The Slipper 1.
autor: eyelinedmuse
Zdravím všechny twincestní fanoušky, kteří ještě stále chodí a čtou. Tahle povídka je dle autorky inspirována jednou legendou. Přikládám odkaz v angličtině, kde je podrobně popsána. www.egyptianmyths.net/mythslippers.htm
Laui
(napsáno a zveřejněno na THF 2011, smazáno)
„Vlastně když na to nebudeš myslet, to není tak hrozné,“ zašeptal hlas za ním, který mu pevně držel vlasy, aby se mu kolem základu culíku ovinul provázek z listů a bobulí.
Bill přimhouřil oči a mlčky se v duchu vysmíval uklidňujícímu hlasu svého dlouholetého přítele. Nevěděl, jak na to neměl myslet. Důkazy byly hned za dveřmi malé místnosti. Slyšel, jak se shromažďuje dav, jak si muži vyprávějí vtipy, zatímco čekají na začátek dražby.
„Netvař se takhle,“ zašeptal hlas ještě jednou. „Když se budeš tvářit zachmuřeně, moc pěknou cenu nevyhraješ, a tohle všechno bude k ničemu.“
Billova ústa zaškubala. Nechtěl dostat pěknou cenu. Neměl by tu dnes vůbec být. Byl Georgovým oblíbencem. Tedy býval Georgovým oblíbencem, dokud ta žena, kterou si vzal, nezačala žárlit na jeho vzhled a na Georgovu náklonnost.
Dnes měl být prodán, a rozmazlování, na které byl zvyklý, mělo skončit. Když ho původně koupili, doufal, že našel nový domov, ale teď, teď musel začít úplně od začátku. Ezop se ho zastal a vysvětlil mu, že je pro Georga jako syn, že ho vychoval a že není pro dům hrozbou, a přestože ho Dunja vyslechla a chápavě pokývala hlavou, oznámila, že v jejím domě nesmí žít žádný muž mladší čtyřiceti let ani eunuch, protože představují hrozbu pro dívky v domácnosti.
Georg se rozhodl, že bude nejlepší, když Bill odejde, už kvůli vlastnímu bezpečí a pohodlí, a tak se s těžkým srdcem vydal na dražbu, přičemž mu Dunja vyhrožovala, že by měl se svou tváří raději vydělat dost na to, aby si mohla koupit novou bárku, jinak ho najde a znetvoří. Billovi došlo, že to jsou jen prázdná slova, ale stejně.
„Bille, pojď už,“ zašeptal hlas ještě jednou, když mu dotyčný začal splétat rozpuštěné vlasy, aby mu ladně padaly na hubená ramena. „Víš, že je to pro tebe nejlepší. Georg dělá jen to, co je nezbytné, aby tě ochránil.“
Bill cítil, jak se mu oči zalévají slzami. Tato slova útěchy byla zbytečná. Nic na tom nezměnila. Pod nosem zacítil lahvičku s levandulovým olejem a Bill blýskl očima, když spatřil známou Gustavovu tvář, která se na něj soucitně usmívala. „Musím ti teď udělat oči, a slzy jen prodlouží zasychání barev.“
Bill přikývl a zavřel oči, aby mu Gustav mohl štětcem z jemných koňských žíní přejet po víčkách a natřít je tmavou barvou.
„Jsi hezčí než kdokoli jiný v této zemi,“ řekl Gustav, když vytáhl nový štětec, aby mu přepudroval obličej. „Sebevědomě držíš hlavu vztyčenou a nedáváš jim najevo svůj strach.“
Bill mlčel, zatímco Gustav dokončoval přípravu jeho vzhledu. Polykal nervozitu a snažil se nevnímat Gustavova předchozí slova. Věděl, že je hezčí než mnozí jiní, některé ženy ho dokonce označily za krásného. Zatímco ostatní chlapci v jeho věku si holili hlavy a nechávali si jen jeden pramen vlasů, Bill byl veden k tomu, aby zdůrazňoval svůj ženský vzhled tím, že si bude nechávat dlouhé vlasy upravené tak, jak by je nosila žena.
