autor: Sandra Trümper
Střecha hotelu
Nakonec jsem neměl nic ani z restaurace, ani z večeře. Usnul jsem. A tentokrát jsem se cítil opravdu trapně, když jsem se vzbudil. A znova jsem byl nahý. Tentokrát to bylo ale pochopitelné, protože jsem si ani nepamatoval, jak jsem se dostal z vany.
S tichým povzdechem jsem se rozhlédl kolem sebe a přečetl si další vzkaz od Bushida. Znova jsem si mohl dělat, co jsem chtěl, znova na účet Bushida, akorát na apartmánu jsem měl být tentokrát už v půl pátý. Ale vzhledem k tomu, že bylo teprve deset dopoledne, měl jsem asi tolik volného času jako včera.
Problém byl ovšem v tom, že jsem jednoduše neměl co dělat.
Došel jsem si na snídani a pak se vrátil zpátky na apartmán. Znuděně jsem si pustil televizi a zkusil projet všechny programy, které byly dostupné. Nakonec jsem skončil na MTV a pustil se do vybalování kufru. Jistě, řekne se, že jeden malý kufřík může být vybalený tak maximálně za půl hodiny. Jenže já si tentokrát dal záležet, abych všechno vzorně poskládal. A upřímně jsem byl poněkud překvapený, když na mě vykoukly úzké džíny.
A zase mě přepadly ty divné nápady. Co kdybych si je vzal na sebe? Slušely by mi stejně jako Billovi? Zaujalo by to Bushida?
Nad poslední myšlenkou jsem se zhrozil. Co mě to napadá, proč nad tím přemýšlím? Rychle jsem vstal a narval ty kalhoty do spodu svých věcí, s absolutním nezájmem o to, že se mi zase všechny rozbordelaří. Ty kalhoty mi byl čert dlužnej.
Po naskládání všech věcí do skříní jsem odešel na oběd a po něm jsem se rozhodl, že raději zůstanu mimo náš apartmán a vydal jsem se do nejvyšších pater toho takzvaného hotelu, které jsem nestihl předchozí den prozkoumat. A tak jsem zjistil, že právě tato patra jsou opravdu nejluxusnější. Nacházela se tu obrovská nákupní centra, velké akvaparky, fitness centra, různé salony a kadeřnictví. Vše, co by mohl kdokoliv z těch zbohatlíků ubytovaných v hotelu potřebovat, pod jednou střechou s personálem, který uměl snad všechny světové jazyky a byl kdykoliv ochotný jim pomoci.
Než jsem to všechno prošel, byl už tak akorát čas vrátit se do apartmánu tak, abych tam byl svěží a včas, až se vrátí Bushido. Sotva jsem vešel do apartmánu, rychle jsem ze sebe sundal věci a skočil jsem do sprchy. Jen jsem ze sebe chtěl opláchnout pot, ale nějak jsem se tam pod proudem tekoucí vody zdržel. Takže jsem tak trochu zmeškal Bushidův příchod. Tedy aspoň ten do apartmánu. Protože ten do sprchy bych zmeškal jen stěží.
Mé holé tělo na malou chvíli ovanul vítr. Trošku jsem se ošil, ale než jsem mohl hlouběji zapřemýšlet, od čeho to bylo, kolem pasu se mi ovinuly dvě paže a natiskly mě na pevné tělo za mnou. Překvapeně jsem vypísknul, smekla se mi noha a já plnou svou vahou dopadl na Bushida. Ten se za mnou vesele zasmál.
„Netušil jsem, že si takový nemehlo,“ spojil své ruce na mém podbřišku a položil si bradu na moje rameno. Spokojeně jsem se pousmál a zaklonil hlavu.
„Chtěl bych vidět vás, když na vás někdo vybafne ve sprše,“ odpověděl jsem uvolněně. Spojil jsem ruce za jeho krkem. On se chopil úmyslně nabízené příležitosti a líně vsál pokožku mého krku. Spokojeně jsem se usmál a naklonil hlavu pro lepší přístup. „Dnešní konference dopadla dobře?“
„Víc než to,“ slyšel jsem, jak se pousmál. Bylo to divné. U nikoho jiného s výjimkou Billa jsem to nemohl odhadnout, ale tentokrát jsem to jednoduše věděl. „Teď už máme zbytek tejdne jenom pro sebe,“ proč mi z té věty přejel mráz po zádech tím zvláštním, neobvyklým způsobem? Proč jsem v tu chvíli byl šťastný jen z toho, že na mě bude mít čas? „Ale nechme těch řečí. Mám pro tebe malé překvapení.“
„Překvapení?“ zamrkal jsem a přetočil se v jeho náruči.
