autor: EngelTraumer
Požární zeď a poblouznění
Tomovi se ulevilo, že před odchodem z hotelového pokoje schoval všechny materiály o Billovi. Když Bill vstoupil, stůl byl uklizený a on nemohl vidět desítky fotografií, dokumentů a ručně psaných poznámek, které se ho týkaly. Nebylo to poprvé, a teď si Tom připadal víc než kdy jindy trochu jako stalker – velmi posedlý stalker.
Bill mlčel, když se procházel po místnosti, jako by prováděl inspekci. Tom ho pozoroval. Sundal si kabát a hodil ho na židli, pak si strčil ruce do kapes a přešlápl z nohy na nohu. Vůbec nepřemýšlel o tom, co dělá, když Billovi nabídl, aby šel s ním. Teď měl pocit, že se udusí nebo něco podobného, když Bill kontroloval jeho osobní prostor. Bez ohledu na to, jak moc tomu nechtěl věřit, byl pro něj Bill cizí člověk.
Nakonec přišel, posadil se na kraj postele a zul si boty na vysokém podpatku. Lehl si na záda, protáhl se jako líný kocour a zpod tmavých řas se na Toma zadíval. Ten odvrátil pohled a snažil se uklidnit. Možná to nebyl tak dobrý nápad.
Vždycky se považoval za heterosexuála, ale když šlo o Billa, bylo všechno jinak. Nešlo o to, že by byl muž. Byl to prostě Bill, to krásné stvoření, které tak dlouho hledal. Bojoval s nutkáním natáhnout ruku a dotknout se místečka, které se odhalilo, když se Billovi vyhrnula halenka. Bylo ještě lehce zarudlé od vařící kávy, ale i tak bylo naprosto bezchybné.
„Máš něco, co bych si mohl půjčit na sebe?“ Zeptal se Bill tichým hlasem. Ta otázka zněla naprosto nevinně, ale Tomovi se při ní rozbušilo srdce. Představa, že by měl Bill na sobě jeho oblečení… „Nechci spát v téhle halence umazané od kafe,“ vysvětlil Bill a zamrkal dlouhými řasami, jako by chtěl vypadat nevinně.
„Jasně,“ dostal ze sebe Tom. Otočil se a hledal v zásuvce něco, co by Billovi sedělo. Najednou ucítil ruku na svém rameni a Billovo tělo přitisknuté k jeho paži.
„Co třeba tohle?“ Zeptal se Bill, než se natáhl přes Toma a vzal mu z rukou tričko.
Tom se otočil, když Bill odhodil boa stranou a rychle si svlékl fialovou halenku přes hlavu. Jeho okamžitě upoutalo bledé, bezchybné tělo, lehce vystouplé kosti, které se mu rýsovaly pod kůží. Byl hubený, skoro až moc, ale Tom mu to nemohl vyčítat. Pro něj byl krásný, ať už vypadal jakkoli.
Tom sebou překvapeně trhl, když si Bill začal sundávat i kalhoty. Pod nimi měl černé boxerky ze spandexu, které mu sahaly do půlky zadku a nenechávaly žádný prostor pro představivost. Tom se opřel o komodu a snažil se udržet na nohách, když Bill vklouzl do jeho trička. To na jeho křehkém těle viselo jako pytel a sahalo mu až do půlky stehen. Věnoval Tomovi oslnivý úsměv, vyskočil zpátky na postel a znovu se protáhl. Tom cítil, jak se mu vzrušením svírá žaludek, když znovu spatřil jeho spoře oděný klín.
„Říkal jsi, že budeš spát vedle mě,“ řekl Bill a poplácal místo vedle sebe. „Tak pojď.“
Tom se zhluboka nadechl a pokusil se uklidnit, než se na nejistých nohách přesunul k posteli. Snažil se zachovat si naprosto klidnou tvář, když si lehl na matraci vedle něj.
„Chceš přikrýt?“ Zeptal se Bill a prohlížel si Toma neskutečně velkýma tmavýma očima, které vypadaly tak bezelstně. Tom však moc dobře věděl, jak je to ve skutečnosti, ale přesto svolil, a jakmile se ocitli pod peřinou, Bill se k němu okamžitě přitiskl. Nohu mu omotal kolem těla a rozkrokem se tiskl k jeho. Lehce se pohnul a Tom tiše zaklel.
„Bille, říkal jsem ti, že tohle dělat nebudeme,“ řekl.
„Proč ne?“ Vydechl Bill.
„Protože to nepotřebujeme. Ty to nepotřebuješ,“ domlouval mu Tom a snažil se vymotat z Billových zdánlivě nekonečných končetin.
„Ale jo, potřebuju, Tome,“ řekl Bill. „Jsem sexuální tvor, víš. Potřebuju sex, abych přežil.“
Tom se zasmál. „To je blbost.“
Bill se stáhl, jako by se ho dotklo, že s ním někdo nesouhlasí.
„Co jsi říkal v autě?“ Dožadoval se Tom odpovědi. „Že se při sexu necítíš šťastný. Že jen občas.“
Bill se od Toma odvrátil, založil si ruce na hrudi a uraženě zíral do stropu. „Co je ti do toho?“ Zamumlal. „Myslel jsem, že to prostě uděláš.“
„Udělám co?“ Zeptal se Tom, i když měl pocit, že odpověď zná.
