autor: Janule
David netrpělivě klepal prsty do volantu svého Mercedesu a čekal, až naskočí zelená. Jeho myšlenky se neustále vracely k včerejšímu večeru, kdy si ho zavolal Kat na kobereček. Netušil to, když k němu ochotně spěchal, mimo jiné i proto, aby se ho zeptal na Tomův sexuální apetit, takže byl zaražený, když na něj Kat udeřil hned, jak za sebou zaklapl dveře.
flashback
„Davide, ty ses zbláznil, ne? Neříkal jsem ti, abys před Tomem nikdy nemluvil o jeho minulosti? Nezdůraznil jsem ti to dostatečně, než jsem ti ho předával?“ prskl na něj Kat ze své židle, ještě než se stačil manažer nadechnout k pozdravu. Bylo to o to horší, že na vedlejší otočné židli seděl jeho bývalý kytarista Paul. David se cítil ponížený, že ho Kat takhle peskuje před Paulem, ačkoliv ten k němu prozatím ani nezvedl zrak. Ale všechno slyšel, a to Davidovi stačilo. Nicméně, odpovědět Katovi musel.
„No říkal, já vím, ale jak to víš?“ váhavě se bránil, než mu došlo, že Kat mohl všechno vidět na svých kamerách. „Zapomněl jsem na to, to se stane,“ přešel pomalu do defenzivy, ale nehodlal se před Katem plazit po zemi jen proto, že udělal jednu malou chybičku.
„To se stane? Tobě se to už nesmí stát, rozumíš? Chceš, aby si ten kluk na všechno vzpomněl? Víš, jak křehká je hranice, kterou musí překonat, aby se mu vzpomínky vrátily? Proč myslíš, že ho neustále sleduju a hlídám, proč?“ zaútočil znovu Kat, tentokrát už vestoje přímo proti o hlavu menšímu manažerovi. „A ty si k němu naběhneš, a řekneš mu, že býval děvkař. Výborný, fakt! Lepší už to být nemohlo!“ prskal vztekle Eb, rozhazoval rukama a Paul se jen krčil vedle na židli, a byl rád, že se Katův hněv netýká jeho. Svým způsobem mu bylo Davida líto, měl ho rád, ale nemohl mu nijak pomoct. Byl tu malým pánem.
„Já si to neuvědomil, bylo mi podezřelý, že nechodí za trenérkama. Co je pravdy na tom, co říkal? O tom šoku, myslím,“ snažil se David odvést pozornost od svého pochybení ke skutečnému problému, který ho trápil.
„Jo, možná je to následek toho, co prožil, zatím jsem ho ani neviděl onanovat, pokud to nedělá na záchodě nebo ve sprše, tam kameru nemám,“ odpověděl už trochu smířlivě Kat a znovu se posadil do křesla. „Ale to neznamená, že mi budeš takhle kazit práci, Davide. Už se to nikdy nesmí stát.“
konec flashbacku
David sevřel pěst na volantu a praštil do něj při vzpomínce na Katův tón, jakým mu všechno vyčítal. Paul se tvářil neutrálně, nebylo na něm vidět, že by si jeho ponížení nějak moc užíval, zřejmě měl dost práce sám se sebou a s Katem. To trochu Davida uklidnilo, ale přesto nebyl rád, že toho všeho byl Paul svědkem. Chtěl mít ve společenství autoritu, a ne aby se o něm vyprávělo, že ho Kat setřel jak malého kluka. Další jejich debata se už týkala jen toho, kvůli čemu se celá aféra rozpoutala, a Kat manažerovi slíbil, že si co nevidět Toma pozve a bude se snažit v něm pomocí hypnózy opět probudit zájem o sex, aby měla jeho dušička pokoj.
Na semaforu konečně naskočila vytoužená zelená a David se rozjel směrem k domovu. Absolvoval v Hamburku několik nutných pochůzek, nakoupil Billovi a Tomovi oblečení, které si vybrali v katalogu, včetně těch ponožek, které chtěl Tom, a měl slunečního světla pro dnešek tak akorát dost. Těšil se, až zaleze do jejich nory v podzemí. Odvykl slunečnímu svitu, bolely ho z něj oči a necítil se celkově na povrchu dobře. Ani si proto nevšiml, že ho celou dobu sleduje tmavě zelený Peugeot s mnichovskou značkou.
