autor: EngelTraumer
Kurvení a upřímný rozhovor
Bill klečel na všech čtyřech a hlavu měl svěšenou. Tvář měl pevně zkřivenou, ale ne rozkoší. Navzdory tomu, že muž za ním byl zjevně zkušený, Bill ze setkání nedostal obvyklou dávku potěšení. Samozřejmě, že se hodlal udělat, ale to bylo přece samozřejmé, ne? Jen necítil ohromující chtíč, který obvykle doprovázel orgasmus.
Přitiskl oči a snažil se dostat do hry. Pevněji stiskl v ruce prostěradlo a opřel se tělem o svalnatého, dobře stavěného muže za sebou. Vyplivl nějaké dlouhé, nesrozumitelné jméno, které Bill nepobral. Věděl jen, že s jeho tmavou pletí, očima a tělem, pro které by nebylo hřích zemřít, byl naprosto žádoucí. Měl velké a silné ruce a jeho penis na tom byl dost podobně. Bill si myslel, že našel docela dobrý úlovek, ale než se dostali do jeho malého podkroví nad Duhou, jeho očekávání ochablo. Nevěděl proč, ale najednou se mu před očima objevila Tomova tvář. Nepotřebujeme to, Bille. Ty to nepotřebuješ – ta slova zněla v Billově hlavě jako hlasité cinkání činelů. Bill se už dlouho necítil kvůli svým sexuálním eskapádám provinile – vlastně od té doby, co opustil tu zasranou díru v Německu – ale najednou se cítil velmi, velmi zahanbeně. Jediné, co si pamatoval, bylo, jak bezpečně a tak nějak milovaně se cítil v Tomově cudném objetí.
Muž za jeho zády do něj přirážel stále tvrději a znovu a znovu zasahoval Billovu prostatu způsobem, při kterém se mu obvykle při první vlně rozkoše zkroutily prsty na nohou. Dnes večer se však Bill musel soustředit, aby cítil, jak se mu vyvrcholení pevně svírá, a pak rozšiřuje v podbřišku. Bože, skoro to bolelo, ale Bill se jen dokázal kousnout do rtu a vydržet to – musel, jinak by se neudělal. Jak zatraceně trapné by to bylo?
Když se ho konečně zmocnil orgasmus, pocítil jistou úlevu. Naprosto se poddal rozkoši a chtěl si vychutnat, jak se jeho tělo bezmocně svíjí. Když však vyčerpaně padl na matraci, cítil se jen prázdný. S rozkoší, která mu stále ještě hrála na nervových zakončeních, ucítil v očích slzy. Byl tohle jeho smysl života? Opravdu žil jen proto, aby se oddával sexu a opíjel se do němoty?
Když si muž lehl vedle něj, spokojeně zabroukal. Jeho ruce už zase bloudily po Billově těle, ale ten sebou trhl, jako by se spálil. Roztřeseně vstal z postele a postavil se na nejisté nohy. „Vypadni!“ Řekl tiše a odkulhal pryč. Cítil se, jako by ho někdo přefikl vejpůl, i když s jeho vlastním souhlasem.
„Co?“ Muž se posadil a vypadal zmateně.
„Zašukal sis, tak teď vypadni,“ vyštěkl Bill, tentokrát hlasitěji.
„Cože kurva?“ Zabručel muž a vyklouzl z postele. „Zbytečná děvka.“ Poslední větu řekl velmi tiše, ale Bill ji slyšel. Odvrátil se a hrudí mu projela ostrá bolest. Tak to bylo, že? Přesně to byl – zbytečná děvka.
Muž se oblékl a vypadl, přičemž za sebou hlasitě práskl dveřmi. Bill se svalil zpátky na postel, která byla cítit sexem s cizincem, a cítil, jak mu z oka sklouzla slza. Rychle si ji setřel a řekl si, aby se vzchopil. Potřeboval se napít; potřeboval se prostě kurva napít.
S velkým úsilím se vyhrabal z postele a přesunul se do koupelny. Poté, co se umyl, oblékl si věci, které měl předtím na sobě, a snažil se upravit, aby vypadal alespoň trochu reprezentativně. Vlasy měl rozcuchané a make-up rozmazaný. Pořád vypadal trochu opile a rozhodně právě ošukaně.
