autor: Evil
Po nepatrné chvíli Bill posmutněl, stále si svíraje hebké, čerstvě ostříhané konečky svých vlasů.
„Co se děje, lásko? Neostříhal jsem ti to moc?“ opatrně jej Tom chytil kolem ramen a pokoušel se mu podívat do očí. Bill se jen snažil zklidnit svůj zrychlený dech a zběsilý tlukot srdce. Cítil neskutečný pocit viny, i když neoprávněný.
„Víš… Ilaj… když jsem ho tam viděl…“ polkl, „než jsem běžel se vyzvracet,“ zatřásl hlavou nad tím, jak hloupě se cítil a stále cítí, „a všem jsem opět připadal jako dokonalá hysterka, buzerant, bulimik a tak dále…“ povzdychl si… „v tom okamžiku jsem si všiml, že on v ruce svíral černej pramen vlasů, kterej měl zavázanej takovou tou šílenou tahací gumičkou, kterou musíš jen přestříhnout, abys ji sundal. Ty vlasy, co mi vytrhl, když mě unesl… on…“ polkl, „on si je nechal, chápeš? Jako… na památku…“ těžce polkl Bill a Tom jej hned následoval.
„To zní…“ Tom se na chvíli zamyslel. „Úchylně,“ zaskřípal zuby, když si uvědomil, kolik bolesti mu Ilaj způsobil. Pak se v něm ale cosi sevřelo. I když neměl sebemenší důvod Ilaje litovat. „Ale přitom je to docela smutný.“
Bill jen kývl. „Přesně… ale… už ho nechci vidět…“ Tom kývl.
„Já tě chápu, lásko… nemusíš si to vyčítat… tolik ti ublížil. Tak moc.“ Tom se na okamžik odvrátil a bolestně a vztekle zatnul zuby. Potlačil slzy, které se mu chtěly spustit. „Nic mu nedlužíš.“ Bill jen kývl a Tom se na chvíli znovu potopil do hlubin svých temných myšlenek. „Já si tě taky nezasloužím… nic z toho, co mi dáváš…“ jen tiše hlesl a skoro zaskřípal zlostně zuby.
Oba jsme ti tak šíleně ublížili… máš od nás obou jizvy na duši i na těle, které se už nedají nikdy smazat… vůbec se od něj neliším… kurva!
Opatrně se odvrátil a setřel si slzu z tváře. „To neříkej… už je to mezi náma v pohodě, ok?“ Bill se opatrně usmál a jemně chytil Toma za tvář. „V pohodě,“ zopakoval mu znova a jemně jej hladil. Připadalo mu, že jeho slova vůbec nevnímá. „Tome,“ špitl po několikáté Bill, a opatrně nadzvedl bratrovu tvář, aby se mu mohl podívat do očí. Už se připravoval na bolest, kterou v nich uvidí. Zalapal po dechu. Bolest v nich byla, ale zároveň i láska, smíření… a další věci, které neuměl ani pojmenovat. Jediné, čím si byl jistý, bylo, že to u Toma ještě nikdy neviděl. Tedy… viděl. Ale to bylo ještě předtím, než… Nechtěně se zajíkl nad vzpomínkami, které jej budou nejspíše pronásledovat do konce života. Slyšel v mysli Tomův vnitřní hlas: „To nejhorší, co jsem kdy mohl udělat… zlomit polovinu vlastního srdce… trestat svého bratra za svou vlastní lásku k němu…“ musel se od těch myšlenek rychle oprostit, cítil, že potřebují oba změnu. A nejen jednu. Setřel si slzy, vysmrkal se, a pak si odkašlal. Chvíli se jen mlčky vzájemně vpíjeli do svých identických očí. Bill pak s námahou vzájemný oční kontakt přerušil. „Víš, co? Jdeme udělat nějakou tu zbrklou a impulzivní kravinu.“
Tom se opatrně z bratrova jemného sevření vymanil, otřel si z tváře ty protivné slzy, a rošťácky se na Billa zazubil a chytil se za svůj těžký culík z dredů. „Asi mi to brzy zlomí vaz, tak by to asi chtělo změnu,“ usmál se na Billa zářivě.
„Tak jdeme,“ oplatil mu úsměv Bill a okamžitě chytil Toma za paži. Pomalu se s ním zvedl. Musel vypnout své bolesti… musel se soustředit jen na změnu. To bylo to, co oba potřebovali. Chvíli se vydýchávali a vzájemně si stírali zbloudilé slzy. Když nevíš, jak se dostat na novou úroveň, když netušíš, jak začít novej život – ostříhej se. Ostatní… to snad půjde samo… „Mám už nějakou dobu vyhlídnutej boží salon,“ špitl téměř spiklenecky Tomovi do ucha, a ten se jen podivil.