~*~
Sascha Wernicke* byl mladý začínající novinář. Vzhledem k tomu, že mu táhlo už na pětadvacet, zase tak mladý si nepřipadal, ale ve své vytoužené profesi byl prozatím neúspěšný nováček. Jeho neustálé rozesílání životopisů do redakcí hudebních časopisů, kam se chtěl za každou cenu dostat, nemělo žádné výsledky, tak se rozhodl, že to zkusí jinak. Potřeboval kauzu, nějaký případ, něco, díky čemu si ho noviny nebo časopisy všimnou, a jako nejvhodnější mu nakonec připadala investigativní novinařina. Denně pročítal černou kroniku, studoval současné kriminální případy, sledoval celostátní pátrání, zkoumal, jakým způsobem by se do těchto případů mohl zapojit, ale doposud neměl štěstí. Až dnes se stalo něco, co upoutalo jeho pozornost.
Do Hamburku přijel dopoledne navštívit kamarádku ze střední školy, se kterou už se pár let neviděli, a protože Julia byla zaměstnaná v jednom ze značkových butiků v centru města, rozhodl se, že ji tam překvapí. Nejprve ho ani Julia nepoznala, protože své dlouhé světlehnědé háro, které nosil na střední, vyměnil za kraťounký sestřih, ale když na ni vykulil své veliké hnědé oči a předvedl typický úsměv od ucha k uchu, vrhla se mu jeho blonďatá kamarádka samou radostí do náruče. Do butiku zabloudil zákazník zhruba jednou za hodinu, protože ceny zde nebyly pro každého, takže měli na své povídání dostatek času. Semleli všechno, co za těch pár let nestihli, když do krámku vstoupil podivný zákazník. Sascha se na první pohled zarazil, ten chlápek s krátkými vlnitými vlasy mu totiž někoho připomněl. Nemohl si hned vzpomenout, kde už tuhle zvláštní pobledlou tvář viděl, ale po pár minutách, kdy ho Julia obsluhovala, mu to konečně docvaklo.
Teď seděl ve svém starém Peugeotu a sledoval oběť. Měl pocit, že tohle bude přesně ten sólokapr, který ho dostane do nějakých prestižních novin, jen nesmí stříbrného meďoura ztratit z očí. Toho divně bledého chlápka totiž viděl v celostátním pátrání. Nebyla tam sice jeho fotografie, jen portrét namalovaný policejním kreslířem, ale i tak ho Sascha bezpečně poznal. Celou dobu, co v butiku nakupoval drahé pánské oblečení, aniž by si ho zkoušel, z něj Sascha nespustil svůj bystrý zrak. Dělal si v duchu poznámky, o čem celkem milý a usměvavý chlápek mluví, snažil se odhadnout jeho profesi, ale nedařilo se. Chvíli předtím, než bylo jasné, že dojde k placení, se Sascha s překvapenou Julií narychlo rozloučil, že někam ještě spěchá a později jí zavolá, a urychleně došel ke svému autu, aby stihl sledovat, kam podivný zákazník pojede. Všiml si totiž, že vystupoval ze stříbrného Mercedesu zaparkovaného kousek od butiku.
Teď byli na cestě na sever, jak si Sascha uvědomoval, ale nehodlal dotyčného spustit z očí, dokud ho nedovede do jakéhokoliv cíle. Novinářský čuch mu říkal, že tohle je přesně to, na co celou dobu čekal.
~*~
„Mám trochu strach, že to bude mít nějaké následky,“ šeptal Tom Billovi skoro až u ucha, když mu vyprávěl svoje střetnutí s Davidem. Včera odpoledne po skončení poplachu spolu nebyli už ani chvíli sami, všichni byli rádi, že jsou konečně po třech dnech venku ze svých cel, takže se scházeli a povídali si s ostatními, sdělovali si novinky a nejnovější drby, a večer padli únavou každý sám ve svém pokoji. Až dnes, když David odjel nakupovat, se znovu sešli u Billa, aby si popovídali.
