autor: EngelTraumer
Slzy bolesti a slzy lásky
Tom dokončil smlouvu s Trümperovými a mohl se vrátit do Berlína a pustit se do nového případu. Moc dobře věděl, že potřebuje peníze, ale nemohl se přinutit vrátit se na místo, které mu teď připadalo bez života a naprosto smutné.
Zůstal v hotelu a každým dnem byl neklidnější a nešťastnější. Od chvíle, kdy Bill odešel, uběhly už skoro čtyři dny. Čtyři dny od chvíle, kdy mu vyznal lásku. Čtyři dny od jejich prvního pokusu o intimnosti. Čtyři zatracené dny, a Tom věděl, že musí dostat Billa zpátky. Zpočátku byl smířený s tím, že je Bill pryč, ale teď věděl, že bez něj už nikdy nebude moci žít. Bill pro něj znamenal příliš mnoho a on ho nemohl nechat jen tak odejít. Myslel na Billa, i když spal, a jeho strašlivý podvod ho pronásledoval.
Pátého dne ráno se probudil šokem a jeho puls se zrychlil z velmi živého snu. Byl v něm s Billem. Byli spolu v posteli, zamotaní do přikrývek, když se spolu pohupovali v sexuálním blahu. Milovali se… Bill se na něj díval obdivnýma očima a šeptal: „Miluju tě, Tommy. Nenech mě odejít.“ Tom slíbil, že to neudělá, ale v příští vteřině už držel studené prázdné přikrývky a byl v posteli sám, velmi, velmi sám.
Když se Tom probudil ze snu, zjistil, že je rozrušený, bolí ho srdce a je prázdné. Takový smutek necítil od smrti své ženy a nechtěl na okolnosti té doby myslet. Tentokrát měl na výběr, zda navždy ztratí člověka, kterého miloval. Když Tom ležel sám v posteli a bojoval s vlnami bolestných slz, uvědomil si, že bez Billa se do Německa vrátit nemůže. Život už tak byl nudný a nesmyslný; nedokázal si představit, jak se bude cítit, až je bude dělit celý oceán.
Té noci se Tom oblékl a zamířil do Duhy. Zjistil, že se jeho ruce na volantu třesou, a snažil se uklidnit. Nebylo pochyb o tom, že Bill utekl zpátky do Duhy. Neměl kam jinam jít. Tom se rozhodl, že ho najde. Nebyl si jistý, co najde, ale musel to zkusit.
Když zastavil, parkoviště bylo skoro plné. Byla sobota večer a klub byl v plném proudu. Tom vystoupil z auta a šel ke dveřím, přičemž si dával pozor na zloděje, kteří jako by číhali na každém temném parkovišti v této části města. Bezpečně došel ke dveřím a vklouzl dovnitř. V hrudi mu pulzoval stálý rytmus a nad podlahou se pohupovala světla diskotékových stroboskopů. Desítky žhavých, zpocených mužů tančily a otíraly se o sebe na parketu a Tom si razil cestu kolem nich a hledal černovlasou hlavu, která by se lehce tyčila nad ostatními. Srdce se mu sevřelo strachem, když hledal několik minut bez úspěchu.
„Hej!“ Uslyšel najednou výkřik a Tom se otočil, aby spatřil Gustava, jak vyšel zpoza pultu s temnýma očima. „Co tady děláš?“ Nasadil na něj. „Už jsem ti jednou říkal, abys vypadl z mýho klubu.“
Tom se snažil mít se zavalitým majitelem klubu trpělivost a obrátil na něj přimhouřené oči. „Jsem tu kvůli Billovi,“ prohlásil majetnicky. Teď když byl tady, nehodlal dopustit, aby se mu cokoliv postavilo do cesty.
„Nechce tě vidět.“ Gustav zkřížil své silné paže na hrudi.
„Myslím, že nepotřebuje, aby za něj někdo mluvil.“ Tom se naklonil blíž a povyšoval se nad menšího muže. Gustav stál na svém místě a lehce zvedl bradu.
„Každopádně se k němu ani nepřiblížíš.“
Stříbrný záblesk a mihnutí tmavých vlasů upoutalo Tomovu pozornost a on vzhlédl, aby spatřil Billa na druhé straně místnosti. Srdce se mu okamžitě sevřelo, když viděl, že se drží za ruku s jiným mužem. Vedl ho ke schodišti, o němž Tom věděl, že vede do jeho podkroví.
