autor: EngelTraumer
První setkání a první dojmy
O 6 měsíců později
Klub byl plný lidí a pestrá škála barev se rozlévala po tančících a vrtících se tělech. Nad klubem se míhaly všechny barvy spektra, což dokonale vystihovalo název klubu – Duha. Podle názvu to byl zjevně gay klub a Tom si na stoličce u baru připadal trochu nepatřičně.
Chlapík za pultem ho soustavně pozoroval, ale Tom věděl, že to dělá spíš z podezření než kvůli zájmu. Měl krátké odbarvené blond vlasy a tmavé oči za hranatými černými brýlemi s plastovými obroučkami. Byl podsaditý a o dost menší než Tom, ale jeho zkřížené paže ukazovaly tvrdé, vypracované svaly. Tom si všiml tetování, které mu lemovalo jednu nohu a vnitřní stranu paže.
Tom se na svém místě posunul a snažil se vypadat přirozeně. Nedostal se tak daleko jen proto, aby ho vyhazovač – nebo kdo to vlastně byl – vyhodil.
Před šesti měsících ne zrovna snadno vypátral prodavače porna. Ten muž byl zpočátku neochotný, ale pod pohrůžkou vězení vyklopil, co o Billovi věděl. Tom byl znechucený Billovými fotkami, které muž výměnou za letenku a pas do Los Angeles pořídil. Šlo o bondage a Billova hubená zápěstí byla téměř na každém snímku svázaná. Na jednom byl s roubíkem mezi plnými rty, na několika klečel na kolenou a byl ohnutý. Bylo to odporné takovým způsobem, že se člověk nemohl přestat dívat. Od té noci se Tom snažil ty obrazy dostat z hlavy, ale byly tam otisknuté natrvalo. Simone o svých zjištěních neřekl. Řekl jí jen, že ví, že Bill původně odjel do Los Angeles.
Měsíce pátrání ho dovedly až sem, do Duhy. Tom se cítil unavený až do morku kostí, unavený z rozhovorů se sjetými prostitutkami nebo nafoukanými pasáky. Chtěl, aby dnešní noc byla zlomová. Chtěl Billa konečně vidět, a to ne jen na fotkách. Jednu nosil stále u sebe, ve vnitřní kapse bundy, blízko srdce. Často ji vytahoval a sledoval linie té jemné tváře. Na Billovi mu nevysvětlitelným způsobem začalo záležet. Nikdy se s ním nesetkal, ani nevěděl, jestli vypadá pořád stejně, ale měl palčivou touhu ho konečně pozdravit, možná ho i obejmout. Za tohle by děkoval všem Bohům na světě.
Tom se probral ze zamyšlení, když ho upozornil hlasitý smích.
„Gustave, kamaráde! Že mi naliješ další drink?“
Tom se otočil a přemýšlel, kdo je ten hlasitý, opilý cizinec. Byl to vysoký muž obklopený dalšími dvěma a ruce měl přehozené přes jejich ramena, zatímco ho prakticky táhli k baru. Na nohou měl černé boty s šíleně vysokými podpatky. Když se snažil chodit, zakopával o ně.
„Další rundu, Gustave,“ zamračil se. „Další rundu,“ došel k baru a poplácal dřevo, jako by to byl jeho nejlepší přítel.
Tom zíral na jeho profil a srdce se mu náhle rozbušilo. To nemohl být…
Ten muž měl černé dlouhé vlasy, ale po stranách vyholené. Na očích měl docela dost třpytivého make-upu a nalepené umělé řasy dlouhé nejméně pět centimetrů. Na sobě měl bílou přiléhavou košili s hlubokým výstřihem a přes ni poloviční sako. Kalhoty byly černé s kožešinou po celých nohavicích. Docela slušný outfit, ale Tom se na oblečení nedokázal soustředit. Dokázal se dívat jen na obličej, na tmavé obočí, medově hnědé oči, lehce zvednutý nos a plné rty…
„Bille…“ zašeptal.
Mužovy oči se na něj upřely a Tom málem spadl ze stoličky. Bill měl jiné vlasy a byl starší, ale rozhodně to byl tentýž mladý muž jako na obrázku, který Tom nosil v kapse.
„Mmm,“ řekl a oči mu jiskřily, když pohledem sjížděl po Tomově těle. „Nehledáš nějakej životabudič?“ Pozvedl jedno tmavé obočí, to, které měl propíchnuté. Tom se znovu prudce nadechl. Očekával uplakaného, usmrkaného chlapečka – ne tohoto krásného muže plného sexappealu. „Víš, někoho, kdo se postará o tvýho ptáka.“ Bill se opile zasmál vlastnímu vtipu.
Tom na něj zíral a hýbal rty jako ryba na suchu. Měl by vědět, jak na to. Byl soukromým očkem už skoro sedm let. Nikdy se však do vyšetřování neponořil tak moc, a teď nevěděl, co má dělat.
„Myslím, že už máš dost, Bille,“ řekl mu blonďák, nejspíš Gustav. Tom se na Gustava zadíval. Právě potvrdil to, v co Tom doufal, když Billa oslovil jeho jménem.
„Dost?“ Zeptal se Bill. „Nikdy nemám dost,“ zamračil se na Gustava a chvíli vypadal zmateně, než se zeptal: „Ještě jsem tě nepřefikl?“
„Ne,“ odpověděl Gustav klidně a vytáhl panáka z Billových prstů. „A ani to neuděláš.“
„Ale no tak,“ zakňučel Bill.
Gustav se naklonil blíž. „Myslím, že bys měl jít nahoru a vyspat se z toho.“
Bill se na něj zadíval. „Vyspat se z toho.“
„Jo.“
„Můžu ho vzít s sebou?“ Zeptal se a Toma překvapilo, když ukázal prstem Tomovým směrem.
„Ne,“ zamítl to Gustav.
„Ale… no tak! S tebou není vůbec žádná sranda,“ řekl Bill. Na konci věty potlačil říhnutí a zakryl si ústa poněkud kostnatou rukou. Tom si všiml, že má černě nalakované nehty a že jsou dlouhé a dokonale upravené.
„Vezměte ho nahoru,“ řekl Gustav dvěma mužům, kteří ho drželi.
Začali ho táhnout pryč, přičemž Bill poněkud protestoval. Tom za nimi zíral a měl chuť se nakopat, když si uvědomil, že ho právě nechal beze slova zmizet.
„Patří ti to tady?“ obrátil se na Gustava.
„Jo.“ Gustav se zatvářil netečně. „Musíš být ve městě novej, když to nevíš.“
„To jsem. Vlastně…“ řekl a podíval se směrem, kam táhli Billa. „Hledal jsem jeho. Billa.“
Gustav povytáhl obočí. „Proč?“
Tom otevřel ústa, aby mu vysvětlil situaci, a pak je zase zavřel. Bylo moudré říct jednomu z Billových přátel, že ho hledá soukromý detektiv? Mohl by zdrhnout.
„Bydlí nahoře?“ Zeptal se Tom.
„Kdo to chce vědět?“ Gustav zkřížil ruce na hrudi a znovu vypadal jako vyhazovač.
Tom pokrčil rameny a pořádně zablafoval. „Jen jsem o něm něco slyšel, to je celý.“
Gustav přikývl a v očích se mu něco mihlo. „Pokud jsi chtěl dostat šanci, měl jsi něco říct, když se tě zeptal,“ odpověděl Gustav. „Možná mu už zítra nebudeš připadat stejnej.“ S tím se vzdálil a nechal Toma, aby si zbytek domyslel.
autor: EngelTraumer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
