autor: eyelinedmuse
Bill byl na zeleninové zahrádce a špinavýma rukama neustále vytrhával plevel ze zeleniny. Za posledních pár dní se mu podařilo vyčistit většinu zahrady a zbývala mu jen malá část, o kterou se musel postarat. Viděl, že na mnoha rostlinách začaly růst drobné zelené plody, a to ho jen motivovalo k tomu, aby se o ně postaral. Sluneční žár to zelenině také neulehčoval, a tak se rozhodl, že až vyřeší plevel, začne nosit vodu z kuchyně. Dal si za osobní úkol zajistit, aby měl opět čerstvou zeleninu. Nakonec to ale stálo za to; nebyl si jistý, kolik sušených fíků a datlí ještě dokáže strávit.
Uplácal hlínu kolem rostlin a tiše si broukal, když se s úsměvem posadil na paty. Cítil hrdost, když si prohlížel kopečky hlíny, které se mu podařilo uklidit. Vypadalo to teď úhledně a spořádaně a on věděl, že je to jen díky jeho tvrdé práci.
„Ten tvůj úsměv by dokázal přesvědčit armádu, aby přestala válčit jen proto, aby se mohla kochat tvou přítomností.“ Nějaký hlas vytrhl Billa z přemýšlení.
Bill cítil, jak se jeho úsměv rozšířil, když viděl, že do zahrady vstoupil Tom. „Pane Tome,“ pozdravil a uctivě sklonil hlavu.
„Vyplel jsi celou zahradu,“ prohlásil Tom krátce a přiměl Billa zvednout oči, aby viděl, jak si prohlíží jeho práci.
„Taky jsem vše zalil, aby rostliny mohly růst,“ řekl Bill smířlivě a zvedl se na nohy.
Tom přikývl a sledoval, jak se Bill narovnal. „Dej si pauzu. Rád bych si s tebou na chvíli promluvil,“ poručil mu tiše.
„Jak si přejete,“ řekl Bill a váhavě se mu podíval do očí. Tom se k němu sice v posledních dnech choval vlídně, ale od prvního večera, kdy mu zazpíval, s ním už znovu nemluvil ani ho nepožádal o zpěv. Teď zjistil, že v jeho očích nedokáže přečíst ten nový výraz, a bylo mu to hluboce nepříjemné.
„Pojď se mnou,“ řekl Tom a vydal se ke svému fíkovníku. Bill ho pomalu následoval a přemýšlel, jestli neudělal něco špatně. Napadla ho jediná věc, ale ta nebyla tak hrozná. Vyhýbal se rozhovoru s ostatními otroky v domě a ti mu to možná prozradili, takže se Tom rozhodl řešit to.
Když Tom došel ke stromu, sedl si na zem, opřel se zády o kmen a zvědavě se na Billa podíval. „Říkal jsi, že tě ve tvém domě někdo učil bajky?“ Zeptal se Tom a sledoval Billův obličej.
Bill přikývl a přemýšlel, kam tím míří. „Ano, Ezop byl tak laskavý, že se snažil zabavit zvídavé dítě,“ zamumlal.
„Jaká byla tvoje oblíbená bajka?“ Zeptal se Tom.
„O orlu a kavce,“ řekl Bill po chvíli tichého přemýšlení. Tom na něj zíral s prázdným výrazem, a tak Bill pokračoval, nesvůj z toho, že na něj upřel svou pozornost. „Byla jedna kavka, která viděla, jak se z nebe snesl orel a odnesl jehně. Kavka si myslela, že je stejně mocná jako orel, a tak se snesla z nebe a přitiskla pařáty k beranovi. Nedokázala berana odnést ani uvolnit pařáty z jeho rouna a brzy ji spatřil pastýř. Pastýř ji chytil, přistřihl její křídla a odnesl ji domů dětem. Když ji děti spatřily, zeptaly se, co je to za ptáka, a pastýř odpověděl, že je to kavka, která si myslela, že je orel.“
Tom mlčel a Bill nejistě přešlápl z jedné nohy na druhou, když viděl, že Tomovy oči ztvrdly ve svém výrazu. „Proč je tvoje oblíbená?“ Zeptal se Tom nakonec a opět Billa vyrušil z myšlenek.