„Přesně tak,“ usmál se na mě a pohladil mě po zádech. Dřív, než jsem to mohl ovládnout, se na můj obličej nasunul úsměv. „Můžeme jít? Přišel jsem si tě jen vyzvednout,“ pod tíhou jeho líného úsměvu a pozorného pohledu mi zrudly tváře. Rychle jsem sklopil pohled a o krok od něj odstoupil. Způsobil jsem tím donucené rozdělení jeho rukou, které měl spojené na mých bedrech.
„Můžeme jít,“ odpověděl jsem na jeho otázku a spěšně odešel ze sprchy. Byl jsem zmatený. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Ještě nikdy ke mně žádný zákazník nepřišel do sprchy a ještě nikdy jsem nepocítil v něčí náruči takové pocity. Bál jsem se. Bál jsem se toho, co by to mohlo znamenat. „Co si mám vzít na sebe?“ houkl jsem na něj od skříně s mými věcmi. Bushido se zasmál.
„Vem si, co chceš, stejně to nakonec nebudeš potřebovat,“ a bylo to tu zase, ta šílená horkost ve tvářích. Jen kdyby to Bushido neřekl tak hlubokým hlasem.
„Nebudem ani večeřet?“
„To je to překvapení.“
***
Cítil jsem se opravdu divně, když jsem měl černý šátek přes oči a Bushido mě vedl do neznáma. Bylo to fakt divné, ale nebál jsem se. Prostě jsem Bushidovi věřil.
„Nechtěl byste mi to už sundat?“ zaprosil jsem kňučivě, když výtah zastavil a my měli vystoupit.
„Nechtěl,“ odpověděl zvesela. „Neboj, Tome, nebude to už moc dlouho trvat. Pojď,“ obemkl prsty kolem mého zápěstí. Poslušně jsem slepě klopýtal za ním. Několikrát jsem zakopl, ale Bushido mě vždycky zachytil včas, abych nespadl. „Jsme tady,“ poznamenal, když jsme po delší době zastavili. Zvedl jsem ruce, abych si sundal šátek z očí, ovšem Bushido mé ruce zastavil. Mé dlaně proti těm jeho vypadaly maličké, přestože jsem věděl, že je mám celkem mužné. „Ještě ne, Tome. Jen… Nech mě tě svléknout,“ poslední větu mi zašeptal do ucha. Zatřásl jsem se a zase jsem spustil ruce dolů.
Poslušně jsem se nechal svléknout. Triko šlo trošku špatně, protože Bushido si dával záležet, aby mi nestáhl šátek. Nechtěl, abych cokoliv viděl. Ale povedlo se mu to bravurně. Stále jsem neměl ani tušení, kde to zrovna jsem. Přejel rukama přes celý můj hrudník, aby mi mohl rozepnout kalhoty a i se spodním prádlem je ze mě stáhnul. Zachvěl jsem se. Bylo divné, stát tam takhle nahý a nevidomý.
Zaslechl jsem svist látky, a pak už jsem opět cítil teplo vedle sebe a ruku na mém předloktí. Bylo to zvláštně uklidňující.
„Teď už to vydrž jen chvilku,“ zamumlal mi do ucha. Znovu jsem se zachvěl, tentokrát však ne v důsledku zimy, která obklopovala celé mé tělo. Postrčil mě pár kroků kupředu a já jsem ucítil na své pokožce vítr. Instinktivně jsem udělal krok zpátky, blíž k tomu teplu sálajícímu z Bushidova těla. Tiše se za mnou zasmál a zavřel za námi dveře. Aniž by něco řekl, pozvedl jednu ruku (tou druhou mě stále držel za předloktí) a rozvázal mi uzel na šátku přes oči a přede mnou se objevil přenádherný pohled na oblohu. Překvapeně jsem se rozhlédl všude kolem.
Stáli jsme na střeše té obrovské budovy, snad nejblíže ke Slunci, jak jsem kdy byl. Samotné město Dubaj byla jen záře na obzoru. Jak jsem právě zjistil, hotel neležel přímo v něm, ale kousek mimo. Ale byl jsem za to jen rád, neboť jsme díky tomu měli přenádhernej výhled na oblohu. Stáli jsme na kusu střechy, který byl ohraničený tenkými zdmi a ve kterém stála prostorná vířivka se stolem plným jídla a pití.
