autor: eyelinedmuse
Uplynuly dva týdny.
Dva týdny, kdy se Tom neozval.
Dva týdny, kdy Bill musel stát na Tomově místě a tvářit se, že si je jistý svým postavením.
Zatímco každodenní povinnosti byly plněny řádně, dům se bez přítomnosti svého pána stal nevrlým. Po první noci, kdy se stýkal s Imtaep a viděl, že ho nerespektuje, se Bill rozhodl držet stranou a mluvit, jen když ho služebnictvo oslovilo. Zjistil, že i když je dům stále plný lidí, bez přítomnosti pana Toma mu připadá prázdný a bezútěšný. Tom byl jedinou osobou v domě, která Billa vnímala jako člověka, a jeho přítomnost mu velmi chyběla. Bill si nikdy nemyslel, že by se Tom nějak výrazně projevoval v domě a jeho chodu, ale teď si Bill uvědomil, jak moc se jejich cesty křížily, když už tomu tak nebylo. Tím, že se izoloval, trávil hodně času na své vlastní zahradě a vyhýbal se té, kde Tom spával pod fíkovníkem nebo kontroloval, jak postupuje se zeleninovou zahrádkou.
Bylo skoro poledne a on seděl na okraji svého soukromého jezírka, namáčel prsty do vody a kontroloval, jestli je dost teplá na koupel. Nebyl si jistý, jak dlouho tam seděl, než si uvědomil, že má prsty na nohou zvrásněné od vody. Jeho mysl opět zabloudila k Tomovi a jeho nepřítomnosti. Nikdy nečekal, že Tom zmizí poté, co mu udělil svobodu. Bill si myslel, že bude přítomen, aby ho provázel učením, jak se stát řeckým mužem. Místo toho zůstal Bill bezradný a doufal, že se bude před svými zaměstnanci tvářit klidně a sebevědomě, když jim řekne, aby pokračovali jako obvykle.
„Pane Bille,“ postavila se před něj Majorei a uklonila se před ním.
„Ano?“ Povzdechl si, smutný, že ho vytrhla z myšlenek na Toma.
„Je zapotřebí vaší přítomnosti v hlavním domě,“ zašeptala.
Ti dva si stále ještě nerozuměli tak, aby to Billovi vyhovovalo, ale zjistil, že Majorei s přibývajícími týdny ztrácí svou nepřátelskou ostrost a že ho dokáže tolerovat. „Děkuji,“ řekl, když vytáhl prsty z jezírka a zvedl se.
Kývla hlavou a zmizela zpátky v domě. Dnes byl den dodávky tržního zboží a on nejspíš musel jen zaplatit poslíčkovi. Znovu si povzdechl, když se začal plahočit k hlavnímu domu. Mohl sice předstírat, že je Tom přítomen v hlavním domě, zatímco on byl zalezlý ve svém, ale bylo těžší předstírat, že ta nepravda je skutečná, když procházel prázdnými chodbami domu, v němž by ten muž měl být.
Jakmile vstoupil zezadu do domu, držel ruku dole a zamířil ke kuchyni, přičemž se zastavil jen proto, aby si z malé krabičky poblíž uvítací místnosti vzal měděnou minci. Když došel do kuchyně, uviděl Imtaep, jak mluví s poslíčkem, a přitom nosí zeleninu, která už zažila lepší časy. Bill při pohledu na otlučené, ubohé rostliny pozvedl obočí, ale nic neřekl, když muži podával minci. Kdyby je Imtaep nechtěla přijmout, neměl by jí to za zlé, ale chtěl nechat na ní, aby se jako kuchařka rozhodla. Vždycky ho mohla požádat, aby dodal přijatelnější produkty, než bude spokojená.
Když odcházel z kuchyně, vrazil do někoho, kdo se okamžitě natáhl, aby ho chytil za ramena dřív, než mohl spadnout. Bill si toho člověka prohlédl a nebyl si jistý, jak se zachovat, když viděl, že je to skutečně člověk, který mu chyběl nejvíc. „Tome?“
Tom měl tolik slušnosti, že se tvářil zahanbeně, když Billa zdravil. „Zrovna jsem byl na cestě do kuchyně, abych zaplatil poslíčkovi,“ řekl Tom rozpačitě a napůl pokrčil rameny.
„Už se stalo,“ řekl Bill strnule.
