autor: fyredancer
Toma probudilo cvrlikání oznámení někdy před svítáním, když se loď dostala do dosahu služeb jeho mobilního operátora. Ležel zamotaný do tmy a Billa, jejich končetiny byly propletené a vdechoval vůni na Billově krku. Bill byl teplý a voněl po pleťovém mléku, a když se přitiskl k Tomovi, jeho dech byl plný zatuchlého alkoholu, ale na ničem z toho nezáleželo. Bill byl v jeho náručí a on měl v úmyslu si ho tam nechat.
Znovu upadl do spánku a zdálo se mu o nich dvou, jak se spolu bok po boku procházejí po nekonečném písečném pobřeží a jejich kroky za nimi mizí s přílivem.
Když se probudil znovu, seděl na jeho bocích Bill a jeho tmavé vlasy byly kolem jeho obličeje vlnité, skoro až kudrnaté. Byl skloněný nad Tomem a clonil mu světlo.
„Ahoj,“ zašeptal Bill z nejmenší možné vzdálenosti. Nos měl přitisknutý k jeho, zadek přímo v jeho klíně a ruce složené na jeho hrudi.
„Mmm, ahoj,“ zamumlal Tom, sotva se probral a byl si napůl jistý, že je to nějaký slastný sen, který dráždí jeho penis do tvrdosti. „Měl bys mít příšernou kocovinu.“ Vzpomněl si, jak do sebe naklopil těch posledních pár drinků, a přemýšlel, kolik mu jich přinesl ten kretén na party u bazénu.
„Prosím tě,“ řekl Bill, trochu se posadil, přitiskl svůj zadek na Tomův penis a vypadal, že ho tato skutečnost nezajímá. „Z rumu? Dokážu přepít i chlapy dvakrát tak těžký, než jsem já.“
„To je fajn,“ začal Tom a trochu zasténal, když se na něm Bill pohnul, přitiskl svou vlastní ranní erekci na jeho břicho, a pak na oplátku poskytl Tomovi větší tření. „Bille, myslel jsem, že nechceš…“
Bill se zasmál a podíval se na něj s tím nejpodivnějším výrazem; strach a vzrušení. „Nikdy jsem nepřestal chtít, Tome,“ řekl. „To mě právě tolik děsilo. I když jsem věděl…“
„Ty to nevíš,“ přerušil ho Tom zuřivě. „Okay? Nemáme žádnej důkaz.“
Bill si povzdechl; narovnal se, stáhl zadek z Tomova klína a poplácal ho po hrudi. „Zase jsme se dostali do přístavu, Tommy,“ řekl a konejšivě třel rukama Tomovy obnažené prsní svaly.
Možná to mělo být uklidňující, ale Tom začínal být nadržený. No, nadrženější, než byl na začátku, a k tomu nebylo třeba mnoho.
Bill zakroutil hlavou, podíval se na něj a kousl se do rtu. „Chceš… co chceš dneska dělat?“
Tom zasténal a natáhl se po něm, čímž Billa poplácal po rukou a rozesmál se. „Uh… myslíš potom, že jo?“
Bill udělal široké nevinné oči. „Po čem?“
Tom chytil Billa za boky, ale nedokázal se k tomu přinutit. Chtěl Billa zatlačit zpátky, sjet mu po břiše dolů, až by se jeho penis znovu pevně přitiskl na Billův zadek, ale navzdory dráždivému příslibu Billových pohybů na něm si to nemohl dovolit, dokud neměl znamení, které by ho ujistilo.
Mohl si o to alespoň říct, ale Tom se zbaběle zarazil. „Až… až budeš chtít,“ řekl úsečně a položil ruce k těm lákavým bodům Billových vystouplých kyčelních kostí. „Víš, snídaně, káva, příprava na den,“ pokračoval neurčitě.
Bill se nad něj znovu naklonil, až se jejich hrudníky střetly, a položil si bradu na složené ruce na Tomově hrudi.
„Chceš být se mnou, Tome?“ Zeptal se tichým a nejistým tónem.
„Moc,“ odpověděl Tom chraplavě a setkal se s intenzitou Billova pohledu. „Pořád se mě na to ptáš, jako by se moje odpověď měla změnit.“
Billovi zacukaly koutky a jeho oči se zavlnily, ale nepřerušil oční kontakt. „Možná se bojím, že se změní… nebo že se změnila,“ přiznal upřímně.
Tom rychle zavrtěl hlavou. „To se nestane,“ odpověděl. „Ani náhodou. Ať už… ať už chceš cokoli, Bille, já…“ kousl se do rtu. Jsem tvůj.
Bill se na něj stále díval dolů a jeho tmavé oči byly ostražité.
„… jsem pro,“ uzavřel Tom. „Okay?“
Bill po chvíli přikývl a bradou narazil na předloktí. Zavrtěl se na Tomovi a přitiskl jejich těla k sobě. „Záleží ti na tom?“ Zeptal se nakonec.
Tomovo obočí se svraštilo a otevřel ústa, aby řekl, že si nemyslí, že je to pravda, takže zase zmlkl. Raději si to rozmyslel a zavřel ústa, když si vzpomněl na ten okamžik prozření včera v noci; uprostřed všeho, co se dělo, když si Bill ulízl vlasy dozadu a Tom se zaměřil na jeho tvář. I teď se mohl podívat do Billových jemných rysů a vidět něco víc než jen nápadnou podobnost. Dvojčata, vrátil se k němu Billův zničený šepot. Nesouhlasně zavrtěl hlavou. „Nezáleží,“ odpověděl a pohladil palci Billovy kyčelní kosti. „Ale… vím, že tobě ano.“
Bill po chvíli přikývl a jeho oči se náhle rozzářily. „Ne dost na to, abych přestal,“ zašeptal. „Ne dost na to, abych udělal, co je správný, a držel se od tebe dál.“
„Hej,“ řekl Tom znepokojeně. „Ne… hej.“ Pokusil se posadit, ale Bill ho tlačil dolů. Položil ruku na Billův bok, a pak je přetočil, zatímco jednu ruku nechal pevně omotanou kolem Billových zad, druhou si přitiskl jeho hlavu k hrudi.
„Jsem v pohodě.“ Billův tlumený hlas vycházel odněkud z blízkosti jeho krku. „Já se s tím vyrovnám, Tome. Jen se… bojím, že ty ne.“
„Co ne?“ Zeptal se Tom znepokojeně a pohladil Billa po rozcuchaných vlasech.
„Že se s tím nevyrovnáš,“ upřesnil Bill. Tom pokrčil rameny. Kdyby znovu řekl, že úplně tak nevěří, že je to pravda, jen by tím rozpoutal další hádku. „Mám pocit, že tě to pořád trápí,“ trval Bill na svém a odtáhl se od Tomova čela, aby se mu znovu podíval do očí.
