autor: eyelinedmuse
Bill se probudil a do jeho pokoje svítilo dopolední slunce. Posadil se na posteli a zvedl ruku k hlavě, aby si prohmatal rozpuštěné vlasy, které mu sahaly až k bradě. Nebyl to sen, byl svobodný muž. Vstal z postele a šel se podívat do zrcadla. Kromě účesu vypadal jako stejný člověk. Zamrkal na svůj odraz, vzal malý štětec z koňských žíní, namočil ho do nádobky s černým práškem a začal si jemně stínovat oči. Dnes z něj bude nový člověk; už to nebyl ten Bill a on chtěl, aby to všichni, kdo se na něj podívají, věděli, aby věděli, že je jiný.
Když dokončil své líčení a byl spokojen s důstojnějším výsledkem, přešel k okraj svého lůžka z rákosí a zvedl svou novou modrou tuniku. Látka mu pod prsty připadala jako hedvábí; materiál byl jemnější než jakýkoli jiný, který na sobě kdy měl. V šoku ze včerejší noci si nevšiml ničeho jiného než zářivě modré barvy, ale teď, teď viděl, jak moc ho Tom obdaroval. Opravdu se chtěl znovu stát řeckým mužem.
Jakmile byl hotov, vyšel ze svého pokoje a našel jen tichý dům. Zmateně naklonil hlavu a prošel chodbou, aniž by našel jedinou osobu, která by mu dala najevo, že je nyní volný. Zaslechl několik hlasů následovaných smíchem a vydal se k nim, zvědavý, co dělají. Něco, co se za těch pár dní, co v domě žil, naučil, bylo, že služebnictvo je sotva vidět a nikdy je není slyšet, pokud nemluví přímo s vámi.
Vstoupil do zadní části uvítací místnosti a zůstal stát, náhle velmi rozpačitý, když se na něj otočilo dvacet párů očí. Chtěl, aby ho někdo viděl, ale teď když se na něj dívalo devatenáct nepřátelsky naladěných dívek, měl chuť se otočit a odejít zpátky do svého pokoje a počkat, až si pro něj Tom přijde.
„Bille,“ uslyšel Tomův hlas přicházející z přední části místnosti. „Připoj se ke mně, prosím.“
Bill zamířil vpřed a sklopil oči, když míjel prvních několik žen. Zaslechl za sebou chichotání a zvedl oči. Jeho tváře hořely. Musel mít hrdost a nedovolit, aby ho ty ženy znevažovaly. Na druhé straně místnosti na něj Tom upíral svůj pohled. Přestože se neusmíval, tvářil se vlídně a Bill se soustředil jen na něj, když mířil do přední části místnosti.
Když se přiblížil k Tomovi, ten k němu natáhl ruku. Bill ji přijal a ovinul mu dlouhé prsty kolem ruky. Tom ho otočil a jemným stiskem ho představil personálu domu. Bill se přinutil podívat postupně na každou ženu, která před ním stála, a ukázat jí, že už mu nejsou rovny. Každá z nich od jeho tváře nakonec odtrhla pohled, ale neodvrátila zrak od jeho osoby a změn, které jako by se udály přes noc.
Tom začal mluvit a Bill stál vedle něj a snažil se necukat, když Tom oznamoval změnu jeho postavení. Zlomyslné pohledy, které na něj ženy vrhaly, ho nutily, aby utekl z místnosti. I když to nebylo poprvé, co stál před davem a byl souzen, zjistil, že je mu to stále hluboce nepříjemné. Bylo to pro něj horší než aukce. Na aukci se alespoň znechucené pohledy objevovaly spíše ojediněle než v každé tváři, kterou viděl.
Bill se vrátil do přítomnosti, když Tom zvedl jeho ruku do vzduchu. „Bill bude jednat místo mě, pokud nebudu přítomen. Nyní je z rodu Trümperů a jako s takovým s ním bude zacházeno. Jakékoli obavy, které by se mohly objevit, by měly být předloženy jeho poradci.“ Ze záhybu tuniky Tom vytáhl prsten a než pustil jeho ruku, navlékl Billovi na ukazováček těžký stříbrný šperk zdobený drahokamy.
