autor: Majestrix & Little Muse
Kajícnost
Světle modrá a platinová znaménka. Jemná a poddajná; snad něco, co Tom bude ochotný vídávat. Už to bylo víc než týden, a při každém jídle se Bill vystrojil do toho nejlepšího, co měl, a trpělivě čekal u dveří do Tomova pokoje nebo Slunečního Pokoje. Na tom nezáleželo. Byl o jeden krok blíž k Tomovi než předtím.
Kdybyste se ho zeptali před rokem, jestli by se tak pro svého manžela ponížil, Bill by se vám vysmál. Ale teď?
Teď byl vděčný jen za tu šanci.
Bill poslal trochu magie a čekal, až se dveře otevřou. Po nějaké době se otevřely, a on uslyšel těžké vydechnutí, které poslední dobou slýchával často.
„Nemám hlad.“
Bill rychle přikývl, když Tom znovu zavřel dveře a vrátil se do práce. Takhle trávil svůj den. Oblékl se do toho nejlepšího a šel čekat před Tomovy dveře. Sluhové kolem něj procházeli, schovávali se za rohem a sledovali ho s tím, co si mysleli, že je tajnost, a stejně jejich šepot doléhal k jeho uším.
Myslí si, že vyhraje Lorda Toma zpátky? Po tom, co udělal?
Proč to nevzdá?
Lord Tom je paličatější, než je slunce horké. Nikdy se nezlomí.
Opravdu ho musí milovat.
Bill se zhluboka nadechl a stál před dveřmi ještě o několik minut déle, jen pro případ, že by se břicho jeho manžela rozhodlo zakručet, a on si rozmyslel své jídlo a jeho společnost. Ale půlhodina uběhla a stále žádný pohyb u dveří. Ale on nebyl sklíčený.
Bill se vrátil k sobě do pokoje a začal jíst. Bylo to ucházející jídlo, většina z toho Tomovo oblíbené; kořeněná klobása z koody s kolkovým sýrem a pohár darvoolového vína, velmi hořké, ale přesně tak, jak to měl rád. Usrkl si z vína a zašklebil se, ale měl tak pocit, že je svému manželovi blíž.
Jen trošku.
Přemluvil se k jezení kolibřičího koláče a zakručelo mu v břiše, zatímco si užíval, jak se mu dezert rozplýval na jazyku. Nejspíš by měl jíst; Andreas si o něj dělal starosti. Ale goidal si mu zahrával s apetitem, a tak už jen zíral na jídlo a nechtěl ho už jíst.
Přál si, aby ta Vize prostě už přišla.
Bill se donutil sníst půlku klobásy a zvedl pohled, když se ozvalo tiché zaťukání na dveře. „Dále,“ řekl po tom, co polkl a odkašlal si. Andreas dovnitř strčil svou blonďatou hlavu a usmál se. „Rád tě vidím, starý příteli.“
„Rád tě vidím jíst, Bille. Jak se cítíš?“ zeptal se a zavřel za sebou dveře.
„Fajn.“
„Jaká je situace s Lordem Tomem?“
Bill si povzdychl a pokrčil rameny. „Beze změny.“ Dal prst do misky s hroznovým vínem a vyndal ven jeden velký a šťavnatý kousek. V jeho jemném sevření praskl a Bill nechal sladkou šťávu téct mu po prstech. „Žádnou jsem nečekal,“ řekl po tom, co snědl ovoce.
„Štěstí přeje trpělivým,“ řekl Andreas tiše a vyndal Billovi jeden méně formální outfit. „Musí vidět, že to myslíš vážně. Chci říct, myslíš to vážně. Nebo ne?“
Bill se nuceně zasmál. „Ty si také myslíš, že jsem k Tomovi přiběhl zpátky, protože nemůžu mít Anise?“
Andreas rychle zavrtěl hlavou, oči vykulené. „Já jsem neřekl, že-„
„Ale bylo to předpokládané.“ Založil Bill ruce a podíval se na tác, donutil se sníst ještě trochu kolku, než ho odstrčil pryč. „Rád bych nějakou sladkou vodu, prosím,“ řekl bez tónu, odmítal předchozí otázku ohledně své etiky. Andreas přikývl a rychle opustil pokoj. Když byly dveře zavřené, Bill se posadil do jedné z polstrovaných měkkých židlí u stolu a hlavou se opřel o opěradlo. Mohl někoho vinit za to, že zpochybňuje jeho motivy?