„Ne,“ odpověděl Tom a trochu se zhrozil, protože to znělo nepřesvědčivě. Trápilo ho to stejně jako Billa, což bylo pořád dost zřejmé. „Já ne… to není… myslím, že se pleteš. Je mi to líto, Bille. Bez žádnýho důkazu tomu neuvěřím.“
Bill sáhl černým nehtem nahoru, aby obkreslil tvar Tomova obočí. „Tome,“ řekl a zněl trpělivě. Jeho jantarově hnědé oči potemněly.
„Ty jsi Němec… já jsem… německýho původu,“ připustil Tom. První generace amerických Němců, takže byl původem Němec; to se počítalo. „Možná jsme nějak příbuzní, to bych mohl připustit. Ale dvojčata?“
„Tome,“ řekl Bill znovu a natáhl se, aby ho políbil na ucho.
Tom zavřel oči a úzkostlivě se kousl do jazyka. Bylo to tak nespravedlivé.
„Přestal bys se mnou spát, kdybych ti mohl nějak dokázat, že jsme dvojčata?“ Zeptal se ho Bill.
Tom na něj zamrkal a vzpomněl si na podkroví na západním pobřeží, na trezor s uzamčenými dokumenty, ke kterým teď neměl žádný přístup. Simone měla soukromé dokumenty, které Tom nikdy neviděl, a teď už nejspíš ani neuvidí, vzhledem k tomu, jak to mezi ním a Gordonem dopadlo. Jakou cenu měl klid duše?
„Nevěděl jsem, že sex je ještě v nabídce,“ řekl a vyhnul se otázce.
„Tome,“ řekl Bill s malou výčitkou.
Tom si povzdechl. „Jo,“ řekl nejistě.
„Lháři,“ zašeptal Bill láskyplně a zašimral ho u ucha. Přiložil mu na něj rty a nasál lalůček do úst, jemně, měkce a beze spěchu. Když ho hladil jazykem, Tom zasténal a snažil se nehýbat, ale chvěl se. Nakonec stejně přitlačil svůj penis na Billovo břicho.
„Co mi to děláš?“ Zeptal se Tom a vzpomněl si, jak se na to už dřív ptal. Pohladil Billa po zádech a tentokrát si na ni odpověděl sám. „Děláš si ze mě všechno.“
Bill po posledním olíznutí pustil jeho ucho a zašeptal mu do něj: „Taky se bojím. Ale chci tě až moc, než abych tě nechal odejít.“ Vtiskl Tomovi jemné polibky podél čelisti, a pak se odtáhl, aby si ho prohlédl napůl přivřenýma očima. „Je to špatný?“
„Myslím, že jsem špatnej člověk, kterej v tom hledá ujištění,“ řekl mu Tom. Přejel rukama po jeho zádech a zastavil se těsně nad jeho zadkem. Bill byl tak hubený, ale jeho kůže byla tak hladká, když Tom zajel rukou pod půjčené tílko a zabořil prsty dovnitř. „Všechno, co tě udrží tady, kde tě chci mít, je podle mě dobrý.“
Bill se zachvěl a přisunul se k němu blíž. Otevřel oči, podíval se na Toma a beze slov se k sobě přiblížili a spojili svoje rty. Billův dech byl na jazyku sladký a Tom si uvědomil, že musel někdy vstát, aby si v časných ranních hodinách vyčistil zuby. Líbali se, zpočátku téměř cudnými pohyby rtů, pak Bill polibek prohloubil a línými pohyby jazyka se líbali. Billovy zuby cinkaly o jeho, jak se oba snažili přiblížit a měnili úhel. Tom na svých vlhkých rtech ucítil dech, předzvěst smíchu, a rukou přejel po Billově zadku v boxerkách, když ho líbal ještě intenzivněji. Vplul dovnitř jazykem a vklouzl prstem do Billova záhybu, hladil to neskutečně horké místo za jeho koulemi, až Bill zasténal a roztáhl nohy, čímž mezi nimi uvěznil jednu Tomovu.
„Budeme…?“ Zeptal se Tom chraplavě a odtáhl se jen natolik, aby se mohl podívat do Billových zastřených očí a zarudlé, vzrušené tváře.
Bill si hlasitě povzdechl. V jeho tváři ani postoji nebylo nic ze smutku nebo zoufalství včerejšího rána; vypadal zářivě, vzrušeně. „Počkej,“ řekl, položil ruku na Tomův zátylek a nehty dráždil krátké chloupky. „Snažím se vzpomenout, jestli náhodou nemám objednanej nějakej výlet.“
„Mrdat celej výlet,“ zavrčel Tom a přitiskl se k němu.
Bill mu věnoval potěšený úsměv. „Anebo mrdej mě.“
Tom se vrhl na Billa, zatlačil ho na záda a vášnivě ho líbal. Bill vydal tichý, dychtivý zvuk a obtočil se kolem Toma, rukama i nohama. Líbali se, když se Tom začal pohybovat, napůl byl obkročmo na Billovi, napůl ležel na něm a třel svoji bolavou erekci v boxerkách přímo o Billovu stejnou bouli.
„Jo, jo,“ zašeptal Bill proti jeho ústům, zatímco Tom funěl a tlačil dolů boky, aby se o Billa otřel a přiblížil se ke svému uvolnění. Už jen pohled dolů na Billovu roztouženou tvář ho přiváděl k šílenství. Ovíjel kolem něj svoje ruce a tiskl ho více na sebe, zatímco měl nohy omotané kolem jeho boků.
Na druhé straně místnosti zazvonil telefon.
Tomovy rty se na Billových uvolnily, když rozpoznal protivnou trip-hopovou melodii, kterou měl nastavenou jako vyzvánění na svém mobilu. Matně si vzpomínal, že někdy pozdě v noci slyšel pípnout oznámení.
„Nee,“ zaprotestoval Bill proti jeho ústům a objal Toma rukama i nohama tak pevně, že Tomovi skoro vyrazil dech. „Jestli máš rád svý koule, ať tě to ani nenapadne zvedat.“
Tom si byl naprosto jistý, že by s Billem takhle zůstal, i kdyby interkom ohlásil, že se loď potápí. „Ani se nehnu,“ ujistil ho a uvěznil Billovy rty mezi svými v dalším tvrdém polibku.
„Okay,“ zabručel Bill, když mu Tom sázel polibky od spodního rtu k bradě a podél linie jeho krku. „Protože jestli si chceš vrznout…“ odmlčel se, chytil Toma za zadek a přimáčkl ho k sobě tak, že se jejich oblečené penisy srazily.