„Takže tys nad tímhle už přemýšlel dýl?“ pozvedl obočí a Bill se jen trochu zlomeně uchechtl a sklopil zrak.
„Jo, chtěl jsem novej začátek,“ usmál se. Byl tak moc rád, že může svou mysl oprostit od svých těžkých myšlenek… tak rád… i když to bylo těžší, než myslel.
„A pořád chci novej začátek… ale tentokrát jinej. Tentokrát…“ odmlčel se, „v tom novým začátku jsi i ty…“ usmál se, a Tom jej zastavil. Opatrně si ho otočil k sobě přímo čelem. Podíval se mu hluboce do očí.
„Toho si moc vážím… opravdu moc,“ špitl, a Bill si všiml, že se mu v očích znovu zaleskly slzy.
„Miluji tě…“ špitl Bill a Tomem projela neskutečná energie. Tak příjemná, až bolela.
„Miluji tě, Billi,“ téměř jen vydechl, a pak Billa políbil.
Během polibku si Bill všiml, že Tom začal tiše vzlykat. Jen si jej k sobě silněji přitiskl a se vší svou láskou jeho slzy slíbával. Cítil ve svém srdci veškerou jeho vinu, kterou se celou dobu trápil. Všechny křivdy, zrady, bolesti. Všechnu tu temnotu, kterou v sobě celou dobu držel a vlastně proti němu ji pouštěl ven. Aniž by chtěl.
„Tome, lásko…“ opatrně od sebe bratra odstrčil, když už ta nahromaděná bolest byla nesnesitelná. Jemně jej chytil za tvář a snažil se mu zadívat do očí. Tom měl ale pohled sklopený. „Tome…“ špitl Bill a znovu mu jemně promnul tvář. Něžně mu přejel bříškem prstu po rtech. Měl je horké a suché. Tom při doteku tlumeně vzdychl. On za to nemohl… proto jsem jej nedovedl nenávidět… „Spolu zvládneme všechno… my dva, proti celému světu,“ špitl Bill a Tom se rozechvěl. Po chvíli klesl k zemi. Bill jej zachytil, ale pomalu se sesunul k zemi s ním. „Nemáš sílu… a já taky ne. Musíme se najíst,“ jemně jej zvedl ze země a posadil ho na postel. „Přinesu nám něco k jídlu,“ špitl Bill a políbil Toma na ledové čelo. Tom k němu opatrně vzhlédl.
„Děkuji, Billi…“
Bill se usmál a zmizel za dveřmi. Když tiše došel do kuchyně, Charlotte stála u linky. V hrnci jemně pobublávala voňavá kaše. „Ah, mami, myslel jsem, že budeš spát,“ Charlotte se na svého mladšího syna zadívala trochu udiveně.
„Broučku, je skoro poledne,“ Bill zmateně zamrkal.
„Promiň, v poslední době nemám vůbec pojem o čase,“ nervózně si promnul tvář a přešlápl na místě. Opět byl bosý.
„Nastydneš, zlato, není tu zrovna dvakrát teplo,“ usmála se na něj mile a jemně jej pohladila po tváři. „Už vypadáš o hodně lépe… o moc zdravěji,“ Bill se do jejího doteku pomalu opřel. Pak se usmál.
„Jo, cítím se lépe, ale…“ popotáhl nosem.
„Ale co? Něco se mi bojíš říct, viď? Neboj se,“ usmála se na něj.
Bill si povzdychl. „Chci odtud pryč… chceme s Tomem zmizet z Loitsche… z Německa, prostě pryč… co nejdál, co to jen půjde,“ Charlotte si povzdychla.
„Ale zlato, na to nemáme peníze… vždyť víš, že váš vlastní otec se o nás nikdy nijak moc nestaral a váš nevlastní otec… no… je to bohém a asi má prostě svůj svět. Nevím, co by na to řekl. Teď je zase zavřenej dole v garáži a brnká si na kytaru. Prý mu to pomáhá.“ povzdychla si.
„Já mám peníze… docela dost,“ špitl Bill. Charlotte se na něj udiveně podívala.
