autor: Nephilim
I came to party
You came to party
So why don’t we party together?
Bill měl pocit, že je v porovnání s ostatními lidmi příliš nehybný. Nejspíš to souviselo s tím, že od chvíle, kdy se dostal dovnitř, trčel na koženém gauči, zatímco všichni ostatní dováděli na tanečním parketu. Ve skutečnosti si však nebyl úplně jistý, jestli chce být uprostřed té změti zpocených, nestydatých těl – alespoň ne bez dobrého důvodu.
Znuděně si povzdechl a vypil další nudný drink toho stejně nudného večera. Alkohol začínal účinkovat, ale stále to bylo příliš málo na to, aby zapomněl na nudu a začal být bláznivě veselý. Stále mu vrtalo hlavou, proč souhlasil s tím, že Andrease doprovodí na ten pitomý večírek, nebo co to bylo. Nehodil se na tyto živočišné, ohlušující večírky. House ani nebyl jeho oblíbený styl hudby. Možná se nechal přesvědčit prostým faktem, že šlo o večírek pořádaný speciálně pro homosexuály a bisexuály. Ten podnik byl pořádáním takových tematických večírků proslulý. A vždycky se mu podařilo udělat s takovými věcmi velký rozruch.
Andreas do úmoru naléhal, aby tam šel, a snažil se ho přesvědčit, že i on by si mohl najít nějakého milého člověka, se kterým by se mohl bavit, místo aby pořád seděl doma a stěžoval si, jak ho svět nedokáže úplně ocenit.
Trochu zbystřil a jen díky štěstí zahlédl blonďatou hlavu svého nejlepšího přítele. Byl ve společnosti nějakého kluka a vypadalo to, že s ním velmi nadšeně tančí. Bill se usmál: alespoň jeden z nich dosáhl cíle večera.
Překřížil své dlouhé nohy v džínách a objednal si další drink. Toužil si nechat odpálit mozek z hlavy, takže by možná někomu dovolil, aby ho ošukal. Při té myšlence nakrčil nos. V tu chvíli už to neznělo tak lákavě, jako když ho to poprvé před půlhodinou napadlo. Že by ho alkohol přiváděl k rozumu, místo aby ho otupoval?
Když dostal svůj drink, na jeden zátah ho vypil, a hned si objednal další. Cítil se k nezastavení a už o něco veselejší. Začalo to fungovat.
„Ahoj?“ Zaslechl najednou hlas, který na něj promluvil. Otočil se za ním a spatřil chlapce, který se na něj usmíval. „Je to místo volné?“
Bill zíral na prázdné místo na malém gauči vedle sebe, jako by nevěděl, k čemu tam ten kus gauče je. Rozhodně začínal být otupělý. Pomalu přikývl a hlavou mu na okamžik bleskla logická myšlenka: když jsou všechna místa prázdná, protože všichni tancují, proč si ten kluk chce sednout vedle něj?
Chlapec si sedl vedle něj a natáhl k němu ruku. „Tom, těší mě.“
Bill mu s ní potřásl a předstíral zaujatý úsměv. „Bill,“ bylo vše, co řekl.
„Tebe netěší?“ Zeptal se ho s úsměvem a černovlásek v tu chvíli nechápal. Pak si uvědomil, že naráží na to, že neřekl „těší mě“, a chtěl to napravit, když druhý vyprskl smíchy. „Promiň, nechtěl jsem tě… rozhodit,“ omluvil se, když se přestal smát.
Bill se jen usmál a znovu se zadíval na taneční parket.
„Jak to, že tu jsi úplně sám?“ Zaútočil chlapec znovu.
Bill se k němu znovu otočil a zjistil, že je mu blíž, než by mu jeho čistá mysl dovolila. Ale slovo „čistá“ se na jeho stav v tu chvíli vůbec nehodilo.
„Ehm…“
Když se nad jeho větou zamyslel, rozhodně zněla jako viditelný pokus o flirt, který by každý jiný hned použil, ale když ji řekl ten chlapec, znělo to jinak.
Bill se zahleděl do jeho hnědých očí a okamžitě se rozhodl, že mu může věřit.