Tom zavrčel a otřel se o něj. Předloktími sevřel Billa do klece a podíval se na milencovu rozzářenou, šťastně zarudlou tvář. „Líbí se ti to?“ Chtěl vědět a dál se třel proti Billově tvrdosti. Tomovi stále vrtalo hlavou, že ho takhle přitahuje nějaký muž; nebo, vzhledem k tomu, že to byl Bill, bylo zvláštní, že mu nepřipadalo divné být s ním intimní.
„Mm hm,“ zasténal Bill a přirazil proti němu s nohama zaháknutýma za jeho stehna. Zvedl boky nahoru a zatlačil svůj horký penis do žlábku mezi Tomovým rozkrokem a stehnem. „Kurva, hmm, jo.“ Chytil Toma za stehna a pohnul se proti němu.
„Ahh…“ Tomovy rty přelétly přes Billovu bradu a nedbale ho políbily na ústa. Třel jejich klíny o sebe, dostal se do Billova tempa, ještě zrychlil a pohyboval se ve vzrušujících rytmech. Nevzpomínal si, kdy naposledy byl tak hladový, tak zoufalý po dotyku druhého. Dokonce ani v ubohých letech dospívání, kdy mu žádný sex ani honění nepomohlo, po tomhle tak moc netoužil. Byl si docela jistý, že se udělá jen z tření mezi nimi, pokud bude pokračovat.
Jen jejich tiché vzdychání a vrzání postele naplnilo tichou kajutu, když se o sebe třeli a pohybovali. Bill políbil Toma na rty, a pak narazil svou bradou do jeho, když sevřel nohy přes Tomova stehna a prohnul se.
„Tome… unnh,“ zavzdychal Bill nakonec. Kousl Toma do brady. „Kůže, chci kůži, potřebuju tě cítit.“
To byl ten nejlepší nápad vůbec; naprosté zjevení. Tom přikývl a rukou mezi nimi popotáhl Billovy boxerky dolů. Pohladil jeho horké břicho pod tričkem, pak mu ho vyhrnul a přitiskl jejich břicha k sobě. „Pohni se, musíš mě pustit,“ řekl Tom, když se snažil sundat jejich boxerky.
Bill zasténal, ale povolil svoje sevření nohou.
Poté, co si sundali boxerky a odtáhli se natolik, aby ze sebe mohli shodit trička, si lehl Tom na Billa a vzdychl, když se jejich ústa spojila. Nahá kůže na jeho kůži, všude, kde se dotýkali, byla skoro víc, než dokázal vydržet. Hladil Billa po tváři a hrudi a nechal ji položenou na jeho holém pravém boku, když se jejich zpocená těla o sebe otírala. Jejich pohyby teď byly zbrklé, naléhavější a Billův penis byl v pozoru a tvrdý na jeho břiše.
„Co chceš… uhh, uhhn… co chceš dělat?“ Dožadoval se Tom a sténal, když mu Bill sál krk tak silně, že na něm zanechal stopy.
„Pojď do mě,“ prosil ho Bill a jeho hlas byl udýchaný potřebou. „Ach… ach, Tommy, nebude to trvat dlouho.“
Tom si položil hlavu na Billovo rameno a nedokázal zabránit vzrušenému trhnutí boků, když se o Billa třel. Zachvěl se. „Myslel jsem, že mi to nedovolíš.“
Bill zavrtěl hlavou. „To je jedno,“ řekl a přejel jazykem Tomovi přes ucho, zatímco ho hladil po zádech. „Potřebuju to. Potřebuju tebe. Prosím, neříkej ne.“
Tom políbil Billa na krk. Nemyslel si, že by byl schopen říct ne, zvlášť když byl Bill celý zpocený, rozcuchaný a v jeho posteli, a tak sladce se k němu tiskl. „Hned jsem zpátky.“
Lubrikant našel tam, kde očekával, ale zběsilé hledání kondomů ho přivedlo zpátky k nohám postele, kde skončil s prázdnýma rukama a nejistotou. „Bille,“ řekl a natáhl ruku, aby vzal Billa za chodidlo, které svou klenbou a dlouhými prsty vypadalo jako jeho vlastní „Došly nám kondomy, poslední jsme použili včera.“
Bill se nadzvedl na loktech, břišní svaly se mu napjaly a penis na jeho břiše byl obscénně rudý. Tvářil se nechápavě.
„Došly kondomy,“ řekl Tom a zatřásl Billovi nohou, jako by ho chtěl pobídnout.
Bill na něj zamrkal, a pak zasténal. Roztáhl nohy a vystrčil zadek, čímž Tomovi poskytl dráždivý pohled na zastíněné vnitřní prostory mezi stehny a záhyb zadku. „Tommy,“ řekl a sáhl dolů, aby vzal do ruky svůj penis, zatímco Tomovi hleděl upřeně do očí a jazykem si olízl ret.
Tom se zachvěl. „Chceš, abych…“ začal. Byl si docela jistý, že úklidové služby nemají na skladě kondomy jako bonus.
Bill zalapal po dechu a znovu zvedl boky. „Jsem čistej,“ řekl a vrhl na Toma prosebný pohled.
Tom byl v mžiku na něm. „Já taky, jsem negativní a vždycky si dávám pozor,“ řekl. Při řeči se dostal mezi Billovy nohy a navedl si jeho jednu dlouhou nohu nad vlastní rameno.
„Tak mě ošukej,“ řekl Bill, přejel si rukou po penisu a usykl. „Prosím, Tome, prosím, udělej to…“
Tom se rychle usmál jeho směrem a políbil Billa na koleno. „Myslel jsem, že ty neprosíš.“
Billovi oči zčernaly. „Budu tě prosit,“ řekl tiše a chraplavě. „Jen tebe. Dej mi ho.“
Dal Billovi namazaný prst a další a další, když Bill stále žádal o víc. Tom se vznášel nad Billem a dal mu svůj penis, když Bill znovu vykřikl, že ho potřebuje. Musel se v něm na chvíli zastavit, i když byl uvnitř jen špičkou, a to nejen kvůli dokonalému sevření. Bill pod ním oslnivě zářil, orosený potem, v ranním světle dosáhl místa, které bylo nadpozemsky nádherné, když do něj Tom přirazil a spojil jejich těla tak, jak se on už neoddělitelně vetkal do Tomova srdce. Oběma rukama se po Tomovi natáhl, a ten dostal celý svůj penis do Billa a složil jejich těla k sobě, jako by do sebe dokonale zapadala. Bill mu sevřel ruce kolem krku a bylo to lepší, úplnější než návrat domů. Bill pro něj teď byl vším, víc než hudba, životně důležitější než jakákoliv jiná tělesná potřeba.
