autor: Skebe-Neko
Soupe à l’oignon – pravá francouzská cibulačka.
Další ráno prosvítalo oknem a Tom se nemohl dočkat, až do jeho pokoje dorazí filmový štáb.
„Chci, aby Bill dneska uvařil jídlo pro svou rodinu,“ řekl Tom s úsměvem filmovému štábu. „Včera večer jsem ho načapal, když vařil, a ten kluk je talentovanej. Vaří mnohem lépe než jeho otec.“ Saki přikývl.
„To zní dobře,“ zamumlal. „I když nejdřív si musíš promluvit s hosty, kteří tu strávili noc, a až odejdou, na zbytek dne zavřeme podnik. Dáme to tu do pořádku a Bill může uvařit večeři pro svou rodinu, souhlasíš?“
„To zní skvěle,“ souhlasil Tom.
Tom udělal, co mu bylo přikázáno, a vyzpovídal hosty, kteří tu přespali. Dokonce i spokojený starý pár se zdál být mrzutější než včera. Muž si stěžoval na bolavá záda, a i žena říkala, že se moc dobře nevyspala. Netrvalo dlouho a hosté si sbalili věci a odjeli. Poté dali ven ceduli, která oznamovala, že hotel bude pro zbytek dnešního dne zavřený a otevřou opět zítra.
Rozpočet na televizní program byl velký, takže se Tom nemusel starat o reklamu, protože o tu se postarali jiní a zařídili, aby v den otevření bylo přítomno dost lidí. Postarali se i o drobnou rekonstrukci, která by obvykle trvala několik dní, ale s desítkami šikovných dělníků bylo vše zvládnuto za pouhé hodiny. Tapety a koberce byly vyměněny, postele a další nábytek skončily v popelnici a byly nahrazeny sadou nového a kvalitnějšího nábytku. Dokonce i odporné béžové stěny jídelny byly přemalovány na krémovou barvu.
Když bylo hotovo, rodina Kaulitzova se konečně mohla jít podívat, jak jejich hotel vypadá. Když Bill vstoupil do vstupní haly, na tváři se mu rozlil okouzlený výraz. Dokonce i recepce teď vypadala přívětivě se svou tmavě mahagonovou barvou, a ne mdlou béžovou. Pokoje dostaly teplé šedé tapety s jednoduchým vzorem, světlý koberec a modré povlečení, aby do pokoje vneslo trochu barvy. Výzdoba v jídelně se nesla v tmavém mahagonu. Teplé žluté světlo vytvářelo v místnosti útulnou, romantickou atmosféru a stoly byly pokryty bílými, bavlněnými ubrusy.
„Tak co myslíte?“ Zeptal se Tom a prohlížel si rodinu.
„Rozkošné,“ řekl Bill. Chlapec si vysloužil několik pohledů od členů rodiny, díky čemuž sklopil hlavu. Tom se jim chystal něco říct o tom, jak se chovají k jejich nejmladšímu, ale rozhodl se to neudělat.
„No, je to hezké,“ řekla Simone trochu neochotně. Ostatní přikývli, aniž by cokoli řekli. Tom protočil očima.
„Přijďte za hodinu do jídelny,“ řekl Tom a vyhnal rodinu z prvního patra. Billa, který zůstal stát za Tomem, si nikdo nevšímal a kuchař byl pro jednou rád, že tomu tak je.
„Okay, a my jdeme vařit,“ řekl Tom a odvedl Billa do kuchyně, kam je filmový štáb následoval.
„Už máš naplánované menu?“ Zeptal se Tom chlapce, který se tvářil vyděšeně. V obličeji byl bledý jako stěna a vypadal, že snad každou chvíli omdlí.
„N-ne,“ odpověděl Bill zmateně.
„To nevadí,“ řekl Tom s povzbudivým úsměvem. „Můžeme ho klidně vymyslet teď, a kdyby došlo na nejhorší, posuneme večeři o hodinku nebo dvě. Nestresuj se.“ Bill přikývl, ale vypadalo to, že říkat chlapci, aby se nestresoval, bylo úplně zbytečné, jelikož když stál před kuchařem a třásly se mu ruce, vypadal opravdu vystresovaně.
„Můžete na chvíli odložit kamery?“ Zeptal se Tom a kameramani udělali, co se po nich chtělo, a dopřáli dvojici chvilku o samotě tím, že odešli z kuchyně, aniž by je o to Tom musel žádat.
Tom popadl z rohu místnosti vysokou stoličku a chlapce na ni posadil.
„Je všechno v pohodě?“ Zeptal se Tom a sklonil se, aby se mohl chlapci podíval do očí. Chlapec zavrtěl hlavou. „Jsi nervózní?“ Pokračoval starší ve svém dotazování a Bill přikývl.
