autor: BlackAngel
Tak a je tu poslední díl mého životního snu. Končí zamotané situace mezi Billem a Tomem a ti dva si slibují vroucí lásku… xDDD. Doufám, že se vám moje první povídka líbila. Budu se snažit pracovat na něčem dalším. Moc děkuji za podporu a komentáře. Hodně mě nakoply k další práci. Tak si užijte poslední dílek, budu ráda za nějaký ten komentář. Mám vás ráda,
Vaše BlackAngel
Tom
Šokovaně, a zároveň nevěřícně pozoruju střídavě Simone, a střídavě Josta. Čekám, kdy mi řeknou, že to je jen blbý vtip, nezlobil bych se teď, kdyby si ze mě vystřelili, i když hnusně vystřelili, ale hlavně aby tohle nebyla pravda.
„Ne, to ne, vy si ze mě děláte srandu, že ano? Tohle je jen váš blbý, vážně blbě stupidní vtip,“ zuřivě jsem kroutil hlavou a vzteky jsem nakopl jeden z posledních schodů. Zlost a nejistota mnou přímo lomcovala. Mamka se nadechovala, že něco řekne, ale předběhl ji David.
„Tome, myslíš, že bych si dělal tak blbou srandu a kvůli jednomu blbému vtípku dojel až k vám domů a tohle tady oznamoval?“ vyjede po mně a pak se opře o zábradlí schodiště. Potom se nadechne a pokračuje ve vysvětlování. „Georg jel do Hamburku k rodičům, při jízdě mu do cesty vjelo auto, nedalo mu přednost a vyrazilo mu do cesty. Georg se to snažil uřídit, ale bylo pozdě, auto bylo rozjeté a nešlo okamžitě zastavit. Georgovo auto se otáčelo přes střechu a zastavilo až u svodidel silnice. Ihned po této srážce jeden z přihlížejících řidičů zavolal policii, záchranáře. Pro Georga to ovšem bylo pozdě.“ Davidův hlas se zlomí a on jen tiše stojí a sleduje špičky svých bot. Já tomu pořád nemůžu uvěřit. Srdce mi buší jako o život a krev ve spáncích zuřivě tepe. Otočím se na schodě a mířím do pokoje. Tak tohle je konec naší skvělé kapely. Georg je mrtvý! Bill odešel.
Celý den nevyjdu z pokoje. Užírám se ve svém smutku. Prohlašoval jsem o sobě, jaký sem drsňák, jak nebrečím. Poslední dobou ale mám slzy hned v pohotovosti. Máma mi dělá společnost. Od ní se také ještě dozvím, že je toho všeho s Georgem plná televize a že Gustav je v nemocnici. Psychicky se zhroutil. Znal Georga odmalička. Ti dva spolu vyrůstali, tak dokonale se znali. Ztráta nejlepšího kamaráda jím zamávala. Vzpomněl jsem si, proč jsem vlastně šel dolů, oznámit mamce, že pojedu za Billem. Teď už tady nemůžu zůstat, pokud zůstanu, tak se zblázním.
„Mami, já pojedu za Billem, potřebuji s ním mluvit a… být s ním, tak moc ho potřebuji, jestli ho neuvidím, tak umřu!“ rozpláču se nanovo a vrhnu se mámě do náruče. Od mámy se dozvím, kde přesně Bill bydlí, v které části L.A. Do konce týdne mám zařízené všechny potřebné věci. Máma mě zavezla na letiště. “ Tome, vraťte se mi oba v pořádku domů, budu čekat, dovez Billa nazpět,“ usměje se mamka na mě, ale vidím, že je smutná. Naposledy ji pevně obejmu a odcházím směr Billova náruč.