„Jo, jo,“ skandoval Bill a už se snažil posunout boky, aby si mohl vzít víc z Tomova penisu.
Tom zasténal a pohyboval se dovnitř a ven. Pocit, že je jeho penis tisknut těmi sametovými stěnami, aniž by ho omezoval kondom, ho rozechvíval. Bál se pohnout. „Tohle je tak dobrý,“ pronesl nahlas a jednou rukou se zapřel o Billa.
„Je to dobrý, Tommy,“ ujistil ho Bill, zavrčel a prohnul se proti Billovi. „Pojď… pojď, rychleji, potřebuju tě cítit.“
Tom trhavě přikývl, sklonil se pro polibek a přinutil je oba, aby se zachvěli, když zajel penisem hluboko do Billova těla. Pohladil palcem Billa po tváři, než začal boky přirážet sem a tam.
Bill vykřikl tak hlasitě, až se Tom chtěl odtáhnout, jelikož se bál, že mu ublížil. On mu však zaryl nehty do ramen a snažil se ho udržet u sebe. „Ne, nepřestávej,“ řekl mu Bill. „Dělej… dělej, dělej, šukej mě!“
Tom se napůl vytáhl s chvěním, které mu projelo celým tělem, a pak s výkřikem vnikl zpátky dovnitř. Jejich těla o sebe vlhce narážela, když našli svůj rytmus, a bylo to tvrdé, rychlé. Tom do Billa vnikal hlubokými, dlouhými přírazy. Vzpíral se nad jeho krásným tělem a pracoval sem a tam, zvedal jeho nohy a zadek dostatečně vysoko, aby ho mohl téměř neustále líbat. Bill se kousal do rtů a jazyka a neustále sténal, zatímco nehty drásal Tomova záda a zadek, když se ho snažil dostat blíž, hlouběji. Dýchali si navzájem do úst a z Tomova obličeje a krku stékal pot na Billa.
„Ještě… ještě,“ zasténal Bill, jeho hlas byl tichý a velmi mužný.
Tom se odtáhl, popadl Billa za boky a vysunul si ho na klíně výš. Přirážel přímo do Billova zadku. Obličej měl stažený do soustředěné grimasy, když hledal jeho místečko a představoval si, jak se vrcholek jeho penisu tře o měkké místo, které objevil prsty. Z Billa se linuly vzrušené vzdechy a chrčení, nedořečené a zoufalé věty spojené s Tomovým jménem. Tom si pro sebe přikývl a znovu zrychlil tempo. Zajížděl svým bolestivě tvrdým penisem do toho tepla a sténal, když se Bill s každým přírazem kolem. něj sevřel, jako by se zdráhal jeho penis pustit Na Billovo naléhání zrychlil přírazy, až se vzduchem rozléhal zvuk pleskání jejich těl a sténání.
„Udělám se,“ zachrčel Tom, jelikož to už nedokázal zadržet. Chtěl, aby se Bill udělal první, ale koule měl tak napjaté, že se divil, že mu ještě nepraskly. Bill sám byl dostatečným rozptýlením, pastvou pro oči, aby Toma udržel ve snaze o vyvrcholení i za bodem, kdy už ho měl dosáhnout.
Billovou odpovědí bylo tiché zaúpění, když zvedal boky a zadek a snažil se znovu a znovu klouzat po Tomově penise. Nedokázal mluvit, oči měl zamlžené a upřené na Toma, rukama se držel Tomových stehen a paží a jakékoli další části jeho holé kůže, na kterou dosáhl.
Tom se naklonil, znovu Billa zatlačil na záda a tvrdě ho šukal, zatímco mu držel nohy nahoře a skláněl se nad ním, aby spojil jejich ústa. Kňučel, když sál Billovy rty, a jeho přírazy se rozpouštěly do trhaných, nepravidelných pulzů, jak Billa naplňoval, stříkal do něj a drtil ho do matrace.
„Ááá… áá, Tommy,“ zavyl Bill a po Tomově břiše se rozlilo teplo.
Tom se dál houpal proti Billovi, dokud nebyl úplně vyčerpaný, neobjímal ho kolem krku a netiskl k sobě jejich zpocené tváře. „Panebože,“ řekl Tom ohromeně. Toužil do Billa dál přirážet, i když už byl hotový. Snažil se tam vydržet co nejdéle, i když začal vyklouzávat, jak pomalu měkl. „Do prdele.“
Bill se tiše zasmál. „To teda,“ řekl a znělo to omámeně a zároveň obdivně. „Ohh, nevím, jestli dneska vůbec budu schopnej chodit.“
Tom se zapřel nad Billem, když z něj pomalu vytáhl svůj penis. „Dneska žádná jízda na koni?“
„Žádná,“ potvrdil Bill a pohladil Toma po zátylku. Znovu k sobě přitiskl jejich tváře. „Strávíš se mnou zase den, Tome?“
„Samozřejmě,“ zamumlal Tom. Lehl si na matraci vedle Billa. „Každej den, když budu moct.“
Bill se přitiskl k jeho tváři; přehodil mu majetnicky ruku přes pas. „To myslíš vážně?“
„Jo,“ řekl Tom. „Teď už se mě nezbavíš. Zvlášť…“ odmlčel se. Přesně věděl, že to znovu vytáhne.
„Zvlášť proto, že jsme…?“ Chtěl dokončit Bill, ale pak to nechal nevyřčené.
„Nemůžeš to dokázat,“ řekl Tom tvrdohlavě a Bill si povzdechl.
Leželi spolu v teskném tichu, dokud Billův žaludek nevydal žalostné žbluňknutí, k němuž se přidalo Tomovo stěžování, a Bill se rozesmál do jeho ramene. Tom se také začal smát, otočil se na bok a políbil Billa na nos.
„Dáme ti najíst, zjistíme, kde jsme a co budeme dělat,“ navrhl Tom.
Bill přikývl, ale dál ležel vedle Toma. Měl tmavé, doširoka otevřené oči plné očekávání. Ústa se mu zkřivila v rychlém úsměvu a jeho oči se zaleskly.
„Hej,“ řekl Tom a pohladil ho po tváři.
Bill zavrtěl hlavou, políbil Tomovy prsty a posadil se. „To je v pohodě,“ řekl, a pak se na Toma usmál ještě víc. „Hele, co je za den?“
„Čtvrtýho…“ začal Tom a ztichl, když Bill nakrčil nos.
„Kterej den plavby?“ Upřesnil Bill.
„Kurva, já nevím,“ řekl Tom. Prohrábl si rukou vlasy, a pak to překvapeně udělal znovu, když zjistil, že jsou jeho dredy pryč.
