autor: HollyWoodFix
Plán B
„Bože, hůř už to dopadnout nemohlo!“ Zasténal Tom, když šel doprovodit Melanii domů.
„Nebylo to tak zlý. Chci říct, že to klidně mohlo dopadnout hůř.“ Snažila se Toma utěšit, ale věděla, že má rozhodně důvod být naštvaný; večeře rozhodně neproběhla podle plánu.
„Vážně jsem si myslel, že to bude fungovat,“ povzdechl si Tom a otřásl se při pomyšlení na to, co se právě stalo u večeře.
*flashback*
„Mami, tati, Georgu, tohle je Melanie,“ představil ji Tom svým třem rodinným příslušníkům, kteří si pár vteřin dívku před sebou prohlíželi a nejspíš se snažili na jejím fyzickém vzhledu najít něco, podle čeho by ji mohli soudit.
„Moc mě těší, že vás všechny poznávám, Tom mi o vás hodně vyprávěl.“ Snažila se, aby to znělo upřímně, a doufala, že se nenechá nachytat při lži.
„Určitě samé hrozné věci…“ zamumlal Jorg chladným odměřeným tónem. Tom v duchu zasténal, už teď tušil, že to bude katastrofa. Bez ohledu na to, jak skvělý člověk Melanie mohla být, si byl Tom jistý, že ji jeho otec nemá rád už jen proto, že on byl tím, kdo ji přivedl domů. Kdyby ji domů přivedl Georg, nejspíš by si ji zamilovali.
„Jistěže ne, pane Kaulitzi, Tom o vás mluvil velice hezky.“ Tom se musel hodně ovládat, aby se nezačal smát.
„To určitě…“
„No, jsem ráda, že tě poznávám, drahoušku. Je skvělé vidět, že se Tom tak dobře skamarádil s krásnou mladou dámou, jako jsi ty,“ přerušila Simone svého manžela. „Večeře už je na stole, tak pojďme, prosím.“
Pětice zamířila do jídelny a posadila se. V místnosti panovalo několik minut ticho, než ho Simone znovu přerušila.
„Takže, jak dlouho se spolu vídáte?“ Zeptala se Simone a sladce se na Melanii usmála. Tom i Melanie se vnitřně zhrozili, když řekla „vídáte“. Tom věděl, že jeho matka doufá, že si její syn konečně našel přítelkyni, a byl si jistý, že s tímhle tématem jen tak nepřestane.
„No, já a Tom jsme přátelé od začátku školy,“ odpověděla Melanie a na slovo „přátelé“ dala zvláštní důraz. Tom, Bill a Melanie diskutovali o možnosti, že by ti dva předstírali, že spolu chodí, ale rozhodli se, že bude snazší tu šarádu uhrát, když to neudělají a nebudou předstírat nic víc, než že jsou jen kamarádi, pokud to nebude nezbytně nutné.
„To je milé, drahoušku. Takže vy dva jste spolu poslední týden trávili docela dost času.“ Simone dobře skrývala zklamání v hlase, ale Tom ho přesto dokázal zachytit.
„Ano, to trávili… Takže mi řekni, Melanie, jak to, že jste se vy dva stali očividně tak blízkými přáteli, a on nám přesto tajil, že s tebou tráví čas?“ Vmísil se do rozhovoru Jorg.
„No… já…“ Melanie se snažila uklidnit a srovnat si myšlenky. Tom ji varoval, že je Jorg docela děsivý člověk, ale tohle rozhodně nečekala.
„Je snad na tobě něco špatného, že náš syn nechtěl, abychom o vašem přátelství věděli?“
„Tati!“
„Nech ji, ať odpoví na otázku, Thomasi.“
„No, uh…Tom se mi zmínil, že když si naposledy přivedl domů kamaráda, myslím, že to byl Bill, moc dobře jste ho nepřijali. Takže si myslím, že se Tom bál, že nepřijmete ani naše přátelství a že nebude mít ve vsi žádné přátele.“ Melanie se dokázala vzpamatovat a odříkat lež, kterou předtím vymysleli. A zdálo se, že to funguje, jelikož rodiče na chvíli zmlkli a vstřebávali, co právě slyšeli.
„Takže ti řekl všechno o tom hříšníkovi, se kterým se údajně skamarádil?“ Zeptal se Jorg a prolomil tak ticho, do něhož upadli. Tom se nervózně kousl do rtu. Tolik doufal, že jeho otec té lži prostě uvěří a nebude do toho muset Billa znovu zatahovat.
