autor: Fabiana
Nazdar twincesťáci 😉 Tuhle jednorázovku věnuju Unce, která mi dala jasně najevo, že psát je lepší než spát (a nedala mi možnost volby). A ten nápad jsem dostala ve sprše 😉 To je všechno, co jsem chtěla říct. Uznávám, že jsem „trochu“ vyšla ze cviku, je to takové prázdné, bez detailů a bez pocitů, asi se moc dívám na porno nebo co… Každopádně pěkné počtení vinšuju 😉
A ještě, pokud si k povídkám rádi pouštíte hudbu, doporučuji Bushido – Wie ein Löwe (nebo Du bist ein Mensch, případně obojí)
Fabiana
Obyčejné dřevěné dveře s obrázkem panáčka s rukama přes intimní partie se otevřely a dovnitř nakoukla Billova hlava.
„Haló?“ zkusil; jeho hlas se ve velkém (a bezpochyby prázdném) prostoru nepříjemně rozléhal. Nebylo pochyb, že tu nikdo není.
Rozpačitě vešel a podrbal se ve vlasech.
*flashback*
„Jasně, bez debat! Prostě tam přijdeš, zalezeš si do kabinky a počkáš, až přijde někdo další. Ten si vleze vedle tebe a tradá. Všechno je úplně anonymní. Nikdo se to nedozví,“ Andreas se ušklíbl a poplácal Billa po zádech. „Tyhle záchody jsou určený přímo na to.“
„Když já nevím,“ kňoural Bill. „Možná je na to ještě vážně brzo.“
„Nesmysl! Patnáct je dobrý věk, a jestli se na to cítíš, nikdy není brzo. Navíc je lepší to udělat takhle nenápadně. Kdyby se ti stal nějaký trapas, aspoň si na tebe nebude nikdo ukazovat se slovy ‚to je ten Bill Kaulitz, který se při sexu posral´,“ dokončil větu se znechuceným výrazem, když si vzpomněl na vlastní potupu. „Nebudeš muset chodit kanálama.“
Bill se rozpačitě pousmál a pomalu se vydal ke dveřím veřejných toalet.
Andreas pokýval hlavou. Vyšlo to. Posadil se na lavičku, z kapsy vytáhl cigarety a jednu si zapálil. Pohled na hodinky – má ještě pět minut čas.
**
I jeho kroky se rozléhaly více, než by mu bylo milé. Dlaždice na zemi měly barvu převrženého kelímku hořčice; dveře do kabinek svítily o něco světlejší žlutou, asi jako když kočka sežere kanárka a pak ho vyzvrací.
Pomalu se dovlekl až k poslední kabince – při pohledu do dlouhého zrcadla nad umyvadly se sám sebe znovu ptal, co že tu vlastně dělá – a zavřel se v ní.
Teď mu nezbývalo, než čekat. Z dávkovače na stěně si postříkal kus toaletního papíru trochou dezinfekce a vyčistil prkénko, aby se mohl posadit. Zatímco si rozepínal kalhoty, pokoušeje se ignorovat vyzývavý plakát na vnitřní straně dveří, vybízející k bezpečnému sexu, zřetelně cítil, jak se mu z dutiny břišní do celého těla šíří známý, nepříjemně palčivý pocit nervozity.
Uplynulo jen pár minut a dveře znovu klaply; nastražil uši. Dokázal si představit nově příchozího, jak kráčí po dlaždicích – slyšel jeho kroky – a po spatření červeného kolečka na dveřích Billovy kabinky zaujímá místo hned vedle něj. Už klapl zámek. Bill hlasitě polkl. Díra ve zdi byla široká akorát tak, aby viděl, že je cizinec oděn v povědomé, volné džíny (taky akorát tak, aby jí bylo možné prostrčit pánský pohlavní orgán, případně i ruku). Nemohl ale vidět jeho tvář a takové džíny má jistě spousta lidí.
Bill si stáhl kalhoty a vystavil tak člověku v kabince vedle svůj penis. Ve tváři byl rudý jako rajče, ruce se mu třásly.
Brzy na to si stáhl kalhoty i muž vedle; asi už se dost vynadíval. Jeho přirození bylo o něco větší než Billovo, ne ale o moc. Zato měl ale mnohem více chlupů.