„No… páni,“ obvykle opravdu jsem výřečný, ale momentálně mi došla slova. Přestože se slunce pomalu, ale jistě posouvalo k obzoru, aby se za něj schovalo, stále bylo dost vedro, takže když utichl vítr, rozhodně mi nebyla zima. Bushido za mnou se zasmál, přistoupil ke mně a vyzvedl si mě do náruče. Překvapeně jsem vypískl a pevně jsem se ho chytil.
„Neboj, zas až tak těžkej nejsi,“ usmál se na mě, udělal těch pár kroků a opatrně mě položil do vířivky.
Voda byla vyhřívaná a příjemně uvolňovala tělo. Pustil jsem se ho a nechal své tělo klesnout úplně dolů. Bushido přešel ke stolu a přistrčil ho blíž ke mně. Pak přelezl za mnou do vířivky a přesunul se těsně vedle mě. Natáhl se pro jednu z jednohubek, přiložil mi ji ke rtům a donutil mě si ji vzít. Ačkoliv já jsem se zrovna moc nebránil.
Musím uznat, že večeře ve vířivce byla příjemná aktivita. Ačkoliv se mi to nějak vymklo z rukou a já skončil, ani jsem nevěděl jak, Bushidovým tělem uvězněný ve vířivce. Jeho pevné, těžké tělo na tom mém mě vzrušovalo. Připadal jsem si vůči němu nevyspělý, ale rozhodně to byl dobrý pocit. Rukama se zapíral vedle mé hlavy, aby na mě nedopadala celá jeho váha, a krmil mě tak, že něco vzal do rtů a polibkem mě tím nakrmil. Ale s postupem času a mým stále plnějším břichem se naše polibky prodlužovaly a prohlubovaly, až nakonec jsem si pevně chytil jeho hlavu a odmítal jsem mu dovolit vzdálit se.
Jazykem jsem dělal výboje až hluboko do Bushidových rtů. Dovoloval jsem si víc, než kdykoliv jindy s ním. A on to věděl a rozhodně si to nenechával jen tak líbit. Bránil se srdečně, ale na mě v tu chvíli neměl. Byl jsem moc rozdováděnej a moc odhodlanej vrátit Bushidovi jeho péči z dřívějších dnů, a především večerů. Tvrdě jsem dobýval jeho rty a odmítal jsem jeho jazyk pustit za hranici mých zubů. Vypadalo to, že se, sice poněkud nelibě, ale pořád přizpůsobil. Chvilkami to vypadalo, že se zcela podřídil, ale v takových situacích nakonec přece jen nečekaně a často i zákeřně zčista jasna vyrazil ze zálohy. Po chvilce jsem si na takové nečekané útoky zvykl a využil je ke zpestření našich polibků.
„Dneska jsi nějaký dominantní,“ zamumlal mi do rtů, když se ode mě na malou chvilku odtrhl. Já ho však okamžitě strhl k sobě a vpil se do jeho rtů.
„Chm,“ zachrčel jsem jen na souhlas. Nechtělo se mi naše polibky nijak rušit. Byly pro mě v tu chvíli vším. Měl jsem z nich takové divné mravenčení podél celého těla. Mravenčení, které mělo málo co dělat s tím, že jsem právě seděl ve vířivce.
Čas pomalu ubíhal, slunce zapadalo za obzor a obloha tmavla, já byl čím dál tím vzrušenější, ale ani já ani Bushido jsme se neměli k tomu, abychom naše koupání posunuli trochu dál. Naopak jsme se oba pevně drželi a jen se líbali. A neexistovalo nic, co bych v té chvíli dělal raději. Bushidovy rty na mých byly naprosto perfektní, skvěle jsme do sebe zapadali.
Ovšem ve chvíli, kdy se Bushido otřel svým klínem o můj, pochopil jsem, že chce víc. Nevěděl jsem, co všechno chce, ale to nejspíš ani nevadilo. Znovu se dožadoval mé pozornosti přiražením svých boků proti těm mým. Pousmál jsem se do polibku. On to asi vzal jako souhlas k akci a chtěl se ode mě odtrhnout, já mu to však znemožnil přiložením ruky na týl a přitáhnutím si ho zpátky. Nechtěl jsem, aby naše polibky někdy skončily. Na to líbal moc perfektně. Nechal jsem svou ruku na jeho týlu, abych mu ukázal, že další pokus podnikat nemá. Ovšem druhou rukou jsem se rozhodl vyhovět jeho přání.