Když se Bill dostal z podkroví a sešel po schodech, aniž by si zlomil kotník, ocitl se u baru a zíral na dno skleničky.
„Co se tam nahoře stalo?“ Zeptal se Gustav a nalil mu jen malé množství alkoholu. Vypadal soucitně a Bill si pomyslel, že to je jediný důvod, proč mu vůbec nalil.
Bill pokrčil rameny. „Nechal jsem ho, aby mě ošukal, a pak mu řekl, ať vypadne.“
Gustav povytáhl obočí. „To je trochu…“ Hlas se mu zadrhl, ale Bill větu dokončil.
„Děvkoidní.“
„To jsem nechtěl říct,“ odporoval Gustav.
„Ale je to tak.“ Bill se podíval do Gustavových tmavých očí. „Přesně to jsem.“
„Bille…“ povzdechl si Gustav.
„Co?“ Zeptal se Bill a jedním rychlým lokem do sebe vyklopil panáka. Pálilo ho to v krku a oklepal se „Nemusíš mi lhát, Gustave. Já vím, co jsem zač.“
„Bille, měl jsi těžkej život, okay? Není důvod, aby ses takhle ponižoval.“
„Nechci soucit.“ Vybouchl Bill a v hrudi mu náhle vzplál hněv. Celý život ho lidé buď odsuzovali, nebo litovali. Nikdo kromě Toma ho nikdy nepopostrkoval, aby se změnil. Nikdo neměl pocit, že by měl. Bill sklonil hlavu a ztěžka si povzdechl. „Omlouvám se, Gusi,“ řekl tiše, když mu hrdlo sevřely slzy.
Gustav se natáhl přes pult a chytil ho za ruku. „Mně se přece omlouvat vůbec nemusíš. To přece víš.“
„Ale to normální lidi dělaj, když udělají něco špatného,“ zašeptal Bill a opakoval Tomova slova ze včera. Když zvedl hlavu, Gustav na něj zíral, jako by mu narostla další hlava.
„Co se včera v noci stalo?“ Zeptal se Gustav. „S tím chlapem? Přišel jsi domů s pláčem. Myslel jsem, že ti ublížil…“
„Ne,“ zavrtěl hlavou Bill a odfrkl si. Hřbetem ruky si otřel nos. „Ne, to vůbec. Nejsem si jistej, co udělal.“ Bezvýrazně se zadíval do zdi za Gustavem. „Nejsem si jistej,“ zopakoval to.
„Byl tady,“ řekl Gustav a přinutil Billa, aby se mu znovu podíval do očí.
„Fakt?“ Zeptal se Bill a snažil se, aby to neznělo příliš vzrušeně.
„Jo. Řekl jsem mu, ať vypadne, protože jsem si myslel, že ti ublížil,“ přiznal Gustav.
„Oh.“ Billova tvář poklesla. Z nějakého důvodu doufal, že toho tajemného cizince ještě uvidí.
„Ale říkal, že ti mám vyřídit, že bude v Caribou.“
„To říkal?“ Bill se narovnal na židli. Chvíli rychle přemýšlel a jeho hlavou se proháněly myšlenky. Bylo teprve jedenáct hodin. Ještě by to mohl stihnout. „Musím jít, Gustave.“ Najednou sklouzl ze stoličky. Zamířil ke dveřím a nechal skleničku s alkoholem za sebou.
***
Tomovi pomalu klesalo srdce. Bylo skoro patnáct minut po jedenácté a on seděl v Caribou už skoro dvě hodiny. Tiffany ho neustále zásobovala kávou, ale Tom ji nakonec přestal pít.
Seděl v boxu, zadek ho bolel od tvrdé sedačky a zíral na Billovu fotku. V duchu viděl dospělého Billa, jak leží vedle něj a jeho jemnou tvář ozařuje bledé světlo měsíce. Ve spánku vypadal tak poddajně a krásně a jediné, co Tom chtěl, bylo přitisknout ho k sobě a už nikdy nedovolit, aby mu někdo ublížil.
Z myšlenek ho náhle vytrhlo, když uslyšel hlasité klapání podpatků. Vzhlédl a strčil fotku do kapsy, když uviděl, že je to Bill. Vypadal zničeně, možná trochu ztraceně.