„Tvoje rty,“ zamumlal si Gustav pro sebe, když vytáhl nádobku s barevným včelím voskem. Namočil do něj další štětec, nanesl jej na povrch Billových našpulených úst a obarvil mu je do sytě červené. „Jsi připraven,“ oznámil a vytáhl Billa na nohy, aby mu zapnul tuniku, která ho měla identifikovat jako otroka na prodej.
***
Zápach na tržišti nebyl tak hrozný, když se ulicemi proháněl vítr od Nilu. Tom zjistil, že masu zpocených těl, která se otírala o jeho vlastní, dokáže snést, jen když je nemusí cítit. Když se toho rána probudil, do tváře mu foukal chladný vítr, který byl předzvěstí blížící se bouřky, a rychle se připravil, protože chtěl prozkoumat prodejce a to, jaké zboží mají na prodej tentokrát.
Tom byl obchodník, ve své době proslulý svou chytrostí a bystrým okem, a proto mu v životě nic nechybělo. Jediný, kdo mu mohl konkurovat, byl faraon, Bůh na zemi, ale Tom nečekal, že by s ním musel soupeřit, bylo směšné si myslet, že by kdy mohl.
„Pane Tome,“ ozvala se za ním jeho otrokyně. Tom se otočil, aby si prohlédl mladou ženu, která mu podávala čutoru s vodou. V tu chvíli Tom ucítil, jak mu po krku pomalu stékají krůpěje potu, a přikývl a dovolil jí, aby překonala obvyklých pět kroků vzdálenosti mezi otrokem a pánem. Tom si od ní vzal vodu a zaklonil hlavu, aby ucítil, jak mu chladivá tekutina sklouzla do krku a uhasila jeho žízeň v denním horku.
Zatímco ráno bylo chladné, odpoledne rychle nabíralo na úmorném žáru a Tom se chystal strávit ho odpočinkem pod svým oblíbeným fíkovníkem. Podal ženě čutoru zpět a sledoval, jak zavřela víko a přehodila si popruh zpět přes rameno, aby jí ležérně spočíval na boku. Podíval se na její prázdné ruce a zavrtěl hlavou. Promarnil tu celý den a neobjevil nic cenného ani pro svůj obchod, ani pro svůj domov.
V těchto dnech bylo stejně vzácné, aby něco dokázalo udržet Tomovu pozornost déle než pár vteřin. Věděl, že mu cesta sem nic nepřinese, ale přesto se donutil zvednout z postele kvůli možnosti „co kdyby“. Těšilo ho být nejbohatším obchodníkem v Naucratisu, když viděl, jak žijí ostatní obyvatelé, ale netěšil ho ten nedostatek štěstí, který jako by prostupoval celou jeho bytostí, protože nenacházel v životě naplnění. Jednoduché věci mu už nepřinášely uspokojení a stále hledal něco, co by pocit prázdnoty změnilo v pocit naplnění. Už jen kvůli tomuto pocitu občas záviděl prostým rolníkům, kteří ho nyní obklopovali. Už si ani nepamatoval, kdy se naposledy usmál, a myslel to vážně, tak jako se teď na sebe usmívali malá holčička a její otec, když jí otec kolem malého zápěstí zavazoval náramek z korálků.
Tom se od té scény otráveně odvrátil a přál si být už pryč z tržiště. Pro dnešek už byl hotový a chtěl se opět izolovat. Právě když mu tento pocit pronikl do morku kostí, věděl, že brzy bude na své lodi plující na sever za novým objevováním. Možná tentokrát navštíví svůj rodný Lesbos. Bylo to už sedm let, co na ostrov naposledy vkročil, a rozhodně si uvědomoval, že nemládne. Bylo mu něco přes dvacet, a přestože se v Egyptě cítil usazený a poslední čtyři roky se mu stal domovem, cítil nutkání podívat se do svého domova ještě jednou, než bude příliš starý na to, aby se tam vydal a užil si ho.
