autor: Anchy
Paprsek světla mu nepříjemně svítil přímo do obličeje.
„Jdi do prdele!“ Řekl slunci, které se však chovalo až moc vychytrale, protože neuhnulo ani o píď. Nespokojeně zasténal a dvakrát zamrkal, aby přizpůsobil oči explozi světla kolem sebe…
Zívl, natáhl ruce nad hlavu a silně jimi udeřil do sloupku postele.
„Kurva!“ Vykřikl, rychle je odtáhl a třel je o sebe, aby zmírnil bolest. Zvedl pěst na slunce venku a zamumlal: „Jednoho dne tě donutím za všechny ty dny zaplatit.“
Slunce se tvářilo, jako by mu to bylo úplně jedno…
„Vypadá to jako normální začátek dne, pane. Jestli máme správné informace, je to už posedmé, co vyhrožoval slunci, že ho zabije,“ odpověděl.
Gustav se nezvykle zachichotal.
„No, aspoň víme, že je to odhodlaný chlap… Vkládá do sebe velké naděje. A vstává obvykle v tuhle dobu?“
„Dokonce i později,“ zkontroloval Andreas své papíry. „Myslím, že tohle se dá považovat za brzké vstávání.“
Gustav se podíval na hodinky. Bylo 11:34…
Otevřel počítač a bleskurychle prošel poštu, za necelou půlhodinu vymazal většinu hromadné a procházel tu skutečnou. Kliknul a otevřel si oblíbené položky a další hodinu seděl u monitoru jako uhranutý, občas zívl nebo se podrbal na hlavě.
„Můžeme získat tu adresu, kterou si prohlíží?“
„Hned… ji hodím na monitor!“
Dvaceti pěti palcový monitor zaplnila oranžová kočka. Ticho…
„Kreslený Garfield?“
„Ummm… vypadá to tak, pane,“ řekl Andreas v rozpacích, jako by právě viděl nějaké pěkně hnusné porno.
„Kolik jsi říkal, že mu je?“
„Pětadvacet, pane…“
„Kreslený Garfield,“ zopakoval Gustav a nebyl si jistý, jestli to má říct Andreasovi, aby to zapsal do jeho karty nebo ne.
Natáhl si špinavé černé džíny a zmačkané tričko ve stejné barvě, než zamířil do kuchyně, aby si připravil něco k jídlu. Kručící žaludek znamenal nespokojený žaludek a nespokojený žaludek znamenal velmi podrážděného Georga.
Když otevřel skříňku nad dřezem, jeho oči bloudily z jedné části na druhou a snažily se rozhodnout, co bude nejlepší k jídlu. Vytáhl několik krabic zbytků kukuřičných lupínků v čokoládě a položil je na stůl. Strčil hlavu do lednice a vytáhl mléko, zbytek pizzy ze včerejška a misku ovocného salátu, který byl ještě v poživatelném stavu.
Když se posadil na židli, jeho ospalé oči těkaly z jednoho jídla na druhé a snažily se přijít na to, které sní dřív. Nasypal kukuřičné lupínky do misky a zalil je mlékem. Zakousl se do pizzy, pak si vzal lžíci ovocného salátu, a nakonec zhltl polovinu napůl rozmočených kukuřičných lupínků. Pak vypil mléko a pokračoval v dojídání pizzy s ovocem dohromady.
Plný žaludek znamenal šťastného Georga…
„Můžu se zeptat, proč jste dal dohromady ovocný salát a pizzu, šéfe?“
„… Myslel jsem, že si vybere…“ řekl Gustav s očima stále ještě rozšířenýma šokem poté, co se stal svědkem takové kalorické prasárny. Ten člověk musel mít žaludek z oceli, jestli tohle v sobě dokázal udržet.
Zapojil basu a přejel po strunách. Znělo to, jako když člověk tahá kočku za ocas, a tak ji naladil a zahrál G. Ach, teď to znělo mnohem lépe. Vytáhl ze zadní kapsy džínů kus papíru a položil ho před sebe na stůl. Znovu se na něj podíval a začal jemně vybrnkávat sólo, a přitom si broukal písničku. Jeho hlas byl falešný, ale basa hrála báječně.
