autor: LittleMrsTom
O popcornu a poznávání Billa
„Zabírám si místo u uličky!“ Oznámil Tom a už počtvrté ponořil ruku do velkého kbelíku s popcornem, a to ještě ani nebyli uvnitř kina. Momentálně stáli v předsálí. „Což znamená, že máš krásné místo vedle Gustava, viď, Georgu?“
Georg se vedle něj zašklebil – což bylo něco mezi zmatkem a odporem – a podíval se na Gustava, který si o pár metrů dál právě dělal zásoby čokoládových tyčinek a podobných věcí.
„Co se děje, kámo? Mám snad něco na obličeji?“ Zeptal se Gustav, když s plnýma rukama odstoupil od pultu s občerstvením a postavil se přímo před Georga. Zvedl obočí a podíval se na Toma. Vypadalo to, jako by se ho ptal na totéž, ale tentokrát beze slov.
„Co? Ne, ne,“ zamumlal Georg, rozpačitě se poškrábal na zátylku a rozhlédl se po místnosti, aby se vyhnul podivnému pohledu Gustava a pobavenému pohledu Toma.
„Tak o co jde? Smrdí mi z pusy, koláče od potu, nebo smrdím?“ Gustavův výraz teď vypadal „upřímně znepokojeně“.
„Nic, vážně, o nic nejde. Tom na tvůj účet řekl vážně špatnej vtípek, viď, Tome?“ Zazubil se Georg a zúžil oči směrem k Tomovi, který se stále tvářil velmi pobaveně.
„Jo, sorry, Gusi. Moje chyba,“ zasmál se a nacpal si do pusy další popcorn.
V rozhovoru nastala krátká pauza, protože Gustav dál lehce panikařil a Georg se díval po místnosti a vyhýbal se ostatním a všem komentářům, které s nimi souvisely. Tom prostě dál jedl svůj popcorn a trochu bláznivě se pro sebe chechtal.
„Nevím, proč se tak směješ, Tome,“ řekl Georg o pár chvil později a Tom trochu nakrčil obočí. Georg se k němu otočil čelem, pyšný na to, že teď má nad Tomem navrch, a zkřížil si široké paže na ještě širší hrudi, přičemž si pomačkal tričko. „Otoč se.“
Tom přesně věděl, kdo za nimi stojí, ještě než se podíval. Tón Georgova hlasu a výraz v jeho tváři mu stačily, aby poznal, že mluví o Billovi.
„Hej, Bille!“ Zakřičel Georg a přiměl Billa, aby se otočil a spatřil je. Tom tiše zaklel; kdyby Georg nezakřičel, Bill by je neviděl a oni mohli v klidu odejít!
„Co tohle je? Georgu! Tohle jsi naplánoval ty?!“ Zasyčel Tom šeptem a snažil se nevypadat naštvaně a neprozradit se řečí těla, když se k nim Bill blížil, a zmlkl, až když mu Gustav dupl na nohu a přátelsky Billovi zamával, aby odvedl jeho pozornost.
Bill se cítil trochu nesvůj, když byl v obklopení těch tří mužů, ale ve skutečnosti je nemohl ignorovat, když na něj takhle zavolali. Nejistě šoupal nohama, protože opravdu netušil, kdo Georg a Gustav jsou, kromě toho, že jsou to Tomovi kamarádi, kteří se údajně „muchlovali“ minulou noc v klubu.
„Ehm, ahoj,“ řekl opatrně. „Ahoj, Tome!“ Dodal o něco sebevědoměji než předtím, jednoduše proto, že šlo o Toma.
„Ahoj, Bille,“ zabručel Tom a přinutil se k polovičnímu úsměvu. „Tohle je Georg… Gustav,“ pokračoval a při vyslovení jeho jména pokynul rukou i ke správné osobě.
„Co tady děláš, takhle úplně sám? Měl by ses přidat k Tomovi! Určitě by byl moc rád,“ ujistil Georg Billa, jeho hlas byl falešný a přehnaně nadšený.
Bill se tvářil skepticky, ačkoli jeho oči zářily jako vždycky, a Tom vypadal, jako by chtěl Georga uškrtit.
„A ty můžeš jít s Gustavem, že, Georgu?“ Odpověděl Tom stejným tónem a snažil se Georga zabít pohledem.
I když pod tím vším jen žertovali a dohadovali se kvůli hloupé výzvě, která byla důsledkem několika drinků navíc, pro pozorující oči (ty zmíněné oči patřily Billovi a do jisté míry i Gustavovi) Tom a Georg skutečně vypadali, jako by se hádali.
„Jo, to můžu.“ S tím Georg popadl Gustava za límec košile a začal ho táhnout ke správnému sálu.
„Měj se, Tome!“ Stihl ještě Gustav vykřiknout, než ho Georg vtáhl do dveří a jeho hlas přehlušil zvuk reklam, které se linuly z reproduktorů uvnitř.
Tom několikrát otevřel a zavřel pusu. A když mu konečně došlo, že jsou jeho přátelé pryč, otočil se na místě a našel Billa, jak se houpe na nohou a tváří se skepticky.