Tom si musel přiznat, že mu Billova společnost chybí, zvykl si za těch pár dní na něj, a ve svém apartmá se cítil sám. Nejradši by se k Billovi nastěhoval, ale bylo mu jasné, že tenhle nápad by mu u Davida nejspíš neprošel. Cítil nějak podvědomě, že manažer není moc rád, když se s Billem scházejí sami, aniž by ale věděl proč.
„Nevím, ale David není špatný chlap. Občas na nás vyjede, když je nervózní, ale jinak bych neřekl, že by ti chtěl ublížit,“ šeptal nazpět Bill do Tomova ucha, užívaje si opět jeho blízkosti a omamné vůně. Tom k němu přišel nejspíš čerstvě vykoupaný, rovnou si zabral svou polovinu postele, a teď si povídali tak potichu, že na sobě museli být namáčknutí. Tom měl pořád obavy z toho, že jsou odposloucháváni, tak šeptali.
„Uvidíme, rozhodně je ale jisté, že o mojí minulosti ví hodně. Proč by mi jinak říkal, že jsem byl děvkař? Sice to přesně takhle neřekl, ale vyznělo to tak. Co je mu vůbec do toho, proč nechodím za trenérkama?“ rozčiloval se zase, když si vzpomněl na Davidovy všetečné otázky.
Nejvíc ho ale štvalo, že sám sebe neznal. Někdo jiný mu řekl, že byl kdysi děvkař, a on neměl ani šanci zjistit, jestli je to vůbec pravda. Za celou tu dobu, co byl v tomhle podzemním bunkru, se mu postavil jen jednou -ranní erekce nepočítaje- a to, když sledoval Gustavovo zasvěcení. V tu chvíli by pro sex klidně vraždil, ale vzápětí to zase samo od sebe přešlo. Kdyby šel rovnou k sobě, nejspíš by si ho vyhonil, a bylo by to, ale protože šel uklidňovat vyplašeného Billa, měl pak vystaráno. Od té doby nic.
Nebylo mu to zase tak divné, protože si nepamatoval, jak to chodilo v jeho starém životě nadrženého teenagera, kdy mu stál každou chvíli, a on se o to staral rád a s chutí buď sám, nebo za pomoci nějaké ochotné dívky. Neměl prostě srovnání, tak mu to nechybělo. Ale teď mu to samozřejmě začalo vrtat hlavou. Proč nemá tyhle potřeby? A má je Bill? Neodvažoval se ho na to zeptat, když si vzpomněl, jak odporné mu přišlo veřejné zasvěcení, aniž by ho vůbec viděl. Jak tak přemýšlel, ani si nevšiml Billova zklamaného obličeje.
Ten samozřejmě přemítal o informaci, kterou se dozvěděl díky Davidovi. Jestliže byl Tom na povrchu na holky, těžko se teď něco změní, a jeho sen o tom, že mu jednou vyzná lásku, a ta bude opětována, se začal pomalu ale jistě opět rozplývat. Naděje, kterou mu Tom dával svým bezprostředním chováním, kdy byl ochoten se s Billem objímat, aniž by mu to přišlo divné, byla zase pryč. Nahlas si povzdychl, čímž upoutal pozornost zamyšleného Toma.
„Neboj,“ pochopil Tom špatně zpěvákovo zklamané vzdychnutí, samozřejmě nemohl tušit, co se děje v jeho hlavě. „Snad to bude v pohodě. Tebe se David na trenérky neptá?“ napadlo celkem spontánně Toma, když si uvědomil, že Bill je vlastně v tomhle stejný jako on.
„Ale jo, ptal se mě několikrát, ale já mu řekl, že jsou mi odporné, a že nehodlám dát svoje panictví nějaké takové cuchtě, co ho do ní strká celé společenství,“ vysvětlil mu Bill.
„Tos mu fakt řek, jo?“ překvapeně vykulil oči Tom.