„Dobře,“ řekl Tom a upřel na Billa oči. Začínal si nepříjemně uvědomovat, že ho Tom stále drží za ramena a vypadalo to, že nemá v úmyslu ho pustit. Právě když to Billa napadlo, Tom stáhl ruce, odkašlal si a pokračoval. „Imtaep právě nachystala jídlo k obědu. Nechceš se ke mně přidat?“
Bill rychle přikývl a nechal se Tomem zavést do jídelny. „Nechal jsem tě zavolat do domu,“ řekl Tom, když vešli do místnosti. „Nebyl jsem si ale jistý, jestli přijdeš, zvlášť po tom, co jsem odešel způsobem, jakým jsem odešel.“
Bill mlčel a přemýšlel o svých slovech. Věděl, co udělal, a nehodlal se snažit předstírat, že se nic nestalo. Tom pokračoval v řeči i přes Billovo mlčení. „Nechtěl jsem nechat Imtaep prostřít, dokud si nebudu jistý, že přijdeš,“ řekl.
Bill si všiml, že na stole ležel talíř s čerstvou baby zeleninou a kolem ní byla pečená ryba z Nilu. Bill nakrčil obočí, to byla jeho zelenina? Tom obešel stůl a odsunul židli, na které předtím Bill seděl. Stál tam a čekal, až k němu Bill přijde.
Bill se posunul dopředu, mlčky si sedl na židli a nechal Toma, aby ho přisunul ke stolu. Pak Tom obešel stůl a posadil se naproti němu. „Tvoje zelenina vyrostla,“ řekl Tom, když se posadil.
Bill zvedl obočí na znamení uznání, než se na Toma podíval. „Odešel jsi beze slova,“ řekl a pozorně sledoval Tomův výraz.
„To jsem udělal,“ souhlasil Tom. „Potřeboval jsem čas na přemýšlení.“
„A to jsi nemohl udělat tady?“ Zeptal se Bill a natáhl vidličku, aby si na talíř přendal trochu baby zeleniny.
„Ne,“ zamumlal Tom a zadíval se na stůl. „Ne, když jsi tady.“
„Co tím myslíš?“ Zeptal se Bill a cítil se lehce podrážděný.
„Nemůžu přemýšlet, když jsi kolem mě. Přinejmenším ne jasně.“ Tomovy tváře začínaly nenápadně červenat.
„Nedokážeš jasně myslet, když jsem nablízku? To tě tak rozptyluju?“ Billův tón se stal kousavým.
„Ne, nedokážu.“ Tom zvedl oči od stolu a pevně se na Billa podíval. „Přinesl jsem ti dárek,“ řekl tiše a změnil téma. Poklepal na krabici, která byla položená na stole, a pak ji posunul Billovi.
„Dárek?“ Zeptal se Bill.
„Ano. Snad abych omluvil svou nepřítomnost, což se mi, jak se zdá, moc nedaří.“ Tom se krátce a smutně zasmál. „Otevři to, Bille,“ řekl, kývl hlavou ke krabici a pozoroval ho. Bill nechtěl, když na něj Tom zíral, ale neochotně sáhl po krabici, rozvázal provázky a zvedl víko. Cítil, jak se mu nad dárkem, který se skrýval uvnitř, překvapením rozšířily oči.
„Tome?“ Zeptal se, sáhl rukou do krabice a vytáhl růžovočervený pozlacený pantoflíček. Jeho oči vystřelily k Tomovi a spatřil na jeho tváři jemný úsměv. „Jsou… jsou nádherné. Opravdu moc krásné,“ zašeptal.
Tom vstal a obešel stůl. „Nejsou,“ potvrdil, když došel k Billovi. „Tvůj tanec v sobě skrývá radost bohů.“
„Můj tanec?“ Zeptal se Bill. Pamatoval si, že pro Toma nikdy netančil.
„Ano, tvůj tanec.“ Tom sáhl rukou do krabice a vytáhl i druhý pantoflíček, než si před Billa klekl. Podíval se na něj, když mu ho nasazoval na nohu, a klouby prstů jemně hladil jeho kotníky, když je upravoval, aby se přizpůsobily Billově noze. „Viděl jsem tě na zahradě.“
Bill cítil, jak ho v očích štípou nevyplakané slzy, a kousal se do rtu ve snaze nedat Tomovi najevo, že je jakkoli ohromen. Tom zvedl ruku a pohladil Billa po tváři, palcem setřel slzu, která mu vyklouzla, a lehce v ruce sevřel jeho obličej. Bill se podvědomě přitiskl blíž k teplu jeho ruky a truchlil nad ztrátou, jakmile Tom ruku sundal.