„Řekněme, že… tyhle věci… nejsou moc pro mě.“
Chápavě se usmál a Bill si všiml smyslného piercingu v koutku jeho spodního rtu.
„Oh, rozumím! Vytáhli tě sem, co?“
Bill přikývl: „Tebe taky?“
„Jo,“ poplácal se rukama po kolenou a přejel pohledem po místnosti. „Dá se říct, že to byla laskavost příteli.“
„U mě to samý,“ souhlasil Bill, přikývl a dál si ho prohlížel.
Měl dlouhé dredy, které musely být blonďaté, hnědé nebo něco mezi tím, i když se to při té troše světla – a to barevného – nedalo poznat. Jeho profil byl sladký a mužný zároveň: dlouhé, téměř holčičí řasy – a Bill si uvědomil, že je opravdu příliš blízko, protože je dokázal velmi dobře spočítat – kulatý nos, který vypadal skoro jako křupka k nakousnutí, plné, vyzývavé rty. Byl to hezký kluk, škoda, že svoje tělo schovával pod tím obrovským oblečením.
… I když mu zatraceně slušelo.
„No… přišel jsi na večírek, já taky… tak co se pobavit společně?“ Navrhl dredař a rty mu zkroutil šibalský úsměv.
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Bill a lehce se zapletl ve svých slovech. Vypil dost drinků, a teď se cítil lehce a bezstarostně. Nejraději by tam prostě zůstal a už se nikdy nehýbal.
„Pojďme si zatančit.“
Tom se okamžitě zvedl, vytáhl ho na nohy a vzal ho za ruku. Bill nedokázal odolat, a možná ani nechtěl, a tak se nechal vtáhnout doprostřed té vřavy a mrkal častěji, než bylo nutné.
Tom ho vzal za boky, nedbaje na to, co na to černovlásek řekne, a tomu to bylo jedno. Nejdřív stál na místě a nevěděl, co má dělat, pak se rozhlédl a usoudil, že když se všichni dobře baví, nevidí důvod, proč by se nemohl bavit i on.
„Tak co? Nechceš tancovat?“ Zeptal se Tom hlasitě, když se snažil překřičet ohlušující hudbu. Píseň, která v tu chvíli hrála, byla rozhodně lepší než ty předchozí – alespoň se v ní zpívalo.
I came to party
You came to party
So why don’t we party together?
Bill začal pohybovat hlavou do rytmu hudby, nechal se jí unášet a tančil s Tomem. Bezostyšně se o něj otíral jako všichni ti lidé, kterými ještě před pár minutami ze stejného důvodu pohrdal. Dredař vypadal, že ho jeho počínání víc než těší, naklonil se ještě blíž a přitiskl svou hruď na Billova záda.
„Jsi strašně sexy,“ zašeptal mu svádivě do ucha a nemusel to černovláskovi říkat dvakrát, aby to pochopil. Přitiskl se k němu, zasténal a pomyslel si, že si druhý den nebude nejspíš nic pamatovat a že možná právě proto se může takhle chovat.
Dredař ho znovu chytil za boky, přitiskl si ho k sobě a občas mu zasténal do ucha. Bill ucítil na krku jeho horký dech a po celém těle mu z toho přeběhl mráz. Bylo úžasné, jak na něj ten chlapec působil. Takový pocit ještě s nikým nezažil.
Tom se najednou cítil příliš frustrovaný na to, aby takhle pokračoval, a tak ho otočil, přitiskl si ho k sobě a vdechoval jeho vůni. Bylo to jako afrodiziakum, a tak se dál otíral nosem o jeho tvář a krk a Bill mu vycházel vstříc tím, že nakláněl hlavu, aby mu dal lepší přístup. Cítil se strašně sebevědomě a skutečnost, že Tomovy ruce ještě nezajely do jeho spodního prádla, mu každopádně dávala o důvod víc myslet si, že ten dredař je dobrý chlap.
Ještě chvíli tančili, alespoň do chvíle, než je oba začalo něco nepříjemně tlačit do džínů, což dredaře přimělo přestat.
„Pojďme odsud,“ zašeptal mu ztěžka do ucha.
Bill k němu vzhlédl, bezděčně svraštil obočí a uviděl, jak před ním lapá po dechu a lehce se potí.
