autor: eyelinedmuse
Bill otevřel oči a pohlédl do měsíční temnoty pokoje. Nepoznával uspořádání a zmateně zamrkal. Vtom si všiml vypracované paže kolem svého pasu a oči se mu rozšířily, jak se ho zmocnila krátká panika. Příliv adrenalinu způsobil, že se úplně probral, a trvalo jen okamžik, než si uvědomil, kde je a s kým. Zhluboka se nadechl a přinutil srdce, aby zklidnilo svůj zběsilý tep, když se přitulil blíž k teplu za sebou. Ruka kolem jeho pasu se napjala a přitáhla si ho blíž, takže bylo téměř nemožné zastavit malý úsměv, který se mu v reakci na to vkradl na rty.
Byl šťastný, že je Tom zpátky, a ještě šťastnější, že Tom přiznal, že k němu něco cítí. Při všech myšlenkách, které k němu zabloudily, zatímco byl pryč, by ho nikdy nenapadlo, že by kvůli němu utekl. Při vzpomínkách na jejich společnou noc jeho tváře zčervenaly, když si vzpomněl, jak k němu byl Tom něžný. Bál se, že Billovi ublíží, a dal si na čas, aby se ujistil, že je na něj Bill připravený. Bill si stále nebyl jistý, co k němu cítí, kromě hluboké náklonnosti, ale chtěl to zjistit a byl rád, že má čas na to, aby na to přišel úplně
Opatrně se otočil v Tomově náručí a snažil se ho nevzbudit, dokud neležel čelem k němu. Usmál se, když viděl tvrdé rysy jeho tváře zvýrazněné svitem měsíce. Natáhl k němu ruku, jemně ho pohladil po tváři a dal mu něžný polibek na rty, než zavřel oči a nechal se unášet spánkem.
***
Když se Bill vzápětí probudil, zjistil, že pokoj je zalitý světlem pozdně odpoledního slunce. Překvapilo ho, že spal tak dlouho, ale pak se usmál, když si vzpomněl, proč byl vlastně tak unavený. Pomalu se posadil na posteli a nečekal, že by Toma někde v pokoji uviděl. Jeho podezření se potvrdilo, ale ani v nejmenším mu to nevadilo. Tom byl pánem domu a nedostávalo se mu takového luxusu, jako Billovi, pokud šlo o celodenní lenošení v posteli. Bill se sice snažil vyplnit Tomovu nepřítomnost, ale věděl, že ho nemůže nahradit.
Bylo by sice hezké probouzet se vedle něj, ale Bill nepochyboval, že v budoucnu k tomu bude mít ještě spoustu příležitostí. Mezi těmi dvěma se vytvořila zranitelná důvěra a on věděl, že na tom nic nezmění. Tom sice předtím utekl, ale se svými pocity se už vyrovnal a Bill věděl, že se nenechá znovu ovládnout strachem.
Spustil nohy z postele, vstal a natáhl ruce ke stropu. V těle ucítil záchvěv bolesti, ale to ho jen přimělo k úsměvu. Přesně věděl, proč ho to trochu bolí. Přešel k zrcadlu a našel misku s čerstvou vodou a žínku. Zvedl žínku, ponořil ji do vody a umyl se, jak nejlépe uměl, přičemž ignoroval chlad vody. Když se cítil o něco svěžejší, podíval se do zrcadla a s potěšením zjistil, že se mu včera v noci během spánku jeho make-up až příliš nerozmazal. Lehce rozmazaný vzhled, který se mu vytvořil pod očima, se mu vlastně líbil. Rozhodl se, že díky němu vypadá tajemněji. Uhladil si vlasy a prsty si prohrábl zacuchané prameny. Jakmile byl se svým vzhledem spokojen, rozhlédl se po místnosti a hledal svou tuniku. Když ji uviděl úhledně složenou na židli s tkaným opaskem a jediným červeným pantoflíčkem navrchu, usmál se a přistoupil k ní, aby si ji oblékl. Když se do světlé tuniky oblékl a uvázal si červený pásek kolem pasu, cítil se dostatečně připravený na to, aby opustil místnost a vyhledal Toma.
Procházel chodbou a pobrukoval si při tom tichou melodii, když mířil do zahrady. Tam ho chtěl začít hledat, a pokud by neuspěl tam, nakonec by prošel všechny ostatní místnosti v domě. Náhlý výkřik mužského hlasu, který nepoznával, ho přiměl zastavit se a pozorně naslouchat. Slyšel jen ticho a srdce se mu v hrudi rozbušilo rychleji. Nevěděl, jestli má zdroj křiku prozkoumat, nebo zůstat na místě. On a Tom byli jediní muži v domě a už jen tato myšlenka ho rozhodila. Zvědavost ho však přiměla změnit svůj směr a přitáhla ho k místu, odkud hlas vycházel. Pokud se Tom nebo některý z otroků v domě dostal do problémů, mohl by potřebovat jeho pomoc.