„Kolik sis tak mohl našetřit ze všech těch prací, co jsi dělal? Byl jsi číšník, pak pomocný kadeřník, rozvážel jsi poštu, pak…“ na chvíli přemýšlela, co ještě vlastně její syn dělal za práci. „Pak jsem celý ty dva roky, co jsem byl na půdě, zpracovával účetnictví pro několik firem, napsal jsem čtyři knihy, které měly opravdu úspěch… a teď mám ještě jeden projekt, co je vlastně v zárodku…“
Charlotte se na Billa zadívala ještě o to více udiveně… „Jo, chtěl jsem si dost našetřit a vypadnout odtud co nejdál. Sám… ale teď můžeme jít všichni čtyři… ty si práci vždycky najdeš, Tom dělá designy pro webovky různých firem, kreslí a navrhuje plakáty akcí a podobný věci. Moje knihy se pořád prodávají. Napsal jsem kolem sta písní. Jen je vydat a…“
Charlotte se zvysoka posadila. „Jsi obdivuhodný chlapec, Billi… jsem na tebe tak moc pyšná. A… mrzí mne, že jsi byl takovou dobu v izolaci. Ale mysleli jsme, že potřebuješ prostě klid.“
Bill se hořce usmál. „Jo, to jsem potřeboval. Ale teď vím, že s Tomem to jde všechno mnohem snadněji. Koupil jsem mu kytaru… má neskutečný talent. Každej den chodí do Gordonovy zkušebny a pilně cvičí. Kolikrát ale až někdy k ránu, až usnu,“ usmál se. „Měla by sis jej přijít poslechnout.“
Charlotte se zarděla studem. „Věděla jsem, že máte oba talent, ale nechtěla jsem vás do ničeho tlačit. Pořád jsem čekala, až s čím přijdete sami. Moc se těším, až si jej poslechnu…“ na chvíli se odmlčela. „A ty, Billi… ty nehraješ?“
Bill se zasmál. „Ne, já na to nemám nervy… ale zpívám… tedy… snažím se… Tom říká, že mi to jde, ale nevím… neumím to posoudit, ale baví mne to.“
Matka zalapala po dechu. „Zpíváš vlastní texty?“ nadzvedla zvědavě obočí.
„Ano…“ uculil se Bill.
„Tak to se moc těším,“ pohladila jej po tváři. „Teď se ale najez… kaše je hotová.“
*****
Bill se chtěl posadit ke stolu, ale otočil se směrem ke dveřím. „Chci se najíst s Tomem u nás v pokoji…“ Matka jen kývla. Tom se ale v ten samý moment objevil mezi dveřmi do kuchyně. Jemně políbil matku na tvář. „Tome,“ Bill k němu rychle přiskočil a pomohl mu se posadit.
„Děkuji, Billi… pořád se o mě tak krásně staráš,“ jemně políbil Billa na tvář. Matka si povzdychla, ale pak se usmála.
„Pořádně se najezte,“ podala jim misky s kaší, která byla ozdobena ořechy a medem.
„Děkujeme,“ špitli zároveň, a pak se pomalu pustili do jídla. „Je to výborný, mami…“ špitli kluci zároveň. Charlotte se usmála.
„Tome, slyšela jsem, že hraješ na kytaru jako Gordon,“ Tom se zakuckal soustem.
„Billi!“ Bill se ale nenechal vykolejit.
„Mohl by hrát na profesionální úrovni.“
Tom se uchechtl. „Přeháníš.“
V tom se mezi futry objevil Gordon. „Slyšel jsem tě několikrát, má pravdu.“
Tom vytřeštil oči. Gordon se mezitím posadil. „Dáš si s námi?“ zeptala se Charlotte.
„Ne, díky,“ rychle odpověděl a nalil si z konvice trochu kávy. „Ta kytara je vážně fešanda, asi budu žárlit,“ usmál se Gordon na své syny. „Kdes na ni, proboha, vzal?“
Tom zatřásl nesouhlasně hlavou. „To je dárek od Billa…“
Gordon se podivil ještě více. „Stejná otázka…“
„Už jsme se tu bavili o tom, že mám příjmy z vlastní tvorby.“
Charlotte se pyšně usmála. „Bill je spisovatel a skladatel, podle všeho dost úspěšný.“ Bill se začervenal.
„To je úžasný, chlapče, určitě mi musíš dát něco přečíst.“ Bill se vyděšeně na Gordona zadíval.
„Fakt bys chtěl?“ Gordon se podivil.
„Samozřejmě, že bych chtěl. Já vím, že jsem se o tebe v posledních dvou letech nijak zvlášť nezajímal, ale myslel jsem, že taky nemáš zájem… ale tohle tedy mění situaci. Copak máte dnes v plánu, chlapci?“
Bill si otřel ústa. „Chtěli jsme jít s Tomem ke kadeřníkovi. Ale jinak vlastně asi nic.“ Gordon chápavě pokýval a otočil se na Toma.
