autor: Skebe–Neko
Tarte Tatin – obrácený jablečný koláč
Bill seděl na pohovce a poklepával nohou o podlahu. Včera večer mu Tom oznámil, že prostě bude muset jít na brunch s ním. Chlapec se nejdřív snažil dohadovat, ale když Tom řekl, že jeho rodičům nevadí, když se k nim na pozdní snídani připojí, chlapec nemohl odmítnout. Bylo by to naprosto nezdvořilé. Jistě, s jeho rodiči se už jednou setkal, ale to jeho nervozitě moc nepomohlo a dál kroutila jeho vnitřnostmi. Bylo přece úplně něco jiného uvařit pro Tomovy rodiče a prohodit s nimi pár slov, než si dát s rodinou pozdní snídani čistě jen ve společenském duchu.
Černovlásek se napil čaje, než ho položil zpátky na stolek, a dál poklepával nohou o podlahu.
„Dobré ráno,“ zaslechl chlapec hlas za pohovkou, vyskočil skoro půl metru a tiše vykřikl. Neslyšel, že se Tomovy dveře otevřely.
„Dobré ráno,“ odpověděl chlapec tiše a rychle se podíval na usmívajícího se bruneta. Tom se zasmál a prohrábl chlapci vlasy, než se vydal do kuchyně ke kávovaru. Nalil si šálek černé tekutiny, kterou Bill připravil, a strčil si cigaretu mezi rty.
„Přidáš se ke mně na balkon?“ Zeptal se a zvedl obočí. Bill přikývl, vstal z pohovky a popadl šálek. „Nemusíš být nervózní,“ řekl Tom mírným hlasem poté, co si zapálil cigaretu. Černovlásek k němu zvedl překvapený pohled, čímž staršího rozesmál. „Tvoje nervozita je vidět na kilometry daleko. Ale neboj se, moji rodiče tě už mají rádi.“ Bill sklopil pohled, přikývl a kousl se do rtu. Stále se nemohl přestat stresovat, že se má na rodinné sešlosti potkat s Tomovými rodiči. Bill v takových situacích nebyl moc dobrý. Jistě, když byl za recepcí hotelu svých rodičů, rychle se naučil, jak mile obsloužit zákazníky, ale být společenský mimo práci pro něj bylo vždycky těžké. Uměl zákazníkům poradit a popřát jim dobrou noc, ale vést konverzaci s téměř cizími lidmi bylo něco úplně jiného.
Tom si všiml, že jeho slova na chlapce nemají žádný účinek, ale nevěděl, co jiného udělat nebo říct. Kdyby byla situace jiná, přitiskl by rty na jeho a odvedl tím jeho myšlenky, ale na to neměl dost odvahy. I když si začínal být jistý, že jeho sebezapření už moc dlouho nevydrží. Ten chlapec se před ním každý den po práci převlékal, předminulou noc si dokonce vlezl k němu do postele a Tom nevěděl, jak dlouho se od toho krásného chlapce dokáže držet dál. Billova krásná tvář a štíhlé tělo přímo křičely, aby se jich Tom dotkl a přitiskl své rty na bledou kůži. Jedna jeho část toužila umlčet chtíč, který v něm chlapec probouzel, zatímco větší část se tomu pocitu toužila prostě poddat.
Když ucítil pálení na prstech, probral se ze svých myšlenek. „Do prdele!“ Zakřičel muž a hodil nedopalek do popelníku, než si přiložil popálené prsty ke rtům. Muž, zcela pohroužený do svých myšlenek, nechal cigaretu dohořet až do konce a spálil si o ni prsty. Pálení po chvíli ustalo a muž přesunul pohled na černovlasého chlapce, který ho trochu ustaraně pozoroval.
„Zranil ses?“ Zeptal se tiše. Tom se široce usmál.
„Ne, takový věci se občas stávaj,“ ušklíbl se brunet. „Asi bych měl dávat větší pozor na to, co dělám.“ Bill našpulil rty a přikývl. „Asi bychom měli jít.“ Ve chvíli, kdy Tom ta slova vypustil z úst, černovlásek opět znervózněl.
***
Bylo příjemné sedět a pozorovat, jak Tom komunikuje s rodiči. Bylo jasné, že je Tom jedináček, protože Jörg s Bertou se velmi báli o jeho blaho. Zejména Berta neustále dbala na to, aby Tom pořádně jedl, a děkovala Billovi, že jejímu synovi každé ráno připravuje snídani.
„Tom je tak líný, že nikdy nesnídá!“ Stěžovala si žena a kroutila hlavou poté, co černovlasému chlapci poděkovala za to, že Toma vykrmuje. Bill se po jejích slovech začervenal.