„Přísahejte svou věrnost panu Billu Kaulitzovi,“ řekl Tom pevně a pohlédl na svoje služebné. Všechny zůstaly zticha, jako by byly z té novinky v šoku. Tom vyčkával s pozdviženým obočím, když chvíle ubíhaly bez reakce.
Nakonec jedna žena poklekla a ze rtů jí vyšlo tiché zamumlání. „Přísahám svou věrnost panu Billu Kaulitzovi.“
„Děkuji, Natalie,“ řekl Tom a v jeho hlase byla patrná úleva. Zvedla se na nohy a na její tváři se objevil úsměv. Zbývající služebnictvo mlčelo a sledovalo dění, než jedna po druhé padly na kolena a zamumlaly slib věrnosti Billovi. Bill cítil, jak se mu tvář zbarvuje do červena, ale uznale kývl na každé zamumlání, které se doneslo k jeho uchu.
Tom počkal, až se každá z nich znovu postaví na nohy, a pak pokračoval. „Pan Bill bude bydlet v domě pro hosty u Nilu a budou mu určeni dva otroci, kteří mu budou osobně sloužit. Natalie, protože jsi poklekla první, budeš mít tu čest. Majorei, protože jsi poklekla jako poslední, budeš mít tuto čest také.“ V davu nastal malý zmatek a obě ženy vykročily vpřed, jedna s rudým obličejem. „Budete se k němu chovat stejně jako ke mně. Je to jasné?“ Obě ženy přikývly. „Můžete se vrátit ke svým povinnostem.“ Tom propustil zbytek personálu, a pak svá další slova směřoval k Natálii a Majorei. „Odvedete Billa do domu.“
Natalie přikývla a přistoupila k Billovi. Než se pohnul, aby ji následoval, podíval se na Toma. „Děkuji ti za tvou laskavost. Je to ohromující,“ řekl a na rtech se mu objevil drobný úsměv.
Tom se na něj podíval, v očích mu zazářil úsměv. „Připojíš se ke mně na večeři?“ Zeptal se a přiměl Billa, aby se usmál, zatímco přikývl.
Tom na oplátku přikývl a dovolil trojici, aby odešla.
Majorei čekala u dveří, až se k ní Natalie a Bill připojí. Bill věděl, že ho nemá ráda, a od začátku mu to dávala jasně najevo. Byla to ona, kdo po něm první den v domě hodil koš s prádlem; pravidelně se mu vysmívala, když se jim podařilo zkřížit cestu, a on věděl, že ze všech lidí je nejspíš nejvíc rozhořčená z toho, že musí plnit jeho příkazy.
Mlčky procházeli pozemkem. Když se dům rýsující se v dálce přiblížil, Bill se postavil čelem ke svým dvěma novým služebným. „Odpustím vám vaše prohřešky proti mně a mému přijetí, pokud mi budete sloužit bez pohrdání v srdci,“ oznámil jim.
Sledoval, jak každá z dívek vnímá jeho slova a přemýšlí o jejich významu, než Natálie promluvila: „Ano, pane Bille,“ zašeptala. Bill pozvedl obočí a podíval se na Majorei, aby i ona potvrdila souhlas. Ta ovšem zírala do země a její pohyby se zastavily.
„Majorei?“ Zeptal se a čekal.
„Ano, pane Bille,“ zašeptala bolestně.
Bill spokojeně přikývl. Věděl, že s ní to bude trvat déle, ale brzy se dohodnou. Znovu se vydali na cestu, a když se blížili k jeho novému domovu, Bill v sobě jen stěží zadržoval vzrušení. Byl svobodný muž s vlastním domem a služebnictvem. Kousl se do rtu a podíval se na dívky, které opět kráčely tiše za ním. Krátce se zamyslel nad svým jednáním a nad tím, jak by měl zachovat náležité dekorum, než se prodral vpřed a vzrušeně se rozběhl ke dveřím. Zatlačil do nich, a pak nakoukl dovnitř, aby si prohlédl prostor. Byl nedávno uklizený a podlahu zdobily bohaté koberce z cizích zemí. Stěny zkrášlovaly barevné gobelíny vyprávějící dávné příběhy. Bill si přitiskl ruku na ústa a s údivem si prohlížel okolí. Tohle všechno bylo jeho.