„Teď už víš, jak to myslím,“ řekl Gustav tichým hlasem.
„Jdi mi, kurva, z cesty,“ zasyčel Tom a prošel kolem Gustava, který jako by si hrál na bodyguarda. Hrudí mu jako ostrý nůž pronikl bolestný pocit zrady, ale věděl, že se musí k Billovi dostat. Dokázal by mu tohle šlápnutí vedle odpustit, jen kdyby Bill nejdřív odpustil jemu.
„Tam nahoru nemůžeš.“ Gustav ho předběhl a zablokoval mu cestu ke schodům.
„Přísahám bohu, ty kreténe,“ zavrčel Tom, který už nechtěl dál snášet Gustavovy vpády, „do pěti vteřin tě sejmu, jestli mi neuhneš z cesty.“
Gustav stál pevně ve dveřích a jeho výraz byl neochvějný.
Náhlý výkřik ze schodů přitáhl pozornost obou mužů a Tom vyrazil vpřed. „Tam nahoru nepůjdeš!“ Gustav trval na svém a snažil se Toma znovu zablokovat, zatímco si sám razil cestu nahoru po schodech.
„Zatraceně, tak jo!“ Ulevil si Tom, popadl Gustava za tričko a rozmáchl se dobře mířenou pěstí. Do té jediné rány nasměroval veškerý svůj vztek, frustraci, bolest a utrpení a bez rozmýšlení nechal svou pěst promáchnout. Jeho klouby narazily o Gustavův nos a rozbily mu brýle s plastovými obroučkami napůl. Majitel klubu s výkřikem padl na záda a z poraněného nosu se mu řinula krev.
Tom se prohnal kolem jeho bezvládného těla, vydupal schody, až vrazil do dveří Billova podkroví. Zděsil se, když zjistil, že se Bill s mužem pere. Ležel na posteli a muž byl na něm, jednou rukou ho držel pod krkem a druhou se mu snažil sundat kalhoty.
„Hej!“ Zakřičel Tom. „Slez z něj!“ Silnou potřebu chránit Billa nedokázala potlačit ani skutečnost, že Bill se sem tím mužem nechal odtáhnout zcela dobrovolně, tedy než se tohle setkání nějak pokazilo. Prostě věděl, že už nemůže dopustit, aby Billovi někdo ublížil.
Dva páry očí se otočily jeho směrem a Tom se vrhl na muže a strhl ho z Billa. Přeletěli přes postel a s nárazem přistáli na druhé straně. Muž se vzpíral a ocitl se pod Tomovou značnou vahou.
„Vypadni odsud, ty zvrácenej parchante.“ Tom ho zvedl ze země a postrčil muže ke dveřím. „A nevracej se!“
Muž se rozběhl pryč, jelikož očividně nebyl připraven postavit se silnějšímu a rozzuřenějšímu protivníkovi. Tom se otočil a zjistil, že na něj Bill zírá.
„Bille…“ zašeptal a nevěděl, co říct.
Bill otevřel ústa, ale také nic neřekl.
Najednou se dveře znovu rozrazily a dovnitř vpadl Gustav. „Říkal jsem ti, abys vypadl!“ Přikázal mu a jednou rukou si utíral krvácející nos.
„Gustave!“ Vykřikl Bill poplašeně.
„Bille, jen jsem se tě snažil chránit!“ Protestoval Tom. Bill přistoupil ke Gustavovi a prohlížel si jeho nos, než ho Gustav strčil za sebe a zadíval se na Toma: „Vypadni z mýho klubu, Kaulitzi. Říkám ti to naposledy po dobrým.“
„Bille…“ Tom obrátil svoji pozornost k mladšímu muži se široce otevřenýma očima. Prosil ho očima, aby něco řekl, něco udělal, ale Bill jen odvrátil pohled a nervózně se kousl do rtu.
„Omlouvám se ti, znovu a znovu,“ promluvil přímo k Billovi a Gustava zcela ignoroval. „A řeknu ti to ještě jednou – miluju tě… víc, než si vůbec dokážeš představit.“ Billovy lesklé oči se na okamžik prudce obrátily k Tomovým a vypadalo to, že se chystá něco říct, ale Tom se odvrátil. „Víš, kde mě najdeš,“ řekl, než vyšel ven a práskl za sebou dveřmi.