„Tome,“ řekl a maličko se usmál. Tom cítil, jak se mu zvedá srdce, když Bill vklouzl na místo naproti němu. „Myslel jsem, že už tu nebudeš,“ přiznal tiše Bill.
„Chtěl jsem čekat, dokud nepřijdeš,“ řekl Tom. „Nebo klidně až do rána, kdyby ne.“
Bill se na něj podíval s vytřeštěnýma očima. Pomalu zavrtěl hlavou, a pak bez obalu řekl: „Dneska jsem měl sex.“
Tom se zamračil, trochu zaskočený tím oznámením. „Okay,“ řekl pomalu.
Bill se zamračil. „Myslel jsem, že mi vynadáš,“ pokrčil rameny.
„Chceš… chceš, abych ti vynadal?“ Zeptal se Tom.
„Asi jo,“ odvrátil Bill pohled. „Chci říct… nikdo jiný mi nikdy neřekl, abych přestal.“
„To bys měl,“ začal Tom, ještě než si uvědomil, že se chystá udělat přesně to, co Bill navrhl.
Bill k němu zvedl oči. „Necítil jsem to samé, jako předtím.“
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Tom a nepohodlně se zavrtěl. Když Bill přišel, nečekal, že budou probírat detaily jeho sexuálního života.
„Necítil jsem se tak dobře.“ Bill zvedl ze stolu ubrousek a začal ho trhat na malé kousky. „Udělal jsem se, ale… prostě jsem nemohl… Chci říct, nic jsem necítil.“
Tom se při představě na Billovo vyvrcholení znovu zavrtěl. Zavřel oči a pomalu se nadechl, abych zablokoval všechny ty představy.
„Ale pořád mám chuť na sex, víš?“ Pokračoval Bill. „Zrovna teď to tak cítím, ale…“ náhle ztichl a Tom měl dojem, že se ho Bill znovu pokouší dostat do postele.
„Proč si myslíš, že chceš spát se mnou, Bille?“ Zeptal se nakonec a přešel rovnou k věci.
Bill prudce zvedl hlavu. „Neřekl jsem…“ začal a jeho vysoké lícní kosti se rychle zbarvily.
„Předtím jsi to chtěl,“ upozornil ho Tom.
Bill znovu pokrčil rameny. „Já nevím, protože ty…“ znovu se zarazil, jako by se styděl vysvětlovat své touhy, „… máš pěkný tělo,“ řekl nakonec a jen tak se zasmál.
Tom přikývl. „Přesně proto s tebou nechci spát, Bille.“
„Jsi jeden z těch, co čekaj až do svatby?“ Zeptal se Bill a přimhouřil oči.
„Ne,“ zasmál se Tom. „Věř mi, že už mám svoje za sebou a nemůžu říct, že jsem to nikdy neudělal jen proto, že mi někdo přišel sexy, žhavej nebo cokoli jinýho. Ale jestli jsem se někdy něco naučil, tak to, že by to mělo něco znamenat, a to dýl než jeden den nebo noc.“
Bill na něj zíral, jako by mluvil jiným jazykem.
„Copak jsi nikdy nechtěl někoho, protože jsi ho miloval?“ Zeptal se Tom a vzpomněl si na Georga.
„No, možná,“ pokrčil Bill rameny. „Jednou, kdysi dávno. Než jsem přišel sem.“
„Vážně?“ Zeptal se Tom, a ta otázka mu vyskočila z jazyka dřív, než ji stačil spolknout.
Bill povytáhl obočí, ale dotěrnou otázku nekomentoval. „Jo,“ řekl a Tom sledoval, jak se jeho oči vzdalují a hledí kamsi do minulosti. „Nebylo to moc dobrý, víš. Ale… bylo to dobrý pro nás.“
Tom se při té poznámce usmál a vzpomněl si na své vlastní první nezdařené pokusy. Projela jím ostrá bolest, když si vzpomněl na osobu, se kterou byl.
„A co ty?“ Zeptal se najednou Bill. „Byl jsi někdy zamilovaný?“
Tom se hluboce zamračil a znovu se poposedl. „Jednou,“ odpověděl.
