Drummer Boy

autor: em_rose483

Bill si toho poprvé všiml, když si Tom pohrával s Gustavovou bicí soupravou.
Byl horký, těžký den a slunce Billovi značně ubíralo energii. Georg a Gustav se stáhli do stinného prostředí jejich domu v Los Angeles, ale on s Tomem zůstali ve studiu a vyťukávali několik nevýrazných rytmů. Zdálo se, že nic nepřijde samo, a Bill se sesunul hluboko do pohovky, až mu hlava visela přes okraje, když se snažil přijít na něco šmrncovního.
Tom se přesunul od nahrávacích jednotek k prázdné bicí soupravě v rohu místnosti a s nezúčastněným výrazem v očích šťouchal do virblu.
Bill sledoval, jak jeho dvojče zrychluje tempo, vytváří chytlavý rytmus, znovu a znovu nohou stlačuje pedál basového bubnu a pokyvuje hlavou do rytmu vlastního flow.
Bill se kousl do rtu.

Svaly na Tomových pažích se při každém novém úderu zavlnily, kroužek ve rtu se v místě, kde se ho soustředěně dotýkal jazykem, leskl, jeho koutky očí se lehce krabatily, když se usmíval a v tmavých očích mu zářilo zjevné potěšení. Bill se toho pohledu nemohl nabažit.
Zasténal, když Tom zasáhl basový buben obzvlášť silným úderem.
Zasténání bylo hlasitější, než Bill očekával, a Tom překvapeně vzhlédl.
„Co?“
Bill se provokativně protáhl a zavrněl na své dvojče. „Vypadáš tak dobře.“
Tom nakrčil obočí a zvedl koutky úst v úsměvu. „Líbí se ti to?“
Bill přikývl a znovu zasténal, když se Tomovy paže znovu dotkly bicí soupravy.
„Moc.“

Bylo slastné, jak se Tom ponořil do hudby a jak se jeho dlouhé vlasy postupně uvolnily z culíku, když pohodil hlavou dozadu. Zdálo se, že neexistuje nic, co by jeho bratr nedokázal. Pokud šlo o nástroje, Bill byl stejně užitečný jako Gustavova schopnost poskytnout rozhovor. Dokázal zazpívat jakoukoli melodii a napsat výborné texty, které vyprávěly příběhy o lásce, ztrátě i touze, ale Tom… Tom pokaždé dokázal ty texty dokonale zhudebnit čímkoliv, na co sáhl.
„Víc, Tomy,“ houkl Bill.
Tom zachytil jeho pohled s drobným úsměvem a sledoval, jak si Bill rukou přejel po hrudi až na břicho.

***

Rozhodli se, že Georg a Tom budou při živých vystoupeních hrát na bubny. Když to Bill navrhl poprvé, Gustav se rozčiloval, ale zase se rychle uklidnil, když mu Bill vysvětlil, že to nebude stejné jako jeho bicí.
Georgovi se ten nápad líbil, ale Tom jen mlčel.
„Je to zase něco jinýho,“ pokračoval Bill a rozhodl se přejít nepříliš nadšenou reakci svého dvojčete. „Musíme dát fanouškům nějaký nový věci. Dlužíme jim to.“
„Jdu do toho,“ řekl Georg a začal bubnovat prsty o okraj stolu, u kterého seděl.
Gustav po něm střelil otráveným pohledem.
„Co?“ Ušklíbl se Georg. „Cvičím.“
Tom přes celou místnost zachytil Billův pohled a pozvedl obočí. Bill se nečervenal, už se přestal stydět za drobné flirtování svého dvojčete, ale cítil, jak ho v břiše a dole v rozkroku zaplavila kaluž horkého vzrušení. Tom věděl, proč po něm Bill chce, aby během show bubnoval.
O deset minut později Bill zatlačil Toma ke zdi jejich koupelny, s horkými a vlhkými ústy na ústech svého dvojčete, zatímco rukou sjížděl dolů, aby v dlani stiskl bouli v Tomových džínách.

***

Tohle byla jejich první pořádná zkouška a Bill se snažil vzpomenout si na text písně The Heart Gets No Sleep. Znal ho, poslední rok tu písničku neustále nacvičoval, čímž bratra přiváděl k šílenství a jejich psy tím nutil zdrhat k zadnímu východu.
Byl to Tom. Tom v šedé mikině s kapucí a s vlasy staženými dozadu. Vousy měl dnes kratší, což se Billovi líbilo. Na čele se mu leskl lehký náznak potu a Bill měl kvůli tomu problém soustředit se na imaginární publikum, a ne na své dvojče.
Ty bubny zněly tak dobře. A Tom vypadal tak žhavě.
Je žhavej, pomyslel si Bill. Byl tak žhavej, že celé jeho tělo hořelo chtíčem a jeho hlas se chvěl, když se dostával k refrénu písně.

Stálo ho to veškeré sebezapření, aby neodhodil mikrofon a Toma na místě neznásilnil. Za ta léta si Bill vypěstoval imunitu vůči směšným výrazům, které jeho bratr předváděl, když hrál na kytaru a byl tak pohlcen hudbou, že zakláněl hlavu, čímž odhaloval svůj dlouhý krk. Ústa měl otevřená a oči zavřené, když se zcela ponořil do jejich show.
Ovšem neměl takovou imunitu vůči Tomovu bubnování.
Když píseň skončila, mávl rukou na zvukaře, aby pozastavil set. Seskočil z pódia a v rychlosti zamumlal směrem k Jostovi „záchod“. Když slyšel, jak ho Tom následuje, jen stěží dokázal potlačit úsměv.

***

Londýnská show byla úspěšnější, než kdokoli z nich očekával. Pocit, že jsou opět na pódiu, byl nezaměnitelný a Bill se stále topil v opojení, i když ho trochu zastiňovalo úplně jiné opojení.
Tom měl prsty hluboko v něm, kroutil jimi, zkoumal a tlačil na ta správná místa. Bill ležel rozvalený na zádech s rukama v extázi hozenýma za hlavou. Mimo ně byl Londýn neklidný a Bill se nechal pohltit energií města, aby se prohýbal v zádech, zatímco se nad ním Tom vznášel a bubeníkovy silné paže ho tak dobře zpracovávaly.
„Bože, Tomy,“ zasténal Bill, když Tomovy prsty roztáhly jeho malou dírku. „Šukej mě… prosím.“
Tom mu věnoval pár vlhkých polibků na tváře, než své rty přesunul na jeho čelist, krk, a jakmile se dostaly až k bradavce, rovnou ji začal pomalu sát.

„Líbila se ti ta show?“ Zavrčel tiše Tom.
Hluboký hlas jeho dvojčete vystřelil výboje přímo do Billových už tak bolavých slabin a on jen přikývl do polštáře. „Tak moc… Tomy… bylo to tak sexy. Vypadal jsi… tak dobře.“ Poslední slova už dokázal jen zavzdychat, když v něm Tom zkroutil prsty.
„Udělal jsem to jen kvůli tobě,“ řekl Tom mezi polibky na Billovo ploché břicho.
Bill znovu přikývl a podíval se dolů právě ve chvíli, kdy jeho dvojče vzhlédlo.
Oba se usmáli.
„Ty můj bubeníku,“ řekl Bill a natáhl ruku, aby prohrábl Tomovy stále ještě zpocené kadeře.
Tom ještě jednou políbil Billa na břicho, než řekl: „Příště chci, abys hrál na bubny ty.“
Bill našpulil rty. Tímhle si nebyl tak úplně jistý.

autor: em_rose483
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)

original