***
„Mohu vám něco přinést, pane Kaulitzi?“ Tiffanin hlas zněl jemně a starostlivě, ale Tom sotva dokázal zvednout oči od Billovy fotky před sebou.
„Ne, Tiffany,“ řekl chraplavým hlasem. Už přes hodinu seděl v boxu v Caribou a bojoval se slzami bolesti, se slzami lásky.
„Třeba nějaký led na tu ruku?“ Nabídla mu Tiffany.
Tom se podíval na své klouby a zjistil, že jsou pohmožděné. Jeden z nich měl od rány do Gustavových brýlí roztržený.
„Oh no,“ řekl a podíval se na ochotnou servírku. „Jo, to by bylo vážně skvělý.“
„Dobře,“ řekla a spěchala pryč.
Tom se podíval zpátky na fotku a kousl se do rtu. Snažil se ze všech sil a Bill nic neřekl. Jediné, co tím získal, byla bolavá ruka a další trhlina v jeho zlomeném srdci.
Tiffany se za chvíli vrátila a Tom si na ruku položil sáček s ledem a tiše při tom usykl.
„Jste si jistý, že jste v pořádku?“ Zeptala se Tiffany znovu. Ptala se ho už poněkolikáté, ale Tom odpověděl stejně jako předtím: „Jo.“
Nechala ho být a Tom dál zamračeně zíral na obrázek. Nemohl dělat nic jiného. Zcela a naprosto zklamal Billovu důvěru a už ji nedokázal získat zpátky. Zdálo se, že ani jeho dnešní statečný čin v Duze nedokázal Billa přesvědčit o jeho lásce.
Tom se už chystal opustit své místo v Caribou, když si uvědomil, že Bill nepřijde, než zaslechl tiché kroky. Vzhlédl a myslel si, že je to Tiffany. Místo toho našel Billa, jak se na něj dívá a jeho tvář byla hrou emocí.
„Bille…“ zašeptal Tom, jelikož nedokázal uvěřit tomu, co právě vidí.
Bill přikývl a posadil se ke stolu. Podíval se dolů a na vteřinu vsál svůj spodní ret do úst, než položil ruce na stůl. Tom se podíval dolů a měl pocit, že mu z plic vyprchal všechen vzduch, když uviděl v Billově ruce lubrikant. Bill se natáhl, chytil Toma za ruku a vtiskl mu tu malou lahvičku do dlaně. Podíval se na Toma vodnatýma očima a zašeptal: „Vezmi mě domů, Tommy. Prosím… vezmi mě domů…“
***
Tom nic neřekl, neodvážil se zeptat na to, co Billa přimělo změnit názor. Věděl jen, že dostal zázračnou druhou šanci a že ji už nemůže podělat. Bill se mu nějak rozhodl odpustit, respektive přehlédnout fakt, že ho Tom po většinu jejich vztahu klamal.
Tom zjistil, že skoro nemá dost síly, když se zvedl na nohy a chytil Billa za ruku. Naprosto omámeně je vyvedl z kavárny. Billova ruka ho hřála na jeho vlastní studené dlani a on se jí pevně držel, skoro jako se bál ji pustit V druhé ruce držel Tom lahvičku s lubrikantem. Byla to výzva stejně jako žádost a Tom věděl, že konečně dosáhl bodu, kdy je připraven jejich vztah úplně zpečetit. Najednou si uvědomil, že byl připraven už ve chvíli, kdy Billovi řekl „miluji tě“.
Tom Billovi jako vždy otevřel dveře auta, ale Bill zaváhal. Otočil se k Tomovi s velkýma tmavýma očima. „Myslím, že jsem ti to ještě neřekl,“ usmál se Bill a na bezchybném čele se mu objevila vráska.
„Co?“ Zeptal se Tom a zněl přiškrceně.
„Miluju tě,“ odpověděl Bill a zdálo se, že ho ta slova jako by šokovala a zmátla.
Tom nedokázal na vteřinu nic říct a jediné, co slyšel, byl tlukot svého srdce. Natáhl ruku a přejel prsty po Billově lícní kosti. Ten zavřel oči, tiše vydechl a přitulil se do jeho doteku.