Zatímco se snažil najít slova, aby zjistil, co se to právě kurva stalo, Bill ho předběhl. „Co to sakra bylo?“ Zeptal se Bill skutečně zmateně, i když teď už vypadal uvolněněji, protože tu byl jen on a Tom. „Ty se s těma klukama fakt kamarádíš? Vypadal jsi fakt…“
„Jo, s těma klukama se skutečně přátelím. Jsou to moji nejlepší kámoši, abych byl přesnej.“ Tom zapomněl na kyblík s popcornem, který držel v podpaží. Nebo tak tomu alespoň bylo, dokud se Bill nenatáhl a nenabral si velkou hrst. Několik kousků mu propadlo mezi prsty a spadlo na Tomovy boty.
„Hups,“ uculil se a bezmyšlenkovitě si strčil celou hrst do pusy. „Takže jsme tu zůstali jen my dva, co? Čekal jsem na Andyho – vzpomínáš si na Andyho, že? – ale má skoro hodinu zpoždění, takže se asi hned tak neobjeví. Asi zapomněl nebo co.“
Tom bojoval se zoufalou touhou říct ne a utéct z kina, ale nakonec neochotně přikývl a kývl směrem k plátnu. „Jo, pojď. Za chvíli to začne.“
„Musíme si sedat vedle tvých kamarádů?“ Zeptal se Bill a znovu zabořil ruku do Tomova popcornu, když procházeli velkými dvojitými dveřmi. „Jsou tak trochu… Nevím, vypadají divně.“ Když Bill hlasitě žvýkal popcorn, zatvářil se ustaraně. „Nic ve zlým nebo tak!“ Dodal rychle, otřel si bradu od soli a zadíval se přes sedadla.
Dvě ruce zamávaly přímo na ně a Tom zasténal, chytil Billa za paži a táhl ho na opačnou stranu. Vybral třetí řadu odzadu a posadil se v domnění, že u filmu dostane dvouhodinovou pauzu. Možná pak bude připraven na další jisté mučení.
Bohužel Tom dvouhodinovou pauzu nedostal. Uběhla sotva hodina, než Billa akce a zabíjení přestalo bavit a začal Tomovi do ucha šeptat svoje postřehy.
„Podívej se na klobouk tý ženský,“ zašeptal, „zajímalo by mě, jak ti lidi za ní vidí. A kabát toho člověka vedle ní? To je jak něco ze sedmdesátých let.“
Z řady za nimi se ozvalo ostré „Pšššt!“ a Bill se rozhlédl, pozvedl obočí, a pak se otočil zpátky.
„Vypadá to, že se tví kamarádi dobře baví,“ pokračoval Bill, prohlížel si hlavy a většinou jen nahlas přemýšlel.
„Jo, jo, sleduj film,“ zamumlal Tom, mávl rukou směrem k Billovi a snažil se upoutat jeho pozornost.
„Ale vždyť je to blbost. Na můj vkus moc zabíjení a málo romantiky. Kdybych věděl, že chceš jít na tuhle kravinu, tak bych nešel. Nepůjdeme už?“
„To přesně udělejte, prosím!“ Zažertovala ta stejná osoba jako předtím.
„Myslím, že to je přesně ten správnej signál, Tome, pojď.“ Bill zatahal za jeden z Tomových dredů, vstal, vlezl do uličky a sešel po schodech ke dveřím, aniž by čekal na Tomův souhlas nebo případně odmítnutí. U dveří se zastavil a sledoval, jak si Tom promnul oči, a pak napodobil Billa, přičemž nechal na podlaze nyní prázdný kyblík od popcornu.
Když Tom strčil do dveří, Bill mu věnoval úsměv, a tak počkal, až se dveře zase zavřou, a teprve pak promluvil. „Bille, co to bylo? Kvůli tobě nás v podstatě vyhodili!“ Odfrkl si Tom a s Billem v patách spěchal k východu.
„Nudil jsem se,“ pokrčil Bill rameny. „Ale teď už ne. Kam jdeme?“
„No, já se ale nenudil. Díky, Bille. Vážně, díky.“
Billovo obočí se svraštilo nad sarkasmem, který cítil z Tomova hlasu, a trochu se stáhl. „Tome?“ Zeptal se opatrně. „Zlobíš se na mě? Promiň, já…“
Tom se zastavil a otočil se, až se ocitl tváří v tvář Billovi. Přes obličej mu spadala ofina, rysy měl zastíněné něčím, co Tomovi připadalo jako pocit viny, a rozpačitě si hrál s prsty. Zhluboka si povzdechl a uvolnil ramena z napjaté pozice, v níž se nacházel. „Nejsem naštvaný, jen… jen trochu otrávený. To je fuk. Stejně si myslím, že si ten člověk nepřál, abychom tam zůstali.“
Bill se pobaveně zachichotal a Tom se cítil o něco lépe. I když Bill drasticky změnil jeho plány, a to dost možná k horšímu, nemohl mu upřít, že se roztomile směje.