Přejel jsem z jeho zad přes boky až do jeho klína. Pevně jsem uchopil jeho beztak již vzrušený penis a rukou několikrát zapumpoval. Spokojeně jsem se usmál do polibku, který už beztak byl celý pod mou kontrolou. Zmírnil jsem tempo, jak své ruky, tak jazyka v jeho puse. Jen líně jsem ho hladil jazykem po patře, a rukou jsem jen zlehka jezdil po jeho vzrušení. Vychutnával jsem si jeho tiché kňučení do našeho polibku a věděl jsem, že dřív nebo později bude prosit, abych mu pomohl od toho napětí.
„Tome,“ zakňučel po nějaké době přesně tak, jak jsem chtěl. Jeho hluboký hlas zněl přesně tak dokonale, jak jsem si myslel, že by znít měl. Násilím se odtrhl od mých rtů a zabořil mi obličej do krku. Usmál jsem se a pevně stiskl jeho penis. Zasténal do mé pokožky a mně se od toho místa rozrůstalo po celém těle podivné šimrání. Stiskl jsem ještě pevněji a svou rukou dvakrát rychle zapohyboval. Bushidovo tělo se zatřáslo a jedna jeho ruka povolila. Tiše jsem vyhekl, když na mě dopadla větší část jeho váhy. Jeho klín i s mou rukou dopadl na ten můj a já slastí přivřel oči. Osvobodil jsem svou ruku ze zajetí našich těl a přesunul ji těsně nad jeho zadek. Trošku jsem přitlačil, takže naše klíny se o sebe otřely s novým důrazem. Pocítil jsem, jak mě opouští chuť po dominanci, naopak ve mně sílila touha poddat se mu, nechat ho, ať si se mnou dělá, co chce, stejně jako vždycky.
Bushido tuto změnu v mé náladě prakticky okamžitě rozpoznal. Trošičku se nadzvedl a boky znovu přirazil proti těm mým. Prohnul jsem se slastí a zasténal. Byly tu zase, ty dokonalé pocity slasti a naplnění. Naplnění ne v tom sexuálním slova smyslu, jen v tom pocitovém. Bylo to vážně divné, ale já si na ten pocit během toho předchozího večera jednoduše zvykl.
Jakmile se situace dostala pod Bushidovu kontrolu, jeho přírazy se staly pravidelnými. Se stále větší razancí a stále rychleji se přirážel na můj klín a třel tak naše penisy o sebe. Neposkytovalo to tak dokonalé spojení jako při opravdovém sexu, ale bylo to stejně vzrušující a dokonalé. Zatínal jsem mu prsty do ramen a jen se prohýbal slastí.
Stačilo jen pár přírazů a Bushido se s hlasitým stenem, směřovaným do mého krku, vystříkl přímo do mého klína. Můj naběhlý penis tak pokropil bílou, hustou tekutinou, což bylo nejspíš to poslední, co jsem já sám potřeboval k překročení hranice šílenství. Zaklonil jsem hlavu, zatnul jsem nehty do jeho pokožky a hlasitě zasténal.
Bushido uvolněně dosedl na místo vedle mě a přehodil mi ruku přes ramena. Já si hlavu opřel o jeho rameno a snažil se pořádně vydýchat. Bushido se natáhl a vypnul víření. Nejdřív jsem se kvůli tomu jen nespokojeně zavrtěl, ale pak se Bushido někam natáhl a čímsi začal nabírat bílou tekutinu kolem nás.
„Co to je?“ ztěžka jsem otevřel oči a zamrkal na síťku s velmi drobným síťováním. Díky tomu se v síťce zachyťovala hustá bílá tekutina, ovšem voda prosakovala skrz.
„Jsou tu velmi dobře vybavený. Dokonce i na případy, jako jsme my,“ líně se na mě usmál Bushido. Zabořil jsem obličej do jeho ramene a zahihňal jsem se. Připadal jsem si vážně divně. Bylo mi trapné, takhle se před Bushidem chovat, ale nemohl jsem si pomoct. Trochu se mi ulevilo, když jsem slyšel, jak se Bushido směje. Vrátil síťku na břeh a zase zapnul víření. Spokojeně jsem vydechl do Bushidovy pokožky a sklouzl ještě hlouběji do vody.