„To je to nejmenší, co můžu udělat,“ zamumlal chlapec tiše a strčil si do úst kousek omelety. Tom se na černovláska široce usmál a krátce stiskl jeho rameno, čímž ruměnec na chlapcových tvářích ještě prohloubil.
„Tak co, Bille, jaké máš plány do budoucna?“ Zeptal se Jörg za šálkem kávy a zvedl na chlapce obočí. Když se chlapec s tím mužem setkal poprvé, působil Jörg svým vážným výrazem a přísným tónem trochu zastrašujícím dojmem, ale nyní mluvil mnohem mírněji. To však ještě neznamenalo, že Jörgův významný pohled, který působil vševědoucně, chlapce nevyvedl z míry.
„Ehm, pracovat v Tomově restauraci,“ odpověděl chlapec, i když jeho slova zněla spíše jako otázka než konstatování. Jörg a Berta se chlapcově jednoduché odpovědi soucitně zasmáli.
„Myslím, že můj muž měl na mysli budoucnost,“ řekla Berta mateřsky vřelým hlasem s jemným úsměvem na rtech. Billovo obočí se zvedlo a rty se trochu pootevřely, když jeho tváře zrudly ještě víc.
„Já jsem… Tak daleko jsem ještě nepřemýšlel,“ zamumlal chlapec a zíral na svůj talíř. „Nikdy jsem si ani nepomyslel, že bych mohl pracovat v opravdové restauraci, což byl můj sen už od dětství.“ Tom se na svého chráněnce něžně usmál, i když to Bill neviděl, jelikož stále intenzivně zíral do svého talíře. Brunet měl najednou sto chutí chlapce pevně obejmout, jelikož jeho slova způsobila, že mu tělem projel výbuch náklonnosti.
„No, ještě máš čas se rozhodnout, jsi mladý,“ řekla Berta stále s tím hřejivým úsměvem na rtech. Bill zvedl pohled k ženě a nesměle se na ni usmál. Tomova matka byla milá. Jörg v Billovi stále vyvolával rozpaky, ale Berta působila jako vřelý člověk a chlapec věřil, že časem bude v přítomnosti té ženy schopen být sám sebou. Tom zjevně zdědil svou osobnost po obou rodičích; byl rozhodný jako jeho otec, ale stejně vřelý jako jeho matka.
„Oh, Bill je tak strašně tichý,“ řekla Berta Tomovi poté, co Bill odešel na toaletu. „Vypadá to, že není moc komunikativní.“ Tom zavrtěl hlavou, když dopíjel poslední doušky kávy.
„Začal se mnou trochu mluvit, ale pořád nic moc,“ řekl a našpulil rty. „Když si dá trochu vína, je mnohem hovornější, ale většinou sleduje a poslouchá, co říkají ostatní.“
„Na tom není nic špatného,“ řekla žena se širokým úsměvem. „Ten kluk vypadá jako srdečný člověk. Jsem si jistá, že tě dělá šťastným.“ Tom svraštil obočí a zamračil se.
„Nic takovýho mezi náma není,“ řekl muž a rychle se podíval na otce, který vypadal trochu nesvůj z toho, jakým směrem se diskuse ubírá. Berta se vědoucně usmála a povytáhla obočí.
„Jak říkáš,“ řekla a Tomovi se opravdu chtělo dupnout si nohou a zakňourat na matku, že by měla setřít ze své tváře ten svůj vědoucí úsměv, ale hned nato se k nim znovu připojil Bill, takže si Tom musel nechat své argumenty pro sebe.
„Ráda jsem tě zase viděla,“ řekla Berta Billovi, krátce mu potřásla rukou, přitiskla svou tvář na chlapcovu a hlasitě mlaskla do vzduchu. Chlapec byl z toho důvěrného loučení zmatený, ale nic neřekl. Jörg chlapci energicky potřásl rukou a kývl na rozloučenou, načež objal svého syna. Tomovi rodiče odešli z restaurace a nechali Billa a Toma o samotě. Černovlásek si natáhl mikinu s kapucí, zatímco ho starší z nich intenzivně studoval.
„No, nakonec to nebylo tak špatný, ne?“ Zeptal se s úsměvem. Bill zavrtěl hlavou a usmál se.
„Tvoji rodiče jsou fajn,“ odpověděl klidným hlasem.
„Než půjdeme domů, zajdeme ještě na nákupy,“ řekl Tom a táhl Billa s sebou směrem ke klenotnictví, protože měl konečně čas pořídit si nové hodinky místo těch, které utopil.
