Crime of love 2/2

Když se k večeru dostali domů a poté ulehli do postele, napadla Toma jedna věc. S Billem rádi experimentovali, co se sexu týče.

„Billi, tak mě napadlo. Pamatuješ si, jak jsme jednou viděli ten film, kde byli dva chlapi a jeden byl pán a druhý jeho mazlíček? Co kdybychom to taky zkusili hm? Byl bys můj kocourek, co?“ koukal na něj.

„Hm… a budeš hodný pán?“ koukl na něj Bill a culil se.

„Jistěže, pokud i ty budeš hodný kocourek,“ usmál se.

„Tak fajn za zkoušku nic nedám,“ usmál se Bill a už věděl, co pro Toma na zítřejší večer připraví.

Stačila chvilka a oba usnuli jako mimina a klidně spali až do dalšího dne.

xXx

Po namáhavém dni nicnedělání se blížil večer. Celý den hráli Tom s Billem jejich hru. Ale ne nějak aktivně. A teď večer, když Tom byl ve sprše a dopřával si horkou vodu, která ho přivedla do stavu uvolnění, a on si tu sprchu naplno užíval.

To mezitím Bill se navlíkl do černého lesklého korzetu, podvazků a černých vysokých kozaček až nad kolena. Na hlavu si nasadil kočičí ouška a usadil se na postel pěkně s rozkročenýma nohama. Tak čekal na svého pána, dokud nepřijde.

Tom vešel do ložnice jen v boxerkách a doslova strnul, když viděl, co se mu to vyvaluje na posteli.

Bill se provokativně pohladil po stehně a sexy pohledem hleděl na Toma. Rasta cítil, jak mu v rozkroku zaškubalo. Tak tohle byla teda podívaná. Černovlásek si jej prstem přivábil k sobě a Tom poslušně šel.

„Vrrr, pěkná kočička, moc pěkná…“ usmál se Tom a došel až k Billovi. Ten si klekl a rukama se Tomovi plazil po hrudi až na ramena, za která se jej chytil. „Copak bys chtěla, čiči, hm?“ usmál se Tom a sledoval ho. Černovlásek mňouknul jako kočka a zavrněl. „Možná, že už vím,“ usmál se a povalil Billa na postel, ten se hned překulil na něj a obkročmo si sedl na jeho klín. Cítil, jak je Tomův kámoš tvrdý a tlačí jej, a tak se ještě provokativně zavrtěl.

Pak se sklonil k Tomovu bříšku a olízl ho. Starší z obou mužů jen s lehkým úsměvem sledoval to stvoření před ním, jak se různě nakrucuje.

Bill jel polibky stále níž až k Tomovým boxerkám, za které zuby zatahal a zakňučel.

„No jen si, kočičko, poraď,“ zazubil se a sledoval je. Bill lehce zaťal drápky a jel od Tomova břicha, zachytil jimi boxerky a tahal je dolů. Poté se zazubil a olízl Toma u kořene.

Z rastových úst se vydral přiškrcený sten. Bill pokračoval dál. Napřed ho jen olizoval a žužlal rty. Zapojil i zoubky, ale jemně. Tom zakláněl hlavu slastí a vzdychal. Ta malá potvůrka jej pěkně dráždila. Po chvíli si ho vzal Bill do úst celého pěkně hluboko, co to šlo. To byla pro Toma druhá nálož slasti. Zajel mu rukama do vlasů a určoval si tempo a Bill se nechal, avšak dával si pozor, aby Tom nezabral moc hodně a neudusil ho. Brzy Billovu pusinku zaplavila slaná tekutina, a on všechno poslušně spolykal. Vyškrábal se k Tomovi nahoru a jemně ho políbil pod ouškem.

„Šikovná kočička, moc šikovná,“ vydýchával se copánkatý muž a hladil Billa po jeho černých vlasech. Ten spokojeně vrněl, přesně jako kočka.

Ještě toho večera provedl s Billem živočišný sex. Milovali se vášnivě a dravě. Jejich pohyby byly tak dokonalé, tak přesné, jako by už dopředu věděli, co ten druhý udělá.

Když už si oba leželi v náručí a jen se jemně hladili, řekl Tom tiše.

„Víš, že tě strašně miluju? Možná až moc…“

„To já tebe přece taky,“ odpověděl Bill, než usnul.

Následující dny byly poněkud zvláštní. Bill chodil domů později než Tom, pořád s někým telefonoval a psal smsky. Ale nebylo to tím, že by někoho měl, bylo to tím, že měl jen hodně práce a hodně zařizování. Ovšem Tom v tom viděl něco jiného a rozhodně se mu to nelíbilo. Nežral ty Billovy řeči o tom, že jen prostě nestíhá, že mají v práci fofr. Začínal být na něj zlý a často se hádali.