„Připomíná mi to, že bych nikdy neměl přeceňovat svou cenu nebo schopnosti,“ řekl Bill tiše a vyhýbal se Tomovu pohledu, když to svému pánovi přiznal.
Tom se usmál a prudce se zvedl na nohy. „Snažíš se hrát roli pokorného?“
„Cože?“ Billovy oči zalétly k Tomově tváři a cítil, jak se v něm při těch slovech zvedla vlna hněvu.
„Moji otroci si myslí, že je neslyším, ale já je slyším. Jediné, co dělají, je, že si mezi sebou šuškají stížnosti na tebe a na to, jak jsem zbytečně vyhodil peníze za blázna bez talentu. Že ostatní pro tebe nejsou dost hodni, abys s nimi mluvil, a sám sebe nazýváš pokorným?“ Tomův hlas prořízl vzduch, až Bill ucukl a necítil se vůbec příjemně. „A přesto,“ povzdechl si Tom, „přesto zjišťuji, že se mi ten hlupák neustále vtírá do myšlenek a odpouštím mu jeho činy, i když do mého domu přináší neštěstí a brání ostatním pracovat tak, jak by měli,“ rozzlobeně mávl rukou. „Řekni mi, Bille. Očaroval jsi mě na tržišti, abych tě zachránil před těmi chtíčem ovládanými pohany?“
Bill cítil, jak se mu oči zalévají slzami. Byl v šoku, že si o něm Tom mohl něco takového myslet. Ty dívky s ním jednaly strašně, proč by se s nimi měl vůbec pokoušel mluvit? „Ne, pane!“ Řekl Bill rychle. Nechtěl se na Toma podívat a dát najevo, že se ho to dotklo a že je rozrušený. „Temným uměním jsem se neučil.“
Tom mlčel a Bill dál zíral do země a sbíral svou důstojnost. „Kdo jsi byl, než jsi přišel do Egypta? Rituální ministrant?“ Zeptal se ho Tom.
„Ne!“ Odpověděl Bill důrazně, a přitom ustaraně křížil ruce před sebou. Hruď ho bolela strachem, jak se mu nebezpečně zvyšoval tep. Tom se ho chtěl zbavit. Chystal se, že bude muset začít znovu od začátku.
„Proč tě prodali, Bille? Proč se tě zbavil dům, který tě tolik miloval? Přišlo se na tvé způsoby?“ Dožadoval se Tom důrazně a každá otázka způsobila, že se Billovi zkroutilo srdce, což mu připomnělo, že si ho nikdo nikdy nebude chtít doopravdy nechat.
„Ne,“ zašeptal a prudce zavrtěl hlavou. „Ne, to není pravda.“
„Tak proč, Bille?“ Tom přistoupil blíž, hrubě chytil Billa za bradu a přinutil ho, aby se na něj podíval. Bill se podíval stranou a vyhýbal se jeho očím, protože se pod jeho dotekem třásl strachy. Cítil, jak mu po tvářích stékají slzy, a štvalo ho, že ho Tom během chvilky takhle ponížil.
„Dunju,“ zakuckal se. „Dunju ohrožovala moje přítomnost. Byl jsem,“ odfrknul si, „byl jsem oblíbenec pana Georga a paní Dunje se to nelíbilo.“ Tom pustil jeho bradu a Bill s rudými tvářemi pokračoval. „Byl jsem Georgova vodní lilie kvůli své bledé pleti a lady Dunja chtěla celé jeho srdce. Byl jsem prodán, aby si mohla koupit novou bárku a mohla se s manželem vyhřívat mezi liliemi na mělčině.“
Bill se odvážil pohlédnout na Toma a viděl, že je jeho tvář svraštělá od přemýšlení. Odvrátil se, vrátil se ke svému fíkovníku a gestem naznačil Billovi, aby se k němu posadil. Bill klesl na kolena, sklonil hlavu a čekal, až Tom bude pokračovat.
„Kde k tobě Georg přišel?“ Zeptal se Tom a z jeho hlasu se vytratil hněv a obvinění. Bill by skoro řekl, že zní poraženě.
