autor: Skebe–Neko
Confit de Canard – konfitovaná kachna vcelku
Bill se otočil, ale stále nezvedl pohled k Tomovi, který stál na chodbě a cítil se zmateně. Nemohl uvěřit tomu, co chlapec právě řekl. Chystal se odejít. Vždyť to nedávalo žádný smysl! Proč by se Bill dobrovolně vracel do toho bohem zapomenutého hotelu, ze kterého ho zachránil?
Bill se rovnou vydal do svého pokoje a Tomovi netrvalo dlouho, než se rozběhl za ním.
„Bille!“ Zakřičel brunet poté, co chlapec zmizel ve svém pokoji. „Co se děje? Proč chceš odejít? Udělal jsem něco špatně?“ Bill se kousl do rtu a vytáhl ze zadní části skříně velkou černou tašku. Vzal si jen své staré oblečení, které měl, když přijel do Berlína, a nacpal je do tašky. Připadalo mu špatné vzít si věci, které mu Tom koupil. „Bille! Mluv se mnou!“ Vykřikl kuchař a chytil chlapce za ruku, v níž v tu chvíli držel černé tričko. Bill zvedl k Tomovi pohled a ze zoufalého výrazu v jeho tváři, mu puklo srdce. Tom přesunul ruce k chlapcově tváři a jemně ho po ní pohladil. „V tom hotelu se ti nikdy nebude dařit,“ řekl klidným hlasem. „Prosím, nezahazuj svůj dar! Zůstaň v mojí restauraci!“ Zůstaň se mnou, chtěl říct, ale z nějakého důvodu se ta slova nestala víc než jen pouhou myšlenkou.
„Nemůžu,“ vydechl chlapec tiše a zavřel oči. „Já se na tohle nehodím. Musím jít domů.“ Tom uvěznil svůj spodní ret mezi zuby a jeho ruce sklouzly z chlapcových tváří.
„Proč?“ Zeptal se muž tichým hlasem a cítil, jak ho začínají pálit oči. Uplynuly roky od chvíle, kdy se naposledy cítil tak křehký jako právě teď. Jeho srdce divoce bušilo a měl pocit, že se mu v hrudi svírá do klubíčka.
„Já nejsem… nejsem na tohle stvořený,“ povzdechl si chlapec a s nakrčeným obočím zíral na své ponožky. „Nedokážu splnit tvoje očekávání. Nevím, jak být tvůj.“ Tom pokýval hlavou a sevřel rty.
„Vážně chceš odejít?“ Zeptal se skřehotavým hlasem. Bill přikývl. To jediné gesto jako by rozbilo jeho srdce na tisíc kousků. Vypustil ze rtů roztřesený výdech a natáhl ruku, aby Billa pohladil po tváři.
„Nemůžu tě nutit, abys zůstal,“ zašeptal, než se otočil a opustil chlapcův pokoj.
Bill se kousl do rtu a nacpal si do tašky poslední věci. Hodil si ji přes rameno, než se vydal na chodbu, kde čekala jeho sestra. Tom se posadil na jedno z křesel v obývacím pokoji a podíval se na chlapce, který si nazouval boty.
„Bille,“ řekl, aby se chlapec otočil. „Můžeš se vrátit, kdykoli budeš chtít.“ Chlapec neodpověděl. Otočil se a následoval svou sestru ven z Tomova velkého bytu.
Když se vstupní dveře zavřely, Tom se roztřeseně nadechl a zakryl si obličej rukama. Měl pocit, že se mu třese celé tělo, když mu z očí stékaly slzy až k bradě pokryté vousy. Bill byl pryč. Brunetovou hlavou se honily tisíce myšlenek a on vůbec nevěděl, co si má myslet. Proč najednou, když už konečně všechno začalo jít jako po másle, odjel Bill zpátky do Herrenbergu do ošuntělého hotelu svých rodičů? Proč se rozhodl opustit Toma právě teď? Bylo toho všeho na něj opravdu příliš, nebo za tím byl nějaký jiný důvod, který mu nechtěl říct? Proč se ho Bill rozhodl opustit právě teď, když Tom poprvé po letech někomu konečně otevřel své srdce? Co mohl udělat jinak, aby chlapec zůstal?
