Son of a Preacher Man 16.

autor: HollyWoodFix

Uprchlíci a první rána

„Tom ještě spí?“ Zeptal se Jorg, jakmile se posadil do čela stolu a čekal na snídani.
„Dneska jsem ho ještě neviděla,“ odpověděla Simone a položila před manžela ranní noviny a šálek kávy.
„No, v neděli by neměl spát takhle dlouho. Georgu, běž ho vzbudit.“
„Ano, pane.“ Georg se zvedl od stolu a rychle uposlechl otcův příkaz. Cítil se provinile, že před otcem tajil Tomovo tajemství, a tak byl mimořádně poslušný a bez reptání plnil jeho příkazy. I když si přál, aby to nemusel dělat. Bylo pro něj těžké dívat se na Toma, když znal jeho tajemství. Nejraději by se mu až do pondělí, kdy se dozví, jak se rozhodl, úplně vyhnul.
Váhavě zaklepal na dveře mladšího chlapce a čekal na odpověď. Když žádná nepřišla, zaklepal znovu, o něco hlasitěji. „Tome, jsi vzhůru?“ Zavolal, ale bez odezvy. „Jestli neodpovíš, jdu dovnitř!“ Opět se setkal jen s tichem. „Okay, jdu dovnitř!“
Otevřel bratrovy dveře a udělal pár kroků dovnitř, než ztuhl na místě. Zůstal stát v naprostém šoku, když si prohlédl jeho pokoj. Byl prázdný… a nejen prázdný v tom smyslu, že v něm Tom nebyl, ale doslova prázdný. Všechny jeho věci byly pryč, zůstala jen jeho postel a komoda. Stěny, kde kdysi visely plakáty, byly nyní holé. Ve skříni nebylo žádné oblečení. A chyběly i Tomovy nejcennější věci, jeho kytara a psací potřeby.

Mladík se snažil uklidnit svůj zrychlený dech a pomalu vyšel z pokoje. Bylo mu trochu špatně od žaludku, protože se mu hlavou začalo honit milion myšlenek. Tom byl pryč… dal přednost životu v hříchu před rodinou… jejich otec se zblázní… bude muset otci říct, co se stalo… ten bude zuřit, až zjistí, že on to věděl a nic neřekl.
Zaplavil ho pocit hrůzy, když si uvědomil, že otcovu hněvu nebude čelit jen Tom, ale určitě si něco z toho slízne i on. Georg však věděl, že pokud mu to neřekne teď a otec později zjistí, že mu Georg dál lhal, následky budou tisíckrát horší.
Georg se neochotně vrátil dolů a vstoupil do jídelny, kde se ocitl tváří v tvář otci.
„Je vzhůru?“ Vzhlédl Jorg od novin a tvář mu okamžitě potemněla, když uviděl vyděšený výraz svého syna. „Tak, je?“
„Ne, je…“
„Co, je?“ Zarazil se Jorg.
„Je pryč.“

„Jak to myslíš, že je pryč?“ Georg se zarazil nad otcovým děsivě klidným tónem.
„Prostě je pryč a všechny jeho věci taky,“ podařilo se Georgovi vyhrknout, zavřel oči a připravil se na otcův hněv, ale ten nepřišel. Pomalu otevřel oči a podíval se na otce. Starší muž vypadal jako v nějakém transu, zíral přímo před sebe a ani jednou nemrkl.
„Víš o tom něco?“ Zeptal se najednou Jorg, až Georg lehce nadskočil.
„Ehm…“
„Georgu.“
„Musím vám něco říct, pane…“ Georg se několikrát zhluboka nadechl a snažil se uklidnit, marně. Začal otci vyprávět všechno o tom, co viděl v pátek, a o tom, co mu řekl Tom. Jorg celou dobu nehnutě seděl a tvářil se nečitelně. A jakmile otci všechno dopověděl, v místnosti se rozhostilo mrazivé ticho.
„Pomoz matce uklidit a nezapomeň přijít včas do kostela.“ To bylo vše, co Jorg řekl, než vstal a odešel z místnosti. Georg očekával křik, házení nádobí o zeď, ale tohle nečekal. Ne že by se jeho otec nezlobil, i když ne, tohle už bylo za hranicí zloby. V tu chvíli se Georg o svého mladšího bratra nikdy nebál víc.