„Kam?“
Tom to musel brát jako „jo, dobře“, protože ho nenechal ani dokončit větu a odtáhl ho z parketu a pak z místnosti.
Na toalety.
Bill už předtím ničemu nerozuměl, a tak se nechal tiše přitisknout k bílému mramoru toalet a lehce se zasmál, aniž by věděl proč.
Tom se také zasmál, opilý nebo možná jen šťastný.
„Bože, jsem úplně zpocenej!“ Vykřikl pobaveně a Bill se k němu naklonil a zabořil hlavu do jeho krku.
„Mmm, líbí se mi to…“
„Co?“
„Tvoje vůně, mmh…“ otřel se nosem o dredařovu horkou kůži, a pak ho nahradil rty.
Zanechal sérii drobných, cudných polibků, které začínaly na jeho čelisti a věnovaly se zejména jeho smyslnému ohryzku. Tomovi se to zřejmě velmi líbilo, položil mu ruku na zátylek a přitiskl si ho k sobě. Bill se škodolibě usmál, roztáhl rty a hladkým, vlhkým jazykem přejel po chlapcově lesklé kůži. Naléhavě olízl jedno místečko, pravděpodobně krční tepnu, protože zřetelně slyšel tlukot Tomova srdce. A tlouklo rychle, stejně jako to jeho.
Odtáhl se od něj a upřel na něj zářící oči plné chtíče. Tom se na něj díval stejně zářícíma očima a Bill dychtivě přivítal jeho rty na svých, když se k němu přiblížily. Tvrdě ho přitáhl k sobě a stiskl ho, jako by si chtěl nárokovat majetek, který nebyl jeho. Nebo možná byl, alespoň pro tuto noc.
Dredař rukama sklouzl k jeho bokům, ale tentokrát mu je stiskl pod tričkem a Bill zasténal a slastně se v jeho náručí prohnul. Dredařův jazyk byl teplý a měkký a vášnivě zkoumal jeho ústa, zatímco jeho lehce mozolnaté prsty mu vysílaly záchvěvy přímo do slabin, které už tak byly napjaté, až to bolelo.
Znovu zatlačil svoje boky proti jeho, aby našel úlevu, ale tentokrát jeho přírazy vyslaly jasný signál.
A Tom ho zachytil.
Aniž by se odtáhl od jeho rtů, zatáhl ho do jedné z kabinek, prudce zavřel dveře a přitiskl ho ke zdi.
S neuvěřitelným spěchem si navzájem rozepnuli opasky a Tom neváhal a stáhl mu džíny i boxerky, a pak ze sebe shodil i svoje, než ho zvedl a přitiskl ke zdi. Bill zasténal a objal ho rukama kolem krku, přitáhl si ho k sobě a cítil se při tom nesmírně nestydatě a děvkoidně.
Světlo v kabince bylo tlumené a černovlásek zavřel oči, spokojeně poslouchal Tomovo rychlé, namáhavé dýchání a nemohl uvěřit, že se chystá oddat úplně cizímu člověku.
Věděl, že Tom není dost při smyslech, aby přemýšlel o přípravě, a tak se natáhl a začal pracovat na jeho erekci, aby ho alespoň trochu zvlhčil a usnadnil mu vstup.
Dredař si opřel hlavu o jeho rameno a ztěžka oddechoval, když jeho vzrušení rostlo.
Bill se usmál, pustil jeho penis, opřel si hlavu o zeď a čekal.
Tom si poupravil Billa ve svém náručí a ujistil se, že ho může dostatečně podepřít, než přitiskl svůj penis na jeho již tak vlhký otvor. Uklidnil se a pomalu zatlačil, až špička vnikla dovnitř.
A právě tehdy se Billa zmocnilo něco, co bylo mnohem víc než vzrušení a zmatek způsobené alkoholem.
Strach. A stud.
Okamžitě se jeho mysl rozjasnila natolik, že si uvědomil, že je opravdu zavřený v kabince s klukem, kterého nikdy předtím neviděl, a že ho čeká šukačka jako každou jinou obyčejnou děvku. Jeho, který vždy čekal na pravou lásku.
„N-ne, počkej…“ vykoktal v panice, když už cítil Tomovu přítomnost v sobě. Zasténal bolestí a zatnul svaly, aby do něj nemohl vniknout celý.