Ne, nemohl, a Bill zaúpěl a promnul si oči, když se zastavil a spustil ruce dolů. Nemohl tohle dělat, protože za pár hodin bude večeře, a čas pro Billa se ustrojit a jít znovu prosit.
~*~
David prošel kolem Nicole na cestě k Tomovi do pokoje a byl jen stěží překvapen, když slyšel od sluhů, že její návštěvy byly tento týden časté. Neměl touhu tlačit Toma k jeho manželovi dřív, než budou plně usmíření, ale ani si nepřál, aby utápěl své pocity v ženách, stejně jako to dělal po Danielovi. Jen sotva mu to pomohlo a bylo opravdu špatné oddávat tolik času konkubínám.
Jeho pohled musel být tvrdý, protože když tmavovlasá žena prošla a podívala se mu do očí, okamžitě sklonila hlavu a pokračovala, sandály jí hlasitě klapaly o podlahu a zvoneček uspěchaně zvonil. David si povzdychl a neobtěžoval se ťukat na dveře svého syna, jen pouze poslal malou vlnu magie jako varování, a jelikož mu Tom nijak neodpověděl, otevřel dveře.
Tom ležel rozvalený na neupravené posteli, své dlouhé nohy a ruce roztažené a nezaujatě se díval do stropu, nejspíš nahý pod peřinami, které zakrývaly jeho dolní půlku těla. Nepozdravil.
„Radil bych ti ztrácet se v práci, když už se chceš v něčem ztrácet.“
Tom se nepobaveně zasmál.
„Tvé Leb Ha přichází,“ začal David víc neutrálně, poznamenával, že by bylo lepší, kdyby se s Billem už bavil, ale neřekl to nahlas. Když se mu nedostalo odpovědi, pokračoval: „Mluvils s Billem?“ hrabal se v pár papírech, co ležely u Infonexu.
„Od té doby ne…“ převalil se Tom, pohled stále nahoře. „Čekám, až budu vědět, co mu říct.“
„Nejspíš by to bylo rychlejší, kdyby ses snažil.“
„Už jsme si toho řekli dost,“ informoval ho Tom. „Potřebuju… čas.“
„Michael mě informoval, že je u tvých dveří třikrát denně.“
„S jídlem, ano.“
David se podíval na svého syna. „Ty ho odmítáš?“
Ticho.
„…Pro teď.“
David se zamračil a přemýšlel o dalších slovech. „Kolik pokání musí zaplatit?“
Tom zvedl pohled a podíval se na svého meroda, také se mračil, než se znovu položil na polštáře.
„Víc,“ řekl jednoduše.
~*~
Dnes temně zelená, rozhodl se Bill. Byla to jedna z jeho nejlichotivějších barev.
Trochu se otočil před svým zrcadlem u skříně, přemýšlel. Dnes měl vlasy hladké, jemnější, učesané, aby zářily, a jeho linky kolem očí stejně krásné jako vždy. Bill vydechl, udělal krok zpět a uhladil si hedvábnou róbu. Bylo příjemné být vždycky otevřený v něčem tak dobrém, nemohl si pomoci, ale cítil se trochu jako konkubína, upravený a submisivní, když musel odejít naprosto ignorován svým Lordem.
Musel jen doufat, že teď to tak nebude. Že každý den si Tom
všímal, že Bill přináší jeho oblíbená jídla a snaží se vypadat krásně, aby se mu dostalo Tomovy péče.
Bill se natáhl pro tác na svém stole, a znovu vyšel do chodby.
V chodbách bylo ticho takhle po ránu. Sluhové se probouzeli, ale už byli zaměstnáni svými denními úkoly, než se probudí jejich pánové.
Vždycky se jich našlo pár, kteří ho chtěli sledovat na jeho cestě. Bill se tak cítil trochu jako druhořadý, když malý dav rostl; s jejich sardonickými úsměvy schovanými za oblečením nebo rukama, pohledy pobavené nebo plné očekávání. Ale on držel hlavu vzhůru, a modlil se ke Ka’va, aby jeho ruce zůstaly pevné a on došel k Tomovu Slunečnímu Pokoji. Bill věděl, že Tom dnes ráno ještě nesnídal, a vždy se trochu těšil, trochu doufal, že jeho pozornost bude oceněna.
Zastavil se před manželovými dveřmi, zaťukal a držel dech.
Po chvíli se otevřely; nejspíš ho Tom očekával. Bill usykl nad tím, jak unaveně vypadal.