Když se prodíral davem a mířil ke svému domovu, narazil na hlouček lidí, kteří jako by se všichni soustředěně věnovali nějakému předmětu poblíž fronty. Skupinou se rozlehl tichý výkřik a Tom se zastavil, jelikož to v něm vzbudilo zvědavost. Byl obchodníkem nejspíš ještě před tím, než se stal člověkem, a poznal, že ten zvuk identifikuje jedinečný a vzácný předmět. Začal se prodírat davem, až se prodral dopředu a uviděl malé pódium se skupinkou dívek sedících na rohožích.
Tom přejížděl očima po každé dívce a věděl, že je svědkem dražby otroků. Všechny byly egyptského původu a žádná z nich mu nepřipadala jako výjimečná a opravňující k takovému výbuchu davu, jaký slyšel, ale pak jeho oči došly až na samý konec řady. Nikdy předtím neviděl takovou otrokyni, jako byla tato. Vlasy měla pečlivě spletené do copu, aby vynikly zářivé ebenové prameny, zvýrazněné občasným vyběleným pramenem v barvě slonoviny. Byly upravené tak, aby vynikl jemný sklon jejích bledých ramen, a končily na vrcholu jejího poměrně plochého hrudníku. Tmavě namalované oči měla sklopené, když se dívala na ruce v klíně, ale bílá pleť a růžové tváře na ostře řezané tváři byly jasně viditelné. Tak bledou pleť neviděl od dob, kdy byl na ostrovech, a musel si přiznat, že ho kráska před ním zaujala.
Její oči se zvedly z klína, zachytily jeho pohled a přiměly ho dál na ni zírat. Měla oči jako kočka, zastíněné make-upem, ale jasný jantar jejích očí ho prořízl a donutil jej zírat. Viděl, jak se jí ve tváři na okamžik mihl strach, ale ten pečlivě zahladila do klidného výrazu. Nebyla to typická otrokyně a Tom přemýšlel, kolik její prodej přinese peněz do domácnosti.
Z malé budovy vedle pódia vyšel muž, přešel na jeho okraj a usmál se na dav. Tmavé vlasy měl ostříhané nakrátko, aby mu odhalovaly uši, jak bylo v té době zvykem, a těžké zlaté šperky mu zdobily paže a obepínaly hruď. „Lidé Naucratisu! Vítejte na dražbě služebnictva třetího rodu Listingů.“ V davu propukl jásot a Tom se cynicky ušklíbl. Samozřejmě že to byl Listing, kdo prodával tuto vzácnou květinu. Tom s ním už v minulosti obchodoval a při odchodu bezostyšně těžil z jejich obchodů.
Muž na pódiu znovu upoutal jeho pozornost, když promluvil, a gestem ukázal na kamenný pultík, který na pódium přitáhli dva starší otroci. „Jsem David a budu vaším licitátorem. Začneme s Naerau.“ Mladá tmavovlasá dívka vstala ze své rohože a přesunula se dopředu, aby se posadila na kamenné sedátko. „Naerau se narodila v domě Listingů a nyní je jí šestnáct let. Je čistá jako v den svého narození a má šikovné ruce a jemného ducha. Umí zpívat krásné melodie a hrát na harfu. Zahájíme dražbu.“
Tom zkřížil ruce, když se začalo přihazovat, a nechal oči znovu putovat k dívce na konci řady. Její pohled byl zakalený hněvem, když se dívala na Davida, a pak ho znovu nechala klesnout do klína, ignorujíc dění kolem sebe. Tom si nevšímal výkřiků z davu, který přihazoval na dívku na pódiu. Počkal, až přijde řada na tuto dívku, a teprve pak nabídne cenu. Zaujala ho a zjistil, že by ji rád přidal do své sbírky rarit.