„Jo, proč ne?“ tázavě zvedl obočí Bill. Když Tom neodpovídal, pokračoval. „David mě potřebuje, víš? On byl předtím jen obyčejný poskok, ale když ho napadlo, že sestaví kapelu, udělal kariéru. Díky mně,“ usmál se vítězně Bill. Moc dobře znal svou cenu, ale taky si vážil svého postavení a věděl, komu za něj vděčí, tudíž se snažil to nezneužívat. Občas si ale mohl k Davidovi dovolit něco, co ostatní ne. „Sice se mě snažil ukecat, ale nakonec to asi vzdal, protože už se mě neptal aspoň dva měsíce, jen mě pořád sleduje,“ doplnil Bill ještě a zvedl své laní oči k Tomovi. „Čekám na někoho, koho budu milovat.“ Ukončil svou zpověď zpěvák.
Tom si v tu chvíli, kdy Bill vyslovil poslední větu, vzpomněl na jeho sešit, kterým včera ráno listoval, když Bill spal, a kde si přečetl, že zpěvák už svou lásku nejspíš našel, i když neopětovanou. Ta věta nevypadala jako text písničky, ty psal Bill jinak, proto se rozhodl, že se na to musí zeptat. Pomalu sáhl na noční stolek, aby si podal sešit v černých deskách, a za Billova zvědavého pohledu listoval stránkami, dokud nenašel tu správnou. Nic neříkal, jen podal sešit zpěvákovi ležícímu vedle něj, ukázal prstem na inkriminovanou větu a čekal, co mu k tomu Bill řekne.
Dnes jsem potkal svou lásku. Byla krásná, ale chladná, nevšímala si mě, jako bych neexistoval, a já přitom věděl, že je to ona. Ta, na kterou celý život čekám… proč musí být všechno tak složité? Proč ji nemůžu mít?
Billovi se málem zastavilo srdce. Úplně zapomněl na své vyznání, které do sešitu napsal večer toho dne, kdy poprvé viděl Toma. Kdyby si včas vzpomněl, určitě by tu stránku vytrhl, ale bylo bohužel pozdě. Teď čelil Tomovým zvědavým očím, a netušil, co mu na jeho nevyřčenou otázku má odpovědět. Jediné štěstí bylo, že svou větu nenapsal v mužském rodě, jak původně chtěl. Uvědomil si, že kdyby se jeho sešit dostal do rukou někomu nepovolanému, měl by nejspíš průšvih.
„Znám ji?“ uslyšel vedle sebe Tomovu zvědavou otázku. Jistě! Jsi to ty, nejradši by Bill vyhrkl, ale věděl, že tím by si podepsal ortel, proto jen zavrtěl hlavou a dodal: „Neexistuje. Byl to jen výplod mé fantazie, občas se snažím psát myšlenky, co mě napadnou, neber to vážně.“ Vzhlédl k Tomovi, aby dodal svému tvrzení váhu. Když se mu do očí nepodívá, bude to vypadat, jako když lže. Jenže netušil, že Tomovo zvláštní spojení, které už nějaký čas cítil a rozvíjel, dokáže přečíst jeho pocity. Na Toma přímo sálal strach a smutek, který v sobě Bill měl, a aniž by si to nějak víc rozmýšlel, obtočil své silné ruce kolem jeho drobných ramen a přitiskl si jeho hlavu pod svou bradu.
„Nemusíš se bát, nemáš čeho,“ šeptal Billovi do ucha, zatímco ho hladil po zádech, druhou rukou pročesával jeho dlouhé černé vlasy. „Cítím, že máš strach a jsi smutný, ale to nemusíš, já ti neublížím. Pamatuješ? Máme společné tajemství,“ mimoděk líbnul Billa na spánek, který měl těsně pod bradou. Ani si nejspíš neuvědomil, co udělal, ale Bill pod jeho rukama pomalu tál. Bylo tak krásné slyšet ta konejšivá slova od osoby, kterou nadevše miloval, chtělo se mu z toho štěstím brečet. Všechno to napětí ze skrývání citů, které se teď najednou chtělo uvolnit ze zpěvákova nitra, se pomalu začalo valit z jeho očí.
