autor: Exklusiv
Zpověď
Tom měl zpočátku problém neslídit. Vybral si jen místečko s kosmetikou a šperky rozházenými na vrcholu toaletního stolku s odůvodněním, že kdyby Ještěrka měl co skrývat, nebylo by to na očích. Našel několik opravdu nádherných náhrdelníků a prstenů, u nichž měl podezření, že jsou v nich skutečné drahokamy, a ty nejpodivnější barvy líčidel.
Ještě několik minut se rozhlížel po maringotce, a přitom si pro sebe pobrukoval. Byla tu spousta fotek a hodně z nich bylo s cirkusovými umělci. Vypadali jako rodina. Tom se musel usmát.
Byla tam jedna fotka, která Toma překvapila. Byl na ní Ještěrka, Dáma a několik dalších lidí. Všichni měli komicky vyplazené jazyky, až na Ještěrku, který se jen šklebil. Nedokázal pochopit, proč se on rozhodl jazyk nevypláznout, když to byl zjevně záměr obrázku. Tom se rozhodl, že se zeptá, až se Ještěrka vrátí.
Tom narazil na mp3 přehrávač připojený k reproduktorům. Usoudil, že ho to zabaví lépe než jeho broukání, a tak se v něm přehrabával a hledal písničku, která by se mu líbila. Zdálo se, že ho nic nezaujalo, a tak se prostě rozhodl pro nějaké techno a doufal, že to bude v pohodě. Tom musel uznat, že to nebylo tak špatné.
Pak vzal knihu, kterou Ještěrka četl, a posadil se na židli. Přední strana knihy byla převážně zeleno-černá, stejně jako ostatní věci, které Ještěrka vlastnil, a velkými zelenými písmeny na ní stálo House. Tom se zaradoval; poznal tu knihu a chtěl si ji přečíst.
Jaké štěstí. Pohodlně se usadil, otevřel knihu a četl, zatímco z reproduktorů tiše hrála hudba.
Byl asi ve čtvrtině knihy, když se rozrazily dveře přívěsu. Hlasitý smích zasáhl Tomovy uši a on zavřel knihu a poslouchal.
„Oh, drž hubu, Lauro, nezakřikni to!“
„Oh, oh oh, oh, jako by sis ho nechal proklouznout mezi prsty. Jak je to dlouho?“
„Panebože, drž už kurva hubu. Nepřipomínej mi to.“
„Přiznej si to, Bille. Uděláš to. I kdybys cítil sebemenší výčitky svědomí, což nikdy necítíš, říkám, že do toho stejně půjdeš na plno.“
„To je fakt. Znáš mě až příliš dobře.“
„No, taky jsi můj mazlíček.“
Oba se zasmáli. „Uvidíme se ráno, Bille.“
„Dobrou noc, Lauro.“
Políbili se na tváře a Ještěrka vešel do přívěsu a protáhl se. Tom se na něj podíval.
„Tvoje jméno je Bill?“
Ještěrka se na něj podíval a hluboce se uklonil. „Bill Kaulitz, k vašim službám. A ty se jmenuješ jak?“
„Tom. Tom Trümper.“
Bill se usmál. „Teď když jsme se řádně seznámili,“ řekl a sáhl si za krk. Odepnul řetízek a hodil ho Tomovi. Ten ho rozpačitě chytil. „Je tvůj.“
Tom se šťastně usmál. „Děkuju. Moc ti děkuju,“ řekl vděčně a připnul si ho na krk.
„Chystám se převléknout ze svého kostýmu, takže kdyby ses otočil? Nebo ne, je mi to úplně jedno. Dělej, co uznáš za vhodný,“ řekl Bill.
Tom přikývl a znovu se pustil do čtení knihy. Zaslechl zvuk, který mu připomněl kamaráda z dětství, když si po mši svlékal punčocháče. Náhodou vzhlédl a uviděl Billa, jak si svléká body a téměř smyslně klouže rukama po svém vypracovaném těle. Tom se zuřivě začervenal a podíval se zpátky do knihy. Styděl se za sebe.
„Takže, Tome,“ řekl Bill se zvláštním výrazem v hlase. „Vysvětlíš mi ten přívěšek? Předpokládám, že jsi katolík.“
„Máš pravdu, to jsem. Je to taková… něco jako připomínka. Je to moje oficiální patronka.“
„Jak to?“
Tom si olízl rty a přejel si po kroužku ve rtu. Opravdu se chystal prozradit svůj životní příběh cizímu člověku?
