autor: HollyWoodFix
Setkání a spiknutí
„Nemůžu uvěřit, že ty dva týdny konečně skončily!“ Od chvíle, kdy Tom vyšel ráno z domu, mu na tváři hrál obrovský úsměv. Uplynulé dva týdny se zdály být mučivě pomalé a opravdu to vypadalo, že nikdy neskončí.
„Jo, teď už aspoň nemusím poslouchat, jak pořád dokola opakuješ, jak moc ti Bill chybí,“ usmála se Melanie nad kamarádovým nadšením. Ti dva si dál posílali vzkazy a Melanie byla jejich prostředníkem. I když se občas cítili špatně, že ji takhle využívají, jí to ve skutečnosti vůbec nevadilo. Stali se z nich skvělí přátelé, a navíc vidina toho, jak moc těm dvěma klukům na sobě záleží, ji donutila jim s radostí pomáhat. Po těch dvou týdnech už měli skoro tři sešity plné vzkazů.
Přestože Tom s Billem za celou tu dobu neztratil kontakt, toužil druhého chlapce vidět, slyšet ho, dotýkat se ho, líbat ho, říct mu všechno, co cítí, pěkně z očí do očí. To, že musel být buď ve škole, nebo trčet doma s rodinou, si na Tomovi vybralo svou daň a myšlenka na to, že Billa znovu uvidí, byla to jediné, co ho drželo nad vodou.
První věc, kterou dnes ráno udělal, bylo, že se zeptal rodičů, jestli by mohl strávit volnou hodinu a občas i svůj volný čas s „Melanií“. Jorg trochu váhal, ale když viděl, jak se Tom chová, neměl důvod mu to nedovolit, a tak neochotně souhlasil.
„Už jsem ti někdy řekl, jak moc tě zbožňuju za to všechno, co pro nás děláš?“ Zeptal se Tom a otočil se na židli tak, aby byl čelem k Melanii.
„Říkáš mi to pokaždý, když se vidíme, Tome!“ Zasmála se hlasitě, čímž si vysloužila učitelčin pohled. Poté, co se omluvila, se otočila zpátky k Tomovi a šeptala tak potichu, aby to nikdo z jejich okolí neslyšel. „Tak co máte s milencem na dnešek v plánu?“
„No, rozhodli jsme se, že se s ním sejdu u něj doma a prostě strávíme odpoledne tam. Nechtěli jsme riskovat a scházet se na poli nebo někde jinde na veřejnosti, aby nás někdo nenačapal. Jsem si jistej, že táta má ve městě známosti, a vsadím se o cokoli, že požádal pár lidí, aby mě špehovali nebo tak něco.“
Samozřejmě to nevěděl jistě, ale rozhodně od něj něco takového čekal. Navíc jeho otec byl pastor, a když v podstatě celé město bylo věřící, byl si jistý, že většina lidí bude víc než ochotná udělat cokoli, co řekne.
„No jo, vidíš, to mě vůbec nenapadlo, ale máš pravdu, v tak malé vesnici je tvoje věc věcí všech. Jestli chceš, Billův dům mám po cestě domů, takže tě tam můžu doprovodit a dělat ti krytí.“
„To je skvělej nápad!“ Odpověděl Tom, právě když zazvonilo, což signalizovalo konec vyučování. Tom musel odolat nutkání nadskočit vzrušením. Během deseti minut se měl znovu setkat s Billem!
Rekordní rychlostí si sbalil svoje věci a pobídl Melanii, aby svoje balení urychlila. Jakmile měli všechno sbalené, během několika vteřin opustili školu a Melanie se celou cestu chichotala Tomově nedočkavosti.
„Takže to už nikdy neuvidím tebe ani mýho drahýho Billa, když ti teď ten zarach skončil?“ Zažertovala Melanie, když se začali blížit k Billovu domu. Tom by za normálních okolností pronesl nějakou sarkastickou poznámku, ale zarazil se, když v jejím tónu zaslechl vážnost.
„To, že se zase můžu svobodně vídat s Billem, neznamená, že tě odstřihneme. Stala ses pro nás oba strašně důležitou a považuju tě za jednoho ze svých nejlepších přátel. Kromě Billa jsi snad jedinej člověk, kterej je v tomhle městě v pohodě, a doufám, že my tři budeme společně trávit čas.“
„To bych byla ráda, protože vy dva jste vážně jediní, kdo je v tomhle městě normální, a nerada bych o vás dva přišla.“
„No, s tím si nelam hlavu, zůstaneš s náma!“
„Díky, Tome.“ Jakmile došli k Billovu domu, oba se zastavili. „Vidím, že se ho už nemůžeš dočkat, takže tě opouštím.“
„Ještě jednou ti za to všechno děkuju.“ Tom ji rychle objal.
„Ještě jednou ti říkám že za to všechno nemáš zač. Zejtra ve škole čekám všechny ty nadržené detaily!“ Zasmála se, když se Tom začal červenat, a naposledy mu zamávala, než se otočila a zamířila domů.