Bill se na něj podíval a prohlásil: „Vyjedeš po mně. Prostě budeš hrát, že ti na tom záleží, a pak…“ rozšířily se mu nozdry. „Myslel jsem, že možná v autě, až budeme sami. Nebo možná teď, když už jsme tady.“
„Děláš, jako bys chtěl, abych tě k něčemu nutil, nebo tak něco,“ řekl Tom a posadil se, znechucen tím vlastním závěrem.
Bill odvrátil pohled a klidným hlasem řekl: „A chceš? Já nevím. Možná jsem na to jen zvyklej.“
Tom cítil, jak jeho srdce změklo a cítil se kvůli svému obvinění hrozně. „Omlouvám se. Tohle jsem neměl říkat.“
Bill k němu stočil pohled a povytáhl obočí. „Teď se ještě ke všemu omlouváš. Wow.“
„To normální lidi dělají, když udělají něco špatně,“ řekl Tom pevně.
„Takže je to špatně, protože jde o mě?“ Vyštěkl najednou Bill, posadil se hned vedle Toma a v jeho očích se zablesklo. „Lidi si berou, co chtějí, Tome. A možná na to mají právo. Možná proto jsem na téhle planetě. Abych byl něčí hračkou.“
„Ne!“ Skoro zakřičel Tom. Všechno ho to tolik rozčilovalo, ta nespravedlnost, která byla Billovým životem. Copak neviděl, že mu chce pomoci? Zdálo se, že se prostě nedokáže dostat z té černé, pohrdavé díry. „Nejsi žádná ničí hračka.“ Tom chytil Billa za ramena a přitáhl si ho k sobě. „Ty jsi Bill.“ Prohlásil tichým, sotva slyšitelným hlasem. „A máš právo na šťastný život. Máš právo být v bezpečí před každým, kdo ti kdy ublížil.“
Bill se se staženým obočím a zmatenýma očima odtáhl „Odkud mě znáš?“ Zeptal se. Vyklouzl z Tomova sevření a slezl z postele. Otočil se k Tomovi zády a zamířil pryč. „Nechápu, jak mi můžeš říkat takový věci.“
Tom zavřel oči a nadechl se. Zašel příliš daleko. Nechtěl, aby se Bill dozvěděl, že si ho Simone a Gordon najali, protože si byl jistý, že by s ním už nikdy nepromluvil. Jenže se pořád choval příliš podezřele a Bill nechápal.
„Prostě mě štve, když se někdo dostane až na takový dno, že si přestane vážit sám sebe,“ řekl Tom tiše.
Bill na to nic neřekl. Jen tam stál v Tomově tričku a vypadal zmateně a ztraceně.
„Pojď zátky do postele,“ vybídl ho Tom tiše. Chtěl Billa obejmout a říct mu, že to bude v pořádku.
Bill se otočil a vypadal zaraženě. Nakonec se vrátil k posteli a vklouzl pod peřinu. K Tomovu překvapení se přitiskl k jeho hrudi a tiše ležel. Neřekl už ani slovo. Tom ho objal a rukou ho pohladil po hebkých vlasech. Pročesával je prsty a obdivoval jejich hustotu, ale neskutečně jemnou strukturu.
Takhle usnuli a Tom cítil, jak jeho srdce bije v rytmu, který by skoro mohl nazvat štěstím.
Když se však druhý den ráno probudil, Bill byl pryč. Místo vedle něj bylo studené a prázdné. Z důvodu, který nedokázal pochopit ani vysvětlit, sklonil hlavu k matraci a rozplakal se.
***
Tom šel té noci do Duhy a byl odhodlanější než kdy jindy. Přiměl Billa, aby spal vedle něj, aniž by se spolu vyspali. To byl přece krok, ne?
Když dorazil, klub byl v plném proudu. Šel na své místo u baru a našel Gustava, jak stojí na svém obvyklém místě. Když uviděl Toma, jeho pohled potemněl.
„Je tu Bill?“ Zeptal se Tom.
„Vrátil jste se pro přídavek?“ Zeptal se Gustav.
Tom se na okamžik zarazil, zaskočen Gustavovým nepříjemným tónem. „Ne, já jen…“
„Říkal, že jestli sem přijdete, tak vás nechce vidět,“ řekl mu Gustav.
„Ale…“ začal Tom protestovat.
„Nevím, co jste mu včera v noci udělal, pane.“ Gustav přistoupil blíž a téměř se naklonil přes bar. „Ale musíte opustit můj podnik.“
„Nic jsem mu neudělal. Přísahám Bohu,“ odpověděl Tom, jelikož nemohl uvěřit, že ho chce ten člověk vyhodit.
Gustav zvedl obočí. „Dnes ráno se vrátil domů s pláčem.“
I když se Tom snažil, nedokázal pochopit Billovu reakci na jejich společnou noc. Možná to bylo příliš emotivní. Neměl tušení, ale nemohl dopustit, aby mu Bill jen tak utekl.
„Okay,“ vyhrkl nakonec Tom. „Ale řekněte mu, že stále budu v Caribou.“ Sklouzl ze stoličky a naštvaně odešel. Přál si, aby mohl přeskočit pult a dobře mířenou ranou pěstí srazit Gustavovi brýle z obličeje. Neměl právo před ním Billa ukrývat. To nikdo neměl.
autor: EngelTraumer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