Dražba rychle uběhla a David se brzy s lítostivým úsměvem obrátil k publiku. „Tento poslední poklad, který stojí před vámi,“ ukázal na dívku a ta se ladně postavila ze svého místa mezi rohožemi, „má větší cenu než cokoli, co byste mohli nabídnout.“ Tom viděl, že má stále sklopené oči, když se vydala ke kamennému pultu a pomalu se posadila na tvrdý povrch. Teprve tehdy si dovolila znepokojeně pohlédnout do davu a její vyděšené zalapání po dechu prozradilo, že je nervózní.
„Do domu byl přiveden v útlém věku a pro Listinga je jako syn.“ Davem, v němž Tom stál, se prohnala nespokojená vlna a on se přistihl, že při Davidových slovech svraštil čelo a snažil se ignorovat nesouhlasné šumění kolem sebe. Proč před nimi urážel tuto mladou dívku? Sledoval, jak vzdorovitě zvedla bradu a v jejím pohledu se zračila ohnivá drzost, když upírala pohled do davu.
Dražitel se zasmál a zavrtěl hlavou. „Ach, myslíte, že žertuji?“ Přistoupil k mladé dívce, pevně ji chytil za paži a přinutil ji vstát. „Prosím, předstup a rozhal svůj šat.“ Tom nevěřícně sledoval, jak mladá otrokyně poslechla, kývla hlavou a začala si rozvazovat zauzlovaný pásek u pasu. Tváře jí pomalu rudly, když její prsty nervózně klouzaly po uzlu. Nakonec se jí ho podařilo rozvázat a jednou rukou si ho přidržovala, zatímco si začala rozepínat župan.
Tom zúžil oči. Neměla prsa, jak by někdo v jejím věku měl mít. Ve skutečnosti byla spíš plochá, ale když župan rozevřela úplně, přistihl se, že se znechuceně odvrátil. Žádný muž by neměl vypadat tak, jak vypadal tento mladík. Jak by mohl muž chtít vypadat jako žena?
Když se prodíral davem, zavládlo ticho. Zdálo se, že nikdo neví, jak na toto zjištění reagovat, dokud Tom nezaslechl, jak před ním nějaký muž vykřikl: „Nabízím pět pytlů obilí a kojící kozu.“ Tom se zastavil a obrátil na něj pohled. Muž měl zarudlé tváře a dravé oči, když se díval na pódium.
Tom se otočil zpátky, podíval se na mladíka na pódiu a viděl, že vrátil svůj hábit do původního stavu a zaujal místo na kamenném pultíku. Oči držel sklopené a do jeho tváří se pomalu vracel bledý odstín jako předtím. „Já nabízím krokodýlí kůži z Nilu a mého nejlepšího koně,“ ozval se další muž. Tom musel prohledat dav, aby našel majitele tohoto hlasu, a to, co uviděl, ho nepotěšilo. Stejně jako ten první muž měl v očích jen chtíč.
Tom znovu obrátil pohled k mladému muži na pódiu. Byl docela krásný, připustil Tom, ale on zalíbení v mužích neměl. Litoval chlapce a osud, který ho v budoucnosti čekal. Nevypadal, že by zvládl nějakou tvrdou práci, a jakmile ho tito muži využijí k naplnění svého chtíče a unaví jeho tělo, bude odsunut stranou kvůli něčemu novému.
„Ach,“ Davidův hlas se rozlehl nad davem. „Vždycky jsem věděl, že tenhle krasavec dostane slušnou cenu. Poprvé,“ Tom se dal znovu do chůze, viděl okraj davu a znovu si zatoužil zdřímnout pod fíkovníkem. „Podruhé,“ v Davidově hlase byl patrný škodolibý úsměv.
„Dvacet zlatých,“ ozval se hlas z davu. Kolem Toma se ozvalo zalapání po dechu a on se přistihl, že se znovu otáčí a dívá se na pódium. „Dvacet zlatých,“ zopakoval s pohledem upřeným na Davida.