Bill
Už to bude týden, co jsem v L.A. Zabydlel jsem se a moc se mi tu líbí. Ale nic nedokáže smazat a přerušit vzpomínky na domov, mámu a Toma. Jelikož můj dům byl i s nábytkem, odpadá mi jeho zařizování. Dům má velkou zahradu a také velký bazén. Ten vyzkouším jako první. Skočím do vody a plavu pomalu pod vodou. Snažím se nějak vymazat Toma z hlavy. Chodím na procházky, byl jsem se projít po městě, nakupuji, chodím si zacvičit, ale nic nepomáhá. Prostě mého brášku nemůžu dostat z hlavy, myslel jsem si, že když vypadnu z domu, odcestuju někam daleko a začnu nový život, tak to bude lepší. Spletl jsem se. Není to lepší ani o trochu. Moc se mi po Tomovi stýská, schází mi na něm všechno, jeho ústa, která jsem tak moc rád líbal, ten jeho dokonalý a nakažlivý smích. Ty jeho někdy přiblblé, ale tak originální vtípky. Myslím na něj všude, kudy chodím. Pořád ho mám v hlavě. Každá chvíle nebo tady rovnou dny jsou bez něj trápení. Ani to plavání mě nebaví. Vylezu z bazénu a sednu si do houpací sítě.
„Ach Tome, proč tě musím tak moc milovat,“ pronesu sklíčeně.
„Protože víš, že já tě taky moc miluji, my dva patříme k sobě, miláčku,“ ozve se za mnou ten nejkrásnější hlas, co vůbec může existovat. Málem sletím ze sítě, jak se snažím obrátit. Asi jsem se úplně zbláznil. Přede mnou stojí můj nejkrásnější, nejmilovanější bráška.
„Tome, co tady děláš? Jak víš, že jsem tady?“ vydechnu překvapeně. No jasně, máma, to mi mohlo být jasný. Určitě mu to řekla. „Bille, jsem tu, protože bez tebe nemůžu žít. Byl jsem bez tebe celý svůj dosavadní život, jako malý kluk jsem bez tebe sám vyrůstal, pořád jsem věděl, že mi něco chybí, ale nevěděl jsem co,“ pustí Tom svoje tašky a jde ke mně. Jeho obličej se pomalu přibližuje k mému. Sklopím pohled dolů, na tváři ucítím Tomův horký dech a cítím, jak mi celým tělem létají motýlci a šimrají. Zvednu pohled nahoru, podívám se Tomovi do očí a ukončím tu vzdálenost mezi našimi rty.
Tom
Billův dům jsem našel velmi rychle, je to jeden z nejhezčích domů v odlehlé, ale moc hezké části L.A. Bill za něj musel dát strašný balík. No jo, jenže jak se dostat dovnitř, abych Billa překvapil a nemusel se ohlašovat? No přes živý plot. Sice jsem si doškrábal ruku, ale za pokus to stálo. Doufám, že mě Bill za těch pár olámaných větviček nezabije. Vzal jsem to zadem přes zahradu. Billa jsem uviděl hned, seděl v houpací síti. Málem se mi podlomila kolena. Zase ho vidět, cítit jeho vůni. Tak moc jsem se chtěl rozběhnout a sevřít ho do náruče, ale to bych ho mohl polekat. Bill asi myslel v tu samou chvíli na mě. Stál jsem malý kousek za ním, tak se nedalo přeslechnout, co řekl: „Ach Tome, proč tě musím tak moc milovat.“. Už jsem nevydržel mlčet. Musel jsem promluvit. „Protože víš, že já tě taky moc miluji, my dva patříme k sobě miláčku,“ řekl jsem něžně.
Nikdy v životě jsem neviděl podivnější zamotání do houpací sítě než to Billovo, byl překvapený, prý co tu dělám. No, maminka byla hodná. Moc hodná, je to zlatá máma.
„Bille, jsem tu, protože bez tebe nemůžu žít. Byl jsem bez tebe celý můj dosavadní život, jako malý kluk jsem bez tebe sám vyrůstal, pořád jsem věděl, že mi něco chybí, ale nevěděl jsem co,“ přijdu k němu a přitáhnu si ho k sobě. Přibližuji svůj obličej k jeho. Tak moc toužím po jeho polibku. Je vidět, že jsme jednovaječná dvojčata, protože Bill zareaguje podobně, spojí naše rty v jeden neskutečně nádherný a dlouhý polibek. „Teď už vím, že to, co mi po celou dobu chybělo, jsi byl ty,“ zašeptám dojatě. Billovi steče pár slz po tvářích. Setřu mu je a pohladím ho. „Miláčku, už mi prosím neutíkej. Už nikdy, Bille!“ zlomí se mi hlas a já Billího pevně sevřu v náruči.