„Já-já-jsem nikdy nevařil pro svou r-rodinu,“ koktal černovlasý chlapec a mohutnými nádechy nabíral vzduch do plic.
„Okay,“ řekl Tom a položil mladšímu ruce na kolena. „Nejdřív se uklidni, a pak si můžeme promluvit o menu. Jen dýchej.“
Chvíli trvalo, než se chlapec uklidnil a sebral se, ale když se mu to podařilo, zvedl se ze stoličky a zhluboka se nadechl.
„Dobře,“ řekl a svázal si dlouhé vlasy do culíku gumičkou, co měl na zápěstí. Nasadil si zástěru a otočil se na televizního kuchaře. „Mám rád francouzskou kuchyni,“ řekl chlapec s lehkým ruměncem na tvářích. Tom přikývl.
„Můžeme sestavit francouzské menu,“ odpověděl šéfkuchař s úsměvem. A tak dvojice začala společně jídla plánovat. Jako hlavní chod chtěl Bill udělat hovězí po Burgundsku, které se mělo dusit hodinu a půl v hrnci, takže začali tím, že nakrájeli a na másle opekli hovězí maso. Osmažené maso vložili do hrnce, přidali koření a brzy se maso skamarádilo s moukou, rajčatovým protlakem, tymiánem a bobkovým listem. Po přidání vývaru a červeného vína nechali jídlo dusit a Bill se vrhl na předkrm.
Jako předkrm měli v plánu francouzskou cibulovou polévku. Bill se staral o většinu vaření, ale když bylo potřeba, Tom mu pomohl. Kamery natáčely chlapce v akci, který po prvních několika nervózních pohledech zapomněl na všechny kamery a ponořil se do vaření. Tomovi nezbývalo nic jiného než obdivovat chlapcův trpělivý a profesionální přístup v kuchyni. Ten chlapec měl talent. Tom podal Billovi potřebné náčiní a pomáhal mu s vařením, dokud nebyl ten správný čas.
Když byl předkrm téměř hotový, uvedl Tom zbytek rodiny Kaulitzových do jídelny. Tom rodinu usadil a požádal je, aby počkali. Vrátil se do kuchyně, kde Bill právě na polévku aranžoval kousky opečeného chleba.
„Připraven?“ Zeptal se Tom. Bill přikývl a dovolil Tomovi, aby odnesl první chod rodině, aby ho ochutnala, zatímco jeden z kameramanů ho následoval. Chlapec se hned pustil do servírování hlavního chodu.
***
Atmosféra v jídelně byla příjemná. Zbytek rodiny nevěnoval nepřítomnosti nejmladšího člena žádnou pozornost a nikdo se ani neptal, proč černovlasý chlapec nesedí s nimi.
„Jak vám chutná jídlo?“ Zeptal se Tom se širokým úsměvem.
„Je opravdu dobré,“ řekla mladší sestra. „Ta cibulová polévka je božská!“
„Naprosto souhlasím,“ řekla Simone. „Cibuli moc nemusím, ale tady se mi prakticky rozplývá v puse.“ Gordon a Carla souhlasili s předchozím komentářem a Tom nemohl být spokojenější. Přesunul se zpátky do kuchyně a nechal kamery, aby natáčely rodinu a jejich reakce na jídlo. V kuchyni byl Bill kompletně ponořen do přípravy moučníku. Tom začal rozpouštět bílou čokoládu ve vodní lázni, zatímco Bill šlehal smetanu, samozřejmě poté, co si umyl ruce, aby nebyly cítit cibulí.
Když byla šlehačka hotová, chlapec vyšlehal vejce do pěny, a Tom poté do směsi nalil rozpuštěnou čokoládu. Když se vejce a čokoláda promíchaly, chlapec přidal tvaroh a nakonec šlehačku. Celý dezert vyšlehal dohladka a lžící ho rozdělil do mističek, které skončily v lednici, aby se vychladily, než se přesunul k pokračování hlavního chodu. Bill opekl malé kousky slaniny, rozpůlenou cibuli, rozmačkaný česnek a nakrájené houby, zatímco brambory bublaly ve vroucí vodě. Po osmažení ingrediencí je chlapec hodil do hrnce, aby je na deset minut podusil, a pak se otočil na Toma, který se na něj povzbudivě usmál.
„Vedeš si dobře,“ řekl kuchař a poplácal chlapce po rameni. „Teď počkáme, až se dodělá hlavní chod, a já ho potom naservíruju, abys mohl doladit dezert.“ Bill přikývl a přesunul se ke dřezu, kde byla hora nádobí. Tom došel do jídelny pro talíře a nabídl rodině další víno, protože první láhev osazenstvo již vypilo.
Když se Tom vrátil do kuchyně, Bill už servíroval hlavní chod na talíře, které Tom odnesl do jídelny a zůstal tam, aby sledoval reakce rodiny.