Bill mu věnoval smutný pohled. „Nemůžu uvěřit, že sis nechal ty dredy ostříhat,“ řekl. „Teď si musím zvyknout, že se ti místo na vlasy budu dívat do obličeje.“
Tom se na něj zadíval, a pak sebou trhl. „Ty… ale… to je prostě… uh,“ začal vrtět hlavou a pak zakňučel: „Bille…“
„No, neměl sis je stříhat,“ řekl Bill nemilosrdně, ale vjel mu prsty do krátkých vlasů, a pak se zvedl, aby ho políbil. Pomalu se odsunul k nejbližšímu konci postele a ve tváři se mu objevil zvláštní výraz.
„Co se děje?“ Zeptal se Tom a natáhl k němu ruku.
„Nic…“ Bill se odmlčel, a pak si se zmateným pohledem, který se pomalu změnil v postupné osvícení, přejel rukou po zadku „Ehm, musím použít tvou sprchu, čau!“ Popadl z postele Tomovy boxerky, podržel je za sebou jako štít skromnosti a odšoural se do koupelny s nejroztomilejším kachním kolébáním, jaké kdy Tom viděl.
Tom zamrkal, a pak mu to došlo. Snažil se zabránit tomu, aby se neusmíval, ale nebyl tu Bill, který by ho praštil za to, že vypadá tak samolibě, a tak se zeširoka usmál na prostěradlo, na zeď a na slunce pronikající oknem. Natáhl ruce nad postel a rozvalil se v záři. Se zpožděním ho napadlo, že by si mohl užít potěšení z Billovy společnosti a sprchy zároveň, a tak se konečně zvedl z postele, a i když se loď moc nehýbala, klopýtal, protože ho brněla stehna.
„Kurva,“ řekl obdivně. Už teď vzpomínal na něco, co se stalo teprve před chvílí. Bylo to tak dobré; lepší než dobré – pozitivně úžasné. Nikdy předtím neměl s nikým sex bez kondomu a už teď doufal, že mu to Bill dovolí znovu.
Cestou se zastavil, aby zkontroloval oznámení na telefonu. Bylo jich hned několik, ale telefon odložil. Nic ho nezajímalo víc než Bill.
Aby potvrdil svá slova, vtrhl do koupelny, odhrnul sprchový závěs a vlezl dovnitř. Bill protestně vypískl, pak si ho přitáhl k sobě a začal ho líbat na krku, když mu nabízel, že mu namydlí záda, ale nakonec víc překážel, než pomáhal.
Nakonec se připravili ve svých pokojích a setkali se u výtahů, které je měly dovést na palubu Lido a k snídaňovému bufetu. Tom popadl kartu od kajuty, peněženku a telefon a cestou za Billem si přiložil mobil k uchu. Nerad se podřizoval a kontroloval na dovolené hlasovou schránku, ale tentokrát se chtěl vyhnout Michaelovu jemnému rýpání.
Když už jsme u jeho bodyguarda, když Tom vyšel z kajuty, Michael si zvedl terminátorské sluneční brýle, aby Tomovi věnoval široký pohled, a pak na něj kývl bradou a zvedl palec.
„Za co to bylo?“ Zeptal se Tom.
„Pan Kaulitz se zase usmívá, takže jste musel něco udělat správně,“ řekl mu Michael naprosto upřímně, a pak si sluneční brýle popotáhl.
Tom se neubránil tomu, aby při tom nepropukl v široký úsměv. Doufal, že toho rána udělal více věcí správně.
Přerušil telefon uprostřed hlasové zprávy, když si u výtahů všiml Billa, který také používal mobil. Bill se otočil a políbil ho, než zvedl prst a o chvíli později zastrčil telefon do tašky přes rameno. „Dneska nemám v plánu žádný výlety,“ řekl mu Bill s neuvěřitelně milým úsměvem a natáhl k němu ruku.
Tom ji hned chytil a bez rozmýšlení propletl jejich prsty. „Takže, kolikátý je dneska den?“
„Osmý,“ řekl Bill a zašklebil se. „Věřil bys tomu? Už jenom dva dny, a pak to skončí…“
Tom přikývl, chvíli si prohlížel koberec, pak se odhodlal a vážně se na Billa podíval. „Pojeď se mnou domů.“
Bill se nadechl, ale pak pomalu přikývl. „Já… budu muset spoustu věcí zrušit a přeplánovat, ale…“
„Chci říct, že je v pohodě, když řekneš ne, ale zaplatím všechno, co bude stát výměna tvojí letenky, a pochopím, když mě budeš mít po týdnu plný zuby, ale napadlo mě…“ Tom se motal ve svých slovech a přemýšlel, co všechno má říct, než mu došla Billova slova a on si uvědomil, že se Bill usmívá. „Počkej, řekl jsi ano?“
„Možná,“ odpověděl Bill a jeho úsměv se rozšířil.
„Nebuď kretén; řekl jsi ano,“ řekl Tom a podíval se na Billa.
Ten jen přikývl a stiskl jejich propletené prsty.
„Proč jsi řekl ano?“ Chtěl Tom po chvíli vědět.
Bill otočil hlavu a kousal se do rtu v zamyšleném výrazu. „Chci víc času,“ řekl po chvíli. Znovu se setkal s Tomovým pohledem, a najednou vypadal nejistě. „Ty ne? Chci říct… proto ses ptal, ne? Každopádně, to na telefonu byl můj manažer. Zrušil jsem s ním pár věcí a požádal ho, aby mi na ten měsíc uvolnil rozvrh.“
„A verdikt?“ Zajímal se Tom hned.
„No, není dvakrát nadšenej,“ řekl Bill upřímně. „Chystali jsme se zahájit novinářskou šňůru k nové knize, která má vyjít, autogramiády ve všech velkých městech a tak podobně.“
Tom přešlápl z jedné nohy na druhou a zamračil se. „Jsi mnohem slavnější, než si myslím, že jsi, co?“
„Neblázni,“ odmítl to Bill. „Pro spisovatele je to všechno docela standardní věc a můj manažer to prosazuje, protože si myslí, že s mým segmentem cestování může zaujmout širší demografickou skupinu. No, to a můj vzhled, řekl bych.“
„O tom není sporu,“ řekl Tom, chytil Billův obličej a přitáhl si ho k sobě, aby ho políbil. Než se některý z nich odhodlal vydechnout, dorazili na palubu Lido a z kabiny je vylákala vůně nejrůznějších jídel a kávy. Tom se posunul dopředu a nechal Billa, aby ho vedl menším davem staříků. Musel Billovi něco říct, a to co nejdřív. Nebylo to tak, že by to před ním tajil zrovna záměrně. Tom si instinktivním gestem sáhl na hlavu, zjistil, že má vlasy pryč, a nervózně se podrbal za uchem.