„Mám tě rád, Bille,“ povzdechl si Tom, když uslyšel první vzlyk. Bill nikdy nešel pro slzy daleko, byl citlivka. „Ani nevíš, jak moc. Sám tomu nerozumím,“ mluvil potichounku vedle ucha překrývaného černými dlouhými prameny, a cítil první slzu, jež mu ukápla na tričko a pomalu se prosákla až k jeho kůži. Zvedl opatrně prstem bradu chlapce, který zřejmě prožíval nešťastnou lásku, a usmál se na něj. „Řekni mi, kdo to je, neboj se,“ povzbuzoval Billa, „se mnou se ti nemůže nic stát. Pomůžu ti, aby tě milovala, když to bude potřeba. Můžeme se o to aspoň pokusit, chci, abys byl šťastný v tomhle bláznivém podzemí,“ pokračoval Tom, a díval se přitom do velkých hnědých očí, ve kterých se leskly slzy.
„Není to ona,“ zaslechl slabé zachraptění, spíš odezíral z Billových rtů, které se lehce rozpohybovaly. „Je to on,“ dodal zpěvák odevzdaně a sklopil znovu oči do Tomova trička, aby nemusel čelit jeho znechucenému výrazu, který očekával. Konečně to bylo venku. Ani nevěděl, jak se to stalo, byl to náhlý popud, zaviněný nejspíš Tomovým objetím a slovy, která mu šeptal. Teď byl ale připravený čelit následkům své upřímnosti, a čekal, že ho po tomhle vyznání Tom odstrčí, přinejmenším ho shodí z postele, až si uvědomí, co Bill právě řekl. Ale čekal marně.
Tom v údivu otevřel ústa a zíral na Billa, a po chvilce do jeho černých vlasů, když zpěvák sklopil hlavu. Nebyl schopen slova.
Bill je… gay?
Bill je… ale ano, najednou všechno, co o něm věděl, dávalo smysl. Ano, konečně to pochopil… jeho citovost, pohyby, chůze, oblečení, make-up, odpor k zasvěcení, to všechno přece vedlo k jednomu jedinému… Divil se, že ho to ještě nenapadlo. Ale… tady? Uvědomil si s hrůzou Tom. Tady, kde je zrovna homosexualita něco, co člověka může dostat dolů ke Katovi? Strach, který jím v tu chvíli projel, když si uvědomil, co se jeho Billovi může stát, ho úplně ochromil. Sevřel ještě víc drobné tělo, jež se k němu celou dobu tisklo, jako by žádalo jeho ochranu, a popotáhl, když první slza lítosti opustila jeho oko. Od téhle chvíle bude Bill jeho ochranu potřebovat ještě víc než doteď, to bylo jediné, co věděl naprosto jistě.
* Sascha je skutečná postava, je to redaktor Brava, který má od začátku TH na starosti, mimo jiné taky dělá Bravo TV, tak si ho když tak najděte na youtube, ať víte, jak vypadá. Julia je v tý TV s ním. :o) J.
autor: Janule
betaread: Áďa
Nějak marně tu hledám anketu 😀 Jinak? Dokonalý :-O To čekání se vážně vždycky vyplatí, začíná to nabírat na obrátkách…♥:)
[1]:Díky za info, dokonce jsem si to nedala ani do rubriky – klasická kovářova kobyla.
Ale s tou anketou? Tys na ní ještě neklikala? Jestli ano, tak znovu už ne, to je anketa, která platí pro celou povídku, ne pro každej díl. To bývalo kdysi, kdy byla anketa pro každej díl zvlášť.
Je potíž s blogem, že ačkoliv už člověk na anektu klikal, klidně mu ji nabídne po čase znovu, což je pěkně na prdalčku, ale s tím holt nic neudělám.
Už jsem něco podobnýho zaznamenala i z jiného komentáře, mám dojem, že budu muset napsat extra článek o anketách, aby tomu všichni rozuměli. Díky 😀 J. :o)
Som rada, že Tom stojí pri Billovy. Krásny diel.