„Dáš si něco k zakousnutí?“ přistrčil mi až ke rtům cosi dalšího. Poslušně jsem je otevřel, aniž bych věděl, co mi to vlastně nabízí. Byla to jen další jednohubka. Usmál jsem se a trhaně otevřel oči. Byl jsem zase unavený. Ono se řekne, že časový posun je jen dvě hodiny. Navíc, slunce bylo sice již za obzorem, ale stále ještě bylo světlo. Jenomže mě ten časový posun i tak vyčerpával.
„Spíš bych to něčím zapil,“ přiznal jsem a ruce obtočil okolo jeho pasu. Ještě nikdy dřív jsem nic takového neudělal, ale teď mi to samo nějak vyplynulo ze situace. Dokonce mi chvilku trvalo, než jsem si uvědomil, co jsem to vlastně udělal. Zrudnul jsem a po očku mrknul po Bushidovi. Ovšem nevypadalo to, že by mu to nějak vadilo. Vlastně se mi právě sháněl po nějakém pití.
Spokojeně jsem si opřel hlavu o jeho rameno a zavřel jsem oči. Už jen napůl jsem vnímal, jak mi zlehka vsunul brčko mezi rty i jak jsem se nakonec přece jen napil. Ale pak mi ztmavl svět.
autor: Sandra Trümper
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3
Teda.. Závidím Tomovi.. nejenže se o něj jeho zaměstnavatel postaral a uložil ho do postele.. Tom si navíc celý den může dělat co chce a to za Buovi peníze.. =) to je pohodový život =D
Tome, koukej ty kalhoty zase hezky vytáhnout a neštvi mě =D
Bu.. Tom není nemehlo, jen se tě leknul =D
Bu… nenapínej Toma.. neb o se z něj stanou kšandy, a to přece nechceš ne ? =D
Z té střechy musí být nádherný výhled.. sakra.. Já se chci taky podívat… Kluci, proč jste mě nevzali s sebou? =D
Večeře ve vířivce?? Heej to je nefér.. Já chci taky =D Oki.. mám smůlu.. Doufám, že měli něco dobrého.. (dobré jednohubky) a že si pochutnali.. nebudu potvora a budu jim to přát =D =)
Ummm.. Oslava na počest dobrého jednání, co, Bu?? =D
Ta síťka je perfektní.. ta to .. zabila =D Síťka na sperma.. no LOL.. och bože =D =D =D Ta se ti opravdu povedla.. Koukám, že ten hotel je dobře vybavený a skvěle připravený na všechno.. I na tak náročné hosty jako jsou tihle dva =D =)
Tome.. ty jsi tam zase usnul.. Počkej až se ráno probudíš.. budeš se zase červenat a stydět se, už tě vidim v živých barvách =D
Ale Bu tě s radostí odnese.. tím jsem si jistá.. Přece by tě nenechal mrznout celou noc na střeše ve výřivce =D =) ♥
Tom si teda, žije, to mu zavídím, som zvedavá ďalej. Rycglo ďalej.
Konečně tu je pokračování 😀 Zajímá mě, jestli Bushido Toma chce, nebo si ho jen vydržuje jako děvku.
Romantika se cení 🙂 a Tom je opět v limbu :), na to že je profík, tak houby snese 😀
dobře… teď už jsem to snad fakt rozdýchala a vzpomenu si na to všechno, co jsem chtěla už od prvního dílu napsat. 😀
tak především: sakra, kdy mu začne Tom tykat? v jednu chvíli už mu tykal, ale to byl asi nějaký tvůj zkrat. 😀 a pak, neuvěřitelně se mi líbí, jak myslíš na takový drobnosti, jako že mu šlo hůř přetáhnout triko přes hlavu, když měl šátek. prostě taková jasná věc, ale normálně by to snad nikoho nenapadlo napsat. 😀 tím je to tak krásně čtivé..vlastně skoro jako realita, jako kdyby tu přede mnou stáli živí. 🙂 a nádherná je postupná proměna Tomových citů. myslím, že při takových zážitcích, navíc spojených s tím nejlepším sexem, by se nezamilovala snad jen kamenná socha. 😀 já jsem v tom taky po uši. 🙂