„Co se stalo?“
„Ona…“ Tom si odkašlal a zavrtěl hlavou. „Zemřela.“
„Oh.“ Billova ústa vytvořila malé o a rychle zamrkal. „To je mi moc líto, Tommy.“
Tom pomalu přikývl. „Je to už dávno.“
Oba ztichli a Tom nemohl uvěřit, že si právě navzájem sdělili tyhle části jejich života. O Georgovi už věděl, ale přiměl Billa, aby mu to řekl sám.
„Můžu u tebe dneska zůstat?“ Zeptal se Bill tiše.
Tom se podíval do očekávajících, medově hnědých očí plných naděje. „Jo,“ řekl. „Jo, můžeš.“
„Žádný sex,“ dodal Bill, a Tom v jeho hlase stále cítil zklamání.
„Jo,“ souhlasil Tom. „Žádný sex.“
***
Tom byl zklamaný, když se opět probudil v prázdné posteli. Billovi se podařilo brzy ráno opět vyklouznout a zanechat Toma ve studených, osamělých peřinách. Tentokrát si však Tom jen povzdechl, převalil se na záda a zíral do stropu.
Byl si jistý, že v noci udělali vcelku velký pokrok. Bill se ho ani nepokusil svést, místo toho se se spokojeným povzdechem přitulil k jeho boku a rovnou usnul.
Tom však zůstal vzhůru, studoval Billovy rysy a přemýšlel, co dělat dál. Přemýšlel, jak dlouho to ještě vydrží. Stále musel říct Simone, kde její syn je. Technicky vzato, když ho neplatili, nemusel jim to říkat – ale stále se považoval za člověka, který pracuje pro Trümperovy. Doteď je o svých zjištěních informoval. Teď v sobě Tom nedokázal najít sílu říct jim, kde se Bill nachází. Zaprvé by je Billův duševní stav značně rozrušil a zadruhé si nebyl jistý, zda je Bill připraven znovu vidět své rodiče. Tak nějak cítil, že by mu to v tuto chvíli jen uškodilo.
Když se Tom konečně zvedl z postele, dal si dlouhou sprchu a oblékl se, než si objednal snídani na pokoj. Když to všechno dokončil, byla už skoro jedna hodina. Přemýšlel, co dělat dál. Od té doby, co našel Billa, už nemusel podnikat další vyšetřování a měl pocit, že jsou jeho dny prázdné. Přistihl se, že opět touží po Billově společnosti, a s nadějí doufal, že se dnes večer v Caribou opět objeví.
Chvíli se v hotelovém pokoji díval na televizi, než se začal nudit, a rozhodl se vyrazit do města. Los Angeles bylo zajímavé a krásné město se spoustou památek a Tom se rozhodl promarnit den procházením turistických obchodů a sháněním náhodných cetek.
Ocitl se v klenotnictví a prohlížel si nekonečné regály s prsteny, náramky a řetízky. Sám nikdy moc šperky nenosil, ale všechny ty třpytivé ozdoby mu připomínaly Billa. Jeden z nich mu padl do oka a požádal prodavače, aby ho vyndal. Byl to řetízek s malým čtvercovým černým přívěskem lemovaným zlatou barvou a spojeným drobným křížkem. Aniž by se vůbec zeptal na cenu, koupil ho.
Když se vrátil do hotelu, vytáhl ho a prohlédl si ho, než ho schoval zpátky do tašky. Proč by Bill přijal takový dárek? Sotva se znali a Tom si nebyl jistý, co by z toho Bill vyvodil. Strčil ho do šuplíku a přičítal to slepé hlouposti, která se zrodila z nekontrolované zamilovanosti.
Zamířil zpátky do Caribou a usadil se ve svém boxu. Bůh ví, kdy se Bill objeví. Možná měl před sebou dlouhé čekání.
***
Navzdory svému nejlepšímu úsudku se Bill usadil u baru a dal si skleničku. Gustav vypadal překvapeně, že ho tam vidí. „Myslel jsem, že dneska večer vyrazíš do Caribou,“ řekl Gustav, když se na něj Bill podíval.