Muž si zamyšleně prohlížel vystavené hodinky. Svoje staré hodinky měl velmi rád a všechny ostatní mu připadaly buď příliš honosné, nebo naopak příliš jednoduché.
„Dobrý den, mohu vám nějak pomoci?“ Zeptal se elegantně oblečený prodavač za pultem, když si všiml, že si muž prohlíží hodinky.
„Ano, hledám nějaké hodinky,“ odpověděl Tom s úsměvem. „Pokud možno vodotěsné. Ty před tím jsem utopil ve vaně, když jsme si je zapomněl sundat.“ Prodavač soucitně zamručel a přikývl.
„Oh, chápu, to nejste první,“ povzdechl si a usmál se. „Vlastně mě hlavně živí lidé, kteří utopí svoje hodinky ve sprše, ve vaně nebo při plavání. A akorát jsme dostali nové vodotěsné modely. Jejich povrch neodráží světlo, takže nebudete mít problém zjistit, klik je hodin, i když venku svítí slunce.“ Muž popadl nové modely pod pultem a ukázal je Tomovi.
„Máme je ve stříbrné a zlaté barvě, podle toho, co preferujete,“ pokračoval muž. „Můžete si je vzít do ruky a osahat si je.“ Tom si vzal stříbrné s černým ciferníkem a vyzkoušel si je připnout na zápěstí. Nebyly moc těžké.
„Hmm, jsou docela pěkný,“ zamumlal a kritickýma očima přelétl po hodinkách ve snaze najít na nich něco špatného. „Velmi elegantní.“
„Přesně tak,“ zasmál se muž spokojeně. „Očividně máte vynikající vkus.“ Tom se ušklíbl. Věděl že, má.
„Jo, zabalte mi je,“ řekl brunet a vrátil hodinky muži.
„Skvěle!“ Houkl prodavač nadšeně a vrátil zlatou verzi hodinek pod pult. „Můžu vám nabídnout ještě něco? Třeba krásný náramek pro přítele?“ Muž pokynul směrem k Billovi, který si prohlížel o kousek dál náramky. Chlapec si se zářícíma očima prohlížel tlustý stříbrný náramek. Byl velmi jednoduchý, ale pro Billa to byla jedna z nejkrásnějších věcí, které kdy viděl. Tom se usmál, když sledoval chlapce, jenž si odhrnul dlouhé vlasy za uši, jak obdivuje vystavený stříbrný šperk.
„Ano, ten, na který se dívá,“ řekl Tom s úsměvem, aniž by se obtěžoval opravit prodavače, který si myslel, že je Bill jeho přítel. Takhle to bylo lepší, protože si byl jistý, že se prodavač bude snažit chlapce sbalit, pokud si nebude myslet, že je zadaný. Komu by se ten černovlasý chlapec nelíbil; ten kluk byl nejhezčí na světě! Úplně nejlepší by bylo, kdyby si všichni muži a ženy mysleli, že patří jenom Tomovi.
Prodavač se na Billa vřele usmál, když popadl šperk, na který chlapec tak toužebně zíral. Černovlásek lehce vystrčil spodní ret, když prodavač krásný náramek odnášel. No, nakonec on šperky nepotřeboval. V práci je stejně nemohl nosit. Ale ten náramek byl stejně moc hezký a on by si ho s radostí omotal kolem zápěstí a zíral na sluneční paprsky, které by tančily na stříbrném povrchu.
Bill byl moc rád, že mu Tom tentokrát nic nekoupil. Ze zlatnictví zamířili rovnou domů, aniž by šli do dalších obchodů. Bill si v předsíni zul boty a zmizel ve svém pokoji. Padl na postel a vzal si z nočního stolku knihu. Zrovna dočetl první stránku, když uslyšel zaklepání na dveře.
„Pojď dál,“ řekl a Tom otevřel dveře.
„Ahoj,“ řekl muž, když vstoupil do pokoje. Podal chlapci, který seděl kousek od něj, černou krabičku. „To je pro tebe.“ Bill se překvapeně podíval na černou krabičku a otevřel ji. Z jeho rtů se vydralo tiché zavýsknutí.
„Tome!“ Vykřikl tiše. „To jsi ne- děkuju!“ Chlapec ho objal kolem ramen, čímž Toma trochu překvapil. Čekal, že uslyší milion argumentů, ale chlapec se zřejmě buď naučil, že jsou zbytečné, nebo se mu ten stříbrný šperk prostě líbil natolik, že ho nechtěl odmítnout. Ať už to bylo jakkoli, Toma jeho reakce velmi potěšila.