Teda, jen tak dál 🙂 Úžasné, prvotřídní, bezkonkurenční! Rodiče mě viděli, jak to čtu a prej: "Dejcháš ještě?" 😀 Teď se budu opakovat (už potřetí, myslím), ale CHCI, ABY NEDĚLE BYLA POŘÁD! 😀
[4]: Asi tak 😀 Já už poslední půlhodinu před tradiční dobou vkládání pravidelně obnovuju stránku, čekám doslova jako na smilování :D:D:D♥
[2]: Jo klikala, ale ze zvyku na ni klikám i když už nemůžu, hledám ji vždycky 😀 Jinak není zač 🙂
To vážně začíná mít grády. David má za zadkem novináře, Kat je nervóní a Bill konečně přiznal barvu! Ale pořád je to ještě dlouhá cesta do konce, si myslím. Nemůžu se dočkat dalších dílů!
:O Tom sa správa úúžasné k Billovi x) wah . Potešilo ma , že sa Bill priznal … a tie ich ťuťulimuťuli objímačky milujem .
Aj som si zapla youtube a pozrela Sascha Wernickeho 😀 myslím , že niečo zaujímaé vyčmuchá , nejak urýchli pátranie .. alebo niečo také .
[2]: já taky klikám už ze zvyku. :X vždycky ohodnotit díl 5* a klik na click. 😀
díl byl parádní, tak Billís se nám přiznal. 🙂 nepřekvapilo mě, jak se Tom zachoval, takovou reakci bych od něj čekala i v reálu. 🙂 jsem ráda, že se kola osudného prozrazení začínají pořádně roztáčet a přímíchává se do toho víc lidí. Saschu s Julií jsem si taky vyhledala, takoví cucáci oba. 😀
další nedělej se zdá být ukrutně daleko. 🙁
Krasny dil, dekujeme Janulko!
No ted budu nedockave cekat, jak se Kat chysta Toma ujmout, aby mu ty kocky naprogramoval do palice. Billovo priznani bylo moc dojemne, chudak maly, jak se bal, ze ho Tom odkopne:-( No jeste, ze ma Tom pevny charakter. Uz aby to jejich sblizovani nabiralo grady:-)
Já jsem byla na dnešní díl tak natěšená, že jsem ho nakonec úplně zazdila, a že byla neděle mi došlo až teď, hodinu p o půlnoci 😀
Kéž by ty díly byly alespoň třikrát delší…
Božeee! Tak toto bolo fakt niečo :D… určite som sa už neraz zmienila o tom ako milujem priznania a že čakám kým Bill Tomovi konečne povie, že je gay a dnes… ach bože, som taká nadšená :D… Asi pred pol hodinou, keď som akurát dočítavala predchádzajúci diel Genesis mi tu prišla mama a vravela že mám ísť spať a ja som jej ako správny tínedžer povedala že hneď pôjdem 😀 ale nemohla som ísť lebo som si povedala, že čo keď sa v ďalšej časti Tom Billa spýta na ten jeho zápis v zožite a on mu povie, že je gay alebo niečo podobné 😀 a vidím že som urobila dobre, že som si to čítanie nenechala na neskôr. Bože, ja mám takú radosť! A tá Tomova reakcia bola naozaj skvelá, ako ho hneď napadlo, že by mohli Billa poslať ku Katovi a že ho musí chrániť 🙂 ách jaj… inač ohľadom Davida, je super že si ho konečnie niekto všimol a ešte k tomu začínajúci novinár. To je super, som zvedavá ako dopadne to jeho sledovanie. Dúfam že za ním pôjde až ku komplexu :D… je to skvelé. Strašne sa teším na ďalší diel, som naozaj zvedavá a teraz už idem vážne spať 😀
A do prdele…..a je to venku. Ja nejsem schopna slov. Absolutne nevim co na to rict. Je mi ted Billa tak strasne moc lito. Mam obavu, ze se mu ani nemohlo nejak ulevit, kdyz se sveril. Ale Tom je tak mily. Musi ho hlidat a nesmi ho dat. Nesmi dovolit aby Bill skoncil nekde u Kata nebo kdovi co. Janul hrajes mi vazne polku na nervy. Chce se mi plakat uplne s nima. Jen si to predstavim jak tam lezi Bill v Tomove naruci a uzira se nestastnou laskou o ktere musi mlcet. Jsem asi fakt citlivka uz z tohohle. Jak ja tu povidku nenavidim (chapeme se ze) ……strasne ji prozivam a vsechno si to strasne moc beru. Janul….zabiju te :DDDD
[13]: 😀 Dobře, ale předem tě upozorňuju, že se nedozvíš konec 😀
[14]: to je sproste citove vidirani :DDDDDDDD
[15]: To byla upřímná reakce na sprosté vyhrožování smrtí 😀 😀 😀
[13]: Taky mi to přiznání vzalo dech…ale já konec vědět chci! 😀
Tohle není na moje nervy..je to venku 😮 Nedovedu si představit co by se stalo kdyby se to dozvěděl Kat..ale stejně se to dozví, myslím 🙁 Mě je jich tak obou líto..ale když si představím jak spolu leží na posteli a prostě..neuvěřitelně roztomilé 🙂
waw, novinářskej čuch by mu měl říct že to má oznámit policajtům ! Ale to by bylo asi moc brzo na to aby se dvojčátka spřátelila.