„Nemělo to cenu,“ řekl nakonec a otevřel své lesklé a vlhké oči. „Nemohl jsem bez tebe žít. Pil jsem, ale necítil jsem se líp. Snažil jsem se na tebe zapomenout tím, že jsem spal s těma jinýma chlapama.“ Tvář se mu zkřivila studem a lítostí, zavrtěl hlavou a tmavý pramínek vlasů mu sklouzl na čelo. „Bylo to prostě… marný.“
Tom cítil, jak ho začínají v očích pálit vlastní slzy, a přitáhl si Billa do náruče. Přitiskl si ho k hrudi, jednu ruku mu položil na zátylek a druhou ovinul kolem jeho hubeného těla. Bill se zachvěl a Tom přivřel oči a bojoval s palčivou vlnou slz.
„Omluvám se,“ zašeptal znovu. A cítil, že teď ta slova myslí vážněji než kdy před tím, jelikož věděl, že tentokrát Bill jeho omluvu přijme.
„Našel jsi mě,“ zašeptal Bill a jeho hlas byl tlumený o Tomovo rameno. Odtáhl se a podíval se Tomovi do očí. „Našel jsi mě líp, než by to kdy dokázalo jakékoli policejní oddělení. A za to bych tě nikdy nemohl nenávidět.“
Bylo tolik věcí, které chtěl Tom říct, ale najednou nedokázal říct nic. Jen si přitáhl Billa blíž a políbil ho na sladká ústa, což vyjadřovalo mnohem lépe, co má na srdci, než by kdy dokázala říct slova. Dlouho stáli na parkovišti a jejich ústa se mazlila v tom nejkrásnějším polibku, jaký kdy Tom zažil. Ochutnával rty, o kterých si myslel, že se jich už nikdy nebude moct dotknout.
Nakonec se odtáhl a zopakoval Billova slova. „Pojďme domů.“
Bill přikývl a vklouzl do auta. Tom spěšně obešel kapotu a usedl za volant. Když odjížděli od Caribou, okamžitě se natáhl, aby chytil Billa za ruku.
Bill nepřítomně zapnul rádio a oba se tiše usmáli, když k jejich uším dolehly lehké, veselé tóny písně „Don’t Worry, Baby“. Tentokrát Bill nezpíval. Jen seděl a poslouchal a Tom po něm nemohl chtít nic víc.
Když dojeli k hotelu, Tom vypnul motor a chvíli seděli v tichu, zatímco Billova ruka pevně svírala jeho.
„Máš strach, Tome?“ Zašeptal nakonec.
„Strach?“
„Ano,“ odpověděl Bill. „Strach z toho, co s náma bude.“
Tom se zamračil. „Jednou jsem tě dostal zpátky a už tě nikdy nepustím. Slibuju.“
Bill se maličko usmál. „Chci tě, Tommy.“
Ta syrová slova Toma prudce zasáhla a jeho dech se zadrhl. „Pojďme dovnitř,“ odpověděl chraplavým hlasem.
„Počkej.“ Billova ruka sevřela jeho.
„Co?“
„Chci, aby ses udělal do mě,“ řekl Bill tiše a Tom na něj zůstal zíral.
„Je… jsi…?“
„Čistej?“ Zeptal se Bill s bezděčným smíchem, než se na Toma vážně podíval: „Nechal jsem se otestovat,“ řekl dopředu. „Objednal jsem se ten večer, kdy jsme, ehm… blbli, a stejně jsem šel, i když jsme…“ zamyslel se, co vlastně říct. „Když jsem se vrátil… Pomyslel jsem si, že jestli Bůh umí vyslyšet modlitby, tak to je on. Jestli někdy někomu dal znamení, tak tohle bude pro mě.“
Tom na něj zíral, zaskočený a trochu rozhozený Billovými slovy.
Bill se kousl do spodního rtu, než se zeptal: „Takže… uděláš to?“
Tom chvíli neodpovídal, než přikývl. Billovi se na rty vkradl plachý úsměv a pustil Tomovu ruku, aby otevřel dveře auta. Tom ho následoval, a najednou se cítil ohromen láskou k tomuto muži.
Když vešli dovnitř, Tom ani nedokázal vnímat recepční, která mu zamávala. Dokázal se soustředit jen na Billa vedle sebe, protože v tu chvíli to bylo to jediné, na čem záleželo.
autor: EngelTraumer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