„No já nikdy nechápal, jak jsi mohl tak těžký dredy tahat už sedmým rokem.“
Tom se uchechtl. „Jo, to já taky ne, ale už je to fakt kurevsky těžký.“
Charlotte se zasmála při vzpomínce. „Pamatuju si, jak sis je nechal uplést, to jste byli vlastně v šestý třídě… a ta vaše kráva třídní si za mnou šla stěžovat, co to máš na hlavě, a prosila mě, aby tě mohla ostříhat… tak jsem jí doporučila taky návštěvu kadeřníka a vizážisty.“
Chlapci se na sebe vyjeveně podívali. „No teda mami…“ vyjekli oba najednou. „Jsi fakt hustá.“
„Ovšem,“ podívala se vážně na své chlapce. Pak se všichni čtyři začali smát.
„Takže na kolikátou máte ten váš salon?“ zeptal se Gordon. Bill se na chvíli zamyslel.
„Na druhou,“ podíval se ještě na Toma. Ten kývl.
„Tak to vás tam hodím, musím jet se domluvit s naším jeblým zpěvákem na vizi, která ho postihla.“ protočil oči.
„Nenech se vydírat vlastním zpěvákem, Tome,“ podíval se vážně na Toma a pak na Billa. Ten také protočil očima.
„Jo, já vím, že je to zlo… tím hůř, když je to v rodině,“ Bill praštil Toma do ramene. Pak se začali znovu všichni smát.
Bill si ani nepamatoval, kdy se naposledy takhle všichni smáli. Bylo mu nádherně. „A víte co, kluci? Jedu k tomu bárbrovi s váma,“ promnula si své kudrnaté, zrzavé kadeře Charlotte. „Když máme ten novej začátek…“ podívala se na svého manžela. Gordon ztuhl.
„Ani pomyšlení… ani náhodou,“ promnul si svůj pěstěný, ebenový culík. Opět hromadný smích.
„To bys snad ani nebyl ty,“ pohladila svého manžela po paži a následně mu jeho jemné vlasy pročísla prsty.
„Vy se půjdete zkrášlovat, i když nevím, proč by se měla zkrášlovat vaše matka, když je to nejkrásnější ženská, co jsem kdy viděl,“ políbil Charlotte na tvář. Kluci protočili očima a Charlotte se zarděla.
„Copak máte za lubem, pane?“ Gordon se uchechtl.
„Já raději jdu nachystat auto… tak za hodinu vyrážíme,“ vzdálil se.
„Tak oblíct a… vyrážíme,“ Bill se zvedl ze židle, chvíli se musel přidržet stolu. Nádobí uklidil do myčky, a pak chytil Toma za paži. „Pojď, jdeme se nachystat… děkujeme za dobrotu, mami,“ usmál se Bill a jemně Toma popostrkával do schodů. Opatrně mu položil dlaň na bok. Tom se pod tím jemným dotekem zachvěl. Rychle vyběhl schody, zastavil se přede dveřmi od svého pokoje. Pak se prudce na Billa otočil a chytil ho za šíji. „Tome…“ skoro vyjekl Bill, ale nestihl to. Tom jej okamžitě umlčel polibkem.
Billovi se roztřásly nohy. Tolik vášně necítil už dlouho. Trochu se od Toma odtáhl, i když to bylo těžší, než čekal. „Honem, ať na nás pak nečekají,“ pohladil Toma po tváři, a pak se rozběhl po schodech na půdu. Držel Toma za ruku, takže musel jít s ním. Pořád tam měl všechny své věci. Už teď si byl jistý, že se do svého starého pokoje stěhovat nebude. Jeho nový pokoj se totiž nacházel o patro níže. A ne ta opuštěná, promrzlá místnost vedle Tomova pokoje.
„Co blázníš, Billi? Máme ještě čas, tak proč…“ Tom nedomluvil, protože jej Bill umlčel polibkem hned, jak se za nimi zavřely dveře.
„Potřebuji tě… hned,“ vypravil ze sebe s námahou a tahal Toma z jeho obřího trička. Tom se roztřásl… okamžitě pochopil. Než se stačil vysoukat ze svých kalhot, Bill už na sobě měl jen boxerky. Zatočila se mu hlava.
„Jsi nádherný…“ jen vydechl a chytil Billa do náruče. Byl pořád tak neskutečně lehký, hubený a křehký.