Když dorazil do uvítací místnosti, přitiskl se ke zdi a neodvážil se přiblížit, protože viděl, že kolem Toma stojí skupina královských stráží. Srdce se mu rozbušilo, protože věděl, že jsou tu kvůli němu. Proč by tu jinak byli? Museli se dozvědět o Tomově dobré vůli dát Billovi svobodu a přišli je oba zatknout. Chtěl utéct a schovat se, ale nohy mu nedovolily Toma takhle zradit.
Jak tam tak stál ztuhlý strachem, uslyšel promluvit Tomův jasný hlas. Byl rozrušený a zdálo se, že jeho hlas při řeči stoupá. „Mýlíte se, protože v tomto domě není žádná dívka, která by nosila červené pantoflíčky, a ani o nich nic nevím.“
Bill tiše zalapal po dechu a pohled mu padl na botu, kterou držel v ruce. Ztratil pantofli. Byla to jeho vina, že tu ti muži byli.
Větší voják, který stál napravo od Toma, promluvil, jeho postoj byl agresivní, když se k Tomovi přiblížil. „Ty jsi Tom, Velký kupec ze severu, že?“ Zeptal se a jeho tón zněl povýšeně.
Tom přikývl. „To jsem, ale to nic nemění na tom, co jsem řekl.“
Chránil ho. Bill si to uvědomil a pocítil úlevu. Budou v pořádku.
Promluvil další ze stráží, tenhle byl hubenější a stál za Tomem. Sledoval, jak se Tom při jeho řeči otočil, aby na něj viděl. „Pak byly ty boty prodány tobě a jen tobě. Švec to potvrdil. Faraon si vyžádal vidět toho, kdo nosí růžovočervené pantofle, a pokud mu nevydáš osobu, která pantoflíček ztratila, budeš souzen za zradu a popraven.“
„Ne!“ Vykřikl Bill od zdi dřív, než si stačil rozmyslet, co dělá. Když se celá skupina mužů otočila a podívala se na něj, zalitoval, že na sebe upoutal jejich pozornost. Místo aby ustrašeně couvl, odpíchl se od zdi, narovnal se a pokračoval dál. „Je to moje vina, že se ten pantoflíček ztratil. Mám tady druhý a nikdo ty pantofle kvůli mé vlastní hlouposti nemůže nosit.“ Natáhl k nim ruku s botou, aby viděli, že má druhou do páru.
„Bille, ne,“ řekl Tom napjatě šeptem a jeho hlas zněl zlomeně. Bill přikývl a podíval se do jeho smutných očí, že všechno bude v pořádku. On se o to postará.
„Ty pantofle jsi tedy dostal?“ Zeptal se další strážný. Stál poblíž dveří, ale to mu nebránilo, aby tmavýma očima bloudil po Billově těle, než zvedl oči k jeho tváři.
„Ano,“ řekl Bill a jeho oči sklouzly k zemi ve snaze vyhnout se Tomovu zlomenému pohledu. Nevěděl, do jakých problémů se dostal. Věděl, že to musí být vážné, když tu byly Faraonovy osobní stráže a vyhrožovaly Tomovi, že ho budou soudit za zradu a nechají ho popravit. Podepsal si snad právě rozsudek smrti za to, že přiznal, že to byl on, kdo se provinil?
„Pak si Faraon žádá audienci tvé vzácné přítomnosti.“ Strážný u dveří pokynul dalšímu, a než si Bill uvědomil, co se děje, vrhli se na něj dva strážní, chytili ho za paže, a pak ho násilím odvlekli ke dveřím.
„Ne! Nechte ho!“ Vykřikl Tom a vyrazil vpřed, aby ho chránil, ale vojáci, kteří ho obklopili, ho rychle zastavili.
„Jdeš proti Faraonově vůli?“ Zeptal se jeden z nich a přinutil ho pokleknout, takže tvrdě dopadl na kolena.