Zavrtěl hlavou. Bill? A roztomilý smích? Odehnal tu myšlenku a znovu se dal do chůze. Prošel velkými dveřmi a vyšel ven do chladného vánku.
„Okay,“ odpověděl Bill a jeho hlas byl stále nesmělý.
S nepříjemným pocitem v břiše, který mu říkal, že musí Billa rozveselit, jinak se bude celý den cítit provinile, se Tom navzdory svému přesvědčení rozhodl pokračovat v jejich vyražení si. „Takže kam půjdeme?“ Zeptal se a snažil se, aby jeho hlas zněl vesele, a zároveň to bylo dost přesvědčivé.
„To myslíš vážně?“ Billovy oči se rozzářily a jeho úsměv se ještě zvětšil. „Nevím, jak ty, ale já mám docela hlad.“
„I po tom všem popcornu?“ Pozvedl Tom obočí, když si vzpomněl, jak mu Bill hned po začátku filmu v podstatě ukradl kyblík s popcornem.
„Jo. Nenech se zmást tím, že jsem tak hubenej, Tome. Možná jsem hubenej, ale co se týká jídla, jsem skoro bezednej.“
Tom si nemohl pomoct a začal se smát, když se Bill začal šourat po chodníku. „Nedáme si něco k jídlu?“
„Jasně.“
Několik následujících minut strávili cestou po ulici k McDonaldu, kde si každý z nich něco objednal, a nakonec se posadili do jednoho ze zadních boxů.
Bill si nacpal do úst hranolky, volnou, nemastnou rukou si prohrábl vlasy a zadíval se na Toma. „Tohle je fajn,“ uvažoval a Tom přemýšlel, jestli to vlastně chtěl říct vůbec nahlas. „Každopádně to je lepší než ten pitomý krvák. Takový věci nemám rád.“
„Proč ne?“ Zeptal se Tom, než se zakousl do svého hamburgeru, jelikož když viděl, co si Bill objednal, zjistil, že má taky docela hlad.
„Není to můj styl. Jsem spíš beznadějný romantik. Naprosto klasickej gay, určitě víš, jak to myslím.“
Tom si odkašlal. „Oh. Jo, asi jo.“
Konverzace utichla, když jedli, a překvapivě nepříjemné ticho vyplňovaly jen zvuky upíjení mléčných koktejlů a šustění obalů. Bill dojedl dřív než Tom a popadl ubrousek, aby si otřel pusu, a zároveň si jím utřel i oranžovou podkladovou bázi z brady.
„Chceš ještě něco vědět?“ Zeptal se najednou a začal použitý ubrousek trhat na cáry, než proužky roztrhal na malé čtverečky.
Tom si otřel ze rtů kečup a překvapeně se na něj podíval. „O čem?“
„O mně. Myslím, že právě teď, teda myslím od toho filmu, to bylo poprvý, co jsi projevil zájem o něco, co se mě týká, tak jsem si říkal… Nikdy ses nezeptal.“
Tomův žaludek ještě o něco více ztěžkl a on věděl, že to není jídlem. Když před ním Bill seděl a mezi hbitými prsty trhal mastný ubrousek, poprvé se tvářil zranitelně, jako by chtěl udělat dojem. Obvyklá aura sebejistoty, která ho, jak Tom věděl, obklopovala, ustoupila do pozadí a Tom cítil nutkání mu nějakou otázku položit.
Chvíli o tom přemýšlel a žvýkal jeden jediný a už poněkud studený hranolek o něco déle, než bylo nutné.
„Tví rodiče vypadali… mile,“ začal opatrně a vzpomněl si na bolestné setkání před několika dny. „Pověz mi o nich.“ To bylo příjemné, veselé téma, ne?
„Oh,“ začal Bill, „technicky vzato, můj táta, kterého jsi potkal, není můj skutečný táta. Je to můj nevlastní táta.“ Bill začal sbírat čtverečky ubrousku a házel je na neuspořádanou hromádku. „Říkám mu prostě tati, protože je to jednodušší a on se tak vlastně i chová. Můj táta, můj skutečný táta, zemřel, když mi bylo sedm.“
Tom přestal žvýkat posledních pár zbývajících hranolků a překvapeně se nadechl. Tohle rozhodně nečekal. „Já… Je mi to vážně líto, Bille,“ řekl upřímně, ztěžka polkl a snažil se zabránit tomu, aby se nepozastavil nad Billovou otevřeností.
„Neomlouvej se. Není to tvoje vina. Není to ničí vina. Dostal rakovinu, bylo to nevyléčitelné, zemřel klidně ve spánku.“ Bill se odmlčel a usilovně přemýšlel. „Ale já věřím, že všechno se děje z nějakého důvodu, víš? Myslím, že je tam nahoře, právě teď mě pozoruje a nejspíš se směje tomu, jak jsem hloupý.“ Nervózně se zakřenil, upustil ubrousek a položil si ruce do klína. „Kdo ví, možná mě s tebou dokonce seznámil.“
Tom byl v tu chvíli překvapen.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
