo tělo se v reakci na tohle zjištění stáhlo.
Když se nad ním útočník konečně začal uvolňovat, Bill postupně zavřel oči a roztřeseně vydechl úlevou. Modlil se k jakémukoli bohu, který by ho vyslyšel, aby to už skončilo. Aby ho zachránil; a udělal to hned. A k jeho nesmírné úlevě se tíha z jeho zad zvedla a on bezvládně padl na podlahu a opřel se tváří o chladnou zem.

Kolem něj se rozléhaly kroky, ale on se ani nepohnul. Neodvažoval se na sebe znovu přitáhnout nežádoucí pozornost. Tiše popotahoval, tiskl oči k sobě a plakal, jak nejtišeji dokázal. Skoro si připadal, jako by byl na lodi, když měl pocit, že se podlaha kvůli jeho závrati pomalu kymácí sem a tam.
„Přestaň brečet,“ zafuněl muž podrážděně kousek od něj. Bill spolkl knedlík v krku a zadržel dech, aby ovládl své emoce, ale slzy mu stále stékaly po tvářích a on nedokázal zastavit drobné vzlykavé škytání, které mu unikalo ze rtů. Zaslechl blížící se kroky a z instinktu se pokusil odplazit pryč. Neohrabaně se plazil po podlaze, nevěděl, kam míří, ale věděl, že chce být od těch kroků co nejdál. Zazněl další posměšný smích, když Bill kvůli závrati zakopl a svalil se zpátky na zem. „Jsi zdrogovanej, zlato. Prostě zůstaň v klidu, do prdele.“
A tak to Bill udělal. Připadal si jako bezmocné zvíře, které někdo týrá a využívá, když tiše ležel na podlaze, těžce oddechoval a znovu se vzdal. Prostě jen čekal, co bude dál.

***

Bill si nabral do úst poslední sousto špaget a překvapeně vydechl. Napil se vína a zasmál se, když pohlédl na muže sedícího naproti němu v útulné jídelně Tomova malého městského domu. „No, máš plusový body za vaření. Já umím maximálně ohřát nějaký hotovky a udělat míchaný vajíčka.“
Tom se zasmál a vstal, aby sklidil ze stolu. „Potom je moc dobře, že jsi tak roztomilý,“ škádlil ho, když odcházel do kuchyně. Odložil talíře do dřezu a Bill vstal, zasunul židli pod malý stolek, a pak ho následoval, přičemž v ruce koketně držel sklenku vína. Opřel se o zeď a uculil se. „To beru jako kompliment.“
Tom se otočil s tím svým úšklebkem alá kočka Šklíba a přikývl. „Rozhodně.“
Bill ho sledoval, jak se k němu pomalu přibližuje, a jeho žaludek zavibroval očekáváním. Tom něžně vzal sklenku z Billovy ruky, položil ji na pult. Bill zůstal stát na místě a tupě se usmíval, když ho muž přitiskl ke zdi, sklonil se a zastavil svoje rty pár centimetrů od jeho. Billova víčka ztěžkla, když zíral na ta nádherná plná ústa.

Tom se velmi pomalu naklonil až k němu a Bill tiše vydechl, když se jejich rty setkaly a Tom mu jazykem olízl spodní ret. Takové malé, nenápadné gesto, které bylo ovšem tak zasraně sexy, že se Billovi podlomily nohy a roztřeseně vydechl.
Ale stejně rychle, jako se ten nádherný pocit dostavil, také vyprchal, když Bill zacítil mužovu vůni, a jeho smysly se náhle vydaly úplně špatným směrem. Zamrkal a otevřel oči, protože měl pocit, jako by ho někdo náhle vytrhl z krásného snu, a jeho kůže zrudla. Tom se od něj odtáhl a zamračil se na mladšího chlapce. „Děje se něco? Je to moc rychlé?“
Bill měl pocit, jako by mu někdo sebral vzduch z plic, a ztěžka polkl, jelikož byl dezorientovaný. „Jo. Všechno je v pohodě, já jen… Já nevím. Promiň. Možná?“ Bože, co to s ním bylo? Měl Toma moc rád… tak proč najednou tolik panikaří?
Muž s přikývnutím ustoupil. „Okay. Tak na to půjdeme pomalu. Nelam si s tím hlavu.“
„Jo. Kurva, promiň, Tome. To není nic proti tobě, já jen… najednou jsem se cítil mimo.“ Jen co dořekl ta slova, v kapse mu zazvonil mobil a ten zvuk ho donutil nadskočit. Vrhl omluvný pohled směrem ke svému rande, pak roztřesenou rukou sáhl do kapsy, zadíval se na zeleně svítící displej a zafuněl. „Proboha, to je Andreas. Ví, že mě dneska večer nemá otravovat.“ Umlčel telefon a Tom pokrčil rameny.
„Prostě ho ignoruj.“
Bill souhlasně přikývl.