„Od toho dne myslím jen na tebe,“ přiznal Tom tiše, zvedl se na nohy, přitiskl rty na Billovu tvář a cudně ho políbil.
Bill už nemyslel na to, jak Tom odešel z domu, a na žádný hněv, který by kvůli té situaci mohl cítit, teď už myslel jen na to, jak se díky Tomovi cítí a jak mu z jeho hezkých slov stoupá horko po zátylku.
„Zatančíš mi?“ Zeptal se Tom, zadíval se na Billa a čekal na jeho váhavé přikývnutí. „Tak tedy dnes večer v mých komnatách.“
***
Bill se po obědě s Tomem vrátil do svého domu a přemýšlel o událostech a o tom, jak se odehrály. Na nohou měl růžovočervené pozlacené pantofle a bolestně si uvědomoval, že má teď na nohou zlato. Tom ho v tak krátké době obdaroval tak velkým množstvím věcí. Kromě všech darů se v podstatě přiznal, že k Billovi něco cítí.
Bill si předtím nedovolil zbloudit na takovou cestu, protože jako otrokovi se v domě chovat city k jiné osobě netolerovalo, pokud k tomu neměl souhlas pána. Teď když se o něj pán zajímal, zjistil, že je nucen mlčet. Neměl pro Toma žádnou odpověď a ani nevěděl, jestli o to vůbec stojí. Samozřejmě ho považoval za přitažlivého, ale dovolit si ho vnímat v novém světle pro něj bylo obtížné.
Uviděl Natalii, naklonil hlavu a požádal ji, aby s ním šla ven. „Potřebuji se vykoupat,“ řekl.
Přikývla a zavolala přes dům na Majorei, aby přinesla olej.
Bill pokračoval ven ke svému soukromému jezírku, posadil se k jeho okraji, opatrně si sundal nové boty a podal je Natalii. Viděl, jak se jí při pohledu na zlato rozšířily oči, ale neřekla nic. Pak si sundal stříbrnou ozdobu na paži, kterou pro něj Tom sehnal, a také ji podal Natalii. Postavil se na nohy a odvázal si pásek kolem pasu, než si sundal tuniku z ramen. To už se ke dvojici venku připojila i Majorei a Bill si od ní vzal olej a vstoupil do sluncem prohřáté vody.
Začal se tiše koupat, ponořený do svých myšlenek, zatímco jeho dvě služebné stály opodál s jeho věcmi. Povídaly si mezi sebou a neobtěžovaly se být potichu, protože věděly, že Billovi na slušném chování v jeho domě nezáleží; žádal jen úctu. Bral to tak, že jsou to stále lidé, bez ohledu na jejich rodové postavení.
Ve skutečnosti jim Bill nevěnoval žádnou pozornost. Soustředil se na to, co se toho odpoledne stalo. Zatajil se mu dech, když se ho Tom dotkl; opravdu si myslel, že ho chce políbit, ale on se jen otřel rty o jeho tvář. Kdyby k sobě měl být Bill upřímný, věděl, že chce víc než jen to. Jak to, že si nevšiml, že k němu Tom chová náklonnost? Byla pravda, že mu dal svobodu, ale myslel si, že je to jen díky tomu, že pocházejí ze stejné země.
Z myšlenek ho vytrhl výkřik, rychle se otočil ve vodě a šplouchl do ní, když spatřil, jak jeho služebné mizí v bujné vegetaci zahrady. „Natalie?“ Zeptal se váhavě a zavolal za svými otrokyněmi. Byl zmatený a zklamaný, že jeho věci odhodily na zem, jako by to byly jen obyčejné věci. Začal se zvedat z mělčiny, když ho temný stín potápějící se u jeho hlavy přiměl k vlastnímu výkřiku. Sklonil hlavu do vody, a když se vzápětí zvedl, uviděl velkého orla, jak odlétá s jedním z růžově červených pozlacených pantoflíčků, které mu Tom právě daroval.
„Ne!“ Zakřičel za ptákem a vyběhl z vody k místu, kde ležely roztroušené jeho ostatní věci. „Ne,“ řekl se zlomeným srdcem, když si uvědomil, že přišel o jeden z cenných darů, které mu Tom dal. Teď už nemohl Tomovi zatančit a projevit mu vděčnost za jeho dar.