„Pojď,“ řekl Bill a táhl ho za sebou, protože si jeho otálení spletl s váháním. „Vypadá to, že se chystají uzavřít snídaňové stoly. Jestli chceš vejce Benedikt…“
„Bože, jo,“ vykřikl Tom a znovu pocítil hrozící smrt svého žaludku, pokud ho rychle nenakrmí.
Toho rána se jim podařilo zajistit si místo u okna, protože restaurace byla z větší části prázdná. Z boku lodi se jim naskytl pohled na rozlehlou tyrkysově lemovanou bílou pláž a za ní na řadu palem a obrys města s budovami z nepálených cihel krytými červenou břidlicí.
„Pěkný,“ zamumlal Bill, vklouzl na místo vedle Toma a šťouchl ho do ramene, když si prohlížel Tomovy dva talíře s vajíčky na toastu, dvěma druhy klobás a hromadou čerstvého ovoce.
„Jsem ve vývinu,“ řekl Tom skromně.
Bill vydal něco, co znělo jako výsměch a smích dohromady. „Je jen jedna věc, která na tobě ještě roste,“ řekl
Tom se zatvářil šokovaně. „To ti tady ukazovat nebudu,“ řekl.
„Chceš kafe? Nebo džus?“ Nabídl mu Bill, odložil vlastní talíře – i přes všechno škádlení byl jeho výběr pozoruhodně podobný tomu Tomovu – a poplácal ho po rameni.
„Kávu, prosím, bez mléka a cukru.“
„Hned jsem zpátky.“
Tom na okamžik propletl svoje prsty a sledoval Billův zadek, jak se vzdaluje od stolu. Kousal se do rtu, fascinovaně znovu přemýšlel o tom, co toho rána dělali. Napadlo ho, že by se měl Billa zeptat, jestli je v pořádku.
Z příjemného přemýšlení ho vytrhl protivný zvuk vyzváněcího tónu jeho telefonu, Tom ho vylovil z kapsy, uviděl, že je to Andreas, a s povzdechem si ho přiložil k uchu.
„Jo,“ zabručel.
„Pořád jsi s tím Billem Kaulitzem?“ Dožadoval se Andreas okamžitě odpovědi.
„Mám báječnou dovolenou,“ odpověděl Tom spokojeně a usadil se na židli. „Ani nevím, kde dneska jsme, ale pláž je nádherná. Moje snídaně fantasticky voní. A až se Bill vrátí ke stolu s mým kafem, tak ti to zavěsím.“
„Ježíši, ty jsi,“ povzdechl si Andreas. „Můžeš mi říct přibližný časový odhad, jak dlouho plánuješ, že to…“
„Myslel jsem, že jsem se vyjádřil jasně,“ přerušil ho Tom a jeho tón ztvrdl. „Tohle není žádnej úlet, Andreasi. Miluju ho.“
Nastalo ticho a po chvíli Andreas odpověděl: „Ach můj bože. Ty ho opravdu miluješ, že jo? Myslím, že jsem to slovo z tvý pusy ještě nikdy předtím neslyšel, pokud jsi tím nemyslel auto, kytaru nebo svýho psa.“
Tom si na židli nervózně poposedl a snažil se kochat výhledem. Do hrudi se mu vrátil napjatý uzel, který se stahoval natolik, že ohrožoval jeho přísun vzduchu. „Hele, a ty… našel sis nějaký fotky?“
„Je sexy,“ řekl Andreas okamžitě. „V tom není problém.“
„Okay, fakt bych byl nerad, abys mi řekl, že se s ním mám rozejít, protože nevypadá dost dobře,“ řekl Tom sarkasticky. „Já… všiml sis na něm… něčeho?“
„Kromě toho, že vypadá jako holka, vypadá, jako by měl dělat modela pro vysokou krejčovinu, a je přibližně stokrát víc sexy než cokoli, co jsi kdy předtím dostal.“
„Jdi do prdele,“ řekl Tom vlídně. „Nevypadá zas tak moc jako holka. Ne, já… je tu pár… lidí, co si myslí, že je mezi náma dvěma nějaká podoba.“
„Hm,“ zabručel po chvíli Andreas a Tom podle cvakání a ťukání na druhém konci linky poznal, že jeho manažer je u počítače a pravděpodobně s Tomem mluví přes bluetooth sluchátko. „Možná trochu. Je něco, co bych měl vědět?“
Tom sebou preventivně trhl. „Existuje vzdálená možnost, že jsme příbuzní,“ přiznal neochotně. Dál už nebyl ochoten zajít. Kdyby jen Andreasovi naznačil, že si Bill myslí, že by mohli být dvojčata, jeho manažer by se nejspíš podělal a zavolal Michaelovi, aby Billa shodil z paluby lodi, nebo aby Tomovi přitáhl oprátku v podobě „smlouvy“.
Andreas mlčel tak dlouho, až Tom zkontroloval příjem na svém telefonu.
„Jsi tam?“ Zeptal se Tom.
„Uh,“ zopakoval Andreas. „Asi tam něco málo vidím. Nos a stejnej dolík na bradě.“
„To je všechno?“ Zeptal se Tom s úlevou.
„Co, nechceš mi snad říct, že jste bratři nebo tak něco, že ne?“ Zasmál se Andreas. „To je v pohodě, můžeme to otočit. Věděl jsi, že ze sociologickýho hlediska mají lidi tendenci skončit s lidma se stejným indexem atraktivity, jako maj oni sami? Pokud v tom ovšem nejsou prachy nebo nějakej jinej převažující faktor.“
Tom se nuceně zasmál a byl rád, že Andreas přešel téma ohledně bratrství. „Dostaň ho se mnou na afterparty, jo? Odteď je to můj doprovod.“
„Chceš s tím vyjít ven?“ Zeptal se ho Andreas zděšeně.
„Jsem jenom kytarista,“ řekl Tom. „Nebude to konec světa.“
„Ale polovinu tvý demografický skupiny tvoří náctiletý holky, Tome!“ Vykřikl Andreas na pokraji hysterie.
„Postarej se, aby to fungovalo,“ poradil mu Tom. „Jsme kurva ve dvacátým století, Andreasi. A můj osobní život se do labelu nepočítá. Za posledních deset let jsme jim vydělali dost peněz, takže si můžu dělat, co chci, dokud nebudu bourat auta a rozbíjet hotelový pokoje.“ Zvedl palec, aby ho nechal nad tlačítkem pro ukončení hovoru, zatímco Bill sestupoval po krátkých schodech, které vedly k hornímu sezení, kde byl Tom. Bill zachytil jeho pohled a vzrušeně se rozzářil, jako by to byla celá věčnost, co Toma viděl naposledy.