Tom nevěděl, kdy naposledy cítil takovou bolest. Možná nikdy. Chtěl Billa prosit, aby zůstal, ale něco mu v tom bránilo. Možná to byl jeho nejhorší společník, strach, který mu bránil říct ta dvě slova a prosit chlapce, aby zůstal. Můj život beze tebe nemá smysl! Proč bylo tak těžké to říct? Tom se roztřeseně nadechl a kousl se do rtu. Najednou mu ten byt připadal prázdnější než kdykoli předtím.
***
Cesta z Berlína do Herrenbergu ubíhala v tichosti. Bill seděl celých šest hodin na předním sedadle a opíral si hlavu o okénko. Carla prvních pár hodin nepromluvila s bratrem ani slovo, soustředila se na cestu po dálnici v půjčeném autě. Chlapci to absolutně vůbec nevadilo. Neměl náladu mluvit. Svůj báječný život v Berlíně opustil mrknutím oka, a teď byl na cestě do pochmurné reality ve svém starém rodném městě. Proč? Chlapec si povzdechl. Takhle to bylo lepší. Neměl na to, aby splnil Tomova očekávání, takže bylo lepší, když odjel teď než později, kdyby byl jejich vztah vážnější. Tom ho nepotřeboval. Dříve nebo později by mu to došlo. Bill nebyl stvořen k tomu, aby žil krásný, vysněný život v Berlíně. Jeho osudem bylo sedět za pultem v hotelu svých rodičů, i přestože mu to připadalo hrozné. Nebyl stvořen k tomu, aby dostal, co chtěl, neměl na to.
Bill pohladil stříbrný náramek na svém zápěstí, který se neodvážil Tomovi vrátit. Cítil se hrozně, že si ten krásný šperk vzal s sebou, i když mu ho koupil Tom, ale prostě ho tam nemohl nechat. Až příliš ho miloval.
Carla se na svého zamlklého bratra rychle podívala.
„Otec chce, abys pracoval jako kuchař,“ řekla trochu napjatým hlasem. „Od tý doby, co jsi odešel, jsme v podstatě neměli žádný zákazníky.“ Bill přikývl, ale neodpověděl a na sestru se ani nepodíval. „Bude lepší, když budeš doma,“ pokračovala a přikývla, aby svá slova potvrdila. „Nemáš na to, abys žil v tak velkým městě, jako je Berlín.“ Bill znovu beze slova přikývl. Samozřejmě věděl, že na to nemá. Dříve nebo později by nesplnil Tomova očekávání a zlomil by šéfkuchaři srdce. Nebylo mu souzeno být šťastný. „Můžeš vařit v našem hotelu, a to ti musí stačit,“ řekla Carla a podívala se na apatického bratra. „Sám brzo uvidíš, že na víc nemáš.“
„Jo,“ zamumlal chlapec a přitiskl čelo na okno. Carlina slova bolela, ale věděl, že si na to bude muset zvyknout. Celý život žil uprostřed nespokojené rodiny a stále věřil, že si nezaslouží nic lepšího. Tom byl jako splněný sen, ale teď ho čekala realita. Dříve nebo později by Tomovi došlo, že mu za všechny ty problémy nestojí. Bill nebyl stvořen k tomu, aby vedl restauraci, ani teď, ani v budoucnu a bylo jedno, jak to vidí Tom. Billův sen se nikdy nemohl splnit.
Carla se objevila za Tomovými dveřmi právě včas. Bezpochyby to bylo znamení, že jeho obavy nebyly zbytečné. Jeho sestra byla nepochybně vyslána, aby ho vyzvedla právě včas, aby si uvědomil, že se do života v Berlíně nehodí. Jeho obavy a pochybnosti byly oprávněné a jeho budoucnost na něj čekala v hotelu na maloměstě.
***
Tom otevřel dveře svého bytu Garymu, který vešel dovnitř s taškou plnou cinkajících lahví.
„Chtěl jsi, abych přišel a přinesl co nejvíc chlastu,“ řekl se širokým úsměvem. „Oslavujeme snad něco? Třeba to, že konečně přiznáš, že ty a Bill spolu chodíte?“ Tom zavrtěl hlavou.
„Nic neoslavujeme,“ odpověděl brunet a zavedl svého přítele do obývacího pokoje. „Chodili.“ Posadil se na křeslo a otevřel jednu z lahví alkoholu. Tom obvykle jiné nápoje než víno nepil, ale věděl, že tentokrát by mu k otupení bolesti nestačilo.