„Sakra, Tome, o co ti jde? Mám prostě jen moc práce, chápeš?“ vztekal se Bill. Bylo už kolem deváté večer a on byl unavený.

„Jo a ta smska, že se stavíš, až já budu spát, bylo co?“ zamračil se.

„Ty mi prohlížíš mobil?“ zamračil se i Bill. Tohle ho štvalo snad ještě víc, to, že mu Tom nevěří. „Chováš se jak nějaká stíhačka!“

„A co mám jako dělat? Sedět na prdeli a dívat se, jak si tam užíváš s někým jiným? To fakt ne!“ křičel po něm.

„Tohle fakt nemá cenu. Ty jsi prostě zabedněný sobec, který neposlouchá nikoho jiného!“

„A ty jsi ulhaná kurva!“ zakřičel Tom a v ten moment mu přiletěla na tvář pořádná facka.

„Tak tohle jsi přehnal, nebudu tady s nějakým žárlivým idiotem!“

„Já jsem žárlivý idiot? Tak v tom případě ty jsi prvotřídní děvka!“ Už mu skoro na tváři přistála další facka, ale Tom Billovu ruku pevně chytil a natiskl ho na stěnu.

„Pusť mě, ty ignorante! Chováš se jako stará manželka, co komanduje svého starého,“ cukal sebou Bill a snažil se dostat z jeho sevření, ale Tom jej pevně držel. Jak se tak přetahovali, Tom Billovi jednu pořádně vrazil a kdyby jej pevně nedržel, tak by druhou chytil o podlahu.

Černovlásek se chytil za tvář a překvapeně na Toma hleděl.

„Budeš mě poslouchat jako svého pána!“ štěkl Tom.

„Tome, mě už tahle blbá hra ale nebaví.“

„To není hra, budeš mě poslouchat a nebudeš se s někým tahat!“ mluvil vážným a pevným hlasem.

„Tobě hráblo. Nejsem žádný tvůj otrok! Nech mě na pokoji!!“ Začali se zase přetahovat a rvát. Bill se snažil dostat pryč dál od Toma. Nelíbilo se mu, co to s ním je. Takový ještě nebyl. „Tome, přestaň, prosím, jde z tebe strach,“ bránil se Bill a konečně se mu podařilo vyškubnout se z Tomova sevření a utíkal do chodby, aby se dostal ke vchodovým dveřím. Tom byl jen pár kroků za ním a nebezpečně rychle se přibližoval. Bill jej uviděl a zastavil se u dveří. „Nech mě na pokoji, nech mě být, já odcházím!“ otočil se a chtěl už konečně odejít pryč, co nejdál od něj, dokud s ním nebude rozumná řeč. Tom v afektu popadl lampu, která měla železný podstavec ve tvaru dívky, která držela v rukou nad hlavou žárovku.

Udeřil Billa silně do týla a ten se poté sesunul k zemi.

„Nikam nepůjdeš,“ řekl pohrdavě a položil lampu zpět. Chtěl se vrátit zpět do kuchyně, když v tom, jako by do něj uhodil blesk a on si začínal uvědomovat, co vlastně způsobil. Rychle přiběhl k Billovi, kterému se už u hlavy dělala kaluž krve. Zkusil mu nahmatat tep, jestli ještě žije, ale bylo pozdě. Už byl mrtvý. Tom si jej k sobě přitiskl a šeptal tiché prosby, aby se Bill probudil, ale bylo pozdě. On už je na lepším místě.

„Omlouvám se, lásko. Je mi to líto, moc je mi to líto. Nechtěl jsem to udělat, odpusť mi, byl jsem hlupák, odpusť, lásko. Tak moc jsem tě miloval, až jsem tě zabil,“ šeptal a naříkal.

Noc byla tichá a neuvěřitelně klidná. Ani pes neštěknul, jen vál slabý větřík a měsíc svítil neobvykle jasně do všech nezatažených oken i do ulic. Na policejním velitelství také neměli nějaký velký fofr. Spíš jen čekali, až jim skončí služba, aby se konečně mohli jít domů vyspat, když v tom zazvonil telefon. Jeden ze strážníků jej zvedl a promluvil do něj.

„Tady německá policie, s čím vám mohu pomoci?“ otázal se a čekal na odpověď. Ovšem na druhé straně bylo ticho. „Halo? Je tam někdo?“ zeptal se strážník znovu a uslyšel jen nepravidelný dech. Už si myslel, že je to jen další nejapný vtípek a chtěl zavěsit, když se na druhé straně ozvalo.

„Zabil jsem svého přítele…“