„We’re all of us stars/ We’re fading away/ Just try not to worry/ You’ll see us some day.” (Všichni jsme hvězdy/ Vytrácíme se/ Jen se snaž nedělat si starosti/ Jednou nás uvidíte.)
„Po všech těch letech cvičení hraje opravdu dobře. A jeho hlas se zřejmě o něco zlepšil oproti tomu, co jsme měli na nahrávce.“
„Tak potom je dobře, že se drží basy. Jakou písničku hraje?“
„Stop crying your heart ou… Od kapely Oasis.“
„Ano, Andreasi, o Oasis jsem slyšel,“ řekl Gustav trochu otráveně. Zjisti podrobnosti o albu, kapele a všechny další informace, o kterých si myslíš, že budou do spisu potřeba.
Andreas přikývl a udělal si poznámky.
Zazvonil telefon a on se smutně rozloučil se svou milovanou basovkou, aby ho šel zvednout.
„Ahoj, Georgu! Jak se máš?“
„Asi tak, jak se mám vždycky.“
„To znamená co?“
„To je jedno. Co chceš?“
„Co chci? Překvapuješ mě, Georgu. Myslel jsem, že vždycky víš, co chci…“
„Kam chceš jít?“ Zeptal se s polovičním úsměvem. Byl to ten úsměv, který měl, když věděl, že se opije a bude zvracet až do bezvědomí. Pomáhalo mu to zahnat vzpomínky.
„Já nevím… je nějaký místo, kam bys chtěl opravdu zajít?“
„Co třeba Moondust? Má to tam příjemnou atmosféru a není to tak daleko.“
„Okay, Georgu, to zní dost dobře. Nemůžu se dočkat, až tě seznámím s Alicí. Je to pěkná prdelka, kamaráde.“
„Pochybuju, že budu mít zájem, ale člověk nikdy neví, co?“
„To ví jen Bůh. Uvidíme se zítra, jo? Ahoj.“
„Jo, jasně. Ahoj.“
„Informace o šéfovi Moondust?“
Gustav se vytrhl ze čtení grafu a podíval se na Andrease, aniž by mu věnoval pozornost.
„Cože?“
„Ptal jsem se, jestli chcete informace o Moondustu.“
„Jo, prosím tě,“ odpověděl a ponořil hlavu zpátky do grafů.
Vzal láhev whisky a litr ovocné šťávy a smíchal je dohromady, čímž vytvořil bůhvíjaký koktejl. Potěšen oranžovo-červeným lektvarem, který teď držel v rukou, zvedl dálkový ovladač a stiskl play. Opravdu chtěl ten film vidět už od té doby, co ho před dvěma týdny dostal, a bez zjevného důvodu ho stále odkládal. Usrkl z narychlo namíchaného koktejlu a bez mrknutí oka sledoval film.
Než se usadil ke sledování druhého filmu, který mu doporučil jeden z jeho přátel, šel do kuchyně a v mikrovlnce si udělal popcorn. Když mu to doporučili kamarádi, věděl, že to bude něco skoro jako porno. Nemohl říct, že by na to měl zrovna náladu, ale přesně k tomu porno sloužilo, ne? Přivést člověka do nálady.
Velká prsa a obrovské zadky, líbající se a cucající se jako o život (doslova!). Jo, upíří kočka v pořádku. Ale bohužel pro ně všechno, co jejich vrtění, sténání a syčení dokázalo z Georga dostat, bylo pár zívnutí.
Vypnul DVD přehrávač a šel spát o něco dřív.
„NIC?!“ Vykřikl rozhořčený Andreas na teď už prázdnou obrazovku a jeho mysl odmítala přijmout to, co právě viděl. „Z toho filmu by se postavil i soše!“
Gustav se usmál a sám pro sebe přikývl.
„No, myslím, že pro dnešek je to všechno.“ Ignoroval Andreasův problém s nepříliš vzrušeným Georgem. „Odveď ho do jeho pokoje a sejdeme se u mě v pokoji.“
„Dlužíte mi vysvětlení, šéfe.“
„Já vím, Andreasi. Každý má po prvním dni otázky. Všechno ti to vysvětlím.“
autor: Anchy
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