„Chodili?“ Zeptal se Gary a pozvedl obočí. „Hej, co takhle použít skleničku?!“ Zafuněl Gary a přinesl sobě a Tomovi skleničky, které Tom naplnil světle hnědou tekutinou.
„Bill odešel,“ řekl brunet a několika doušky vyprázdnil sklenici, aniž by se staral o pálení v krku. „Odjel zpátky do Herrenbergu.“
„Cože?“ Zeptal se Gary a zvedl obočí. Něco zatraceně velkého mu uniklo. Tom zhluboka vydechl a řekl Garymu, že Billa přivezl z hotelu jeho rodičů v Herrenbergu do svého bytu v Berlíně. Pokračoval ve vyprávění až k tomu, co se stalo před několika hodinami, kdy Bill opustil jeho byt.
„No sakra,“ řekl blonďák překvapeně. „Proč jsi ho nepoprosil, aby zůstal?“ Tom se na přítele ostře zadíval, než do sebe obrátil další sklenici hořké, světle hnědé tekutiny.
„Nemohl jsem… Bill řekl, že chce odejít,“ zamumlal muž, zatímco si doléval sklenici. „Nemůžu nikoho nutit, aby se mnou zůstal, když nechce. Bill se rozhodl vrátit se do toho šílenýho hotelu a já nevím proč… možná… možná… možná pro něj náš vztah nic neznamenal.“ Gary si zhluboka povzdechl. Neměl slova útěchy, která by mohl svému příteli nabídnout. Nevěděl, na co Bill myslel, když odcházel, protože se s chlapcem setkal snad jen jednou. Nedokázal Tomovi nabídnout odpovědi ani nic, co by ho alespoň trochu potěšilo. Proto se spokojil s tím, že cinkl sklenicí o Tomovu a trochu sklesle se usmál.
„No, v tom případě trochu popojedem,“ řekl a kopl do sebe sklenici s hnědou tekutinou a poté zasténal. „Sbohem, střízlivý dne!“ Tom se dutě zasmál a vypil další sklenici. To byl důvod, proč požádal Garyho, aby přišel; blonďák se nesnažil Tomovi radit nebo ho utěšovat. Tom zoufale potřeboval prostě zapomenout na události toho dne a pořádně se opít. Na tohle byl Gary skvělý společník. Nesnažil se Toma poučovat, že alkohol mu ani trochu nepomůže. Nesnažil se mu domlouvat ani z něj netahal víc, než chtěl Tom sám říct. Blonďák dal Tomovi přesně to, co potřeboval; nic víc, nic míň. Tom věděl, že přednášky a rady si vyslechne hned příští úterý, až přijde do práce, od Gustava. V tuhle chvíli potřeboval jen něco, co by mu pomohlo na všechno zapomenout, i kdyby to mělo být třeba jen na krátký blažený okamžik.
Netrvalo dlouho a oba byli příjemně opilí a smáli se něčemu, co Gary právě řekl. Tom se sesunul na podlahu a trochu neohrabaně se snažil nalít do svojí sklenice další alkohol. Ale když naplnil asi třetinu, všiml si, že je láhev prázdná. Svraštil obočí a postavil prázdnou láhev zpátky na stůl. Vypil tu trochu ze své sklenice a otočil se na svého přítele, který napůl ležel na pohovce.
„Máme ještě?“ Zeptal se a zvedl obočí. Gary se ušklíbl, vyhrabal z tašky dvě stejně velké lahve a postavil je na stůl. Tom popadl tu s čirou tekutinou a nalil si sklenici až po okraj.
„Takže ty a Bill jste byli spolu?“ Ujistil se blonďák lehce zastřeným hlasem. Tom přikývl a vypil polovinu sklenice. Zdálo se, že jen slyšet Billovo jméno způsobovalo brunetovi bolest. I když teď, když v jeho krvi koloval nějaký ten alkohol, už ne tak velkou.
„Skončili jste někdy…?“ Zeptal se Gary a svádivě zahýbal obočím. Brunet znovu přikývl s lehce zamyšleným výrazem.
„No a? Bylo to dobrý?“ Ušklíbl se blonďák a posadil se do lepší polohy, aby si mohl dolít sklenici.
„Jo,“ odpověděl Tom krátce. „Nejlepší sex v mým životě.“ Gary se zasmál a napil se ze své sklenice, načež se zašklebil.