„Ano, pane, jednou se o něm zmínil, ale ve skutečnosti jsme o tom nijak víc nemluvili.“
„To rád slyším. Takže, setkala ses někdy s Billem?“
„Ne, pane.“
„Takže ty a Tom jste se s tím chlapcem nikdy nebyli venku?“
„Ne, pane,“ zopakovala a začala být nervózní z myšlenky, že Jorg ví víc, než dává najevo.
„A jaký máš názor na hříšníky, jako je on?“ Zeptal se a hleděl přímo na ni, což ji donutilo zavrtět se na židli.
„Co myslíte tím „hříšníci jako on“?“
„Buzeranti.“ Všichni na chvíli zmlkli a Toma to slovo velmi zasáhlo. Každá hanlivá poznámka, kterou jeho rodina pronesla o homosexuálech, způsobovala, že stále více ztrácel naději, že jeho rodina někdy jeho a Billa přijme.
„Vlastně mi to vůbec nevadí, pane. Nedokázala bych někoho nenávidět jen kvůli jeho orientaci… Vždyť se mě to nijak netýká, tak proč bych se o to měla starat?“ Odpověděla Melanie a snažila se zůstat co nejklidnější. Tom viděl, že ji jeho otec rozhodně frustruje, což jí nemohl mít ani v nejmenším za zlé.
„Oh… takže ty nejsi křesťanka?“ No jasně, pomyslel si Tom, pokaždé se to musí stočit k víře.
„Vlastně jsem, ale nevěřím, že být křesťanem automaticky znamená, že člověk musí diskriminovat lidi kvůli jedné pasáži v Bibli.“
„Chápu.“ Když se Jorg vrátil k jídlu, rozhostilo se mezi nimi trapné ticho, čímž rozhovor prakticky skončil. Nikdo už nepromluvil, dokud večeře neskončila a Jorg si Toma nezavolal do vedlejší místnosti.
„Opravdu se mi nelíbí, že se s touhle dívkou scházíš, Tome.“
„Proč?“
„Kvůli jejím názorům…“ Tom se chystal s otcem pohádat, ale než to stihl, on pokračoval, „… ale rozhodně je lepší než ten poslední člověk, kterého sis přivedl domů, a rozhodně schvaluju, aby ses raději stýkal s ní než s ním. Takže ti dovolím, aby ses s ní dál přátelil, ale stejně budeš potrestán za to, že jsi lhal. Po dobu dvou týdnů očekávám, že po poslední hodině přijdeš rovnou domů. Bez výjimky. Tvůj trest začne poté, co Melanii doprovodíš domů.“
Tom chtěl v tu chvíli říct tolik věcí, ale všechno polkl, jelikož to nechtěl ještě zhoršit. Jen otci přikývl a udělal, co mu řekl.
*konec flashbacku*
„Tohle budou nejdelší dva týdny mýho života.“ Tom byl teď více než frustrovaný. Pokaždé když pomyslel na to, že Billa dva týdny neuvidí, byl na otce čím dál víc naštvaný. Opravdu si myslel, že jeho rodina bude tak moc nadšená, že se „vídá“ s dívkou, že bude trochu shovívavější. Ale taky tak nějak čekal, že dostat trochu volnosti by bylo už trochu moc.
„Vážně je mi to líto, Tome. Když se tvůj otec začal takhle vyptávat na moje názory a tak, prostě jsem se nedokázala donutit říct něco negativního… Kdybych mu řekla jen to, co chtěl slyšet, tak bys možná nedostal žádný trest.“
„O tom pochybuju, jak znám svýho otce, nejspíš bych dostal zaracha na stejně dlouho. Kdyby byl opravdu tak naštvaný kvůli tvým názorům, zakázal by mi se s tebou vídat úplně. Myslím, že stejně jako moje matka doufá, že to, že s tebou trávím čas, znamená, že spolu začneme chodit, což mě vyléčí z případný homosexuality, kterou mě Bill mohl nakazit.“
„Nedokážu si představit v tomhle žít. Teda moji rodiče jsou taky přísní a věřící a tak, ale proboha, ti tvoji jsou úplně šílení.“
„Nezbejvá mi než souhlasit.“
„A chci, abys věděl, že udělám všechno, co budu moct, abych tobě a Billovi pomohla… ani jeden z vás si tohle nezaslouží.“
„Vážně to pro mě opravdu hodně znamená… nevím, co bychom dělali, kdybys tu nebyla.“
„Dělám to ráda. A obávám se, že tohle je konec naší malé procházky, tady bydlím,“ ukázala Melanie na dům, před kterým se zastavili. Vytáhla z tašky blok a pero a podala je Tomovi. Ten do něj rychle něco napsal, a pak jí ho vrátil. „Slibuju, že to nebudu číst, a postarám se, aby to dostal.“
„Ještě jednou ti za všechno moc děkuju.“ Tom ji na znamení díků rychle objal.