Tom stál před Billovým domem, a ještě několikrát se zhluboka nadechl ve snaze uklidnit se. Jakmile se uklidnil, rychle zamířil ke dveřím, zazvonil a netrpělivě čekal, až mu někdo otevře.
Když se dveře otevřely a za nimi se objevil Bill, Tomovi se zrychlil tep. Naživo vypadal mnohem krásněji než ve všech jeho vzpomínkách, které si za poslední dva týdny uchovával.
Oba tam chvíli stáli jako přimrazení a dávali si na čas, aby si jeden druhého pořádně prohlédli. Netrvalo dlouho, než se vzpamatovali. Oba ze všeho nejvíc potřebovali cítit jeden druhého.
Tom udělal první krok a pevně objal Billa kolem pasu, a ten mu okamžitě omotal ruce kolem krku. Oba si zabořili obličeje do krku, jelikož zoufale potřebovali cítit blízkost toho druhého. Tom cítil, jak se Bill začíná lehce třást, a pochopil, že černovlásek pláče.
„Neplač, Bille, je to dobrý,“ snažil se ho Tom utěšit, i když on sám bojoval se slzami.
„Promiň, Tomy, já jen… Bože, tolik jsi mi chyběl!“ Podařilo se Billovi ze sebe dostat mezi vzlyky.
„Taky jsi mi strašně moc chyběl.“
Tom se od Billa odtáhl, zvedl mu bradu, aby se mu mohl podívat do očí, a palcem ho pohladil po tváři, aby setřel všechny slzy. A s tím se oba naklonili a se vší vášní a emocemi, které se v nich za poslední dva týdny nahromadily, spojili svoje rty. Tom tiše zasténal, když ucítil, jak se Billovy měkké rty pohybují proti jeho vlastním. Bill dráždil jazykem Tomův kroužek ve rtu, a pak ho vsunul do Tomových pootevřených úst. Jejich jazyky se proplétaly, šťouchaly do sebe a bojovaly o nadvládu. Tom něžně zatlačil Billa dozadu, až ho přitiskl ke zdi u dveří, zatímco se Bill stále snažil přitáhnout si Toma pokud možno blíž. Teprve když uslyšeli, jak si někdo odkašlal, odtáhli se od sebe a ztěžka lapali po dechu. Oba udýchaní chlapci otočili hlavy a uviděli Natalii a Gordona, jak stojí na chodbě a usmívají se na ně.
„Omlouvám se, že ruším vaše shledání, ale chtěla jsem ti jen říct, že jdeme se strýčkem ven a vrátíme se pozdě.“ Natalie se tiše zasmála, když viděla, jak se oba chlapci začali červenat.
„Dobře, teto.“
„Nezlobte!“ Odpověděla, když s Gordonem procházela kolem obou teenagerů, kteří se stále objímali.
„Nebudeme.“
„A myslete na ochranu!“
„Teto!“ Vypískl Bill a slyšel, jak se Natalie chichotá, když vycházela z domu.
Chvíli mlčeli, než oba vyprskli smíchy, a konečně se od sebe odtrhli.
„No, to bylo… poněkud děsivý. Ale aspoň to vzali v pohodě.“
„Jo, mám docela štěstí, že mám za opatrovníky zrovna je. Jsou velmi otevření a ve všem mě podporují a… Promiň, Tomy, vím, jací jsou tvoji rodiče, neměl bych o nich tak mluvit…“
„To je v pohodě. Tvoje teta a strýc jsou skvělí a moji rodiče jsou uzavření náboženští fanatici, klidně to můžeš říct naplno,“ řekl, usmál se na Billa a rychle ho políbil na rty. „Ale nemluvme o tom, alespoň teď ne, máme co dohánět.“
„To je fakt! Chtěl bys vidět můj pokoj?“ Zeptal se Bill stydlivě.
„Jestli chceš ty, tak ho rád uvidím.“ Bill přikývl, chytil Toma za ruku a vedl ho nahoru. Když se Tom rozhlédl po Billově pokoji, nemohl si pomoct a usmál se, rozhodně byl velmi Billovský.
Jedna stěna byla černá, jedna bílá a další dvě měly různé odstíny šedé. Většina doplňků v jeho pokoji, jako například ložní prádlo a podobně, byla černá, bílá nebo červená. Spousta věcí v jeho pokoji byla ve vintage stylu. Na zdi visely staré desky a různé plakáty. Celkově byl pokoj opravdu hezky sladěný.
„Tvůj pokoje je vážně moc hezkej.“ Tom se stále rozhlížel a obdivoval všechno kolem.
„Děkuju!“ Rozzářil se Bill, který teď seděl na posteli. „Začíná mi tu být docela smutno, Tomy.“
„No, to nemůžeme dovolit,“ Tom přešel k posteli a posadil se hned vedle Billa. „Lepší?“
„O maličko…“ Bill si opřel hlavu o Tomovo rameno a přitulil se k němu blíž. Tom cítil, jak jeho žaludek udělal pár kotrmelců, ale už si na ten pocit docela zvykl, protože se mu to stávalo pokaždé, když byl Bill nablízku. Na Billovy doteky reagoval tím, že druhého chlapce objal kolem ramen, snažil se si ho přitáhnout ještě blíž, a nakonec si Billa stáhl na klín.