***
Tom rozdělal oheň tak, aby hořel dlouho do noci. Nyní seděl ve svých komnatách a čekal, až se Bill objeví. Když Billa žádal, aby pro něj zatančil, věděl, že nechce žádné publikum. Sice už Billa viděl tančit, ale to měl prostě štěstí. Měl pocit, že tento tanec bude jiný. Dozví se, jestli Bill jeho city opětuje, nebo jestli to nechá tak. Na jednu stranu chtěl, aby jejich vztah zůstal korektní, protože to bylo bezpečné, ale zároveň doufal, že mu Bill dovolí, aby to, co mají, posunul dál.
Uslyšel tiché zaklepání na dveře, vstal a šel je otevřít, aby pozdravil pana Billa. Když otevřel dveře, zjistil, že na něj hledí. Měl na sobě bílou tuniku s červeným páskem a Tom si nemohl pomoci, ale připadalo mu, že vypadá téměř andělsky. Nechal oči sjet, níž a všiml si, že Bill je bez svých nových bot.
„Ty pantofle, které jsi mi dal, jsem ztratil,“ řekl Bill a na rtech se mu objevila slabá vráska, když držel jen jeden kousek obuvi.
Tom se natáhl po jeho ruce, vtáhl ho do své komnaty a zavřel za sebou dveře. „Co se stalo?“ Zeptal se tiše.
Zdálo se, že se Billovy tváře zbavily do tmavšího odstínu, když znovu promluvil. „Zatímco jsem se koupal, abych se připravil, jeden pantoflíček odnesl orel. Moje služebné z něj měly strach.“
Tom při jeho slovech pocítil pobavení. Orel uletěl s Billovým pantoflíčkem? Něco takového se mohlo stát jen s dávkou pořádného štěstí. „To je v pořádku. Nechám pro tebe vyrobit další. Můžeš mi i tak zatančit a vykouzlit na těchto rtech dávno zapomenutý úsměv.“
Bill se při jeho slovech usmál a položil druhý pantoflíček na stolek. „Budeš pro mě hrát?“ Zeptal se a jeho hlas byl najednou nesmělý.
Tom přikývl a přešel k místu, kde na něj čekal strunný nástroj. Posadil se na okraj postele a pro větší pohodlí si podepřel nohu, než zabrnkal na struny, aby vyzkoušel zvuk. Když byl spokojen, začal hrát pomalou melodii, kterou kdysi slyšel ve své vlasti.
Billovi se při známé melodii zaleskly oči, než začal opatrně pokládat nohy do naučených kroků. Tom sledoval, jak se jeho štíhlé tělo pohybuje ve světle ohně, a potlačil myšlenky a snažil se soustředit na hudbu. Netoužil po ničem jiném než se Billa při pohybech dotýkat, jeho tmavé oči znovu a znovu zachycovaly ty jeho, když na něj temně hleděly mezi jeho poněkud ženskými pohyby.
Tom si nebyl jistý, kdy přesně přestal hrát – jeho píseň se v určitém okamžiku mezi Billovými pohyby vytratila. Věděl jen, že Bill je v jeho náručí a zvědavě se na něj dívá, než se Tom naklonil dopředu a přitiskl své rty na mladíkovy.
***
Tom ho odvedl k posteli a lehce mu pokládal drobné polibky po krku, když ho položil na hedvábnou látku. Billova tunika se jednoduše rozhalila a Tom mu dlouhým jazykem přejel po hrudi až k pupíku. Bill zvedl ruce a prohnul se v zádech, když v očekávání svíral Tomovy spletené vlasy. Tom se usmál na kůži jeho břicha, než se vrátil k jeho rtům a jemně je políbil. Přejel jazykem po jeho rtech a spokojeně zasténal, když se Billovy pootevřely. Jazykem prozkoumával jeho ústa a hravě hladil jeho jazyk, dokud mu neodpověděl. Zbožňoval drobné zvuky, které Bill podvědomě vydával, a liboval si v tom, že je slyší jen on.
Tom se posadil na paty a svlékl Billovi tuniku úplně. Světlo ohně tančilo po jeho kůži a stíny mu hrály v očích, když jej Tom sledoval. Věděl, že právě tohle chce. Možná se tomu bránil a ve strachu utíkal, ale tohle bylo místo, kam patřil.
autor: eyelinedmuse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