„Ale… vážně jste spolu chodili,“ zavrtěl blonďák hlavou, „a on i přesto utekl. To nedává smysl.“ Blonďák svraštil obočí a vypil zbytek tekutiny ve sklenici.
„Taky to nechápu,“ povzdechl si Tom a trochu neobratně si protřel obličej. „Bill byl dneska dost uzavřený a já nemám tušení proč. Ptal jsem se ho na to a zrovna se mi chystal říct, co se děje, když zazvonil zvonek a ve dveřích se objevila ta jeho pitomá ségra, aby ho odvedla. Grr, s tím klukem to není vůbec lehký. Všechno v sobě dusí až do poslední vteřiny a já se pak vždycky musím dokopat k tomu, abych z něj všechny ty pocity a myšlenky dostal ven.“ Gary pomalu přikývl.
„Možná bys mu měl zavolat,“ navrhl blonďák a zvedl obočí. Tom zavrtěl hlavou.
„On nemá mobil,“ povzdechl si a proklínal se do nejhlubších pekelných děr, že mu nedošlo, aby mu takovou věcičku koupil. I když chlapec u něj doma nechal skoro všechny věci, které mu koupil, takže mobil by tam nejspíš zůstal také.
„Oh,“ zabručel blonďák a protřel si bradu. „A co kdybys tam zajel a dostal ho odtamtud?“ Tom zavrtěl hlavou.
„Carla, Billova sestra, ho neunesla,“ povzdechl si brunet zhluboka. „Odešel z vlastní vůle, a kdo jsem, abych mu bránil vrátit se k rodině?“ Tom stále nechápal, proč chlapec odešel. Bill s radostí opustil hotel svých rodičů, když mu Tom nabídl lepší příležitost. Příležitost pracovat jako kuchař v opravdové restauraci, příležitost získat všechno, co si kdy mohl přát! Co bylo špatně? Nebyl pro něj Tom nakonec dost dobrý? Nebo snad nad nově nalezenou láskou zvítězila lhostejná rodina?
***
Bill a jeho sestra dorazili do hotelu svých rodičů pozdě večer. Vřelé přivítání na něj nečekalo, i když ne, že by něco takového vůbec čekal. Jeho otec se na syna stále díval jako na malomocného a matka se zdála být při pohledu do synovy tváře nesvá.
„Vítej doma,“ řekla Ella s povytaženým obočím, ale na tváři se jí neobjevil ani náznak úsměvu. Bill na sestru kývl, a pak se vydal ke schodišti, aby mohl odejít do svého pokoje.
„Bylo by fajn, kdybys zejtra vstal brzo,“ řekl Gordon nevrlým hlasem. Chlapec se na otce ani nepodíval, když zamumlal kladnou odpověď. A tak se ocitl tady; zpátky na začátku.
Černovlásek hodil tašku na malou postel v malém pokoji a zhluboka si povzdechl. Bude chvíli trvat, než si na tu úzkou postel a mizernou matraci zvykne poté, co spal v Tomově pohodlné a široké posteli. Možná bude chvíli trvat, než si zvykne na to, že spí sám. Chlapec si dokonale zvykl na to spát přitulený k Tomovi, že mu teď bude jistě připadat divné spát sám na úzké posteli. Vybalil si věci do malé skříně, schoulil se na nepohodlné matraci a nakrčil nos. Přesvědčoval sám sebe, že takhle je to lepší. Jeho rodina ho potřebovala, Tom ne. Ačkoli život s jeho rodinou byl vždycky vyloženě strašný, nemohl se k nim otočit zády, když ho téměř prosili, aby jim pomohl. Nikdy by to nepřiznal ani sám sobě, natož ostatním, ale jeho jedna část si myslela, že když teď přišel pomáhat udržovat hotel v chodu, jeho rodina ho konečně přijme jako svou součást.
Bill pohladil stříbrný náramek na svém zápěstí a zadíval se z malého okna. Měl trochu obavy, jak to bude Tom zvládat sám. Než se objevil, Tom si nikdy sám od sebe neudělal snídani, a teď když byl pryč, se kuchař nejspíše vrátí do starých kolejí. Bill zavrtěl hlavou. Tom byl dospělý muž a jistě se o sebe dokázal postarat sám. Brunet Billa k ničemu nepotřeboval, i to by mu časem došlo.