„Je to tak dobrý jako předkrm?“ Zeptal se šéfkuchař.
„Jo, ne-li ještě lepší! Je to jako Vánoce v puse!“ Hihňala se Ella. Očividně jí těch několik skleniček červeného vína stouplo do hlavy, protože se jí tváře zbarvily opileckým ruměncem.
„To jsi přesně vystihla, ségra!“ Houkla druhá sestra, která se také chichotala. Tom se ušklíbl.
„A co vy, Gordone? Simone?“ Zeptal se šéfkuchař.
„Velmi dobré,“ řekl Gordon trochu kysele. Zdálo se, že jeho ego dostalo ránu nebo dvě, když si všiml, že jeho vlastní jídlo nikdy nebylo na stejné úrovni jako jídlo, které nyní ochutnal.
Bill dokončoval dezert s čerstvým ovocem. Zvedl pohled k televiznímu kuchaři, který právě vstoupil do kuchyně. Ubohému chlapci se třásly ruce, když se snažil zadívat jinam.
„Dej si malou pauzu,“ řekl Tom s úsměvem. „Vaření ti jde jako po másle. Jestli si tvůj otec po tomhle neuvědomí, že patříš sem za sporák, tak mu dám pěstí.“ Bill se zachichotal. „Koukej, rozesmál jsem tě,“ ušklíbl se Tom. Chlapec se široce usmál a stydlivě televizního kuchaře objal.
„Děkuju,“ řekl Bill a odtáhl se od jeho těla dřív, než mu Tom objetí stačil opětovat. Chlapec měl na tvářích ruměnec, nedokázal se kuchaři podívat do očí a rychle se přesunul ke dřezu, aby se postaral o horu nádobí.
„Každý si zaslouží šanci ukázat svoje schopnosti,“ řekl Tom s úsměvem. „Půjdu se podívat, jak jsou na tom s jídlem.“
Když se Tom vrátil do kuchyně s prázdnými talíři, které postavil do dřezu, oznámil, že odnese do jídelny dezert.
„Víš, že je vedle trouby myčka, že jo?“ Zeptal se ho Tom. Bill zrudl až po špičky uší a zamumlal něco nesrozumitelného, než posbíral špinavé nádobí a nastrkal ho do myčky. Tom s úsměvem na tváři odnesl dezerty na stůl a chvíli počkal, aby je všichni ochutnali, než položil známou otázku: „Jaký to je?“
„Jestli může jídlo způsobit orgasmus, tak jsem právě jeden dostala,“ zamumlala Carla. Ella se vedle ní zachichotala a souhlasila se sestrou.
„Vážně velmi dobré,“ řekla Simone, která vypadala, že s vínem umí zacházet mnohem lépe než její dcery. „Je to tak akorát sladké, ale ne moc.“ Gordon jen přikývl, ale neřekl ani slovo.
Když byl dezert konečně sněden, Tom si trochu odkašlal a řekl: „A teď je načase představit vám dnešního šéfkuchaře!“
„Počkat, ta jídla jste nevařil vy?“ Zeptal se Gordon zmateně. Tom zavrtěl hlavou.
„Mohl by se nám sem kuchař přijít ukázat?“ Zavolal Tom směrem ke kuchyni. Bill vyšel ze dveří mezi kuchyní a jídelnou a nesměle zamířil k rodině.
„Bille?!“ Zeptala se Simone nechápavě. Bill se nesměle usmál a přikývl.
„Jak už jste si mohli všimnout, tohle jídlo neuvařil nikdo jiný než váš syn, který do kuchyně nesměl strčit ani patu,“ řekl Tom. „Co říkáte teď?“
„Rozhodně ne!“ Zakřičel Gordon a bouchl pěstí do stolu. „Ten línej spratek už nikdy nevkročí do mý kuchyně!“ Bill sklopil pohled k podlaze.
„Bill nemůže pracovat jako kuchař,“ odtušila Ella. „Je to jen spratek!“ Simone neřekla nic, ale ani ona se netvářila příliš nadšeně.
„Ještě před chvílí jste všichni jídlo chválili! Neřekli jste k tomu vůbec nic špatnýho!“ Zavrčel Tom. „Bill je talentovanej, a kdybyste souhlasili s tím, aby zůstal v kuchyni, měl by tenhle hotel mnohem víc zákazníků! Ten kluk nemá trčet za recepcí, ale patří před sporák, protože tohle jídlo je umění! Bill je vynikající kuchař a nikdo z vás to nemůže popřít!“ Černovlasý chlapec krátce pohlédl na televizního kuchaře s téměř neexistujícím úsměvem plným vděčnosti na rtech.