Bill
Ten polibek, jako by mávnutím kouzelného proutku zahojil moje bolavé srdce a vrátil mi moji duši. Moje tělo zaplaví tak krásný, hřejivý pocit. Poslední bolest vyplaví pár slz. Tom se na mě dojatě dívá a pak se zhluboka nadechne a promluví: „Miláčku, už mi prosím neutíkej. Už nikdy Bille!“ Tomův hlas se zlomí a on si mě přitáhne do náruče. Je mi jedno, teď už vím, že je mi jedno, co nato řekne moje mamka nebo kdokoliv. Ale já bez Toma nedokážu žít. Miluji ho tak, jak nikdo nikoho snad ještě nikdy nemiloval. Z objetí se svezeme do trávy a Tom si položí hlavu spokojeně ke mně do klína. Zasypávám jeho obličej malými motýlími polibky.
„Tome, já ti už neuteču, už nikdy. Bolí mě srdce, když tě vedle sebe nemám, bráško, miláčku,“ pohladím ho něžně po tváři. Začíná mi opravdu nový život. Mám jak brášku, tak milujícího přítele, za kterého bych dal ruku, a nejen ruku do ohně, ale i sám bych pro něj zemřel, tak moc ho miluji.
Simone
Tak snad jen to moje rozhodnutí dopadlo dobře a Tom přivede Billa domů. No, ale jak se později dovím, nepřivede. Ani Tom se nevrátí. Smrt Georga jim zanechala šrámy jak na duši, tak na srdíčku. Rozhodli se pro nový společný život v Americe. Do Německa jezdí jen za mnou, starými přáteli, a hlavně za Gustavem. Tak jsem zase ztratila nejen jednoho syna, ale obě má dvojčata, ale nestěžuji si. Navštěvuji je tak často, jak jen to jde. Konečně skončilo jejich trápení. I když je to nemožné, ti dva se milují. Tak silnou láskou. Asi by mě to mělo zarážet nebo bych jim to měla rozmluvit, ale tohle nejde. Nadělala bych jen další bolest a trápení. Já jsem se s tím nějak smířila a moje dvojčátka podporuji. Tam v Americe, daleko za oceánem, žijí moje dvě děti, no děti, už dospělí lidé. Přeji jim jejich lásku. Vím, že když jsou spolu, jsou v bezpečí a nic jim nehrozí.
Jak šel čas, kluci se snažili prorážet do showbyznysu. Bill si párkrát zkusil modeling, podporovali charitativní a další akce. Je toho spousta. Bill si nakonec stejně vybral modeling. Dokonce má v plánu rozjet svoji značku, navrhovat svoje oblečení. Tom se rozhodl prorazit v herectví. Začínalo to malými roličkami a postupně se propracovává víc a víc. Doufám a moc jim přeji, aby se jim splnily jejich sny, byli hlavně šťastní, zdraví a naprosto spokojení. Každý jednou máme životní sen, který bychom si chtěli splnit. Ať je to založení skupiny, být nejslavnější a nejúspěšnější modelka, malířka, herečka nebo herec nebo jen úplně obyčejné přání. Pro svůj sen musíme ale někdy něco obětovat, cesta ke splnění snu bývá občas nelehká. Tak jako Bill a Tom, obětovali sebe pro sebe navzájem, Bill se snažil lásku k bratrovi vymazat z hlavy, zapomenout,ale už od začátku věděl, že to nikdy nedokáže. Věřím, že jejich životním snem bylo milovat jeden druhého a být spolu ve chvílích šťastných, spokojených, stejně tak ve chvílích bolestivých a smutných. Jestli se jejich sen splnil? Věřím, že ano, ale to vše ještě ukáže čas.
KONEC
autor: BlackAngel
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 10
Nádhera málem jsem se rozbrečela lepší konec ani už být nemohl ale je mi líto Georga.Tuhle povídku jsem měla ráda a určitě se budu těšit na další tvou povídku nebo jen jednorázovku 🙂
Moc hezka povídka!!! Ale stim Georgem me to mrzí… =((
[1]: Evi, děkuji moc.. jo, v plánu mám povídku další, určitě se dočkáš.. 🙂
Krásna povídka a ten konec je hodně pravdivej.