autor: LittleMrsTom
O kapesníčcích a slzách
Andreas sebou na pohovce trhl, když ho hlasité bušení na domovní dveře vytrhlo ze spánku. Zamrkal a s hlasitým povzdechem se přinutil vstát, aby odemkl dveře.
Když je otevřel, v okamžiku měl v náručí Billa se zarudlýma očima plnýma slz.
„Bille?“ Zeptal se opatrně a zavřel nohou dveře, zatímco se mu zmítal na hrudi s rukama zaťatýma v pěst a pateticky do něj bušil, aniž by mu chtěl ublížit. To Andreas poznal. „Proč jsi tak vytočenej? Co se stalo?“
Bill těžce popotáhl a přitiskl si čelo na Andreasovo rameno. „Nejsem vytočenej,“ zakuckal se, „jsem naštvanej. Jsem neskutečně naštvanej! Tom je takovej zasranej bastard!“
V tu chvíli Andreas tiše vydechl, už tak nějak rozuměl, a přitáhl si Billa blíž k sobě, dokud se nepřestal bránit. Po krátké chvíli Bill ochabl a dovolil Andreasovi, aby ho odtáhl na pohovku, kde se schoulil k jeho boku a hlavu nechal opřenou o blonďákův biceps. Chvíli seděli mlčky. Bill se snažil uklidnit a zhluboka dýchal.
„Chceš si o tom promluvit?“ Promluvil nakonec Andreas a jemně svého nejlepšího přítele šťouchl, aby se ujistil, že neusnul.
Bill líně pokrčil rameny a dál nechal tvář zabořenou do Andyho mikiny. Kroutil se, aby se uvelebil, a roztřeseně vydechl.
„Bille, to já jsem tady ten tajnůstkář. No tak, řekni mi to,“ pokáral ho blonďák a znovu do Billa šťouchl, dokud neotočil hlavu a přes rameno se na něj nepodíval.
„Možná jsem udělal nějakou blbost,“ začal Bill rozpačitě a zablokoval nesouhlasný pohled, který mu Andreas věnoval. „Ale nebyla to moje chyba!“ Dodal a udeřil kamaráda loktem do boku. Ne tak silně, aby ho to bolelo, ale dost silně na to, aby dokázal, že mluví pravdu.
Když se Bill znovu uklidnil, Andreas si povzdechl a potlačil podráždění. „Řekneš mi k tomu víc, nebo ti to mám vyhláskovat?“
Bill otočil hlavu a přitiskl si tvář do měkkého tmavého materiálu Andreasovy mikiny, zasténal, a když začal mluvit, jeho hlas byl tichý, i když plný emocí. „No, víš, že mě Tom včera večer pozval na tu party…“
Andreas znepokojeně poslouchal, jak Bill vypráví příběh ze včerejší noci; trapas, alkohol, líbání a další. Jeho ruka zůstala obtočená kolem Billova pasu, druhou mu stíral slzy, které Billovi vytryskly z očí, i když nedokázal říct, jestli jsou z frustrace, nebo z opravdového rozrušení.
„… a pak jsem ho seřval a odešel,“ dokončil Bill. Popotáhl a otřel si nos o hřbet ruky. „Jak to mohl udělat?! Samozřejmě, že si to pamatoval,“ vykřikl Bill podrážděně a podíval se na Andyho velkýma, širokýma, vlhkýma očima, jako by hledal souhlas.
„Myslím, že ti ani nemusím říkat, co si myslím,“ řekl nakonec Andreas, natáhl se přes opěradlo pohovky a popadl ze stolku vedle ní kapesníky, pár jich podal Billovi a dalším pečlivě setřel z Billových tváří a očí zbytky líčidel, které mu tam ze včera zůstaly. „Jsem si jistej, že to dokážeš uhodnout, Billy.“
Když Bill mlčel, Andreas protočil očima a pokračoval.
„Musíš mu to říct, Bille,“ řekl Andreas a v jeho hlase nebyly vůbec žádné stopy pochybností. „Ten kluk z tebe udělal až moc velkýho blbečka a ty potřebuješ vědět, co ho kurva kouslo do prdele.“
Bill zasténal, potlačil chichotání a vyčerpaný a unavený ze všeho toho stresu se na svého nejlepšího přítele svalil. Věděl, že má Andreas pravdu v tom, co před chvílí řekl, ale ani zdaleka to nebylo to, co chtěl ze sebe dostat. Byl si jistý, že existuje něco, co mu Tom neřekl; proč taky by se člověk chvíli choval tak skvěle a vzápětí jako naprostý kretén.