„Říkal jsi, že ho miluješ?“ Naléhal Andreas.
„Víc než svůj vlastní život,“ řekl Tom tiše.
„Okay, tenhle úhel pohledu zvládnu,“ odpověděl Andreas.
Tom otráveně zavrčel, ukončil hovor a strčil telefon zpátky do kapsy.
„Hej,“ řekl Bill, odložil jejich pití, vklouzl na své místo vedle Toma a vtiskl mu rychlý polibek na rty.
„Chyběl jsi mi,“ odpověděl Tom a kousl Billa do spodního rtu.
„Já nejsem snídaně!“ Prohlásil Bill, ale ještě jednou Toma políbil, než se chopil nože a vidličky.
Tom se chtěl u snídaně přiznat, ale připojil se k nim další starší pár, jeden z nesčetných Billových známých z doby, než poznal Toma. Když ho Tom viděl, jak si tak snadno povídá s ostatními, nikdy by ho ani náhodou nenapadlo, že by kdy mohl být takový bručoun, jak Bill tvrdil. Nespolečenský a zahořklý, jak říkal Bill, a tvrdil, že to na Tomovi hned poznal, protože byl stejný.
Během povinného představování se starší dáma Susan zeptala, kdo je Tom, a během Billova váhání Tom dodal: „Jsem jeho kluk.“
„Takhle se tomu dneska říká?“ Zeptala se Susan a zasmála se. „Myslela jsem, že se tomu teďka říká ‚partner‘.“
„Ach, to zní tak váženě, nemyslíš?“ Odpověděl jí Bill rozpustile. „Já Tomovi raději říkám milenec, to zní tak hříšně. Přítel je takový puberťácký výraz a my nejsme manželé, takže…“
Tom pak většinu času mlčel, když Susan s Billem probírali nákupy na ostrově a výlety, které byly k dispozici – Bill to přešel s tím, že může strávit den na pláži, nebo se na poslední chvíli na něco přihlásit, pokud ho některá z akcí zaujme. Susanin manžel Jerry se věnoval snídani a Tom dělal víceméně totéž.
Jakmile dojedli svá jídla a omluvili se, Tom chytil Billa kolem pasu, když opouštěli restauraci. „Tak co chceš dneska dělat?“ Zašeptal Billovi do ucha.
Ten mu věnoval letmý úsměv. „No, myslím, že ti něco dlužím,“ odpověděl. „Za to, že jsem se na tebe onehdy vykašlal.“
„Oh,“ vydechl Tom a vzpomněl si na odpoledne plné cigaret a občerstvení z baru. „Co se vlastně ten den stalo?“
„Nejdřív jsem šel nakoupit a odpověděl na pár hlasovek. Chtěl jsem se s tebou sejít,“ řekl Bill a upřel na něj velké kajícné oči. „Pak… mě něco napadlo. Kvůli tomu dortu a narozeninám a… a tomu, že nám oběma je třicet. A to nemluvím o té podobnosti. Bylo to všechno tak zvláštní. Nikdy předtím mě ani nenapadlo, že mám bratra. Ale zavolal jsem tetě do Německa – vzbudil jsem ji; byla naštvaná, myslela si, že někdo umřel.“
„To je mi líto,“ řekl Tom rozpačitě.
„Jo,“ řekl Bill a krátce se nezúčastněně zasmál. „Mně taky. Když mi řekla, že jsem se narodil s dvojčetem, byl jsem hrozně naštvanej. No, nejdřív jsem jí nevěřil. Pak když mi to všechno došlo, jsem byl úplně zdrcenej. Chci říct, já… my…“ ztěžka se nadechl.
Tom ho pevně objal kolem ramen. „Ne,“ řekl po chvíli. „Nemysli na to, dobře?“
Bill mu věnoval postranní pohled. „Mám takovej pocit, že to pořád říkáš, protože na to nechceš myslet,“ řekl chytře. „Nejde to… nemůžu na to přestat myslet, Tome. Proto jsem se tehdy odpoledne tak opil. Snažil jsem se… já nevím, umlčet mozek nebo tak něco. Moc to nešlo.“
„Bille,“ začal Tom bezradně.
„Ale jsem pořád tady,“ uzavřel Bill. Přitiskl se k Tomovi, nejprve mu věnoval eskymáckou pusu, a pak k sobě jemně přitiskl jejich ústa, jako by to byl Tom, s kým je třeba zacházet opatrně. „Tak co chceš dneska dělat?“
Tom se na okamžik zamyslel a po tváři se mu rozlil široký úsměv.
Bill ho plácl do hrudi. „Mimo loď, jestli dovolíš.“
„Okay, okay. Vyrazíme na pláž, zní to dobře? Ještě pořád jsem nestihl zabořit prsty do písku.“
„Bože, máš pravdu,“ řekl Bill po chvíli. „Pojďme, Tommy.“
„A Michael možná konečně dočte svou knížku,“ zamumlal Tom. Propletl své prsty s Billovými.
Venku bylo slunce a sálající horko jako suchá facka na jejich kůži. Znovu se chopili ručníků, které byly nabídnuty u stolku na konci uličky. Bill je za pochodu vyfotil mobilem s fotoaparátem, a pak Toma zastavil u oblouku na konci mola, aby svou dlouhou rukou zachytil je dva, jak tisknou své hlavy k sobě. Když snímek zobrazil, Tom si jazykem navlhčil ret a znovu si pomyslel, že Bill je příliš krásný na to, aby byl jeho dvojčetem. Jeho vlastní tvář ještě nikdy nevypadala tak rozzářeně, tak naprosto podmanivě.
„Tvoje vlasy,“ řekl Bill znovu a přejel rukou po jeho krátce střižených světle hnědých konečcích. „Musíme něco s těmi tvými vlasy udělat, Tommy.“
„Co, nevypadám snad dost jako grázl?“ Zasmál se Tom krátce a vedl je po cestě, která je měla dovést dolů na pláž. Přemýšlel, jestli by mohl Michaela přesvědčit, aby jim oběma donesl drink. U vody stálo několik plážových lehátek, na kterých bylo napsáno „Tom a Bill“.
Když se otočil na Billa, jeho milenec mu věnoval spekulativní výraz.
„Co je to za pohled?“ Chtěl Tom vědět.
„Co bys řekl na cornrows, Tome?“ Zeptal se ho Bill napřímo. „Mohl by sis je nechat prodloužit… a třeba si je obarvit na černo; to by bylo snadný sladit…“
„Nechci vypadat jako ty,“ řekl Tom ihned bez přemýšlení.
Bill se kousl do rtu a zavrtěl hlavou.
„Bille… já to tak nemyslel…“ začal Tom a chytil Billa za ruku, když se jeho milenec začal odtahovat.