„Od pirátů, kteří mě ukradli z mé vlasti. Tu noc zakotvili, aby doplnili zásoby, a mě vzali z lodi, abych jim pomohl přenášet bedny. Pan Georg si mě všiml a ptal se po mně a mé ceně. Kapitán byl rád, že se mě zbavil, protože jsem nechtěl nosit bedny a kousal jsem a škrábal každého, kdo se ke mně přiblížil. Šel jsem ochotně s panem Georgem, protože jsem poznal, že je to laskavý člověk.“ Billův hlas utichl, když si vzpomněl na svého bývalého pána.
„Miloval jsi ho?“ Zeptal se Tom a vtáhl Billa zpátky do rozhovoru. Měl pozvednuté obočí a trpělivě čekal na Billovu odpověď.
„Jak jen syn může milovat svého otce. Jakmile jsme přistáli v Samosu, nemohl jsem se vrátit domů do vlasti. Věděl jsem to, a zatímco jsem jednu rodinu ztratil, druhou jsem získal. Georg mě dal Ezopovi, abych se naučil jazyk a jak být správným otrokem. Přiznávám, že mé první pokusy o domácí práce byly dost hrozné. Pověřil mě mytím podlah v jeho domě a ke konci dne jsem měl ruce od krve a bolely mě. Na takovou práci jsem neměl patřičné mozoly, protože jsem v Řecku otrokem nebyl. Nenechal jsem se však léčit. Potřeboval jsem jim i sobě dokázat, že jsem hoden jako člověk, a ne jako majetek, o který je třeba pečovat. Pan Georg mě pokáral, že jsem hloupé dítě, a já začal dělat věci jen proto, abych ho viděl se usmívat. To pro něj jsem zpíval a tančil a brzy jsem se stal jeho pokladem, který měl přednost před všemi ostatními.“
„Ale i přesto tě poslal pryč,“ zašeptal Tom tiše a natáhl se po Billově ruce. Otočil ji v dlani a konečky prstů pohladil Billa po čerstvě se tvořících mozolech.
Bill se zničeně usmál. „Až se den naplní, budu pořád ještě otrok, kterého lze prodat podle rozmaru mého pána. I když jsem možná obklopen orly, nesmím zapomínat, že nejsem nic víc než jen kavka.“
Tom mlčel. Po několika okamžicích pustil Billovu ruku a kývl hlavou. „Teď můžeš jít,“ řekl tiše, zavřel oči a opřel si hlavu o kmen stromu.
Bill se roztřeseně zvedl na nohy a ustoupil dozadu, zatímco sledoval tvář svého pána. Když se dostal dostatečně daleko, otočil se a rychlým krokem zamířil do kuchyně pro dvě vědra s vodou na zahradu.
***
Tom sledoval, jak Bill zpívá svou píseň malému publiku v jídelně. Ten večer se vyhýbal jeho očnímu kontaktu a Tom mu to neměl za zlé. Přestože měl už mnohokrát zlomené srdce, Billův duch byl stále živý. Přítomnost, která ho obklopovala, přiměla Toma, aby na něj bez ostychu zíral, zatímco on drnkal na struny svého nástroje. Když Billův hlas držel delší tón, což signalizovalo, že jeho píseň skončila, Tom přejel prsty po strunách a ukončil svou melodii.
Bill se zvedl ze stoličky a chtěl vklouznout za oponu, ale Tom zvedl ruku a přinutil ho se zastavit. Toma potěšilo, že i když se na něj Bill nepodíval, byl si stále vědom přání svého pána.
„Budeš mi sloužit,“ řekl. „Imtaep, tvé služby dnes večer už nejsou potřeba.“ Zaslechl za sebou tichý překvapený šramot a šustění šatů, když žena opouštěla místnost. O ni se však nestaral, soustředil se na Billa, který stál nehybně u své stoličky. Trpělivě čekal, až se Bill probere z myšlenek a podívá se na něj pln otázek, což se také stalo. Tom kývl na tác s masem, který ležel na stole, a Bill poněkud váhavě přistoupil ke stolu. Zvedl ho a Tom viděl, že se mu třesou ruce, když mu ukrajoval plátek a pokládal ho na talíř.
Tom počkal, až položí talíř zpátky na stůl, a teprve pak promluvil. „Pověz mi nějakou bajku,“ řekl a sledoval, jak Bill ztuhl, a pak se pomalu narovnal. Bill se na něj otočil a zmateně se na něj podíval.