a vůbec nemám radost že bude kat zase Tomovi šťourat v paměti ! ale tohle se už řešilo kdysi.
ou ne, já trpím společně s Billem. Zrovna v tomhle nejnapínavějším to usekneš, no že se nestydíš. Po tomhle bych si klidně dala další díl, proč je neděle tak v dáli ? Ok ok ono to zas uteče Kači, už je pondělí.
Fakt skvělej díl tolik věcí co se tam odehrálo Davidovo "odhalení" Billovo přiznání. No ne v tuhle chvíli asi fakt neusnu.
Držím Sashovi palce 🙂 Mám rada, že vkladáš o deja skutočné postavy 🙂
Som rada, že sa Tom tak krásne spýtal Billa na jeho lásku a som rada, že mu to Bill prezradil, aspoň sčasti a som nadšená ako sa Tom zachoval. Dúfam, len, že ten rozhovor nepočul aj Kat, lebo rozhovor Davida s Tomom na chodbe počul, nemyslím si, že odpočúvacie zariadenie má v sebe David, takže ho má potom Tom a to bude teda poplach, keď sa to o Billovi dozvedia a budú ho "liečiť" a nedajbože mu ešte nahypnotizujú do hlavy, že ho zradil Tom 🙁
Ke konci dílu jsem si říkala, jak moc krásné to je. Ten jejich vztah, co mezi sebou mají je opravdu nádherný. Potřeba Toma ochraňovat Billa je neuvěřitelně okouzlující ♥ Stále se nad tím musím dokola rozplývat. Ovšem ke konci mi zase zabylo strašně smutno z toho, jak složité to Bill bude mít. Jediné, co mě utěšuje je to, jak skvěle tohle Tom vzal a že Billa neodsuzuje. Nějak jsem tušila, že Tomovi nebude odporný, ale člověk nikdy neví. Tom je báječný člověk a já vážně doufám, že se mu povede Billa ochránit. A jsem ráda, že si ti dva natolik věří, že si řeknou všechno. Je to lepší, když se s tím podělí, člověk by se kolikrát sám se svými myšlenkami akorát zbláznil.
A minule jsem říkala, že nechci, aby David Toma nabonzoval a to mi nedocvaklo, že vlastně v Tomově pokoji jsou kamery! Takže David ani bonzovat nemusel a Kat ví všechno. Vůbec se mi nelíbí, že chce pod hypnózou Toma přesvědčit, aby chodil za trenérkama. Fuj, ani pomyslet na to nechci. Snad si už v té době bude Tom svoji sexuální aktivitu vybíjet na Billovi 😀
A ještě mě tak napadlo, když jsem si četla, jak David nakupuje drahé oblečení, kde jako bere peníze? 😮 Pochopila jsem, že u nich v Genesis peníze nejsou. Jsou jenom lidi rozdělení do nižších a vyšších vrstev..ale o nějaké placené práci se tam nikdy nemluvilo, tak mě fakt zajímá, kde berou peníze na oblečení a podobné věci, co nakupují nahoře.