„Tome?“
„Když se mnou matka otěhotněla, nechtěla mě. Vůbec. Nebyla tam ani ta myšlenka ‚oh, mohla bych se o něj postarat?´ Nechtěla mě a hodlala udělat všechno, co bylo v jejích silách, aby zařídila, že mě mít nebude.“
„Hádám, že jí ten plán nevyšel,“ řekl Bill s hravým úsměvem a podíval se na Toma.
Tom si odfrkl. „Vypadá to tak. Když šla… na potrat, zjistila, že překročila zákonnou lhůtu. Když jsem se narodil, ani se neobtěžovala dát mi jméno a prostě mě odložila do sirotčince.“
„A ty ses jako zázrakem stal katolíkem?“
„Sirotčinec vedly jeptišky.“
„To dává smysl. Už se můžeš dívat, jsem jen bez trička,“ řekl Bill a začal se přehrabovat v šuplíku. Tom se na něj stále nechtěl dívat. „Takže, jaká je historie svaté Kateřiny?“
„Jeptišky nás učily o několika svatých a o tom, proč jsou svatí, a pak jsme se dostali ke svatým patronům. Když začaly mluvit o svaté Kateřině, věděl jsem, že mě chrání a dohlíží na mě.“
„Proč?“
Tom si špičkou ukazováčku pohladil přívěsek. „Svatá Kateřina Švédská je patronkou ochrany před potraty.“
Bill se ušklíbl. „To je tak sladký! Opravdu tě ochránila. A ty jsi pořád katolík?“
„Jsem.“
Bill se usmál. „Chodíš ke zpovědi, zapaluješ svíčky a děláš si na čelo tečku popelem?“
„Ano, to všechno dělám. A popelová tečka se dělá na Popeleční středu.“
Bill se usmál. „A jak to děláš s tou svou čelenkou?“
Tom protočil očima. „Když jdu do kostela, nenosím kšiltovku ani čelenku.“
„To je super, skvělý. Takže, můžeme si promluvit trochu více osobně?“
„Jenom pokud mi dovolíš zeptat se tě na jednu otázku.“
„Oh?“ Bill se podíval na Toma. „Co je to za otázku?“
„Jde o tu fotku támhle. Všichni mají vyplazený jazyk, jen ty ne. Proč?“
Bill chvíli mlčel. „Prostě se mi nechtělo ho vypláznout.“
Tom se kousl do rtu a pak přikývl. „Okay. Ptej se.“
Bill se podíval na své nehty. „Měl jsi někdy přítelkyni?“
Tom přikývl. „Jo.“
Bill se usmál. „Byla hezká?“
„Myslím, že byla překrásná.“
„Políbil jsi ji?“
Tom si nebyl jistý, kam Bill těmi otázkami míří, ale byl si jistý, že se mu to nelíbí. „Jo, políbil.“
Bill si povzdechl. „Nemluvím o těch nevinných pusinkách typu ‚uvidíme se zítra‘. Mluvím o polibku, který dokáže zamlžit okna v autě.“
Tom se začervenal. „Ne, my… my jsme nikdy nic takového nedělali.“
Bill se temně usmál. Tom se najednou cítil velmi nesvůj. „Takže, ch-chtěl bys vědět ještě něco?“
„Jo, ale ptát se nebudu, protože si myslím, že jsem tě pro dnešek slovy vyděsil už dost. Kromě toho máš odpovědi vepsané ve tváři i těle. Způsob, jakým se pohybuješ, jak mluvíš, jak se cítíš. Každou emoci, která ti prochází tělem, cítím jako úzkost, strach, chtíč. Jaká ostuda, Tome; není chtíč smrtelný hřích?“
Tom se zadíval na svá kolena. Nedokázal pochopit, co se děje; bylo toho na něj příliš. Bylo to šílené. Cítil něco blízko sebe. Vzhlédl a spatřil Billa, který stál nad ním a usmíval se.
„Neboj se, Tome. Se mnou se nemáš čeho bát. Máš všechno, co cítíš.“
Tom měl blízko k hyperventilaci. Srdce mu bušilo jako o závod. Potřeboval se odtamtud dostat. „Myslím, že prostě… Prostě teď půjdu. Bylo fajn si s tebou povídat.“
Tom se zvedl k odchodu a opatrně proklouzl kolem Billa. Byl už jen krok ode dveřím, když ho něco chytilo kolem kotníku a podrazilo mu nohy.
„Ne, myslím, že ti brzo dojde, že nikam nepůjdeš,“ řekl Bill hladce.
Tomovi bušilo srdce silněji než kdy jindy. Podíval se, co mu podrazilo nohy. Kolem kotníku měl pevně omotané cosi zeleného a šupinatého.