Chlapec zmateně zamrkal, ale rychle se stáhl, položil Billa na zem a podepřel ho. „Hej… co se děje?“
Bill lehce vzlykl a spolkl obrovský knedlík. „Já… já nemůžu… promiň…“
Navzdory tomu, co očekával, na něj Tom nekřičel ani si ho nevzal násilím. Usmál se na něj, pomohl mu obléknout se, a pak ho objal.
„To je v pohodě… Chápu to…“
Bill se k němu přitulil, i když si nebyl jistý, jestli je to správné, a vzpomněl si, že je dredař nejspíš stále vzrušený. Jeho už vzrušení zcela přešlo, když ho ovládl strach, ale možná Tom…
„Já-já… mo-mohl bych… možná bych pro tebe mohl něco udělat…“ vykoktal nejistě, ale dredař okamžitě zavrtěl hlavou a pohladil ho. „To je dobrý, už se z toho dostávám…“ zasmál se. „Řekněme, že když se naruší atmosféra, jde to samo…“
Bill vděčně přikývl. „Vrátíme se tam?“
„Co takhle… že bysme šli ven? Potřebuju na vzduch…“
Společně opustili bar a Tom zůstal po jeho boku, aby si popovídali. Nezdálo se, že by se kvůli tomu, co se předtím stalo, zlobil, a jen se snažil, aby se Bill, který se zjevně styděl za to, jak se zachoval, cítil v pohodě.
„Já… nejsem… nejsem vždycky takový…“ snažil se zdůraznit, aniž by se mu podíval do tváře.
Tom se usmál. „Já vím, to se pozná. Obvykle tyhle věci taky nedělám, ale s tebou… nevím, rozuměl jsem si s tebou líp než s kýmkoli jiným.“
„Já taky!“ Vykřikl Bill, šťastný, že ten chlapec cítí totéž, co on.
Dlouho si povídali o všem možném – o práci, o dětství, o zálibách, o koníčcích.
Bill si s Tomem velmi dobře rozuměl a říkal si, že se nemýlil, když ho považoval za milého kluka.
Oba se prostě nechali až příliš unést, a teď už to Billovi ani nepřipadalo tak skandální. Přemýšlel, zda neudělal chybu, když ho odmítl. Tom vypadal jako jeho ideální typ.
Dredař se mu přiznal, že je bisexuál – stejně jako Bill – že to zjistil teprve před rokem a že si uvědomil, že být s muži je snazší než se ženami. Bill souhlasil se vším, co mu řekl, a přál si, aby jejich konverzace nikdy neskončila, ale pak mu najednou zazvonil mobil.
„To je Andy, můj kamarád,“ vysvětlil rychle, než hovor přijal. Andreas mu řekl, že ho hledá, a Bill se musel vrátit, aby ho uklidnil.
„Budu spěchat!“ Ujistil dredaře těsně předtím, než zmizel v klubu.
Našel Andrease s jeho novým objevem, milým a roztomilým chlapcem jménem Georg, který měl dlouhé vlasy a taky kupu svalů.
Bill mu nadšeně vysvětlil, že si povídal s klukem, kterého před chvílí potkal, a Andreas byl tou zprávou nadšen, ale protože už bylo hodně pozdě, navrhl mu, že by měli jít domů.
Po rozloučení s Georgem vyšli z klubu a Billovo zklamání bylo nepopsatelné, když zjistil, že Tom už tam není. Byl pryč a Bill ani nevěděl, kde bydlí ani neměl jeho číslo. Neznal ani jeho příjmení, takže ho nemohl vyhledat v seznamu.
Celou cestu domů odmítal s Andreasem mluvit.
***
Bill si povzdechl a přitiskl si polštář k obličeji.
Od toho večírku uplynuly tři dny a on stále nedokázal myslet na nic jiného než na Toma. Nikdy by si nemyslel, že na něj dredař udělá takový dojem, ale zjevně mu propadl.
Nejvíce ho mrzelo, že nevěděl, jak ho vystopovat, a čím dál víc litoval, že ho odmítl. Byl si jistý, že kdyby ho ještě někdy našel, rovnou by se na něj vrhl.