„Všiml jsem si, jak si ho prohlížíš,“ řekl muž a lehce pohladil chlapce po zádech. „A v poslední době jsi v restauraci pracoval tak tvrdě, že jsem si řekl, že tě něčím odměním, než dostaneš první výplatu a já už ti nebudu moct nic kupovat.“ Bill se tiše zasmál, ale stále ho nepouštěl. Tomovi to ani v nejmenším nevadilo, protože chlapce až příliš ochotně držel v náručí.
Po chvíli se Bill od bruneta trochu odtáhl, ale nepustil ho. Tomova ruka sklouzla z chlapcových zad na krk a jeho palec jemně pohladil chlapcovu tvář. Muž už dál nedokázal odolávat. Billovo srdce bilo tak rychle, až se chlapec bál, že mu vyskočí z hrudi. Tomův pohled sklouzl z chlapcových očí na jeho pootevřené rty a Bill měl pocit, že snad omdlí. Brunetova tvář se přiblížila k chlapcově, až Billovi unikl z úst roztřesený výdech. Černovlásek si olízl rty, což způsobilo, že Tom ztratil i poslední kousek sebekontroly. Ztěžka se nadechl a jemně přitiskl své rty na chlapcovy. Bill volnou rukou stiskl Tomovo rameno a opřel se do polibku. Když Tom nasál chlapcův horní ret do úst, začal zvonit jeho mobilní telefon, což oba donutilo od sebe odskočit. Bill zrudl až po špičky uší a se široce rozevřenýma očima zíral před sebe. Tom chtěl něco říct, aby situaci uklidnil, ale zvonění mobilu mu to nedovolilo.
„Co?“ Muž přijal hovor s podrážděným tónem v hlase. Zmizel z Billova pokoje a vrhl na chlapce omluvný pohled, ale ten mu nevěnoval žádnou pozornost. Jak by se mohl soustředit na cokoliv jiného než na brnění svých rtů? Tom ho právě políbil. Chlapce bolelo břicho tím nejúžasnějším způsobem a chtěl křičet radostí, ale ze rtů mu nevyšel vůbec žádný zvuk.
Později večer ležel Tom v posteli a zíral do stropu. Políbil Billa. Nechal se ovládnout chtíčem a přitiskl své rty na chlapcovy. Ještě pořád i přes zubní pastu cítil na rtech tu jeho omamnou chuť. Měl by si o tom zítra zkusit s Billem promluvit, ale co mu měl říct? Omlouvám se? To by znělo, jako by Tom svého činu litoval, a to absolutně nebyla žádná pravda! Muž strašně dlouho netoužil po ničem jiném než ochutnat chlapcovy plné rty. Co když toho litoval Bill? Co když to nechtěl? Tom si přitiskl prsty na rty. Ačkoli tiché zasténání, které chlapec vydal, neznělo jako protest. Muž se kousl do rtu. Snad bude vědět, co říct, až bude před ním zítra ráno chlapec stát.
***
Věci nikdy nefungovaly tak jednoduše, jak člověk původně doufal. Tom si myslel, že bude vědět, co má Billovi druhý den ráno říct, ale když viděl chlapce, jak stojí u sporáku, nedokázal ze sebe dostat ani slovo. Bill se k němu otočil a věnoval mu plachý úsměv, než se začervenal a otočil se. Zdálo se, že Bill polibku nelituje.
Bill se celý den o událostech včerejšího večera ani nezmínil, jen spokojeně pobíhal po domě se stříbrným náramkem visícím na zápěstí. Tom se o polibku neodvažoval zmínit ani slovem, protože chlapec vypadal naprosto šťastně a on se bál, že by rozhovor mohl Billovi zkazit náladu. Možná mu chyběl fyzický kontakt s jinou osobou. Koneckonců chlapec s nikým nechodil od té doby, co… Tom nakrčil obočí. Ve skutečnosti toho o chlapcově osobním životě moc nevěděl. Měl chlapec nějakou dívku – nebo chlapce? Možná s někým chodil doma, než ho Tom odvezl s sebou do Berlína. Muž našpulil rty. Nemohl tvrdit, že by byl nadšený z představy, že má Bill vztah. I když chlapec vypadal tak plaše a introvertně, že muž vážně pochyboval, že s někým chodí. Kromě toho nikdy neměl prostor mít osobní život. Celé noci trávil v hotelu svých rodičů.