„Později,“ řekl Bill a napil se. Nebyl si jistý, co se s ním děje, když šlo o Toma. Ještě nikdy se mu nikdo takhle nedostal pod kůži. Stěží mohl uvěřit tomu, do jakého rozhovoru se včerejšího večera pustili. Bill se mu svěřil se svými osobními pocity a Tom mu to oplatil. Poprvé po dlouhé době se cítil bezpečně, když říkal, co cítí, aniž by se bál odplaty. Části Billa, té, která toužila po skutečném lidském kontaktu, se líbilo, co se mezi ním a Tomem děje. Druhá část jeho já, ta ostražitá a zocelená ulicí, mu říkala, aby se držel dál.
Včera měl v plánu zůstat u Toma celou noc, ale uprostřed noci se celý zpocený probudil a v žilách mu koloval strach. Znovu vyklouzl z pokoje a chytil si taxík, aby ho odvezl zpátky do Duhy.
Teď se ocitl na stejné křižovatce. Najít si někoho na noc, nebo jít do Caribou. Včera večer udělal obojí a nebyl si jistý, jak se kvůli tomu cítí. Děvkoidně a špinavě, tím si byl jistý – měl sex s jedním mužem, a pak spal v posteli s jiným. Bylo to opovrženíhodné a Bill v sobě objevil novou úroveň sebenenávisti.
Gustav ho nechal pít a netrvalo dlouho, než si někdo přisedl vedle něj.
„Vypadáš tu takhle sám dost osaměle.“
Bill se otočil a zjistil, že vedle něj sedí milý muž středního věku. Včera večer se rozhodl pro hrubost a sílu. Za normálních okolností by tomuhle muži nedal šanci, ale místo toho přikývl: „Jo, tak trochu.“
„Máš nějaké jméno?“
„Na jména si moc nepotrpím,“ odpověděl Bill. Byla to pravda. Ani Tomovi neřekl, jak se jmenuje. Ten ho zaslechl od Gustava a dobrovolně mu řekl to svoje.
Muž pozvedl obočí.
„Jestli s tím máš problém…“ pokrčil Bill rameny. „Najdu si někoho, kdo nebude.“ Hodil do sebe dalšího panáka a bouchl skleničkou o pult. Podíval se na muže, který tam stále seděl. „Ale jestli ne…“ řekl a ztišil hlas. „Můj pokoj je nahoře.“
V mužových očích se zvědavě zablesklo a pomalu přikývl.
Než se dostali po schodech nahoru, měl Bill ruce po celém zadku a cítil první záchvěvy vzrušení. Když se za nimi zavřely dveře, muž ho povalil na postel a svlékl mu kalhoty. Bill mu podal lubrikant a kondomy, které měl v pokoji, a přistrčil k němu svůj zadek. V další vteřině ucítil, jak do něj vklouzl penis. Koleny se zapřel o postel a kousl se do rtu, když se muž rozjel v rychlém tempu.
Zděsil se, když zjistil, že znovu prožívá podobný scénář jako včera večer. Myslel jen na Toma a na to, jak by byl zklamaný, kdyby se to dozvěděl. A ať se Bill snažil sebevíc, nedokázal se udělat.
***
Bylo dřív než včera večer – teprve deset minut po jedenácté – když Tom uviděl Billa přicházet. Měl skloněnou hlavu a ruce pevně zkřížené na hubené hrudi. Zamířil ke stolu, posadil se a zíral na jeho povrch.
„Co se děje?“ Zeptal se Tom.
Bill neodpověděl a Tom musel otázku zopakovat, než Bill vzhlédl. „Měl jsem znovu sex,“ řekl, ale oči měl vlhké od slz. Tiše si odfrkl. „Bylo to hrozný.“
Tom otevřel ústa, aby něco řekl, ale nemohl. Co měl člověk říct? Je mi to líto?
„Ani jsem se nemohl udělat,“ pokračoval Bill a z oka mu ukápla nešťastná slza. „Snažil jsem se a snažil. Dokonce jsem se dotýkal i sám sebe, ale…“ ještě jednou si odfrknul a kloubem ruky si otřel slzu.