Tom byl první kluk, který ho za poslední měsíce zaujal, a Bill měl nepříjemný pocit, že se zamiloval. Ne nepříjemný kvůli sobě, ale proto, že ho nemohl najít.
Nebylo cesty zpět.
Zkoušel se tam vrátit a zeptat se například barmana, jestli si nepamatuje vysokého, pohledného kluka s dredy – kterého by si jistě musel všimnout – a kšiltovkou, ale nic nezjistil. Dokonce byl v pokušení dodat „a líbá jako Bůh“, ale uvědomil si, že to by mu moc nepomohlo.
Andreas mu slíbil, že mu pomůže, protože když už jeho nejlepší přítel ztratil hlavu, nemohl to nechat jen tak být.
Bill si však nebyl vůbec jistý, zda by ho dokázal najít, aniž by ho viděl. Popsal ho poměrně přesně, ale rozhodně to nestačilo.
Schoulil se na posteli, dotkl se svých rtů a vzpomněl si na vášnivé polibky, které si té noci s dredařem vyměnili. Bože, jak moc mu to chybělo.
***
„Kurva, nechápu, že si ho nikdo nevšiml!“ Vyhrkl Andreas nervózně a praštil rukama do stolu.
Bill s povzdechem zamíchal brčkem ve své limonádě. Udělal dobře, že nic neočekával.
„Zapomeň na to…“
„Ne, ne a NE! Líbil se ti a my ho znovu najdeme! Sakra, když už jsi jednou takhle ztratil hlavu, nemůžu to takhle nechat!“
„Andy, nikdy ho nenajdeme… Tu noc tam byla spousta lidí…“ zamumlal Bill zničeně.
„No a? Podle toho, jak jsi ho popsal, musel vyčnívat! Takže vážně začínám věřit, že to byl duch nebo tak něco, když ho nikdo neviděl.“
„Bylo to až příliš skutečný,“ vydechl Bill a při vzpomínce na to, co dělali, se začervenal.
„Panebože, ty se červenáš! Tohle je vážný, kámo!“ Ušklíbl se blonďák a usrkl coly.
„Drž hubu,“ zamumlal černovlásek a snažil se schovat za svými vlasy.
Andreas se dál chichotal, dokud jeho pozornost neupoutalo něco za Billovými zády a jeho oči se nerozzářily.
„Geo!“ Vykřikl více než šťastně, když se dlouhovlasý chlapec posadil vedle něj a vtiskl mu polibek na rty.
Bill jim záviděl. I on chtěl, aby Tom najednou přišel, sedl si vedle něj a políbil ho. Opravdu toho chtěl tak moc?
„Co se tady děje? Jak tak koukám, vidím nějaký protáhlý obličej,“ řekl Georg a přesunul pohled z Billa na Andrease.
„Eh, malý Billy se nám pěkně zakoukal,“ vysvětlil Andreas s úsměvem a přitulil se ke svému příteli.
„Vážně? A co je na tom tak smutnýho?“
„Je to kluk, kterého potkal na večírku, takže neví, jak ho najít.“
„Jéé, tak to je mi líto,“ řekl Georg a podíval se na Billa s upřímnou lítostí.
Bill rezignovaně pokrčil rameny. „Už jsem se ho snažil hledat, ale nikdo si ho nepamatuje… Vím jen, že se jmenuje Tom a má dlouhý dredy, které…“
„Tom?“ Přerušil ho Georg a zvedl obočí. „Říkal jsi Tom?“
Bill se na něj podíval a opakoval si, aby si nic nenamlouval. „Jo… říkal jsem, že má dlouhý tmavě blond dredy… a obléká se jako hiphoper…“
„Toho já znám!“ Vyhrkl Georg s úsměvem. „Teda ne osobně, řekněme, že je to kamarád mýho kamaráda.“
Billovo srdce začalo bít rychleji. „Vážně?“ Zeptal se s nadějí.
Georg přikývl a byl rád, že je užitečný. „Nevím, jestli znáš Gustava, jednoho z DJ, co hráli na večírku. Tom je jeho přítel a myslím, že Gustav by ti ho mohl pomoct najít.“ Zašátral v kapse a vytáhl mobil. „Mám jeho číslo, chceš ho?“
Bill nevěřil vlastním uším, tohle bylo až příliš velké štěstí.