„Dnes ráno jím s mou rodinou,“ informoval ho Tom, a pak se zastavil, podíval se na Billa a čekal. Žádná nabídka nepřišla.
Bill stál jako přimražený a pak přikývl. „Dobře.“
Tom se posunul, už se neopíral o dveře, zaváhal a pak je s jemným kliknutím zavřel.
Bill polkl, slyšel, jak se procházející sluha ušklíbl, a podíval se na nějakou dobu na tác, než se cítil dostatečně klidný, aby odešel zpátky domů.
~*~
Michael upravil hedvábnou záclonu, která visela ze stropu, a roztomile si kýchl.
„Na zdraví.“
Zrzek se překvapeně otočil.
„Andreasi,“ řekl po chvíli. Blonďák vešel dál do pokoje a zavřel za sebou dveře. „Teď nemůžu mluvit, mám spoustu práce.“
„Ne, nemáš,“ řekl Andreas a vkročil svému
sahvahdovi do cesty. „Jack říkal, že jsi svou práci už dodělal, a tohle byl tvůj poslední pokoj. Takže máš na zbytek dne volno.“
Michael se začervenal, byl zahanben, že byl přistižen při lži. „Pak si s tebou zrovna teď nepřeji mluvit,“ zamumlal a snažil se uhnout. Andreas ho vzal kolem pasu a jemně si ho přitáhl k sobě. „Ne,“ řekl Michael a snažil se mu vytrhnout. „Nemůžeš-„
„Můžu a udělám to,“ řekl Andreas tiše. Nosem se otřel o hebkou kůži za Michaelovým uchem a vydechl. „Omlouvám se, že jsem tě rozzlobil, ale musíš si pamatovat, kde je tvé místo.“
Michael se o něj opřel a vydechl, nechal záclonu vlasů zakrýt mu obličej.
„Překročil jsem hranice, že ano?“
„Ano,“ souhlasil Andreas. „Ale můžu ti odpustit, jen doufám, že ty odpustíš mně. Jsem v obtížné pozici. Moje loajalita náleží na prvním místě Lordu Billovi. To si musíš pamatovat.“
„Já vím, že jsi chycený uprostřed,“ řekl Michael a otočil se svému sahvahdovi v náručí, aby ho mohl pořádně obejmout. „Zapomněl jsem si toho cenit, toho, co je s opuštěním mého domova akutní.“
„Michaeli, tam, kde jsem já, to je domov. Nevěříš tomu?“ políbil ho Andreas jemně na tvář.
„Budu se snažit si to zapamatovat,“ přiznal Michael. „Někdy je těžší pamatovat si to víc než jindy.“
„Pak pojď ke mně a já ti dám sílu. Tohle je má povinnost a má čest. Nech mě ti ukázat, jak dobrý manžel dokážu být.“ Andreas zvedl svému sahvahdovi bradu a políbil ho.
„Ještě jednou mě tak polib, a já si budu pamatovat všechno, co mi řekneš,“ popíchl ho Michael. Blonďák se zasmál a zavrtěl hlavou.
„Zítra máš den pro sebe. Rád bych udělal něco pro svatbu, a už jsem našetřil dost peněz na koupi eridotu.“
Michael zalapal po dechu a vypískl. „Opravdu?“ zeptal se ohromeně.
„Ano. Nechtěl jsem ti ho jen tak dát. Naobědváme se u mých rodičů nebo u tvých, jestli chceš, a já ti ho tam předám.“
Michael se zvedl na špičky, aby znovu políbil svého nastávajícího. „To bych moc rád,“ zamumlal mu proti rtům. Líbal ho znovu a znovu, dokud ho Andreas jemně neodstrčil.
„Už ne, nebo budeš muset tuhle postel stlát znovu,“ řekl vážně.
Michael vypadal pohoršeně, než vyprskl smíchy. „Fajn, ale už se nebudeme hádat. Když budu překračovat své místo, prosím, vrať mě na správnou cestu.“
„S ráznou a milující rukou,“ slíbil mu jemně Andreas, a byl rád, že je konečně po jejich hádce.
~*~
„Jsem-“ celkem hluboké přiražení od Toma přerušilo Ann Kathrin v polovině věty a její dlouhé nehty se zaryly do jeho zad, „-ah-ráda, že mi je zase dobře, můj Pane.“
„Také jsem rád, že tě vidím,“ odpověděl Tom. Byla to pravda. Nejen kvůli úzkému a vlhkému tělu, které svíralo jeho penis. Nechával ji na sobě jezdit, už spíš jen proto, že nenacházel energii vést ji. Tohle byla neobvyklá poloha, ta, po které byla Ann Kathrin naprosto přes své hranice postavení, ale dnes se tak už stejně chovala a Tom to co nejlépe ignoroval.