„Ehm…“ promluvil konečně Tom. „Je něco… špatně?“ Zeptal se nakonec. Měl na mysli Billovu anatomii, ale Bill odsekl:
„Jo, něco je špatně! To ty!“
„Já?“ Zeptal se Tom a odtáhl se.
„Jo,“ souhlasil Bill. „To kvůli tobě se nemůžu udělat.“
„Vážně nechápu, jak…“ začal Tom.
„Je to kvůli tobě,“ zopakoval Bill. „Pokaždý, když to dělám, vzpomenu si na tebe a prostě… nemůžu.“
„Myslíš na mě, když máš sex?“ Zeptal se Tom a byl z toho přiznání lehce překvapený a v rozpacích.
„Jo.“ Bill protočil očima a jeho tváře zčervenaly.
Rozhostilo se mezi nimi ticho, než Bill konečně zašeptal: „Chci tě, Tommy.“
„Bille…“ pokusil se Tom.
„Ne.“ Trval Bill na svém. „Myslím to vážně. Říkal jsi, že bych měl mít sex s někým, na kom mi záleží. A…“ zvedl bradu. „Mně na tobě záleží.“
Tom na Billa nevěřícně a šokovaně zíral. Nemohl uvěřit, že to Bill právě přiznal.
„Bille,“ řekl. „Sotva se známe.“
„Znám tě víc než ostatní lidi, se kterýma jsem kdy spal,“ oponoval mu Bill.
Tom zavrtěl hlavou. „Tohle nemůžu udělat, Bille.“
„Proč ne?“ Zeptal se Bill a znělo to frustrovaně.
„Protože,“ odpověděl Tom ostře. „Jakmile to udělám, už to nebudu moct vzít zpátky.“
„Jak to myslíš?“ Zeptal se Bill a jeho hlas změkl do šepotu.
„Myslím tím, že…“ Tom bojoval se slovy. Prohrábl si rukou tmavé vlasy a vytáhl si z nedbalého drdolu na zátylku celý pramen. „Myslím tím, že pak už tě nebudu moct nechat odejít, jelikož to bude znamenat, že tě miluju.“
Bill na něj chvíli zíral jako opařený.
„Podívej,“ řekl Tom pevně, „u mě je láska na prvním místě. Pak sex. Ne jako u tebe, sex a pak láska.“
Chvíli na sebe hleděli, a pak Bill prudce vstal. „Nevím, jestli dokážu milovat, Tommy,“ řekl. „Ale dokážu cítit.“ S tím se otočil a zamířil pryč. Tom se zvedl ze svého místa a běžel za ním dřív, než se stačil zamyslet. Nemohl dopustit, aby od něj Bill odešel, nikdy.
Vyběhl za ním na parkoviště a zjistil, že Bill stojí vedle Tomova auta a zamyšleně kouří.
„Bille,“ řekl Tom a rozběhl se k němu. „Co to znamená?“
Bill odklepal popel z konce cigarety a obrátil na Toma tmavé oči. „Znamená to, že jsem poškozené zboží, Tommy,“ řekl škodolibě.
„Ne. Ta poslední část,“ řekl Tom. „Ta část o pocitech.“
Bill si povzdechl a znovu potáhl z cigarety. Vyfoukl ze svých plných rtů kouř a zašeptal: „Já při sexu vlastně vůbec nic necítím, Tommy, ale, ty… ty mě nutíš cítit. I když tu jen tak stojíme a povídáme si. Něco cítím. Všude. V rukou, v nohách, v hlavě…“ Jeho pohled se znovu přesunul přímo na Toma, když zašeptal: „Cítím… tam dole.“
Tom se prudce nadechl a o krok ustoupil. „Bille…“
„Ale je tu ještě něco dalšího,“ řekl Bill. Otočil se úplně čelem k Tomovi a ten v jeho očích viděl upřímnost. „Cítím to ve svém srdci.“ Zamračil se, jako by byl zmatený. „Hlavně ve svém srdci.“ Upustil cigaretu a uhasil ji o asfalt, než přistoupil blíž. „Vezmi mě domů, Tommy,“ zašeptal a přitiskl Tomovi ruce na hruď, než si opřel hlavu o jeho rameno. „Je mi jedno, jestli se spolu vyspíme,“ zašeptal. „Chci jen cítit.“
autor: EngelTraumer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