Posunul se, podepřel se na jednom lokti, který zaryl do Andreasova stehna, a posadil se, ignoruje kamarádovo protestné zakňourání. „Víš co? Máš pravdu,“ zhluboka si povzdechl, popadl kapesník, vysmrkal se, a nakonec ho prudce hodil na zem. Vstal, založil si ruce na hrudi a pokýval hlavou. „Přesně to udělám!“
„Bille, tohle je nechutný. Zvedni ten posmrkanej kapesník,“ zasmál se Andreas a škádlivě odstrčil Billa i s jeho kostnatým loktem.
Bill to udělal a dopotácel se k zrcadlu visícímu na stěně, přičemž cestou hodil kapesník do odpadkového koše v rohu. Zastrčil si prameny za ucho a zalapal po dechu, když uviděl svou tvář. Přejel si rukou po obličeji, setřel si další zbytky make-upu a otočil se zpátky na Andyho.
„No,“ řekl, „půjdu, až nebudu vypadat tak uboze.“ Pak se odšoural zpátky k pohovce a svalil se Andreasovi na klín, připravený na druhé kolo mazlení.
***
Tom zasténal, když někdo začal bušit na Gustavovy dveře. Byl unavený, měl kocovinu a byl tak mimo, že sotva rozeznal levou od pravé. Gustav rychle otevřel, zamumlal pár slov, když návštěvník promluvil, brzy otevřel dveře ještě víc a pustil ho dovnitř.
Bill přeběhl místnost, zastavil se přímo před Tomem, čímž mu zabránil ve výhledu na televizi, která hrála tak potichu, že bylo víceméně zbytečné, aby byla vůbec zapnutá. Zhluboka se nadechl, založil si ruce na hrudi a nakrčil obočí.
„Co?“ Zabručel Tom, schoval si obličej do dlaní a opřel si hlavu o opěradlo pohovky.
„Chci vědět, proč jsi takovej idiot,“ řekl Bill pevně a přešel rovnou k věci. Vystrčil bok a našpulil rty. „Chci vědět, proč jsi byl ten první večer tak milej, a pak ses začal chovat jako úplnej idiot. Neodejdu, dokud mi to neřekneš.“ Bill jednou přikývl, čímž dokončil svůj proslov a dal Tomovi najevo, že to myslí naprosto vážně.
Tom se na něj podíval skelnýma očima, trochu se posadil a intenzivně na něj zíral. „Já za to nemůžu,“ odpověděl Tom vyčítavě a Bill se ušklíbl. „To ty, jednou jsi normální, a pak zase šílenej, že tě nedávám.“
„Kecy. Já vím, že v tom něco je, nemůžeš být tak… uh,“ dokončil Bill, aniž by dokázal přijít na slovo, které by to vystihovalo.
„Vážně to chceš vědět?“ Zeptal se ho Tom a narovnal se.
Když Bill přikývl, Tom byl rozpolcený. Konfrontace, kterou v sobě Billův hlas skrýval, ho nutila říct mu to. Všechno bylo náhlé a rychlé a jeho unavený mozek to nepobíral, ale hlásek v jeho hlavě byl otravný a nitky v jeho srdci se rozbíhaly na všechny strany.
„Takže?“ Bill poklepal nohou o podlahu, čelist měl pevně sevřenou a vypadal jako statečnost sama. To Tomovi dodalo dost odvahy na to, aby se rozhodl.
„Byla to sázka,“ řekl a překvapilo ho, že se mu hlas netřásl stejně jako ta rudá věc v hrudním koši. „Tu noc v klubu jsme hráli na úkoly. Proto jsem tě pozval na rande. Byl jsi sexy, kurva, pořád jsi,“ polkl. „Vypadal jsi sexy, zábavně, všechny tyhle blbosti. Ale pak jsme šli ven a ty jsi byl šílenej!“
Bill měl pocit, jako by dostal facku. Oči ho začaly strašně pálit a on bojoval s nutkáním kousnout se do rtu; nikdy by nedovolil, aby před Tomem vypadal jako slaboch. „Ale na tom večírku…“ naléhal dál a v duchu zaklel, když se mu roztřásl hlas.
„Byl jsem opilej,“ řekl Tom a naklonil se na pohovce dopředu. „Ty jsi byl taky opilej. Já byl nadrženej a ty jsi byl… tam.“ Tom se zarazil a zmlkl, neschopen říct cokoli dalšího. Ztěžka vydechl, svalil se do polštářů na pohovce a rukama si znovu zakryl oči.
„Takže takhle to je.“ Billovi sklouzly ruce z hrudníku a zůstaly mu viset podél boků. Cítil, jak se mu začíná třást spodní ret. „Díky, žes mi to řekl,“ přinutil se říct a otočil se zpátky ke dveřím. „Já-já už musím jít.“ Když se dveře zabouchly a již podruhé opustil Toma, aby zamířil znovu za Andreasem, ten zvuk se Tomovi rozlehl hlavou a málem ho přivedl k šílenství.