***

Tom otevřel oči a probudil se, když ucítil, jak se mu Bill posunul v náručí. Na tváři mladého teenagera se objevil obrovský úsměv, když se díval na svého stále ještě spícího přítele. Bylo to poprvé, co mohl s Billem strávit noc, a nepamatoval si, kdy se takhle skvěle vyspal. Rozhodně si lehce zvykl spát s Billovým teplým tělem obtočeným kolem svého. Tom opravdu doufal, že to dnes dopadne dobře, aby mohl s Billem dál v klidu žít.
Včerejší noc nemohla dopadnout lépe; zdálo se, že štěstěna konečně stál na jeho straně. Šel domů na večeři, jako by všechno bylo v pohodě, a pak šel rovnou do svého pokoje, jak to obvykle dělával. Bylo trochu obtížné sbalit si všechny věci, aniž by dělal hluk, ale podařilo se mu to, a když už všichni spali, mohl postupně vynést všechny svoje věci. Trümperovi na něj čekali, jak slíbili, což znamenalo, že byl volný.

Později v noci Bill, Gordon, Natalie a on sám strávili nějaký čas rozhovorem o věcech, jako jsou domácí pravidla (která v podstatě spočívala v tom, že: „je nám jedno, co děláte, hlavně když to neslyšíme“), a také o tom, co budou dělat, až se Jorg konečně objeví. Gordon zrušil svůj nedělní golfový zápas a rozhodl se, že bude lepší, když zůstane celý den doma, protože nikdo nevěděl jistě, kdy se Jorg objeví, ale všichni se shodli na tom, že až se objeví, bude rozhodně lepší, když bude Gordon doma.
Po rozloučení s Gordonem a Natalií se Bill a Tom odebrali do svého pokoje a několik hodin si jen tak povídali a mazlili se. Byl to docela vyčerpávající den, a tak se rozhodli, že s „oslavou“ Tomova nastěhování počkají.

„Tomi?“ Když Bill zazíval jeho jméno a snažil se k němu přitulit blíž, probral ho z jeho myšlenek. „Jsi vzhůru?“ Znovu zívl.
„Jo, jsem vzhůru,“ řekl Tom a zazíval také, protože to bylo nakažlivé. Několikrát přejel rukou po černovláskově holém boku, a pak zvedl ruku k jeho vlasům a slyšel, jak si Bill spokojeně povzdechl, když si s nimi začal hrát. „Vyspal ses hezky?“
„Myslím, že jsem se ještě nikdy tak dobře nevyspal Jsi úžasný polštář, Tomy,“ usmál se Bill a nechal položenou hlavu na Tomově hrudi a začal ho nepřítomně hladit po břiše.
„Jsem rád, že jsem aspoň k něčemu dobrej.“
„No, já nevím, možná jsi dobrý i na pár dalších věcí.“ Bill svou myšlenku rozvinul tím, že přitiskl svou ranní erekci k Tomově noze, což způsobilo, že druhý teenager polkl zasténání.
„Jo? A na jaký přesně?“ Tom hravě zvedl obočí a jazykem si přejel po kroužku ve rtu.
„No… umíš mě rozesmát a způsobit, že mi v břiše létají motýli, když se na mě jen podíváš. Taky jsi dobrej v tom, že mě umíš milovat a cítím se díky tobě šťastnější a víc v bezpečí než kdy v životě… Jsi dobrej v tom, že jsi můj Tomy.“ Bill svá slova dokončil lehkým polibkem na Tomovy rty. „Jo a taky umíš dobře líbat a samozřejmě jsi dobrej i v těch ostatních věcech.“

„A ty jsi dobrej v tom, že jsi Bill; vlastně jsi nejlepší v tom, že jsi Bill! A taky jsi dobrej v tom, jak umíš vystupovat a správně mluvit… máš na to snad nějakou školu?“ Zeptal se Tom napůl žertem, napůl upřímně zvědavý.
„Ne… myslím, že ty způsoby a všechno ostatní pocházejí z těch pár let, co jsem žil u prarodičů, než zemřeli. Babička byla velmi slušná žena a myslím, že mi to všechno tak nějak vštípila do hlavy. Nevadí ti to, že ne? Lidé mi už dříve říkali, že to, jak mluvím a…“ začal Bill blábolit, ale byl umlčen, když se na jeho rty přitiskly rty druhého chlapce.
„Ani v nejmenším mi to nevadí. Každou malou vlastnost, která tě tvoří, naprosto miluju a zbožňuju. Miluju tě, včetně všech tvých úžasně podivných zvláštností.“
„Já tebe taky, Tomy.“ Oba se znovu políbili, tentokrát mnohem vřeleji. Tom pobídl jazykem Billovy rty a ty mu okamžitě umožnily vstup. Oba chlapci si navzájem prozkoumávali ústa, jazyky se neustále proplétaly a klouzaly po sobě. Po době, která se zdála být nemožná, se oba od sebe odtrhli a ztěžka oddechovali.
„Jo, rozhodně si myslím, že bych si na takovýhle probuzení mohl zvyknout,“ usmál se Tom, naklonil se a cudně políbil svého milence na rty.
„No, doufejme, že to tak odteď bude.“