Opatrně, jako porcelánovou panenku, jej položil do postele. „Opravdu to chceš?“ šeptem se zeptal Tom. Bill jej jen propálil neskutečně vzrušeným pohledem. Nemusel nic říkat. Tom se okamžitě přisál k jeho rtům.
„Vezmi si mě, hned…“ vydechl mu do úst, a pak se rozechvěl, když mu Tom jedním rychlým pohybem stáhl boxerky.
„Musím si vzít kondom,“ špitl Tom. „Z čistě praktických důvodů,“ dodal ještě, když uviděl Billův nechápavý výraz. Stačil okamžik a pochopil.
Bill mu jej vytrhl z ruky a zuby jej otevřel. Pak se opatrně sehnul k Tomovo vzrušení. Mučivě pomalu mu jej nasadil. Tom chraplavě vydechl. Bill si navlhčil prsty a opatrně obkroužil Tomovo vzrušení. Ten zaklonil hlavu a kousl se do rtu, aby nevykřikl. Bill se šibalsky pousmál. Naklonil se nad Toma, pohladil ho jemně po tváři, políbil jej na rty. Pak jej jedním rychlým gestem položil na postel. Jemně pohyboval pánví a dráždil jemně prsty Tomův vchod. Chtělo se mu křičet. „Teď tu vládnu já…“ špitl vzrušeně Bill. Tomovi se zatmělo před očima.
„Vezmi si vše…“ jen vydechl. Zatnul pěsti do prostěradla a zaklonil hlavu hned, jak se nehty jeho bratra jemně zatnuly do jeho hrudi.
Ucítil chlad jeho vlasů na svých ramenou. Horkost jeho dlouhých nehtů. Vyhledal jeho rty. Polibky to byly divoké. Cítil ostrost jeho zubů. Pak jemnost jeho dlaní, které mu přejížděly po tříslech. Po chvíli znovu jeho nehty, které se jej snažily dostat na hranici kolapsu. Výkřik neutlumil. „Billi!“ Bill se téměř polekal. Stiskl svými štíhlými stehny bratrovu hruď, aby získal stabilitu. Pak jen cítil horkost jeho vzrušení. Byl už tak blízko.
„Tomi… prosím… pomoz mi…“ skoro zachrčel.
Tom jeho prosbu pochopil téměř jako rozkaz. Opatrně chytil jeho útlé, třesoucí se boky do svých horkých dlaní. „Nechci ti ublížit…“ špitl Tom, ale nemohl přestat s tím trýznivým kroužením, kdy si jeho vchod opatrně otíral o své vzrušení.
„Neboj…“ špitl Bill a svou horkou dlaní pohladil Tomovo vzrušení. Pak na něj pomalu nasedl. Oba tlumeně vykřikli. Bill se prudce zaklonil. Chtěl křičet vzrušením a bolestí zároveň. Ale věděl, že už jejich vzájemný sten nebyl zrovna tichý. Skousával si rty, až je měl naběhlé a rudé. „Ach, Tomi,“ sykl se zatnutými zuby. Opatrně se posunul, aby se mohl Tom dostat do jeho těla hlouběji. „Ah…“ jen tiše hlesl. „Neboj se…“ špitl se zavřenýma očima. Tom jej chytil za boky pevněji a opatrně si jej nasměroval. Bylo to nesnesitelné.
„Mučíš mě…“ sykl Tom.
„Já vím…“ špitl Bill. Tom v jeho hlase slyšel šibalský úsměv. „A to jsem teprve začal,“ špitl a prudce se nad Toma naklonil. Chytil jeho spodní ret do zubů, a ne zrovna jemně jej kousl. Tom sykl. Chtěl mu to oplatit, ale to už se Bill opět narovnal a trochu prudčeji nasedl na jeho vzrušení. Tom zaťal nehty do Billových boků o něco víc, než chtěl.
Billa ta bolest jen utvrdila v tom, že to dělá dobře. „Hlavně nepřestávej…“ jen ze sebe vydral Tom. Pak otočil hlavu na stranu a snažil se tlumit své steny.
„Nepřestanu,“ sykl mu Bill u tváře, trochu se naklonil a jazykem mu přejel po naběhnuté tepně na krku. Tom sebou cukl a opět hluboce vydechl.
„Ahh, Billi…“ vyšel vstříc jeho pohybům trochu prudčeji, než chtěl. Srdce se mu skoro zastavilo strachem, že bratrovi ublížil.
Bill se propnul v zádech a zaťal svaly na pažích. „Ach, Tome,“ vydechl a zopakoval dalších pár takových prudkých pohybů. Ale nyní jen z vlastní iniciativy. Tomovi ta vlna vzrušení vyrážela dech.