„Bajku?“ Zeptal se.
Tom krátce zamručel, pak se zakousl do jídla a čekal, až Bill začne vyprávět. Ten stiskl rty v zamyšlení, než kývl hlavou a začal.
„Byl jednou jeden ohař, který našel na stráni zajíce. Když viděl, že se zajíc lekl, dal se do pronásledování a pronásledoval ho poměrně daleko. Občas se do něj zakousl, jindy se o něj otíral a lísal se k němu. Zajíc byl zmatený, protože nevěděl, jestli ho ten pes chce připravit o život, nebo si s ním chce hrát, jako to dělali jiní psi.“ Bill se krátce odmlčel a vzhlédl k Tomovi. „Nakonec zajíc úplně přestal utíkat, obrátil se k ohaři a řekl: ‚Přál bych si, aby ses ke mně zachoval upřímně a ukázal mi svou pravou tvář. Jestli jsi přítel, proč mě musíš tak tvrdě kousat? A jestli jsi nepřítel, proč se ke mně tak lísáš? ´“ Poté Bill zmlkl.
Tom přestal jíst, odložil vidličku a čekal, až Bill bude pokračovat. Když byla chvíle už moc dlouhá a Bill stále mlčel, Tom se ho nakonec zeptal: „A proč tenhle příběh, Bille?“
Bill dál mlčel, když se přesunul ke stěně. „Bille?“ Pobídl ho Tom, protože chtěl znát odpověď.
„Nikdo nemůže být přítel, když nevíte, jestli mu můžete věřit, nebo ne,“ zamumlal Bill.
Tom sklopil pohled k talíři a přemýšlel, co mu Bill svým vyprávěním říkal. „Posaď se,“ řekl a gestem ukázal na prázdné místo naproti němu. Mlčel a čekal, až Bill donutí nohy k pohybu a udělá, co mu přikázal. Když se posadil, Tom ho pozoroval a přemýšlel, jestli to opravdu udělá. „Je v tobě víc, než jsem si původně myslel, když jsem tě kupoval,“ řekl jemně, když viděl, že Bill nesměle zvedl oči, aby se podíval do jeho. „Máš v sobě plamen, který jasně hoří, a teď už chápu, proč tě Georg zbavil povinností. Člověk by chtěl mít jistotu, že ten oheň v tobě nikdy neuhasne kvůli žádné práci. Je jen málo otroků, kteří by se pokoušeli sdílet svůj odpor ke svému pánovi, a zároveň si dávali záležet na tom, aby ho urazili.“
Billovy tváře z těch slov jemně zrůžověly a Tom se odmlčel, než vstal a zvedl talíř s masem. Obešel stůl, uřízl kus a položil ho před Billa na malý talířek. Billovy oči se z Tomova počínání rozšířily a Tom se neubránil smíchu. „Pane Tome?“ Billův hlas se nejistě zachvěl.
Tom se vrátil na své místo a klidně zvedl vidličku. Znovu se pustil do jídla a soustavně sledoval Billa, jak se na svém místě nepohodlně kroutí. „Často zapomínáš, kde je tvé místo, maličký,“ řekl mezi sousty a sledoval, jak se Billovy oči rozšířily, když přejely po talíři, aniž by pochopil, co se mezi nimi změnilo.
„Pane Tome,“ začal, ale okamžitě ho umlčelo Tomovo ‚pšššt‘.
„Jez,“ řekl a sledoval, jak Bill nejistě sahá po vidličce a přitahuje si k ústům kus masa.
Po nějaké době se Tom přistihl, že usrkává víno a znovu se dívá na Billa. „Víš, co si myslím?“ Bill se na něj podíval, teď už mlčel. „Myslím, že jsi na své místo vůbec nezapomněl.“
Tom vstal od stolu, a teď se na Billa díval shora. „Máš oči po matce,“ řekl tiše řecky a natáhl k Billovi ruku. Bill se na něj zadíval a oněměl.