Tom vykřikl a snažil se od toho dostat co nejdál. „Bože, chraň mě, tohle je skutečné!“
„Samozřejmě, že je to skutečné!“ Řekl Bill vesele. Přitáhl si Toma o něco blíž k sobě a drze mu zajel ocasem do nohavice. „Ne nadarmo se tomuhle místu říká Freak Show.“
Bill se pomalu otočil. Tom byl příliš v šoku, než aby se pohnul. Jen na Billa zíral s vytřeštěnýma očima.
„Myslím, že tak chytrýmu klukovi, jako jsi ty, dojde, co bude další krok.“
Tom bezmocně zakňučel, když ho Bill zvedl a přitlačil ke zdi, přičemž ho sevřel pažemi. Bill tiše mručel a prohlížel si Toma od hlavy k patě. „Věděl jsem, že jsem si tě vybral dobře…“
„Já… já budu křičet. Budu křičet a mlátit a někdo mě uslyší a zachrání mě.“
„Ty to nechápeš, že ne?“ Řekl Bill. Přejel Tomovi prstem po paži. „Tohle není poprvý, co něco takvýho dělám. Všichni tady jsou zvyklí, že to dělám, a kdyby něco, přijdou sem a povzbudí mě. Znají mě a vědí, že snaha přimět mě, abych přestal, prostě nezabere. Mnozí z nich mé snažení podporují, takže cokoli si myslíš, že uděláš, aby ses z toho dostal, je marné.“
Bill se usmíval, když Tom kňučel strachy a rozhlížel se kolem sebe po čemkoli, co by mohl použít, aby se dostal pryč. Zahlédl kousek od sebe vázu; sáhl po ní. Bill popadl obě Tomova zápěstí, zvedl mu je nad hlavu a držel je na místě.
„Hloupý Tom, nic ti nepomůže,“ řekl Bill tiše a zajel kolenem mezi Tomovy nohy. Bill držel obě Tomova zápěstí levou rukou a pravou něžně hladil Tomovo tělo. Bill se usmál, když ucítil, jak se Tom pod jeho dotekem chvěje. „Jsi tak nervózní. To nemusíš, ještě nikdy jsem žádnému z těch, které jsem si vybral, neublížil,“ řekl Bill a přitiskl nos na Tomovu tvář. „Mm, jsi tak jemný a sladký.“
Tom se napjal, když ucítil, jak mu po tváři přejelo něco vlhkého a teplého. „Mm, opravdu sladký,“ řekl Bill a políbil Toma po tváři až na krk.
Tom zalapal po dechu, když Bill přitiskl své tělo na Tomovo a třel jejich klíny o sebe. Bill tvrdě tiskl svou erekci k Tomovu rozkroku.
„Cítíš to?“ Škádlil ho Bill ústy těsně u ucha. Tom se zašklebil a přikývl.
„Za chvilku budu já cítit toho tvýho. A ty budeš prosit o mýho. Na kolenou a prosit o něj. Chceš vědět, jak to udělám?“
Bill vsunul ruku pod Tomovo tričko. „Půjdu na to pomalu. Když mám někoho, jako jsi ty, nehodím ho jen tak na postel. Takhle to nebude zábavné ani pro tebe, ani pro mě. A udělám jednu ze dvou věcí: Buď tě donutím, aby sis to užil, nebo se nakonec vzdáš a necháš se tím unést. A velmi často se jedno změní v to druhé.“
Bill přitiskl své rty na Tomovy a pustil jeho zápěstí. Tom okamžitě uchopil Billova ramena a odstrčil ho. Podařilo se mu jen Billa dostat z jeho hrudi, jejich klíny se stále dotýkaly.
Bill se usmál. „Víš, proč mi říkají Ještěrka, Tome? Teda když pomineme ocas.“
Billův ocas se přiblížil a omotal se Tomovi kolem pasu. Tom polkl a podíval se na Billa. „Proč ti říkají Ještěrka?“
„No, já nevím, že by to byly další moje fyzické vlastnosti?“ Odpověděl Bill a nechal svůj jazyk vyklouznout z úst. Tom šokovaně vykřikl. Billův jazyk musel mít úplně vypláznutý alespoň osm centimetrů, byl hubenější než lidský jazyk a byl rozeklaný.
„Myslel jsem si, že budeš reagovat takhle,“ řekl Bill a náhle Toma zatahal za pásek džínů. Postrčil Toma k posteli a zadíval se na něj.
„Co… co teď?“ Zeptal se Tom nervózně a ustupoval k čelu postele.
„Teď?“ Bill si nepřítomně pohrával s koncem svého ocasu. „Myslím, že teď se dostáváme k tomu hlavnímu.“
autor: Exklusiv
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