„Billi… Billi… já… já…“ silně si jeho tělo k sobě přirazil a vyvrcholil. Bill zasténal a ve stejné vlně vyvrcholil také. Tomovo bříško a hruď zasáhla horká tekutina. Cítil se tak šťastný, že se rozplakal. „Miluji tě, Billi,“ špitl Tom, když svého brášku jemně hladil ve vlhkých vlasech.
„Miluji tě, Tomi,“ jen hlesl Bill a opatrně se do jeho náruče přivinul.
*****
„Už musíme vyrazit, je jedna hodina,“ usmál se Bill a zvedl se Tomovi z náruče, i když se mu ani za mák nechtělo. Oba ze sebe spěšně stírali památky jejich milování. Bill se snažil pomalu postavit, ale musel ještě chvíli počkat, než se mu vrátí alespoň nepatrné množství krve do mozku. Zatmívalo se mu před očima, a jediné, co zrovna chtěl, bylo, se znovu přivinout k bratrovu horkému tělu. Věděl, že to ale nepůjde. Opatrně se zvedl. Tom mezitím vyskočil, aby si alespoň opláchl svojí zchvácenou tvář studenou vodou.
Bill naučeným gestem zašmátral ve skříni a chytil jedno ramínko. Byla na něm černá košile. Hned vedle byly poskládané černé, roztrhané džíny, které byly až moc úzké, a na jeho těle nebezpečně sexy. Rychle na sebe věci naházel, rozčesal si vlasy a jemně si nalíčil oči. Do malé taštičky si líčidla schoval a šel do kuchyně, kde už byli všichni nachystaní. „Jdeme?“ s otázkou v očích Bill nenápadně všechny popohnal.
*****
U kadeřníka strávili čas až do večera. „Ne! To nevyhazujte! Do sáčku… na památku… eh… pro mě… prosím,“ špital skoro dojatě Bill, když viděl tu hromadu Tomových dredů válících se na stole před zrcadlem. Tom byl roztřesený, ale odhodlaný. Jeho krátké, blond vlasy elektrizovaly, jak po takových letech ucítily kyslík v takové míře.
„No to je hnus…“ zachichotal se Tom, když si přejížděl prsty v těch jemných vláskách, které připomínaly vlásky novorozence. Bill se zvedl ze své židle a musel se také dotknout.
„Pořád tomu nemůžu uvěřit…“ špitl, a pak se opět posadil. Oba se na sebe dívali neskutečně intenzivně.
„Billi, já…“ špitl Tom a celý se chvěl. „Chtěl jsem ti říct…“ nedořekl, protože se vrátilo duo kadeřnic, které se o oba chlapce zrovna staralo.
„Páni! Máte strukturu vlasů úplně stejnou, věděli jste o tom?“ vyjekla slečna, která se starala o Billa, ale kolegyně ji přesvědčila, aby si promnula hebkost vlasů, které rozpletla Tomovi. Kluci propukli v smích. „Co se děje?“ podívaly se na sebe slečny.
„Jsme bratři… dokonce jednovaječná dvojčata…“ a pokračovali v chichotání. Slečny se na sebe znovu nechápavě zadívaly. „Nevěříte, tak… stačí namočit…“ uculil se Tom. Billovy vlasy byly dobarvené, obohacené o bílé, napletené dredy, doplněné pár těmi přírodními. Tomovy vlasy byly zatím jen krátké, ale mokré, tak oba chlapci zvedli hlavy, aby si mohly slečny prohlédnout jejich ‚ulízaný‘ vzhled.
„Nechápu…“ špitly obě holky najednou. „Ste fakt hustý vy dva…“ řekla bez ostychu jedna z nich. Pak se opět pustily do práce. Celou dobu všechny přítomné provázela příjemná a uvolněná konverzace.
*****
Tom si nesl v sáčku své nádherné blond dredy, které si pěstoval od svých dvanácti let, a Bill trochu mhouřil oči bolestí ze svých tenkých dredů, které si nechal jen tak napůl uplést. Doplnil to světlými fake dredy, ale své vlasy si nechal volně splývat kolem tváře. „Jsi tak nádherný,“ špitl Tom, když před salonem s Billem kouřil.
„To jsem chtěl říct já,“ zachichotal se Bill, když nemohl z bratra spustit oči. Měl zapletené černé copánky, které tvarem spíše připomínaly malinkaté vánočky. Připadal mu nebezpečně sexy.
„Co ta naše modelka?“ kývl Tom směrem ke dveřím.