Byla pro něj úlevou. Nebude kousat ruku, která ho krmí.
Byla blízko, tím si byl jistý. Její hlas nabíral na výšce, nepříjemné krátké výkřiky, které vypadávaly z jejích rtů s každým pohybem jeho pánve. Tom se začal hýbat víc divoce jen proto, aby ji utišil. Neměl náladu.
Zato byl v perfektní náladě na to, aby se udělal, začal přirážet s větší vervou, stehna rozprostřená téměř mimo postel, soustředil se na její prsa, nadskakující pokaždé, když přirazil. Svírala ho naprosto úžasně, když se ozvalo zaťukání.
Tom už nedokázal zastavit udělání se do ní, ale naprosto to zničilo dokonalost okamžiku.
Ošklivě zanadával, zvedl se a odstrčil Ann Kathrin vedle sebe, nechal ji a posadil se na polštáře. Pak se zvedl na nohy, vzal ze země svůj oblek. Ten však nezakryl vše z jeho nahého těla.
Otočil klikou a otevřel dveře, Bill nakrčil obočí, oči mu nedobrovolně zabloudily jinam a on se začervenal. Vypadal překrásně, mnohem krásněji než konkubína v jeho posteli, a to Toma frustrovalo ještě víc.
Natáhl se a poprvé přijal jeho tác. Bill vypadal naprosto šokovaně, ani se to nesnažil schovat.
„Děkuji,“ řekl Tom jednoduše.
Bill byl naprosto v šoku, když se mu dveře zavřely před nosem.
Poprvé od té doby, co se sem vrátil, byl na Toma opravdu naštvaný, cítil se skoro oprávněně za své pocity, než ho znovu pohltila vina. Bylo to tak žádoucí, tak bolestivé, tak pohrdavé, tak-
Vhodné. To určitě musel jeho manžel cítit.
Bill zaťal pěsti u boků a vrátil se do pokoje s roztřesenou čelistí.
Odmítal brečet. Nezasloužil si to a jen by to Andreasovi dělalo starosti. Namísto toho vydechl, zavřel za sebou dveře a položil ruku na svou překrásně ozdobenou karmínovou róbu. Bylo mu nevolno, když věděl, kdo byl v pokoji s Tomem. Potřeboval se posadit.
Netrvalo dlouho a jeho žaludek mu dal další nepříjemnou křeč a on si už dál nebyl jistý, jestli zvládne dojít k posteli.
Okraje jeho Vize byly rozmazané, střídavě soustředěné a nesoustředěné a ani dostatek mrkání mu nepomáhal. Bill zamžoural na plovoucí dlažbu na zemi, rukou se chytl za pas, už jen stěží udržel svou rozepnutou róbu zavřenou, a nutil se pravidelně dýchat.
Tenhle pocit znal, nesnášel tenhle pocit, vstoupil do goidalu, protože to bylo na příkaz Císařova Lékaře, muže, který mu pomohl, to přeci nemohl odmítnout. Teď přemýšlel, proč si přál, aby ta Vize přišla.
Tom ho dělal nemocným už dost.
Další silná vlna žluče mu vyhrkla nahoru a Bill ze sebe stačil vydrat: „Andy-!“, než se pod ním složila kolena a on se bezmocně zřítil na mramorovou podlahu.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 13
Super
chápu, že je Tom ublíženy, ale už to přehání….fakt…. a obrázek nejede 🙁
Autorky to vymyslely perfektně. V první řadě jsem litovala Toma, v té druhé lituju Billa. Je mi ho tak strašně líto, až to pěkný není, ale líbí se mi, jak se snaží. Nemůžu si pomoct! Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu, který dozajista bude stejně krásný, jako tenhle :-* ♥
Tom by už mohol prestať trusovať, chámem ho ale toto je veľa. Bill ty to prosím vydrž. Dúfam, že Bill bude v poriadku.
Tady je obrázek, snad bude fungovat http://i303.photobucket.com/albums/nn139/muse8757/ABH12wm-1.jpg
Proč je Tom tak necitelnej? Bill se snaží, musí se snažit a on to takhle podkopne. To neni fér… :/ Vím, že co Bill dělal bylo hrozný, ale jak může Billa i sebe takhle trápit?