Nebyl si jistý, proč se ozval, ale něco v něm odmítalo vzdát se něčeho tak vzácného, jakým se tento mladý podivín zdál být. „Prodáno,“ potvrdil David tiše, zcela ohromen tím, že Bill dosáhl takové ceny.
Tom se opět začal pohybovat vpřed, tentokrát směrem k pódiu. Dav kolem něj ztichl a rozestoupil se, aby ho nechal projít. K jeho uším začalo doléhat šumění a on se přistihl, že se usmívá. Ano, byl to on, pověstný obchodník z Lesbosu, a pořídil si nový klenot.
Tom zjistil, že na něj chlapec zírá a z očí mu zmizel veškerý strach, když studoval svého nového pána. Tom na něj kývl a vytáhl malý měšec, v němž ležely zlaté mince. „Tady máš,“ řekl a podal celý měšec tmavovlasému dražiteli, aniž by spustil oči ze svého nového otroka. I zblízka bylo těžké poznat, že je to skutečně muž. Nechápal, jak může být někdo tak ženský a krásný, a přitom nebýt vůbec žena.
Tom k němu natáhl ruku a vzal do ní jemnou ruku svého otroka. Tom na dlani necítil žádné mozoly a jeho podezření se potvrdilo. Pomohl mu slézt z pódia, sledoval, jak s lehkým seskočením sestoupil, a pak se znovu začal prodírat davem, pustil ruku svého nového majetku a nechal ho, aby ho následoval obvyklých pět kroků za ním.
Když se zastavil na okraji davu, trpělivě čekal, až se k němu jeho nový otrok připojí. Dav se začínal rozcházet, protože dražba skončila, a po několika okamžicích, kdy mladičkého krasavce nezahlédl, se Tom přistihl, že začíná být otrávený. Nějaká žena se kolem něj prosmýkla, vrazila do jeho ramene a on se na ni podíval a čekal, až se omluví. Přistihl se, že mu docela vadí, že zřejmě neví, kde je její místo ve společnosti, protože jen zavrčela a nedívala se jeho směrem. Netrpělivě si povzdechl. Proč to tomu mladíkovi trvalo tak dlouho? Měl zůstat pět kroků za ním; bude se muset postarat, aby se toto pravidlo naučil a dodržoval.
Pak si všiml černobílých copánků, které se rychle pohybovaly davem a vzdalovaly se od něj. Tom se hluboce zamračil a znovu se začal prodírat šourající se masou lidí ve snaze dostat se ke svému novému otrokovi. Připadalo mu nešťastné, že bude muset chlapcovu pěknou pleť pošpinit jizvami po bičování, ale nehodlal se ve svém domě smířit se spory a neposlušností. Zahlédl svého otroka, jak mizí za rohem, a rozběhl se, jak jen to mezi lidmi šlo. Rozhodně kvůli tomu chlapci nechtěl přijít o dvacet zlatých a nechat ze sebe udělat hlupáka. Přistihl se, že ho to rozčiluje, a nakonec začal lidi hrubě odstrkovat stranou. Byl rozhodnutý, že hned jakmile toho otroka dožene, dostane rychlou lekci.
Ještě jednou zahlédl otrokovy copy, jak mizí mezi dvěma budovami, a usmál se, protože věděl, že není jiné cesty ven, než aby se chlapec vrátil stejnou cestou, kterou přišel. Tom zpomalil svůj běh na rychlou chůzi a rozhlížel se kolem sebe, aby svého uprchlíka našel.
To, co spatřil, způsobilo, že svět získal rudý nádech, když ho přemohl tichý, majetnický vztek.
Jeho otroka přitiskl ke zdi muž, který za jeho krásu nabídl kozu. Muž ho hrubě osahával nad rouchem, když se mu klínem otíral o stehno a špinavou rukou mu zakrýval ústa.