„Už by tu měla být,“ špitl Bill, a jen, co to dořekl, ze dveří vyšla žena, která vypadala tak o dvacet let mladší. Místo hustých zrzavých kadeří, měla blond vrstvené mikádo. Kluci na svou matku zírali jak na zjevení. „Hledáte někoho, slečno?“ vypadlo z obou najednou.
*****
Cestou domů se stalo téměř pár dopravních nehod, protože Gordon ze své krásné ženy nemohl spustit oči. Dvojčata se tetelila radostí z jejich vzájemné lásky. Přesně tohle si pro svou matku vždy přáli. Nikdy jí nechtěli způsobit nějakou přítěž. A že jich bylo. Teď ale chtěli jen to, aby matce, a i Gordonovi, přinesli jen samá pozitiva. Doufali, že se jim to podaří.
„V pondělí se stěhujeme…“ jen jako by mimochodem špitl Bill. Charlotte se zarazila, až jí vypadl mobil z rukou. Právě na něm studovala nějaký nudný real.
„Cože?“ na nic víc se nezmohla.
„Jo… do mýho novýho domu. Je to tam skoro zařízený, jen to bude chtít určitě pár úprav, ale to až potom, co budeme na místě. Věci jsem nechal sbalit profi firmou, jen to nejdůležitější.“
Tom se rozkašlal. „To myslíš vážně?“ podíval se na bratra trochu zděšeně.
„Jo…“ špitl a políbil Toma do dlaně. Tom se po chvilce šoku jemně usmál.
„Tak to abych urychlil objednávku. Mám pro tebe překvapení, ale nevím, jestli by byli schopni mi dáreček přesunout přes půl zeměkoule,“ zazubil se. Rodiče stále nechápali, co se to právě stalo.
„Prostě jedeme do Kalifornie. Do Los Angeles. Novej svět. Novej začátek. Novej život.“ Tom pak trochu vyprskl.
„Jo tam… hm… to půjde…“ a začal se chichotat.
„Co?“ jen se jednoduše zeptal Bill.
„To neřeš…“ špitl Tom a dál se jen nepřítomně culil.
„Prosím… Gordone… mohl bys tady na týhle ulici zastavit? Jen na chvíli, potřebuju si něco zařídit, zabere to minutku.“ Gordon se na Billa podíval se zdviženým obočím.
„To je ten…“ Bill jej nenechal domluvit.
„Jo, to je ten nonstop.“ Jen se hořce usmál. Podíval se letmo na Toma, který mu svíral ledovou dlaň. Vysoukal se roztřeseně ven z auta. Ani si skoro nevšiml, že Tom jej následoval. Chytil jej za ruku až v okamžiku, kdy Bill vstoupil do dveří. Jemně se usmál. Potřeboval oporu. „Anett…“ jen špitl, když svou známou uviděl, jak nese tác s plnými tupláky. Sklo zařinčelo, když se Anett při očním kontaktu roztřásla. Položila tác na nejbližší stůl.
„Billi…“ jen hlesla.
„Přišel jsem se rozloučit… Odjíždíme.“
Anett měla v mysli tolik otázek: Kdy, proč, kam, s kým? Ještě letos? Žádnou z nich ale nevyslovila nahlas. „Uvidím tě ještě někdy?“ špitla a po tváři se jí svezla slza. Okamžitě se odvrátila a slzu si setřela.
„Všechno je možné… děkuji… děkuji ti za všechno, co jsi pro mne udělala…“ špitl Bill, jemně políbil Anett na hřbet třesoucí se ruky, a s Tomem zmizel.
*****
„To myslíš vážně? Jakože opravdu?“ jen se vyděšeně zeptala svého mladšího syna Charlotte.
„Nojo… novej začátek se vším všudy. O nic se nemusíš starat, všechno potřebný jsem zařídil. Náš dům zapečetíme, nebudeme ho prodávat. To by byly zbytečný papíry a podobný sračky kolem. Veškerý důležitý věci jsou už na místě a pro ty ostatní se můžeme kdykoliv vrátit.“ Bill se skoro radostí zachichotal. Ale matka na něj jen stále zírala, jako by spadl z Marsu.
„To myslíš opravdu vážně?“ znovu se musela zeptat.
„Jo, ale neboj, je to v pohodě. Ničím jsem si nikdy nebyl tak jistý jako tímhle, věř mi…“ políbil matku na hřbet ruky, a ta si trochu oddychla.
„Co s tebou mám dělat…“
*****
Cesta na letiště proběhla v napjaté a tiché atmosféře. „Bojím se létat…“ špitl Tom spíše pro sebe.