„Ale ano, myslel, Tome,“ řekl Bill tiše. „Čím dřív si to uvědomíš… tím dřív se vyrovnáš s pravdou…“
„Ne,“ řekl Tom, a teď to byl on, kdo se odtáhl. „Bille, už jsme to řešili; já to neberu…“
„A to je část problému, Tome!“ Řekl Bill tiše, ale tvrdě.
„Můžeme prostě…“ Tom se rozhlédl a zkontroloval, jestli není nikdo blíž než Michael, který byl dvacet metrů od něj a toužebně si prohlížel pláž.
„Později,“ souhlasil Bill po chvíli a jeho jasné jantarově hnědé oči daly Tomovi najevo, že to téma neukončuje, jen ho prozatím odkládá.
„Cornrows by mohly být v cajku,“ řekl Tom, když se plahočili po pláži a písek se mu dral přes žabky a lámal se mu přes prsty v drobivých důlcích. Natáhl ruku a chytil Billa za ruku. „Dovedu si představit, jak se Andy posere, až mě uvidí. Zezačátku mu dávalo zabrat, aby se vyrovnal s mýma dredama.“
Bill se zasmál. „Andy je …?“
„Můj manažer,“ řekl Tom a nadechl se, aby pomalu vydechl a našel v sobě odvahu. „Bille… musím ti něco říct.“
Bill na něj upřel zvědavé oči, když si vybírali cestu přes rozpálený písek. „Ou… ou! Jestli je to vážný, může to počkat, až se dostaneme k těm plážovým lehátkům. K těm s tím pěkným velkým pruhovaným slunečníkem. Jo, jo, to lehátko je určitě stvořený pro Billa.“
Tom se na něj usmál. „Chceš, abych tě tam odnesl jako princeznu?“
Bill sebou trhl a udeřil ho srolovaným ručníkem. „To ani nezkoušej!“
Jakmile se usadili, Michael se přiblížil natolik, aby se nenápadně zeptal, jestli nechtějí něco k pití – přímo na pláži byl barmanský stánek. Bill se podíval na Toma; Tom se podíval na Billa.
„Je někde happy hour?“ Zeptal se Tom s úšklebkem.
„Vodu, prosím, Michaeli,“ požádal Bill a Tom přikývl a zvedl dva prsty.
Bill si lehl pod slunečník, ovinul si ruce kolem kolen a zadíval se na vodu. Tom se rozvalil na židli a natřel si opalovacím krémem každý odkrytý kousek, na který dosáhl, pak si svlékl tričko a požádal Billa o pomoc, s čímž Bill neměl absolutně žádný problém. Tom se opět ocitl na konci něčeho, co bylo spíše masáž než roztírání krému.
„Tak co je to za naléhavou věc, kterou mi potřebuješ říct?“ Pobídl ho Bill, zabořil palce do Tomových svalů a přiměl ho, aby zachrčel jako spokojený lev.
„Oh… já… no, my jsme se vlastně nebavili o tom, co dělám,“ zamumlal Tom a sklonil hlavu, když Bill přejel prsty po Tomově páteři.
„Jsi rocková hvězda,“ řekl Bill věcně.
„Tys to věděl?“ Zeptal se Tom naštvaně.
„No, chvíli mi to trvalo,“ přiznal Bill. „Nejdřív jsem se snažil přijít na to, kdo je ten debilní macho a jak se opovažuje a tak dál. Pak jsem si vzpomněl, kde jsem ty dredy a tři xl smysl pro módu už viděl. Myslím, že jsem den předtím, než jsem odletěl, viděl na iTunes jeden z obalů vašich alb.“
„Já nosím jen xxl,“ řekl Tom dotčeně.
„Jak myslíš,“ řekl Bill se smíchem a dráždil Toma nehty na zátylku.
Tom zamumlal něco nesrozumitelného a zkřížil nohy, když se jeho penis probral k životu. Jeho tělo si živě uvědomovalo, že když tohle s nehty dělal Bill naposledy, byli v posteli a podstatně víc propojení než teď. Což doufal, že budou i později.
„Cornrows by ti docela slušely,“ řekl Bill konejšivě a poplácal ho po rameni. „A pak bys možná pro změnu ukázal svý čelo a uši.“
„Hele, na mým čele ani na mých uších není nic špatnýho,“ začal se Tom hádat.
„Přesně tak,“ odpověděl Bill, přetočil se na záda a vypadalo to, že zavírá oči. Bylo těžké to rozeznat, měl na sobě sluneční brýle. „Blokuješ mi slunce, Tommy.“
„Vždyť ani nejsi na slunci.“
„Pšt,“ odpověděl Bill.
Tom se ztěžka zvedl a uložil se na vlastní lehátko. „Jestli usneš,“ pohrozil, „odnesu tě do vody a hodím tě tam.“
Bill zalapal po dechu. „A to jsem si myslel, že si chceš potom zašukat.“
„Chci tě pak vzít na VMA,“ nabídl mu Tom.
Bill nadskočil, bleskově se narovnal a stáhl si z očí brýle, aby se na Toma zadíval. „Na VMA? Jako na MTV?“
„Jo,“ řekl Tom a zamračil se. Bill nezněl zrovna nadšeně.
„Tome, to nemůžeme,“ řekl Bill a jeho výraz se zamračil.
„Nevidím důvod, proč,“ odpověděl Tom tvrdohlavě.
„Chceš se se mnou ukazovat na veřejnosti?“ Zeptal se Bill. Posadil se a znovu si objal kolena.
„Jo,“ odpověděl Tom zarputile. „Sakra jo. I kdyby… i kdyby to byla pravda, nikdo se to nedozví. Vždyť tomu nevěřím ani já, takže…“ chtěl Billa jakýmkoliv způsobem, ale pokud měli být milenci, nehodlal to skrývat.
Bylo by to zatraceně těžké.
„Někdo si té podoby všimne, Tome,“ řekl Bill tiše a ustaraně. Sevřel prsty a kousl se do rtu.
„Řekl jsem Andreasovi,“ řekl Tom a pospíšil si, když se na Billově tváři mihla počínající panika, „že jsme si podobní, víc jsem neřekl. A on řekl, že toho umí využít. A… začal rozumovat… že lidi obvykle končí s partnerem, který je ve stejným, ehm, indexu atraktivity jako oni sami.“
Zdálo se, že Bill o tom chvíli přemýšlí, a pak se svezl zpátky na lehátko. Ušklíbl se. „Myslím, že jsme oba narcisové, Tommy.“
„Říkej mi, jak chceš, hlavně že si tě můžu nechat.“
autor: fyredancer
překlad: Lauinka
betaread: J. :o)