Následující dny probíhaly v podstatě stejně. Bill se pod Tomovým pohledem červenal ještě víc než předtím, ale vždycky mu věnoval plachý úsměv. Možná ten polibek nebyl tak velká chyba. Chlapec vypadal šťastnější než kdykoli předtím. Tom se snažil vymyslet něco, co by řekl, nějaký způsob, jak Billovi naznačit, že ho touží políbit znovu, ale bál se, že se chlapec znovu uzavře, kdyby to udělal. Kromě toho, dokud do sebe po ránu nedostal alespoň jeden šálek kávy, nedokázal z úst vypustit nic chytrého, a když přišli domů z práce, pro změnu to utnul Bill, který byl unavený a šel si rovnou lehnout. Prostoru si o tom všem promluvit tedy moc nebylo. Proto se Tom rozhodl počkat až do dalšího volného dne a pokusit se s ním o tom promluvit. Třeba by mohl Billa vzít do nějaké hezké restaurace.
Ve středu večer Tom ležel v posteli a snažil se trochu prospat. Den byl náročný, ostatně jako všechny, ale přesto nemohl usnout. Zíral do stropu s rukama zkříženýma pod hlavou a nechával svou mysl rozbíhat do všech stran. I když se nestačil ztratit ve svých myšlenkách, protože uslyšel tlumené zaklepání na dveře. Bill.
„Pojď dál,“ řekl muž, jehož srdce se divoce rozbušilo. Bill pomalu otevřel dveře a nakoukl dovnitř. Vypadal ještě stydlivěji, když v náručí držel polštář a peřinu. Tom polkl. Přitáhl si vlastní peřinu blíž k sobě, ale neřekl ani slovo, protože se bál, že by zněl až moc chraplavě. Bill si s plachým úsměvem lehl vedle něj a přitáhl si peřinu až k nosu.
Chvíli tam oba leželi zcela bez hnutí, než se Bill přitulil blíž k mužovu tělu. Tom se zachvěl, když ucítil chlapcovo tělo na svém. Musel se ovládat. Objal chlapce kolem ramen a vypustil ze rtů roztřesený výdech. Jeho oči se rozšířily do velikosti talířů, když se Bill přitiskl ještě blíž k jeho tělu. Teď ne, pomyslel si Tom, když ucítil mravenčení ve slabinách. Když se Bill proti němu pohnul, ucítil, jak se mu všechna krev shromažďuje do rozkroku.
„Ach,“ zasténal tiše, než se stihl zarazit. Černovlásek se napjal, když ucítil, jak do něj něco tvrdého šťouchlo. Erekce. Bill se prudce nadechl a přitiskl mu ruku na hruď, kde cítil, jak Tomovo srdce buší přinejmenším stejně silně jako jeho vlastní.
„Promiň,“ zamumlal tiše do chlapcových tmavých vlasů. Bill se proti němu lehce pohnul, ale neodvážil se říct nahlas, že mu to nevadí. Že je to příjemné. Že se mu moc líbí myšlenka, že Tom cítí stejné příjemné mravenčení v břiše, jaké cítí on pokaždé, když je Tom poblíž něj.
Bill k němu zvedl pohled a kousl se do rtu. Přitiskl se blíž k mužovu tělu a Tom ucítil chlapcovu erekci na svém. Brunet se prudce nadechl. Tiše zavrčel a vášnivě přitiskl své rty na chlapcovy, čímž ho přiměl zavzdychat. Tom odkopl přikrývky a rychlým pohybem pod sebe Billa překulil. Natiskl se mezi chlapcovy nohy a třel svůj penis v boxerkách o přední část Billových pyžamových kalhot. Chlapec mu zaúpěl do úst a váhavě přitáhl ruce k jeho krku. Vůbec nevěděl, kam je má vlastně položit. Měl by jimi přejíždět po mužových svalnatých zádech, nebo by měl spíše chytit jeho horký penis? Chlapec se rozhodl předat otěže staršímu (ne že by je vůbec někdy držel), protože věřil, že muž ví mnohem lépe, co dělat.
Tom strčil ruce pod chlapcovo triko na spaní a nahmatal bledou, horkou kůži. Kousl se do rtu, chytil lem trička a tázavě se na chlapce podíval, než mu oděv stáhl. Bill se kousl do rtu, a i v té tmavé místnosti bylo vidět, že chlapcovy tváře jsou jasně růžové. Tom zíral na ten slastně sladký pohled pod sebou. Tak dlouho dusil své potřeby, a teď ten chlapec ležel polonahý pod ním. Billův hrudník se rychle zvedal a klesal, jak lapal po dechu. Chlapcovy tváře rudě zářily a kousal se do rtů, ale jeho tmavé oči Toma téměř prosily, aby mu ukázal tu nejhříšnější formu rozkoše. Muž už nedokázal couvnout. Jdeme na to.
autor: Skebe–Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