„Já vím, Tomi, vzal jsem ti prášek na uklidnění a prášek proti nevolnosti. Kdyby bylo nejhůř…“ podal mu třetí tabletku, „… tady tenhle prášek ti pomůže spát,“ políbil Toma na čelo.
„Opravdu myslíš na všechno,“ pohladil Billa ve vlasech.
„Tak to bych zase netvrdil,“ Otočil se na matku.
„Zlatíčko, víš vůbec, co děláš?“ znovu se trochu vyplašeně zeptala.
„Nemám sebemenší tušení…“
*****
V letadle bylo ticho. Charlotte s Gordonem se děsili, co se bude dít dál, oba měli své povinnosti a vůbec nečekali takový náhlý výlet. Pořád si nemohli připustit, že jedou do svého nového domova. Tom byl na tom lépe. Spal jako dudek. Bill také na chvíli usnul. Tedy myslel, že je to na chvíli. Probudil ho až hlas letušky, která oznamovala, že se blíží k pobřeží Los Angeles.
Opravdu jsem to udělal…
Po přistání pomohl sejít schůdky svému roztřesenému dvojčeti a nadechl se slaného, horkého vzduchu. Vzal do své štíhlé dlaně mobil. Během deseti minut přijel fungl nový Range Rover bez střechy, aby je odvezl do nového domova.
*****
Všichni zalapali po dechu, když viděli nádhernou, menší vilku se skleníkem, zahradou a bazénem na střeše. „Tohle…“ vydechla Charlotte. „Tohle je naše?“ zírala s otevřenými ústy a opřela se do Gordonovy silné náruče.
„Jo, tohle je naše…“ pyšně a zvučně řekl Bill. „Vítejte v našem novém domově,“ zatetelil se Bill. Tom se rozesmál jako malý chlapec a rozběhl se směrem k pláži, která byla od jejich domu, co by kamenem dohodil. Pak zvedl nervózně hovor, který už netrpělivě očekával.
„Ano, přesně na tuhle adresu. Co? No samozřejmě, že vím, kde se to nachází. Jo, Los Angeles… Jo… ten Hollywood… eheee… Hills… jo… ten bílej, všude jenom skla, a pak z terasy přímo pláž… ne, nejsme milioná… nebo… jo vlastně… jo… jsme… no tak přesně k tý poštovní schránce… hmmm… díky.“ Tom típl hovor a Bill se na něj nechápavě zadíval. „Ne-řeš…“ rázně odsekl Tom, a šel k již zmíněné schránce.
Během minuty opravdu přijel vůz, ze kterého jen vykoukla paže, která držela proutěný košík jako na piknik. Tom si košík okamžitě převzal a spěchal zpět. Bill si mezitím vychutnával pohled na moře.
„Billi… tady… to překvapení… jako završení k novému začátku…“ špitl a Bill si opatrně vzal nabízený košík do dlaní.
„Co to…“ ani nedokončil otázku, když uslyšel tiché kňučení zpod blankytné přikrývky. Bill pomalu přikrývku odkryl a do jeho náruče vyskočila malinká bílá kulička.
Bill se rozplakal radostí. Krásné, bílé štěňátko anglického buldočka, kterého si odjakživa přál. „Tohle…“ Bill nebyl schopen slova. „Budeme mu říkat Pumba…“ pak se otočil na Toma a jejich rty splynuly v jedny.
KONEC
Děkuji moc všem, co tuhle povídku četli 🙂 začala jsem jí psát už v roce 2009, ale skončila jsem s ní někdy u poloviny druhý kapitoly. Pak jsem jí jeden den otevřela a pokračovala jsem, jako bych jí zavřela před týdnem 😀 Já vím, že hlavně Janule nevěřila, že jí dokončím 😀 tudíž bych jí chtěla tuhle povídku věnovat, že má se mnou takovou trpělivost. (I když ten deadline mi fakt pomohl :D)
Vlastně začátek jsem napsala před 17 lety. Navázala jsem na jaře 25. Kolikrát mě to stálo hodně nervů. Jak děj, tak všechno. Není to zrovna odpočinková věc. Ale jsem fakt šťastná, že jsem to dotáhla do konce. Jestli zdárného, to nevím, ale… 😀 prostě jsem měla problém s tím, že jsem se nechtěla s tímhle příběhem rozloučit, proto jsem to tak dlouho odkládala. No tak. Už je to tady a je mi na prd 😀 Snad se líbilo, děkuji za každý přečtení a komentář, pa, Evil ♥
autor: Evil
betaread: J. :o)