I když se chlapec opravdu snažil přesvědčit sám sebe, že takhle je všechno lepší, neodstranilo to ten strašný, tísnivý pocit z jeho srdce; jako by se zmíněný sval stočil do klubíčka. Bill svraštil obočí a vypustil ze rtů roztřesený výdech. Ať už to bylo lepší, nebo ne, nezabránilo to tomu, aby mu nechyběl Tom, jeho paže kolem těla nebo jeho okouzlující vůně.
Zajímalo ho, co Tom právě teď dělá. Pochyboval, že už spí, protože před půlnocí chodil spát jen zřídka. Byl smutný z jeho odchodu? Nebo se snad zlobil? Bill zhluboka vydechl. Nemělo smysl spekulovat, co Tom v tu chvíli cítí, protože Bill se neplánoval vrátit. Sám sebe přesvědčil, že nemá důvod se k Tomovi vracet. Z vlastní touhy s ním odjel, aniž by vůbec přemýšlel, jestli se dokáže přizpůsobit rušnému životu v Berlíně. Vůbec ho nenapadlo, co všechno by se mohlo pokazit. Vůbec ho nenapadlo, že by se mezi ním a Tomem mohl vyvinout mnohem bližší vztah. Vůbec ho nenapadlo, jak tento vztah mohl ovlivnit jejich vzájemné vztahy a co by se mohlo stát, kdyby Bill nesplnil jeho očekávání! Co kdyby nedokázal splnit Tomova očekávání a začala mu vadit pouhá jeho přítomnost? Rozpadl by se jejich rychle vzniklý románek rychleji než mrknutím oka? Možná Bill musel vyletět z hnízda, jen aby si uvědomil, že jeho křídla stále nejsou dost silná na to, aby ho unesla.
***
Gary odešel asi před půl hodinou, Tom naopak zůstal sedět na podlaze a zíral na prázdné láhve od alkoholu. Cítil se víceméně stejně jako ty skleněné lahve; prázdný. Bolest ustoupila, aby udělala místo nenávisti, která se rychle vypařila jako dým ve větru a nezůstalo po ní nic než prázdnota. Dokonce i jeho byt jako by dokonale odrážel jeho citové rozpoložení. Vypadal stejně jako předtím, ale teď tam něco chybělo. Někdo. Bill. Tom neměl tušení, jak se vrátit zpátky do svých starých kolejí. Billova přítomnost ho změnila v něco naprosto jiného a ten osamělý, na kariéru zaměřený život mu už vůbec neseděl. Prostor mezi jeho pažemi byl naprosto prázdný, když už se Bill netiskl k jeho tělu. Dokonce i temná noční obloha zela prázdnotou.
Tom se zvedl na vratké nohy a odešel do své ložnice. Když vstoupil do temného pokoje, mohl na prchavý okamžik spatřit štíhlou siluetu ležící na posteli. Tato opilecká iluze se však rychle rozplynula a mužova ustlaná postel zela prázdnotou stejně jako všechno ostatní v jeho životě.
Tom už nejednou zažil rozchod, ale teď měl pocit, že si Bill vzal kus jeho těla s sebou. Takovou bolest, utrpení a prázdnotu po rozchodu Tom ještě nikdy necítil. Možná to bylo tím, že Bill byl prostě jiný. Byl tak nevinný a srdečný, tak milý, ale uzavřený. Chlapec se tajně po špičkách dostal do jeho srdce a udělal si z něj své vlastní. Teď se zdálo, že pulzující sval v jeho hrudi úplně zmizel. Možná odešel s Billem do Herrenbergu.
Brunet se zahrabal pod přikrývku a zabořil nos do Billova polštáře. Tiše zaklel, když si uvědomil, že povlak není cítit ničím jiným než aviváží. Zapomněl, že Bill ráno převlékl peřiny. Teď už nemohl najít ani chvilkovou útěchu v podobě chlapcovy vůně. I když to by mohlo rozbít střepy jeho srdce na ještě menší střípky. I když by bylo úžasné potopit se, byť jen na okamžik, do lží, že je chlapec stále vedle něj. Tom si zhluboka povzdechl a ucítil, jak ho začaly štípat oči. Bylo zbytečné to dál popírat, byl do Billa neskutečně moc zamilovaný.
autor: Skebe–Neko
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