„Jo!“
***
Gustav byl velmi milý člověk, který ani na okamžik neváhal Billovi pomoct. Chvíli spolu mluvili po telefonu a Bill mu vysvětlil situaci. Gustav mu dal Tomovo číslo a adresu domů a popřál mu hodně štěstí. Dodal také něco o tom, že Tom je v posledních dnech trochu smutný, ale Bill se neodvažoval doufat, že je to kvůli němu.
Teď když stál na prahu Kaulitzova domu – tak se dredař jmenoval – jelikož rozhovor po telefonu mu připadal příliš neosobní, cítil, jak jeho odvaha pomalu mizí. Koneckonců, Tom odešel a nechal ho tam, takže možná ani tolik netoužil po tom, aby se znovu viděli. Možná ho zklamání z té noci opravdu naštvalo a rozhodl se, že Bill je na jeho vkus až moc velký slaboch.
„Do prdele, Bille, jsi tady, tak se prober a běž si s ním promluvit,“ řekl si a snažil se povzbudit.
Natáhl ruku a zazvonil na zvonek u dveří.
Během několika vteřin, které Tomovi trvalo, než otevřel dveře, už Bill vymyslel nejméně deset dobrých výmluv, aby mohl odtamtud vypadnout, protože stejně zapomněl všechno, co chtěl dredařovi říct.
„Kdo…“ vyhrkl blonďák, než poznal postavu ve dveřích. Srdce mu začalo bít rychleji. „… Bille…“ zašeptal překvapeně a neuvěřitelně šťastně.
Černovláskovo srdce udělalo kotrmelec. Pamatoval si ho! Bez dalšího přemýšlení se mu vrhl do náruče a objal ho tak pevně, jak jen to šlo.
„Tome…!“
Dredař byl zmatený, ale objetí mu opětoval. Billovi se chtělo plakat, protože ho konečně zase našel, ale nejdřív se musel ujistit, že je vítaný. Odtáhl se od něj natolik, aby se mu mohl podívat do očí, a snažil se nemyslet si, že to, co vidí v Tomových očích, vypadá jako štěstí.
„Proč… proč jsi odešel?“ Začal rozrušeně. „Nevěděl jsem, jak tě najít, nevěděl jsem, kde tě mám vůbec hledat, a pak jsem si myslel, že už mě nechceš vidět, protože jsem couvnul, a pak mi Georg řekl o Gustavovi, a pak…“
Tom mu položil prst na rty. „Jen klid,“ uchechtl se. „Když jsi šel dovnitř, chtěl jsem na tebe počkat, ale pak vyšel Gustav, protože už musel domů, a požádal mě, abych ho doprovodil… a upřímně řečeno, když ses nevracel, myslel jsem, že je to záminka, kterou ses mě chtěl zbavit… Myslel jsem… že se zlobíš za to, co jsem se chystal udělat.“
Bill rázně zavrtěl hlavou. „Celej týden jsem tě hledal! Já… Tome, myslím, že… že tě mám rád.“
Tomova tvář se rozzářila. „Taky tě mám rád… ale nevěděl jsem, jak ti to říct. Taky jsem tě hledal, ale nikdo nic nevěděl.“
To, co Tom řekl, Billovi stačilo k tomu, aby skoro hyperventiloval.
„Můžeme… si vyjít na rande?“ Zeptal se rozpačitě a úplně se od něj odtáhl. Bože, on se na něj opravdu vrhl jako zoufalec.
Tom ho vzal za ruku a propletl své prsty s jeho. „Jasně, ale jestli mě hned teď neobejmeš, budu si myslet, že mě nechceš,“ vysvětlil s úsměvem.
Bill k němu opět zvedl své velké oči a usmál se, když viděl Tomův výraz. Znovu se mu vrhl do náruče, ale tentokrát se jejich rty k sobě přitiskly.
Tom ho objal kolem pasu a vtáhl ho dovnitř domu a zavřel dveře.
Na ten večírek budou jistě dlouho vzpomínat.
I came to party
You came to party
So why don’t we party together?
autor: Nephilim
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