„Tvůj dnešní příběh jsem už slyšel. Slyšel jsem ho při jedné ze svých cest. O rodině Kaulitzů, jehož dědice tragicky ukradli piráti přímo z jeho postele, zatímco dům spal.“ Viděl, jak Billovi překvapeně poklesla ústa. „Ano, Bille. Vím, kdo jsi. Teď pojď se mnou.“
***
Oba šli chodbou v tíživém tichu. Bill v této části domu ještě nebyl a mlčky si prohlížel bohatou výzdobu zdobící stěny. Před nimi stály dvoukřídlé dveře a Tom stiskl kliku, zatlačil na těžké dveře a vstoupil do místnosti. Bill zaváhal, než překročil práh a vstoupil tam, kam ještě nikdy nesměl.
Byl ohromen bohatstvím, které se v Tomových komnatách nacházelo. Snažil se nezírat a brzy usoudil, že nejlepší místo, kam se může podívat, bude jeho pán. Tom stál u sloupu, který podpíral zlatou vázu naplněnou čerstvými květinami, a mlčky a trpělivě ho pozoroval, jak se rozhlíží kolem. Bill si nebyl zcela jistý, co od něj Tom chce nebo proč ho přivedl zpět do svých komnat, a z Tomova pohledu se cítil zřetelně nesvůj. Odvrátil pohled a uviděl, že v rohu skrytě stojí velká postel. Ležela na ní spousta polštářů z bohatých barevných látek a obklopoval ji průsvitný závěs, jenž chránil před komáry, kteří by mohli zabloudit dovnitř. Ztěžka polkl a vrátil pozornost k Tomovi.
„Klekni si,“ řekl Tom tichým hlasem, který neponechával příliš prostoru pro dohadování. Bill pomalu klesl na kolena a snažil se uklidnit své panikařící srdce. Až dosud měl v životě to štěstí, že nemusel nikomu poskytovat sexuální služby, ale věděl, že všechno je jednou poprvé a že pokud tohle jeho pán chce, bude se muset podřídit jeho vůli. Když se k němu Tom přiblížil, měl sklopené oči. Tom mlčel, když sbíral Billovy složité copy z ramen a prohrábl je prsty, než se jeho druhá ruka rychle přesunula dopředu, ukázala čepel a uřízla jejich délku.
Bill sebou vyděšeně trhl, padl na zadek a zděšeně na Toma zíral. Tom upustil rozplétající se copánky na zem a zíral na Billa. „Nenarodil ses jako otrok a já už nebudu tolerovat, aby se s tebou jako s otrokem zacházelo. Patříš k mému lidu a já ti vracím tvé místo ve společnosti.“ Bill hluboko v krku zakňučel. „Bille. Povstaň a dívej se na mě jako hrdý muž z Řecka, a ne jako zbabělý služebník Egypta.“
Bill se roztřeseně zvedl z podlahy, stále ještě v šoku z Tomova jednání.
Byl osvobozen.
„Tome,“ zašeptal, příliš ohromený, než aby mohl říct víc. Tom se na něj usmál, plachým úsměvem, který zmizel dřív, než ho Bill stačil doopravdy ocenit.
„Pojď oblečeme tě do pořádného oblečení, odpovídajícímu tvému postavení.“ Tom ho zavedl ke skříním a vytáhl tmavomodrou tuniku. „Budeme ti muset něco objednat, ale teď bude muset stačit tohle.“ Tom mu ji podal, a pak se na něj podíval a čekal. Bill si šaty vzal, překvapen svým dobrým osudem, a pak se podíval na Toma. Zjistil, že stále stojí na místě, a s očekáváním na něj hledí. Bill se začervenal, rozepnul si otrocký župan a opatrně ho sundal, vyhýbaje se Tomovým očím. To, co v nich spatřil, ho donutilo uvědomit si svou nahotu a nechalo ho toužit po chvíli soukromí. Nevěděl, jak přečíst výraz, který se Tomovi objevil ve tváři, když se opřel a zkřížil ruce, zatímco pozoroval, jak si Bill rychle obléká tuniku a stahuje ji dolů.
Podíval se na Toma a letmo se usmál. „Děkuji,“ zašeptal hlasem plným emocí. Tom přikývl, odešel z místnosti, a pak se vrátil s nůžkami. „Musíme to dokončit, abys mohl být zítra ráno představen domácnosti.“
autor: eyelinedmuse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