Byly tu troje dveře a Bill se vydal k prvním z nich, aby je prozkoumal. Uviděl v nich dvě prosté postele z rákosí a komodu spolu s miskou vedle zrcadla na mytí nádobí. Bill se usmál. Měl oddělené prostory od svého služebnictva. Zavřel dveře a spěchal k dalším. Jeho dvě služebné už mezitím dorazily ke vchodu a on se na ně usmál. „To je váš pokoj!“ Řekl a ukázal za sebe, zatímco strčil do dalších dveří. Ohromeně se zastavil ve dveřích. Opravdu ho Tom obdaroval tímhle vším?
Na zemi opět ležely koberce a tyhle byly sytě červené. Na stěnách byly namalované hieroglyfy, které vyprávěly historii egyptské země. Postel byla velká a obklopovala ji průsvitná oranžová nebesa. Bill se už nehodlal potýkat s komářími štípanci. Cítil, jak se mu oči zalévají slzami, a vešel dovnitř. V rohu byla volně stojící skříň. Bill stiskl kličku a zalapal po dechu, když uviděl nesčetné množství tunik – každá měla jinou barvu, aby si mohl vybrat podle nálady. Zavrtěl hlavou nad svým štěstím, když si všiml tkaných bavlněných opasků zavěšených na dveřích. Pro každou barvu tuniky tam byl jeden. Netřeba dodávat, že byl ohromen.
S úsměvem se otočil na své dvě služebné stojící ve dveřích. Čerstvě ostříhané vlasy ho při rychlých pohybech lechtaly na tvářích a on si odhrnul pramen vlasů za ucho. „Jsem tak šťastný, že mám chuť tančit! Natalie! Umíš zpívat?“ Zeptal se s úsměvem.
Natalie se podívala na svého nového pána, než odpověděla: „Ne, pane Bille. Můžu broukat melodii a Majorei vám zazpívá. Ona je z nás dvou ta nejtalentovanější.“
Bill se usmál nad Majoreiiním nespokojeným zamračením. „Perfektní.“
„Je nějaká konkrétní píseň, kterou si pán přeje?“ Zeptala se Majorei kyselým tónem.
„Ne,“ ušklíbl se Bill, chytil ji za ruku a táhl ji ke dveřím, které vedly do něčeho, o čem předpokládal, že je to zahrada. „Něco živého. Pojď, pojď se mnou do zahrady!“ Řekl a tahal ji za ruku s sebou.
***
Tom si uvědomoval, že Billa požádal, aby se s ním sešel na večeři, ale zjistil, že ho to k Billovi nevyhnutelně táhne a toužil zjistit, jak se mu v novém domově líbí. Vstal brzy, aby se ujistil, že je připraven na Billovu přítomnost později toho dne. Místnost, kterou Tom téměř nepoužíval, byla vyklizena a věci byly přeneseny přes pozemek pro Billa. Tom se možná v budoucnu rozhodne, že místnost bude mít jiný účel, ale zatím ji nechal prázdnou.
Když Tom vyslechl Billův příběh, netrvalo dlouho, než si vše spojil. Strávil dva týdny u jeho ovdovělé matky, zatímco jeho loď opravovali po bouři. Když Tom přijel, truchlila, ale přesto byla tak pohostinná, jak jen to šlo, a otevřela mu svůj domov. Tom jí dnes ráno poslal dopis, aby se zeptal na její zdraví, a doufal, že v příštím měsíci, po který bude trvat, než dostane odpověď, bude moci Billa překvapit nějakou dobrou zprávou.
Když odcházel z domu, popadl obyčejnou dřevěnou krabičku, v níž byl šperk na paži. Získal ho při cestě do Dolního Egypta a myslel si, že by se mohl Billovi líbit. Na kruhovém stříbře byl vyobrazen had požírající jiného hada a Tom si myslel, že to dokonale symbolizuje Billův život. Doufal, že se mu bude líbit.