„Ten do kuchyně nepatří!“ Zařval Gordon a zvedl se ze židle. Muž opustil jídelnu a cestou třískl dvojitými dveřmi. Zbytek rodiny se zvedl ze židlí a mlčky opustil jídelnu, ani se nepodívali na černovlasého chlapce, který opět sklonil hlavu a shrbil ramena.
„Vypněte kamery,“ řekl Tom. Přístroje byly vypnuty a štáb nechal ty dva o samotě. Bill si zabořil tvář do dlaní a po chvíli se už třásl a vydával ze sebe drobné vzlyky, které se ozývaly stěnami jídelny.
„Hej,“ řekl Tom tichým hlasem a pohladil chlapce po horní části zad. „Změním otcův názor, slibuju.“ Když Bill utichl, muž se rozhodl chlapce obejmout a přitisknout si ho k hrudi. Černovlásek popadl muže za tričko a rozvzlykal se mu na rameni. Tom hladil chlapce po zádech a uklidňujícím hlasem mu říkal povzbudivá slova.
Po chvíli chlapec zvedl hlavu z mužova ramene a setřel si z tváří rozmazaný make-up.
„Tvůj táta nakonec vychladne,“ řekl Tom a poplácal chlapce po rameni. Bill nepřesvědčeně přikývl a odfrkl si.
***
Bill zmizel nahoře ve svém pokoji a Tom se posadil na svou postel, když se objevily kamery.
„Potřebujeme od tebe nějakej komentář,“ řekl Saki s omluvným výrazem ve tváři.
„Jasně,“ řekl Tom. Kamery se rozjely a Tom si zhluboka povzdechl.
„Já prostě nechápu, proč ta rodina odmítá Billa přijmout! Ten kluk je výborný kuchař a je tak milý! Jsem tak nasraný na ty lhostejný, namyšlený sráče. Kurva!“ Zařval Tom a rychle se zvedl z postele. Saki mu zvedl palec, čímž mu dal najevo, že Tomův emocionální výbuch je skvělý materiál. „Ti zkurvení posměváčci si ani neuvědomujou, jakej klenot tady mají! Bill je tak trpělivej a všichni jste viděli, jak v kuchyni pracuje! Je vidět, že ten kluk vaření opravdu miluje! Má prostě správnou vášeň pro jídlo, jakou by měl mít každej kuchař! A to jídlo! Božský! Jak může tahle rodina zavírat oči před takovým talentem!? Potřebujou cvokaře! Do prdele, jdu říct Gordonovi pár slov, který si za rámeček nedá!“ Tom vyrazil z pokoje ke schodům do nejvyššího patra, zatímco za ním kráčel natáčecí štáb.
Tom zaklepal na všechny dveře v nejvyšším patře a hledal Gordona. Když šéfkuchař konečně našel muže a jeho ženu, vtrhl bez ptaní do jejich pokoje a kamery hned za ním.
„Jsi osel!“ Zařval Tom. „V životě ten diamant neuvidíš, ani když se ti motá přímo před nosem! Tvůj syn je milionkrát lepší kuchař než ty a ty prostě nedokážeš přijmout pravdu! Jsi směšnej, ubohej člověk! Tvůj syn je pětkrát lepší než ty! Tvoje jídla se s těmi jeho nedaj ani srovnat! V porovnání se svým synem jsi naprostej začátečník! A ty!“ Tom se otočil k Simone. „Jak můžeš dovolit, aby tvůj manžel takhle mluvil s tvým synem?! Bill v kuchyni dřel celý hodiny, abyste mohli ochutnat to úžasný jídlo, a tohle má za to?! Ani se nepodíváte svýmu synovi do očí! Jste ubožáci! Tohle místo by se nikdy nedostalo na takový dno, kdyby byl Bill šéfkuchařem!“
„Co si o…“ začal Gordon, ale Tom ho přerušil.
„Na to rychle zapomeň! Už tě vůbec nebudu poslouchat! Zítra to tady otevíráme, Gordone, ty budeš pracovat na recepci a Bill bude od zítřka šéfkuchařem! Ty, na to nemáš, Gordone a ty, Simone, neumíš vařit! V téhle situaci má moje slovo mnohem větší váhu, a jestli se ti to nelíbí, můžeš jít do prdele!“ Tom se otočil na patě a odešel z místnosti. Obličej mu doslova hořel a jeho obočí bylo svraštělé, když zaplul zpátky do svého pokoje.
„Okay,“ řekl Saki, když kameramani vypnuli své vybavení. „Myslím, že pro dnešek jsme skončili. Běžte si odpočinout, jelikož zítra je zahajovací den.“ Tom přikývl a popřál štábu dobrou noc, než za nimi zavřel dveře a padl na postel. Hlavou se mu honily pochybnosti o následujícím dni. Nepochyboval o Billových schopnostech pracovat jako kuchař, ale bál se reakce a jednání zbytku rodiny, až se chlapec postaví k plotně.
autor: Skebe-Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