„Do prdele,“ zamumlal. „Kurva, kurva, kurva.“ Najednou mu hrudník připadal stejně těžký jako hlava, srdce mu nepravidelně tlouklo a on chtěl pryč z Gustavova domu. Georga napůl vynesli nahoru a hodili ho do vany, aby se „sakra probral“ a on, Gustav a Tom, se mohli jít později poflakovat ven. Sténání a následný zvuk zapnuté sprchy dal ostatním dvěma najevo, že nezemřel.
Jak tak seděl a v hlavě mu zběsile létala všechna Billova slova, začaly se mu do popředí tlačit záblesky z jejich společných chvil. Vzpomněl si na nejistý úsměv, který mu Bill věnoval při jejich prvním setkání, na výraz čisté lehkosti, když Toma představoval svým rodičům. Vzpomněl si na oblečení, které měl Bill na sobě na jejich prvním a jediném rande, a dokázal popsat každý rys toho, jak Bill vypadal na party; jak se jeho lesk na rtech třpytil proti světlům a jak chutnal po jahodách…
Tom zavrčel, když se zvedl z pohovky, vyhnal z hlavy všechny ty představy a lehce zavrávoral, když se ploužil kolem a hledal své boty a mikinu. Když se natahoval pro tenisky, narazil do zdi a hlasitě vykřikl „Kurva!“, což upoutalo pozornost jeho přátel, kteří scházeli po schodech dolů.
„Tome?“ Zeptal se Georg hlasem zastřeným zbytkem kocoviny. „Kam jdeš?“
„Musím jít,“ odpověděl a strčil nohy do bot, aniž by se obtěžoval zavázat si tkaničky.
„Ale máme jít ven! Tome…“
„Potom,“ přerušil ho Tom, vypochodoval ze dveří a zamířil domů.
***
„Tome, tady Georg, volám ti už po tisící. Zvedni ten zatracenej telefon, ty idiote.“
„Tome, tady Georg, zvedni to!“
„Tome, tady tentokrát Gustav, kde jsi, člověče? Zavolej nám.“
Tom zmáčkl tlačítko delete, čímž vymazal všechny zprávy na mobilu, než ho hodil na zem, aniž by se staral, kde skončí. Přitiskl si obličej zpátky do polštáře a zasténal, když uslyšel, jak přístroj na podlaze znovu zavibroval. Jeho přátelé se mu snažili dovolat už tři dny, ale on je všechny ignoroval. V tuhle chvíli chtěl mluvit jen s jedním člověkem, a ten už s ním pravděpodobně nikdy mluvit nebude.
Hlava mu pulzovala v důsledku příliš dlouhého spánku, protože to bylo jediné, co dělal. Poslední tři dny strávil zalezlý ve svém pokoji a vycházel, jen když hrozilo, že jeho močový měchýř praskne, nebo když mu začalo kručet v břiše, a i tehdy se snažil ujistit, že jsou jeho rodiče pryč nebo v posteli, když se odvážil vyjít ven. Podařilo se mu na dva dny uvolnit ze školy, jelikož tvrdil, že je nemocný, ale ve skutečnosti nelhal.
Opravdu se cítil nemocný, jen ne v tom smyslu, že by mu bylo špatně. Jeho svědomí pracovalo o sto šest a bylo mu špatně z pocitu viny; žaludek se mu zvedal, kdykoli si vzpomněl na to, co se stalo, a proti jeho vůli se k němu rozhodl přidat i klín.
Zrovna když si uvědomil, že jeho telefon přestal vibrovat, začal znovu na podlaze bzučet. Měl chuť ho vyhodit z okna, kdyby to ovšem neznamenalo, že by pak pro něj musel jít.
Předstíral, že neví, proč se tak cítí. Upíral si právo myslet, protože když o tom přemýšlel, bolelo ho to. Už jen to, jak jméno „Bill“ znělo, stačilo k tomu, aby si skoro vyškrábal oči, jen aby neplakal, protože Tom Kaulitz nikdy nebrečel a Tom Kaulitz rozhodně nikdy nebrečel kvůli klukům. Zvlášť ne kvůli otravným, upovídaným, sexy klukům, kteří se jmenovali Bill Trümper.
Tom spolkl knedlík v krku, znovu zavřel oči a snažil se přinutit znovu usnout. Nebyl unavený, jen ztuhlý z toho, že se poslední tři dny moc nehýbal, ale právě když upadal do bezvědomí, bzučení telefonu ho frustrovalo natolik, že mu z oka vytryskla osamělá slza. Kutálela se mu po tváři a skanula na polštář.
Teprve když se k první slze přidala druhá a rozbila se o červenou látku povlaku, uvědomil si, že se musí svým pocitům postavit čelem. Pálily, jako kdyby se ponořil do ledově chladného a ostrého oceánu, a tak jim dal volný průběh a nechal je stékat po svých tvářích.
Tome Kaulitzi, pomyslel si a zabořil tvář do polštáře, jsi zamilovanej.
autor: LittleMrsTom
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