Po očku sledoval, jak si s ním cizinec hraje. Jeho prsty braly pohyby jako samozřejmost, pomalu se hladil, pak se uchopil do ruky. Bill hlasitě polkl. Už jen ten pohled jej vzrušoval. Nervózní byl pořád, už mu to ale tolik nevadilo. Pomalu přemístil svou ruku ze stehna na penis, kopírujíc pohyby ruky toho cizince. Účinek byl téměř okamžitý. Dlaň druhé ruky si přitiskl na ústa, nechtěl vzdychat, jako to dělal doma. Aby ho ten někdo třeba nepoznal po hlase.
Z vedlejší kóje se ozvalo dvojí zaklepání – přesně jak říkal Andreas. Když je připravený, dvakrát dupne.
Bill se prudce nadechl, pozvedl botu a nechal ji dopadnout na zem, pak ještě jednou.
Který kretén rozestavěl nábytek tak debilně, že se každý zvuk tolik rozléhá? Určitě je to slyšet až ven…
Cizinec vstal; za chvíli už na Billa dírou ve zdi nedočkavě pomrkávalo jeho přirození v celé své kráse.
Opatrně natáhl ruku a dotknul se ho. Měl smíšené pocity. Nikdy neměl v ruce cizí penis, vždycky jen svůj vlastní. Překvapilo ho, jak moc je na dotek jiný. Pomalu ho prsty zkoumal.
„Hele, vole, ty to děláš poprvý, nebo co?“ ozval se soused nevrle.
Bill jen něco zahuhlal.
„Počkej, jako fakt?“ jeho hlas náhle nějak změkl, zjemněl. „Panic, ty vole. Ty vole. Hustý.“
„A tobě to… vadí?“ zeptal se Bill – pro jistotu změněným hlasem, aby ho ten vedle náhodou nepoznal.
„Trochu mě to překvapuje, no ale ne, nevadí. Kuř.“
Rozhodl se poslechnout. Kleknul si na zem, pomalu se naklonil blíž k inkriminované zdi a dotkl se ho jazykem. Nebylo to až tak špatné, chuťově. Olízl ho po celé délce, od kořene k žaludu.
„Dej si ho do pusy.“
Poslušně jeho penis obemkl rty, opatrně sál, aby se nepozvracel. Nebylo to vůbec špatné. Vlastně se mu to docela líbilo, a tomu cizinci, podle zvuků, které vydával, taky.
„Hej, prcku, na to, že to děláš poprvý, ti to jde docela dobře,“ mluvil překvapivě klidně. „Zrychli.“
Pohyboval hlavou o něco rychleji, prsty jedné ruky si hrál s cizincovými varlaty, pozornost druhé ruky věnoval sám sobě.
„Dost už, nebo se ti udělám do pusy,“ zamumlal cizinec. Bill jako na povel přestal.
„Dobře, takže teď se otoč a pojď sem blíž.“
Vstal, stáhl si kalhoty až ke kotníkům i s boxerkami a otočil se ke zdi zády. Cizinec teď dírou prostrčil ruku a zmáčkl pravou polovinu Billova zadku. Majitel bolestně syknul a stisk hned povolil – ruka začala Billa hladit. Budoucí ne-panic jen spokojeně vrněl, přivíraje oči. Cizincova dlaň na chvíli zmizela, a když byla zpět, byla pokryta čímsi studeným a hrnula se rovnou k místu, kde ještě nikdy neměl prsty nikdo jiný než sám Bill.
Pronikl do něj jedním z prstů, Bill pomalu vydechl. Bylo zvláštní mít v sobě něco, co nemohl ovládat. Mimoděk si vzpomněl na mámu, jak celá zmatená hledala po domě vibrátor, který jí před dvěma lety ukradl. Jak se snažila předstírat, že nic, a zároveň ho rychle najít, aby ho snad její malý synek nenašel jako první. Slyšel ji pak telefonovat. „Byl úplně nový, Suzie, stál mě padesát euro, vůbec nevím, kam se poděl…“
Při té vzpomínce se Bill musel pousmát. Smích ho ale zase rychle přešel, když ucítil, jak se o jeho dorzální partie otírá cosi tvrdého. Cizinec za jeho zády hlasitě hekal.