„Ještě jednou, vážně nemáš za co. Uvidíme se zítra, jo?“
„Okay, uvidíme se.“ Oba si naposledy zamávali, než Melanie odešla do svého domu, a Tom se vydal zpátky na místo, kterému říkal „domov“.
***
Zbytek večera a celé následující ráno Tom svou rodinu zcela ignoroval, dokonce i když ho otec vezl do školy a pokoušel se s ním navázat konverzaci. Celý den se nemohl dočkat, až uvidí Melanii, až zjistí, jestli Billa našla a předala mu jeho vzkaz. Protože ani on ani Bill neměli mobilní telefon, byl to nejlepší způsob, jaký mohli vymyslet. Přemýšleli o pořízení mobilů, ale i kdyby si ho mohl dovolit, byl si jistý, že by ho někdo z jeho rodiny našel.
Po dni, který se vlekl bolestivě pomalu, konečně přišla hodina matematiky. Tom si nikdy v životě nemyslel, že by se na matematiku tolik těšil, ale představa, že si bude moci popovídat s Billem, i když ne přímo, stála za to.
„Ahoj, Tome,“ pozdravila ho Melanie, když vešel a věnovala mu úsměv. Doufal, že to znamená, že má dobré zprávy.
„Ahoj, Melanie. Našla jsi ho?“ Zachichotala se nad jeho nedočkavostí, ale rozhodla se, že nebude zlá a nebude to zbytečně protahovat.
„No jasně,“ zahrabala v tašce a podala mu blok ze včera.
„Jsi nejlepší!“
„Já vím, já vím, nemusíš mi to opakovat.“ Oba se na sebe usmáli, než Tom rychle obrátil pozornost k poznámkovému bloku a rychle ho otevřel na první stránce. Hned pod jeho včerejším vzkazem byl nový, zřejmě napsaný od Billa. Musel potlačit smích nad tím, že Bill dokázal znít na papíře stejně správně a zdvořile jako naživo.
Četl Billův vzkaz znovu a znovu a vážil si každého napsaného slova. Zabolelo ho u srdce při pomyšlení, že tohle je nejbližší kontakt s Billem na příští dva týdny, ale byl rád aspoň za něco. Oficiálně tohle měly být nejhorší dva týdny jeho života.
Bille,
předpokládám, že ti Melanie nejspíš řekla, co se stalo, ale v podstatě mám na další dva týdny zaracha a nebudu tě moct vidět. Ani nevíš, jak moc mi to láme srdce, a kdybych věděl, že se to stane, držel bych tě o něco déle a líbal tě o něco vášnivěji. Navždy budeš v mých myšlenkách a snech a já odpočítávám minuty, než tě zase uvidím. Nevím, co se po těch dvou týdnech stane, ale vím, že určitě něco vymyslíme.
Miluju tě
XOXO Tvůj Tomy
Tomy,
tahle zpráva je opravdu velmi nepříjemná; nemůžu pořádně dýchat, když pomyslím na další dva týdny bez tebe. Za tu krátkou dobu, co se známe, jsi mi velmi přirostl k srdci. Také budu odpočítávat minuty, než tě znovu uvidím. Každá minuta je utrpením a nemůže utéct dost rychle. Něco vymyslíme, vím, že ano… Nevím, jestli věříš na spřízněné duše, nebo jestli tě tímhle moc nešokuju, ale opravdu mám pocit, že jsem v tobě našel spřízněnou duši. Jsme mladí, ale v srdci cítím, že tahle láska je opravdová a že může a zvítězí nad vším.
Taky tě miluju, Tomy
XOXOXOXOXOXOXOXOXOXOXO
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