Tom vydal tiché bolestné zachrčení, než se podíval na Billa a zachytil jeho vyděšený pohled, než zavrtěl hlavou a promluvil. „Ne, je pro mě jako syn. Prosím, dovolte mi doprovodit ho k faraonovi. Půjdeme dobrovolně.“
Bill ucítil, jak sevření kolem jeho rukou polevilo, a vytrhl se z něj, aby mohl přeběhnout k Tomovi, padl před ním na zem a vyděšeně ho objal. Zabořil tvář do Tomovy hrudi, schovával se před královskými strážemi a přál si, aby je nechali být. Cítil Tomovy ruce, jak ho jemně poplácávají po zádech, a jeho tělo bylo ztuhlé nervozitou. „Pojď, Bille,“ řekl Tom něžně. „Pojď už.“ Pomalu se narovnal, chytil Billa za ramena a přidržet ho tak, aby mu viděl do tváře.
„Co se to děje?“ Zašeptal a zjistil, že jeho hlas je příliš rozklepaný strachem, než aby mohl mluvit nahlas. „Nechtěl jsem, aby mi ten pantoflíček někdo ukradl.“
„Jdeme!“ Vykřikl strážný, až se oba lekli. Bill se vyšplhal na nohy a sledoval, jak se Tom také zvedá. Nechtělo se mu, ale věděl, že nemá na vybranou a musí následovat strážce, kteří vyšli z domu. Z pohledu, který ho přivítal, se mu zvedl žaludek. Venku na ně na koních čekalo nejméně deset dalších strážných. Bill nedokázal zastavit slzy, které mu začaly pomalu stékat po tváři, když uviděl vůz, který tu pro ně byl přistaven. Statečně si nastoupil dozadu, vděčný, když ho Tom těsně následoval, místo aby to nechal udělat vojáka, kterého neznal. Usadil se ke straně, a když se Tom posadil vedle něj, natáhl se po jeho ruce. Věděl, že ho svírá tak pevně, že jej to muselo bolet, ale Tom neřekl ani slovo. Billovy oči se rozšířily v panice, když kočí koním přikázal, aby se dali do pohyby, a oni se vzdálili od Tomova domu.
„Orel, který ti ukradl střevíc, když ses koupal, uznal za vhodné upustit ho do klína Faraona Anise. Ten to považuje za znamení od Bohů. Nestává se každý den, aby krásná dívka přikázala Horovu orlu, aby splnil její vůli,“ vysvětlil Tom poté, co několik okamžiků naslouchal žertování stráží.
Bill se na něj zděšeně podíval a zavrtěl hlavou. „Ne, ne. To je omyl. Já žádnému orlovi nevelím a nejsem ani žena. Tihle strážní to přece musí vidět.“
„Dělají jen to, co jim nařídil jejich Faraon,“ řekl Tom a podíval se na jejich propletené ruce. „Země trpí hladomorem a Faraon si myslí, že dívčin pantoflíček je řešením, které ukončí hladomor; že když ji bude mít ve své přítomnosti, potěší Bohy.“
Bill zavrtěl hlavou: „Něco takového si přece nemůže myslet,“ rozhodně zavrtěl hlavou. Jen imbecil by něčemu takovému věřil. Bylo to naprosto směšné. Nemohl ukončit hladomor. „To nemůže být pravda.“
„Neboj se, mladý muži. Faraonovi to vysvětlíme a on nás s úsměvem pošle domů,“ utěšoval ho Tom.
Oba upadli do tíživého ticha plného očekávání a strachu. Stráže se s nimi nepokoušely mluvit, a jak míle ubíhaly, sotva prohodili slovo i mezi sebou.
Když projížděli malými vesnicemi Heliopolis, Tanis a Canopusuntil, Bill si všiml, že mnoho lidí se při svém počínání zastavuje a zírá na malou karavanu vojáků a jejich zajatce. U posledního města Bill opět zabořil tvář do Tomovy hrudi a vyhýbal se jejich pohledům a šibalským úsměvům. „Proč tak zírají?“ Zeptal se Bill tiše, když opouštěli poslední vesnici.
Strážný, který jel vedle nich, jeho otázku zaslechl a rozhodl se odpovědět za Toma. „Chtějí vidět Faraonovu nevěstu,“ usmál se potměšile, než vyjel do čela karavany.
„Nevěstu?“ Zalapal Bill po dechu a narovnal se. „Tome, ne. Nemůžu!“ Naléhavě mu přitiskl ruku na hruď a chtěl, aby mu potvrdil, že to nemůže být pravda. „Tome!“
„Pšššt,“ řekl Tom a jeho pohled sklouzl za Billa k muži, který mu sdělil zprávu, kterou doufal, že Bill neuslyší. „Vysvětlíme mu to a ty se se mnou vrátíš domů.“
autor: eyelinedmuse
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