Rychle se přiblížil k domu, ale z úcty k novému nájemníkovi se zastavil před ním. Zaklepal na dřevěné prkno zabudované do nepálené stěny budovy a trpělivě čekal na odpověď jedné ze služebných. Když žádná nepřišla, opatrně strčil do dveří a odvážil se vstoupit dovnitř, přičemž nechal oči, aby si zvykly na chladné a potemnělé místnosti. Bylo tu naprosté ticho a prázdno, ale po několika okamžicích zaslechl ze zadní části domu smích. Přistihl se, že se při zvuku Billova smíchu usmívá, a vyrazil vpřed a pomalu strčil do zadních dveří, aby obyvatele zahrady nevyplašil. To, co uviděl, ho přimělo zapomenout na opatrnost a jeho žaludek se zkroutil.
Bill byl vzadu, a zatímco jeho dvě služebné tleskaly a zpívaly nějakou píseň, on s obrovským úsměvem na tváři tančil zajímavý tanec s podupáváním nohou. Měl zavřené oči a ruku ve vzduchu. Vlasy mu poskakovaly kolem hlavy, když nohy dopadly na zem v malé otočce, kterou udělal. V jeho tanci bylo jen málo ladnosti, ale obklopovala ho čirá radost a Tom cítil, jak se mu v hrudi rozbušilo srdce. Ještě několik okamžiků sledoval tu scénu a tiše se usmíval, když se Bill s vyčerpaným smíchem zhroutil na zem.
Nebyla to scéna, kterou by chtěl Tom přerušit, a tak se pomalu vzdálil ode dveří a než vyšel z domu, položil krabičku s náramkem na malý stolek. Jeho myšlenky se soustředily na Billa a on se přistihl, že je zmatený. Nevěděl, co ho na tom mladém muži tak přitahovalo a přimělo ho dát mu celý svět. Tom žil samotářským způsobem života, co si pamatoval, ale teď chtěl do svého života pustit Billa. Chtěl s Billem sdílet každý okamžik objevování a vidět ho usmívat se. V Billovi byla upřímná duše, taková, jakou Tom už léta neviděl. Nebyl si jistý proč, ale zanechávalo to v jeho hrudi těžký nepříjemný pocit. Vyvolávalo to v něm touhu uniknout tomu pocitu, vyvolávalo to v něm touhu zůstat v bezpečí a jistotě ve světě, který tak dlouho znal.
Rychle došel ke stáji a přivolal stájníka, aby mu připravil koně.
***
Bill si oblékl tmavě zelenou tuniku, než prošel areálem a vstoupil do hlavního domu. Zahnul za roh a prošel dlouhou chodbou, která vedla do jídelny. Tohle bude první večeře jeho jako svobodného muže a těšil se, až se o ni podělí s Tomem.
Strčil do dveří a uviděl, že Tom v místnosti není a stůl ještě není prostřený. Usoudil, že přišel dřív, a posadil se ke stolu a trpělivě čekal, až přijde, nebo až Imtaep začne prostírat jeho a Tomovo místo. Po půlhodině, která uplynula a slunce zapadlo, začal mít obavy. Tom nebyl ten typ, který by ho nechal čekat, pokud ovšem nezůstal dřímat pod fíkovníkem. Bill vstal od stolu s úmyslem najít Toma a ujistit se, že je v pořádku. Když vyšel na chodbu, málem se srazil s Imtaep, v jejíchž rukou nebyly žádné talíře.
„Imtaep?“ Zavolal za ní a krátce se usmál, když se k němu otočila. „Podáváš dnes večeři pro mě a Toma?“
Zavrtěla nesouhlasně hlavou a pokračovala v cestě, aniž by čekala, až ji Bill propustí. Bill stál na chodbě a přemýšlel nad jejím chováním a nad tím, jestli Toma dnes špatně nepochopil. Pozval ho přece na večeři, nebo ne?
Poté, co bez ohlášení prozkoumal zahradu a navštívil Tomovy komnaty a našel je obě prázdné, se vrátil do jídelny. Seděl na židli, bojoval s knedlíkem v hrdle a přemýšlel, proč se tím nechal tolik rozrušit.
autor: eyelinedmuse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