„A co teď?“
„Teď je to perfektní,“ vydechl spokojeně Bill. Po tak dlouhé době odloučení mu už jen to, že měl Toma nablízku, přinášelo pocit naprostého uspokojení.
Tohle bylo zatím největší soukromí, které měli. Předtím spolu trávili veškerý čas venku na poli nebo u Muriel v obchodě. Při tom pomyšlení se Tomovi znovu zachvěl žaludek… byl trochu nervózní z toho, co by se za zavřenými dveřmi mohlo s Billem potencionálně stát. Byl ještě panic, ale vzhledem k tomu, co k Billovi cítil, byl víc než ochotný se mu zcela oddat, kdykoliv bude Bill připravený.
„Tak jak se má Muriel?“ Zeptal se Tom a přerušil tak příjemné ticho, které mezi nimi zavládlo.
„Vede se jí docela dobře. Minulý týden byla trochu nemocná, ale teď už je v pohodě.“
„To je dobře,“ odpověděl Tom a líně si pohrával s Billovými vlasy.
Ještě několik minut mlčky seděli, jen poslouchali dech toho druhého, a věnovali si hravé doteky a náhodné polibky.
„Miluju tě, Tomy,“ zašeptal Bill s tváří stále zabořenou do Tomova krku.
„Já tebe taky.“ Tom Billa láskyplně políbil na temeno hlavy.
„Myslel jsem vážně všechno, co jsem psal ve všech těch vzkazech, víš, o tom, že jsi moje spřízněná duše a že tohle je pravá láska. A kdykoli budeš připravený na věci… ohledně sexu… chci, abys věděl, že já jsem také připravený,“ řekl Bill a jeho tvář zrudla.
„Já tě taky miluju, Bille, víc než cokoli jinýho a jsem naprosto připravenej ti tuhle část sebe dát.“
Bill zvedl hlavu z Tomova ramene, naklonil se k němu a věnoval mu polibek na čekající rty. „Vážně?“
„Vážně.“ Tom položil ruku na Billův krk a přitáhl si ho k dalšímu, ještě zoufalejšímu polibku.
Tom je oba otočil tak, že Bill nyní ležel na posteli, a on, aniž by polibek přerušil, si lehl opatrně na něj.
Jejich doteky byly stále potřebnější a polibky vášnivější. Tom cítil, co s ním dělá fakt, že má Billa tak blízko u sebe, jelikož cítil, jak se mu v žaludku hromadí vzrušení. Bill nadzvedl boky a oba zasténali, když do sebe jejich formující se erekce narazily.
Všechny myšlenky na rodinu a na to, co všechno budou muset udělat, aby mohl jejich vztah dál pokračovat, v tu chvíli zmizely. Brzy se budou muset vrátit do reality a čelit všem problémům, které měli; ale právě teď, v tomto okamžiku, to byli jen oni dva, kteří si vyjadřovali všechno, co k sobě cítili. Bill miloval Toma a Tom miloval Billa, a to bylo to jediné, na čem záleželo.
***
„Kdy Tom říkal, že se vrátí domů?“ Zeptala se zvědavě Simone, když se posadila vedle svého manžela, který se právě vrátil z kostela.
„Pokud vím, do večeře by měl být doma,“ odpověděl Jorg. Zhluboka si povzdechl a protřel si spánky.
„Jsi v pořádku, miláčku?“
„Já tomu klukovi prostě nevěřím.“
„Jakému klukovi?“
„Tomovi.“
„Oh…“ odpověděla Simone, jelikož nevěděla, co jiného říct. Kdyby měla být upřímná, ani ona Tomovi ne vždy věřila. Koneckonců, už mnohokrát ho přistihla při lži. Ale na druhou stranu jedna její část věřila, že Tom je hodný kluk a že ať už dělá cokoli, nejspíš to není špatné.
„Jo… opravdu nevěřím tomu, že trávil všechen čas s tou Melanií.“
„Ty si myslíš, že ho trávil s jinými lidmi?“ Zeptala se zmateně Simone.
„Jo, myslím, že tráví čas s tím klukem, se kterým jsme mu zakázali se vídat.“ Jorgova nálada okamžitě potemněla, když pomyslel na Toma, jak tráví čas s Billem.
„Myslíš s Billem? Tom to přece moc dobře ví. Tohle by za našimi zády neudělal.“ Simone se snažila Toma bránit, ale sama si nebyla tak úplně jistá, jestli tomu vůbec věří.
„Ty si vážně myslíš, že by nám nemohl lhát?“
„Já nevím, Jorgu! Já mu chci věřit!“ Odpověděla Simone a její hlas se stále zvyšoval.
„Já bych mu taky rád věřil, ale prostě nemůžu.“
„Co s tím tedy budeme dělat?“
„Jeden nápad mám,“ řekl, než se otočil a odešel z místnosti. Simone z toho neměla dobrý pocit a už kvůli Tomovi doufala, že nic neskrývá.
autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