***

Na obloze se objevil slabý náznak slunečního světla. Jen tolik, aby na oblohu vneslo tmavě modrý nádech, i přestože hvězdy byly stále vidět. Bill klopýtl, když ho vtáhl dveřmi do bytu, a ve zmatku si mlhavě uvědomil, že je doma. Nohy mu odmítaly fungovat a on narazil do těla svého únosce; muž ho s tichým pochechtáváním sevřel pevněji. „Už to bude, tykvičko,“ houkl. Bill uslintl, jak se mu hlava zhoupla dopředu, a když se za nimi zavřely dveře bytu, bezvládně padl na podlahu. Na jeho vlastní podlahu. Oh, jak mu jeho podlaha chyběla.
Unaveně se na ní rozvalil, nasál nádhernou, důvěrně známou vůni vlastního domova a okamžitě se uklidnil. Slyšel, jak někdo kolem něj pochoduje, ale bylo mu to jedno. Teď byl v bezpečí. Muselo to skončit. Z kuchyňského dřezu se ozývaly zvuky nalévání vody a cinkání sklenic. Bill pomalu zamrkal, ale zůstal ležet na místě. Pořád se mu točila hlava – byl totálně zmatený, ale byl doma.

Pak mu muž zvedl hlavu, kolébal ji ve svém klíně, a když Bill zamrkal unavenýma očima, zasténal. „Otevři pusu, lásko. Tady máš.“ Ke rtům mu přiložil sklenici s ledovou vodou a Bill ochotně poslechl a s vypětím všech posledních sil se napil. Voda byla v jeho vyschlých ústech úžasná, osvěžovala ho a s každým douškem se cítil lépe. Pokusil se zvednout ruce, aby si mohl vzít sklenici, ale jeho paže stále odmítaly spolupracovat. „Jen se uvolni,“ slyšel jemné zamručení. Tak to udělal a pomalu vypil zbytek vody.
Když mu odtáhl sklenici od úst, povzdechl si, nechal hlavu spočinout v mužově klíně a zavřel oči, když ho něžně pohladil po tváři. „Ještě se uvidíme, Bille. Čekal jsem na tebe tak dlouho. A budu tě mít znovu.“ Ta slova byla děsivá, ale Billa ukolébala a brzy ho ocelové paže zvedly a odnesly ho směrem k ložnici. „Ale ne dnes v noci,“ zazněla tichá slova, když ho pak uložil do útulné, příjemné postele. Pak ho muž přikryl peřinou a Bill se posunul do pohodlnější polohy, zatímco ho hladil po vlasech. Bill souhlasně zabručel a zavřel oči.
„Tady,“ zašeptal a naposledy mu otevřel ústa, i když opatrně, protože Bill už nebojoval, neměl sílu, a poté mu do úst vhodil malou pilulku. A tak ji spolkl. „Sladké sny, Bille.“