„Jo… Když už jsme u toho, kolik je vůbec hodin?“ Ti dva se dostali do postele až někdy nad ránem a zdálo se, že si trochu pospali.
„Už je skoro jedenáct… Asi bychom měli vstávat, co? Zasténal Bill při pomyšlení, že musí opustit svou teplou pohodlnou postel a že musí opustit i stejně pohodlnou a hřejivou náruč Toma.
„Jo… Jestli je moje předpověď správná, otec by se tu měl objevit asi tak za hodinu.“ Tom nechtěl myslet na to, co se stane, a to poslední, co chtěl, bylo čelit tomu tváří v tvář, ale zároveň cítil, že čím dřív bude mít tu konfrontaci z krku, tím dřív to všechno bude moct hodit za hlavu. Nebo v to alespoň doufal.
„Okay…“ našpulil rty Bill. „Tvoje polibky stejně chutnaly po ranním dechu,“ dobíral si ho mladší chlapec a hravě na něj vyplázl jazyk.
„Ty máš co říkat,“ opáčil Tom a zasmál se, když Bill předstíraně zděšeně zalapal po dechu a rychle si plácl rukou přes ústa.
Oběma chlapcům ještě dlouho trvalo, než se konečně dostali z postele a připravili se na den. V obou se zračila nervozita, ale snažili se ji ze všech sil ignorovat a užít si těch pár minut klidu, které ještě měli.

***

Když kázání skončilo a Jorg zamkl kostel, mlčky zamířil domů. Georg a Simone nezůstali daleko za ním. Těsně před kázáním, řekl farář rodině, že až mše skončí, budou si muset promluvit, což v Simone i Georgovi vyvolalo nepříjemný pocit.
Hned poté, co Jorg ráno vyrazil z domu, Georg řekl všechno, co se stalo, Simone. Rozplakala se, když se dozvěděla pravdu, a on v jejích očích viděl zklamání, ale na rozdíl od Jorga Georg v jejich očích stále viděl lásku, bezpodmínečnou lásku ke svému mladšímu synovi, zatímco u Jorga nebylo kromě vzteku a znechucení nic.
Všichni tři členové rodiny dorazili domů a posadili se v obývacím pokoji. V místnosti panovalo ticho. Zdálo se, že všichni čekají, až někdo zahájí rozhovor, o který nikdo nestál.

„Jsem si jistý, že všichni víme, o co jde,“ konečně Jorg prolomil znervózňující ticho tónem, který zněl stejně nervózně. „Zdá se, že Tom byl sveden na scestí a zvolil si život v hříchu… což je naprosto nepřijatelné. Žádný můj syn nebude buzerant!“
„Tati…“ promluvil Georg váhavě, aby vzápětí zmlkl poté, co se mu dostalo vražedného pohledu od otce.
„Ty… ty už jsi toho udělal dost, Georgu, když jsi před námi tohle nechutné tajemství tajil, odteď od tebe nečekám nic jiného než poslušnost! A jestli tě jen napadne postavit se za Toma a za to, co se z něj stalo, nebudeš už v tomto domě vítán. Rozuměls?“ Na to Georg vyděšeně přikývl. „Ptal jsem se, jestli jsi mi rozuměl?“
„A-ano, pane.“
„Dobře. Protože v tomhle domě nebudu tolerovat žádné zastánce buzerantů, stejně jako nebudu tolerovat žádné buzeranty. Tom změní svou cestu a vrátí se k Bohu. Teď můžu jen předpokládat, že po tom, co ho týden sleduješ, máš nějakou představu, kde ten ‚kluk‘ je.“

Jorgův chladný pohled probodl Georga, který se zmohl jen na skleslé přikývnutí. Ne že by bratrovu volbu schvaloval, k tomu měl daleko; byl zklamaný a celá ta věc se mu spíše hnusila. Ale přesto nechtěl, aby se bratrovi stalo něco zlého, a pokud si tohle Tom zvolil, proč ho prostě nemohli nechat na pokoji? Tom odešel, takže to očividně myslel s celou věcí vážně… proč se na to prostě nemohli pokusit zapomenout a jít dál?
„Teď mě tam zavedeš.“
„Jorgu, zlato… možná bychom o tom měli ještě popřemýšlet,“ promluvila Simone a oči se jí zalily slzami.
„Není o čem přemýšlet, ty zůstaneš tady a Georg mě tam zavede.“ Nikdo se neodvážil cokoliv namítnout. Simone jen mlčela a dívala se, jak Georg s Jorgem odcházejí z domu. Přála si, aby existoval nějaký způsob, jak by se mohla s Tomem spojit… jak by ho mohla varovat.

autor: HollyWoodFix
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original