Jsem fakt sebetrýznitelka, tak mě tohle trápí a tak to miluju 🙂 Je to skvělý ♥
Fabulous chapter. I enjoyed it immensely. The psychology of the main characters in this story is written so, so well, it is highly appreciated. What I don't like in fiction is random, wishy washy portrayals that are unrealistic and far fetched. In ABH everything seems to make so much sense and that's what I love the most.
How can people expect and hope for Tom's forgiveness after such a short time? Are they for real? If Tom was a mature, experienced and emotionally/spiritually highly evolved human being, then it might have been possible for him to take Bill back and start with a clean slate already. But Tom is nothing like this, he is young, impulsive, stubborn, passionate, strong-headed and proud. He is a good person and he loves Bill but he has been hurt and his trust in his husband has been ruined. I thing he deserves all time in the world to heal and to start properly acknowledge his feelings of hurt and sorrow. He hasn't even shown his anger yet, not properly anyway and damn, he must be angry! It is more than logical to expect that it may take a little more than just a couple of weeks of Bill's showing up all made-up and pretty at his door with a tray of food to rebuild that broken trust. And they need this time apart anyways, this time of disconnection and separation to sort out their own feelings, to start to see the other one for who they really are, this time apart to test their true motives, stamina and dedication. I am all for it, let them hurt and grow in a process of it.
Tom's childish behavior when he CERTAINLY with planned intention wanted Bill to see him like this with Ann – Kathrine is also understandable. Was it right thing to do, to hurt Bill like this? No but hell I understand him. He probably wish Bill experienced at least a fraction of all the hurt he has been feeling himself.
In this story similarly as in my life I always try to remember that everything is happening for a reason.
I actually understand Tom about his behaviour to Bill . I'm not sure If I want forgiveness for Bill but I miss nice moments between Bill and Tom 🙂 . Can't wait for next chapter .
All these things about Tom's concubines are totally terrible and awful for Bill but I think It helped him to realise how He loves Tom and now He really want him back 🙂
[8]: *wants
oooooh krásnej dílek :)strašně se těším na další :)..jen doufám že už Tom k Billovi bude přívětivější 🙂
Oh, my Gott!!! To bylo… nepopsatelně zajímavé a poutavé. Chudák Bill. Chápu, že Tomovo chování je svým způsobem oprávněné, ale i tak je mi Billa líto. Chádáček. Muselo mu být vážně hrozně, když viděl Ann u Toma.
🙁 jak to, že tenhle týden nebyl díl? 🙁
Už dost Tome, vážně mě štveš!!! 😀
tak to byla facka.. ne! pěstí! výborně mířená od Toma.
vím, že nechtěl, aby to Bill viděl, když otevřel dvěře, bylo pozdě na cokoliv. ale myslela jsem si, že se jeho hněv konečně zmenší a nedojde na to, aby s Billem jakkoliv zametal, aby mu něco vracel. chápu, že potřebuje maximum času na to, aby Billovi dovolil vstoupit opět do jeho života, do jeho srdce, aby dokázal spolknout svou pýchu a zlost. ale kdyby se alespoň jednou podíval do Billových očí, poznal by, že už není třeba si jakkoliv přisazovat k jeho už tak hluboké bolesti a výčitkám.
a goidal se mi nelíbí. ať je to cokoliv, nelíbí se mi, když si zahrává se svými vizemi.
Ten Tom měl pomalu ale jistě začíná štvát. Já vážně nevím. Pomalu ale jistě mi začíná být líto Billa 😀 já jsem vážně strašná! Tak mco jsem si přála, aby Bill pykal za to, co provedl a teď? Tom je až moc tvrdý. Já nevím, jasně že nejsem na jeho místě a tak nemůžu vědět, co bych dělala..ale dle mého Billa až moc trápí. A to nemluvím o tom, že Bill musel vidět Ann Kathrin u Toma. Je mi z toho smutno. Tak mě teď napadá, že je to hezky nefér. Jasně, Bill nevěrný byl, to se už neodpáře..ale nechápu, proč jsou konkubíny dovolené! Vždyť to je taky nevěra! Ani jeden z nich si nemá co vyčítat. Je mi z toho všeho vážně smutno. Chápu, že se Tom stále cítí zrazený, a potřebuje to ještě vstřebat, chápala bych to, ale ty konkubíny prostě nepřekousnu! 😀