***

Byla skoro půlnoc a film se konečně chýlil ke konci. Bill se natáhl na Tomovu pohovku a podíval se na muže, který ho zvědavě pozoroval. Bill se na něj nesměle usmál a jeho rande mu úsměv oplatilo. „Dobrý film,“ vydechl. Tom přikývl.
„Můžu tě teď políbit?“
Ta otázka ho zaskočila. Celý večer se dívali na filmy a on věděl, že tomu klukovi ten polibek dluží, ale něco na celé té situaci Billa strašně znervózňovalo – připadal si jako puberťačka, která byla na svém úplně prvním rande.
Snažil se zahnat nepříjemné myšlenky, stydlivě se usmál a přikývl. „Myslím, že si to zasloužíš,“ škádlil ho. Tom se usmál, a když se k němu naklonil, Billův mobil opět začal nepříjemně vibrovat, čímž opět přerušil tu chvilku. Bill si povzdechl. „Promiň. Kurva, fakt se omlouvám.“
Tom se znovu odklonil a vypadal lehce podrážděně, ale jen pokrčil rameny. „V pohodě.“

Bill zvedl telefon z malého rohového stolku vedle pohovky a zamračil se. Na displeji mu blikalo 14 zmeškaných hovorů a Billovi se sevřel žaludek. Bože, byl Andy v pořádku? „Promiň, Tome. Mám pocit, že se Andreas zbláznil. Nechci být nezdvořilý, ale měl bych mu radši zavolat.“
Zaslechl od svého rande podrážděný povzdech a Bill se na Toma překvapeně podíval. Od většinou zdánlivě pohodového kluka mu to připadalo poněkud zvláštní. „Nedělej si o něj starosti. Je v pohodě. Nejspíš jen není zvyklej, že jsi venku. Nejspíš má o tebe strach nebo tak něco.“
Telefon začal znovu vibrovat a Bill se na něj podíval. Tom to udělal taky, a pak si Bill povzdechl, otevřel ho a přiložil k uchu. „Jo?“ Na chvíli se odmlčel, když mu do ucha zazněl kamarádův zběsilý hlas, a zamračil se. „Andy, kurva. Uklidni se. Zpomal. Co se děje?“ Zeptal se tvrdě.

Čím déle poslouchal, tím rychleji jeho srdce tlouklo, a velmi pomalu zvedl pohled ke svému rande. A pak se mu srdce zastavilo.
Tom byl ve stínu, až na televizi, na jejíž obrazovce běžely závěrečné titulky filmu. A při tom pohledu mu ztuhla krev v žilách. Tomův pohled byl zaměřen na něj – ostře. Jeho měkké hnědé oči byly tvrdé – upřené. Vypadal nebezpečně. Také to vypadalo, že vyčkává, jako by přesně věděl, co se na druhém konci malého mobilu říká. Bill ztěžka polkl. „Ehm… jo…“ odpověděl na otázku a Bill se pomalu zvedl z pohovky. „Já um. Jo, budu doma… brzy. Andy. Dobře? Budu tam za… za dvacet minut. Počkej na mě… za dvacet minut.“ Další pauza, nakonec zavěsil telefon a udělal váhavý krok ke své tašce přes rameno.
„Děje se něco?“ Zeptal se Tom a znělo to až děsivě klidně. Bill polkl.
„Jo. Je um… Pořezal se. Uklouzl… s nožem. Mrkev,“ zamumlal Bill rozpačitě. „Potřebuju uhm… jít…“

Tom se pomalu postavil a líně kráčel Billovým směrem podobně jako vlk, který pronásleduje svou kořist. „Oh?“
Bill napjatě přikývl, když ustoupil a přesunul se od tašky směrem ke dveřím. Kašlal na tašku.
Tomovy rty se zkroutily do pobaveného úsměvu a Bill se při tom pohledu zachvěl. A pak se v prudkém pohybu otočil a rozběhl se ke dveřím.
Rukou vzal za kliku, ale jakmile ji uchopil, kolem pasu se mu obmotala ruka a škubla s ním zpátky. Bill vykřikl a rozmáchl se, vykopl nohy, ale ten pohyb nic nezmohl a on byl hrubě otočen a přiražen ke zdi. Náraz mu vyrazil dech z plic.
Záda se mu prohnula do oblouku, oči se mu rozšířily a s ozvěnou zalapal po dechu.

KONEC

original

autor: heldRose
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)