Pak do něj konečně vstoupil – nebolelo to, jen tak zvláštně táhlo. Byl o něco širší než mámin ukradený vibrátor, a o moc reálnější. Bill se prudce nadechl, když se poprvé pohnul. Chtěl na něj zavolat, že ho nemusí šetřit, raději si to ale rozmyslel. A on ho neznámý stejně brzy šetřit přestal.
„Jo, dej mi tu tvou panenskou díru,“ zasténal a zintenzivnil přírazy. Bill potlačil nutkání se zasmát; z jeho úst se ven vydral jen přidušený sten. Držel zadek natisknutý na přepážku mezi kabinkami, jednou rukou se opíral o protější zeď, druhou rukou se věnoval vlastnímu klínu. Na chvíli skoro zalitoval, že neví, kdo je na druhé straně – pokud Andreas pořád sedí venku, možná ho viděl přicházet a řekne mu to. Ačkoli, proč by tam seděl?
Rád by byl potichu, zvuky se rozléhaly pořád víc, jako by někdo knoflíkem zvýšil hlasitost. Nedokázal se udržet. Už se ani nesnažil měnit hlas. V hlavě mu z neznámého důvodu hlasitě hučelo, už ani neslyšet další cizincovy pobídky. Zatmívalo se mu před očima; ruka, kterou se opíral o zeď, byla rázem jediným bodem udržujícím ho ve vzpřímené poloze. Nebyl to moc jistý bod; v lokti pociťoval vystřelující bolest a měl pocit, že se mu ruka každou chvíli zlomí.
Při každém dalším pohybu, jako by v sobě cizincův penis cítil o něco hlouběji, každý vzdech byl o něco hlasitější a procítěnější. Bill držel oční víčka pevně zavřená, těžce dýchal a prohýbal se v zádech, ve snaze nabídnout onomu cizinci víc.
„Budu!“ vykřikl cizinec; Bill nechápal, proč mu to říká. Za chvíli skutečně byl. Vyšel z Billa, popadal dech, přirozením se otíral o jeho pozadí. Když zmizelo, Bill se svalil na zem, prudce pohyboval rukou na svém penisu a tlumeně vzdychal. Udělat se už teď nebylo těžké. Prohnul se jako luk, zaklonil hlavu, zaťal zuby – ruku mu pokryla lepkavá sílá substance. V tom okamžiku uslyšel zvuk, jaký mohly vydat jedině vchodové dveře. Tak cizinec už je pryč.
Toaletním papírem si otřel ruku a penis, pohlédl na hodinky – celé to trvalo sotva deset minut.
Tiše si povzdechl.
„Tak je to za mnou…“
Necítil se moc dobře. V břiše se mu držel stejný pocit, jako když sem šel, zase ta nervozita. Proč je nervózní teď?
Postavil se – zadek ho docela bolel – a natáhl si kalhoty. Jejich úzkost už nebyla tak příjemná, jako když si je ráno oblékal. Navíc měl nad kolenem bílou skvrnu. Znovu si povzdechl a opustil kabinku, aby se pokusil ji vyčistit.
Tom vyšel ze záchodů; zamířil přímo k postavě, jež si na lavičce před nimi četla noviny.
„Hotovo?“ zeptal se Andy, když si všiml, že přichází.
„Jo,“ pokrčil rameny Tom. „Hele, Andy, ty víš, kdo tam byl?“
„Myslíš, s kým jsi to právě dělal? Nevím, měl bych to vědět?“
„Napadlo mě, že bys mohl. No nic, půjdu domů, tak se měj.“
Ještě zamával a za chvíli zmizel za rohem.
Andreas se ušklíbl. Tohle vyšlo více než dokonale.
„Jsem nějaká dohazovačka, co?“
autor: Fabiana
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 0
Tak tohle bylo skvělý!!!To mně vážně pobavilo :DDDD
ten konec byl nejlepší :D:D
No mně nějak uniká pointa.. 😀 prostě to nechápu ten konec xD prosim vás, vysvětlete mi to někdo!! :DD ale jinak… bombaaaa! xD
[3]::D:D přečti si to ještě jednou a třeba to pochopíš:D suprový!!bude pokráčko?