„Bude to tak dobrý,“ zamumlal a ignoroval děsivé kňučení unikající kolem jeho dlaně.
„Měls být můj,“ zasténal, našel si cestu k mladíkovu županu a pohladil ho po hrudi. Chlapec měl vytřeštěné oči, když se proti němu vzpíral. „Pst, nechceš, abych použil ten nůž, že ne?“ Jeho otázka se setkala s rychlým zatřesením hlavou a muž se usmál. „Nebylo to…“
Mladík vyjekl a vytřeštil oči, když se mužova hlava rozbila o zeď vedle něj. Když mu ruka sklouzla z úst a muž se zhroutil k jeho nohám, začal tiše vzlykat. „Tak pojď,“ řekl Tom tiše a ani se neobtěžoval podívat na muže v bezvědomí na zemi.
Tmavovlasý krasavec si přitiskl pěst k ústům, když se snažil svoje vzlykání utlumit, ale kývl na Toma, otevřel oči a překročil muže.
Tom ho pozoroval a viděl, že ačkoli je zaskočený a vyděšený, stále se snaží být statečný. Hodně to vypovídalo o jeho duchu a Tom souhlasně přikývl, pomalu a opatrně natáhl k chlapci ruku a urovnal mu roucho, aby opět vše správně sedělo. Než se narovnal a nechal na sebe sáhnout, ucukl. Tom vydal uklidňující zvuk, když ruku odtáhl.
„Zkusíme to ještě jednou,“ řekl a gestem naznačil otrokovi, aby šel vedle něj. Usoudil, že s takovým vzhledem, jaký otrok měl, by mohl přinést jen potíže, a to potíže, kterých se chtěl Tom ušetřit. Když vyšli z uličky a setkali se s druhým otrokem, Tom se podíval na svůj nový majetek, když se znovu vydali na cestu. Šel se sklopenou hlavou a pečlivě sledoval cestu. Tom věděl, že je mu nepříjemné jít vedle Toma, zatímco ten druhý se vleče za ním, ale neřekl ani slovo.
„Jmenuji se Tom,“ odvážil se a usoudil, že by bylo vhodné se představit, protože teď bude členem jeho domácnosti. Otrok k němu na okamžik vzhlédl, když byl osloven, ale jeho pohled se rychle vrátil na zem. Tom si nebyl jistý proč, ale frustrovalo ho to. Chtěl slyšet hlas toho mladíka; možná to by ho ujistilo, že před ním stojí skutečně muž. „Jak se jmenuješ?“ Naléhal v naději, že se mu podaří prolomit vlastní klam.
„Bill,“ zašeptal chlapec, jeho hlas nebyl ani nízký ani vysoký. Bill. Tom se na něj podíval a kývl hlavou. Rozhodně to nebylo egyptské jméno. Byl přiveden do Listingova domu, což byla pravda, ale rozhodně nebyl zdejší.
„Odkud jsi?“ Zeptal se a sledoval, jak se Billovy oči na okamžik mihly jeho směrem, než se opět zabodly do země. Teprve tehdy si Tom všiml, že Bill není úplně ženského vzhledu. Než odpověděl, spatřil, jak se mu nervózně pohnul ohryzek.
„Ze třetího rodu Listingů, který se oženil s osmým rodem Pechnerů,“ zamumlal Bill a vyhnul se Tomovu přimhouřenému pohledu.
Tom mlčel. Věděl, že dostat z chlapce více informací zabere nějaký čas. Věděl, že když na něj bude spěchat a vyžadovat informace, dostane jen částečné odpovědi, a Tom z nějakého důvodu chtěl, aby mu chlapec důvěřoval a cítil se v jeho přítomnosti dobře.
Když mířili k jeho domu s výhledem na řeku Nil, nemohl si Tom pomoci, ale Bill mu připomínal jeho vlastní příbuzné.
autor: eyelinedmuse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
