Innocent BawdyHouse II 69.

autor: Clarrkys & Disturbed Angel

Tom

Během půl hodinky je všechno nachystané, dám Amy do kočárku a jdeme tam pěšky. Není to zase tak daleko. Když tam jsme, zaplatím vstupné a rozejdeme se dovnitř. Ve stínu pod stromem nám roztáhnu velkou deku a vedle na zem položím tašku s ručníky, nějakou svačinkou, pitím a věcmi pro malou.

„Pojď, kulíšku…“ trochu zamručím, když vytáhnu Amy z kočárku a posadím ji na tu deku. „Dáš jí plavky? Já si zatím zajdu dát ty svoje a potom se vystřídáme.“ Řeknu s úsměvem, a když přikývneš, odejdu se do šaten převléct do plavek. Po cestě zpátky si koupím nanuk. Sednu si k Amy a ona se hned začne natahovat po mojí ruce, nebo teda spíš po tom nanuku. Dám jí ho k puse, držím ho jen za kolík, a ona si ho skoro půlku nacpe do pusy, potom ho rukou vytáhne, takže má zapatlanou pusu i ruku. Začne se ale radostně culit a hned po mně tu ruku natahuje znovu. Ty si mezitím odejdeš obléknout svoje plavky. Než se vrátíš, tak už máme nanuk slízaný. „Tak co, půjdeme do vody?“ Usměju se a čekám, co řekneš.

Bill

Přikývnu a jdeme společně do vody. Je to prima, protože tu není ještě tak moc lidí a je příjemně teplo. Žádný pařák. Malá hází ručičkama a stříká vodu všude okolo sebe. Je úžasné se na ni dívat.
„Já půjdu ven, přijďte taky, jo?“ řeknu Tomovi a ten jen přikývne.
Vylezu ven a u stánku si koupím studenou limonádu. Rozbolela mě hlava, ale to bude tím, že málo piju. Sednu si na deku, snažím se pořád popíjet a občas kouknu na Toma a malou, jak si spolu šťastně hrají ve vodě.

Tom

Asi za deset minut přilítnu k tobě s malou v náručí, schválně ti ji posadím na klín, protože je mokrá a ještě z ní kape voda, tak aby tě to osvěžilo. Začne se hned chichotat a poskakovat na tobě. „Mám hlad,“ řeknu radostně a začnu se přehrabovat v tašce. Vytáhnu nějakou tyčinku a hned ji jím.

„Hej, to bylo moje…“ řekneš trochu zamračený a já jen pokrčím rameny, během pár vteřin ji mám v sobě.

„Zajdu si koupit párek v rohlíku,“ zazpívám a odejdu ke stánku. Hned, když se vrátím, si zase sednu k vám. „Bille?“ Podívám se na tebe, jak Amy nějak upravuješ vlásky. „Včera jsem byl v té cestovce, domluvil jsem tu dovolenou… zase,“ usměju se, „je to až za tři týdny, zařídíš si do té doby volno v práci?“ Uculím se, a když se usměješ a přikývneš, nahnu se k tobě pro polibek.

*O 14 dnů později*

Bill

Za necelý týden jedeme na dovolenou. Museli jsme vyřídit spoustu věcí. Do práce jsem sice nechodil, ale když jsem sháněl opalovací krémy a mléka pro malou, lactobacilky, nějaké prášky pro nás, oblečení a spoustu dalších věcí, tak jsem neměl ani čas na to užít si trochu volna. Tak mě Tom vyhnal k doktorovi, protože mi včera večer zase nebylo dobře. Jenomže teď sedím v prázdné vaně a brečím.
Tohle mu nemůžu říct, i kdyby mě zabil. Naštěstí, že je s malou venku. Všude po bytě jsou obaly od čokolád a chipsů. Měl jsem takové nervy, že jsem to musel všechno sníst, i když na druhou stranu nemám na jídlo ani pomyšlení. Celý se třepu a slzy mi tečou po tvářích až na tričko, které už je celé mokré. Jen co uslyším v zámku klíč, zatají se mi dech a ani nedutám.

Tom

Byl jsem s malou zase na dětském hřišti, ať má Bill trochu klidu. Malá nejspíš cítí tu nervozitu a napětí z cesty, která se chystá, tak je pořád nějaká otravná. Zrovna jsem se vrátil s Amy domů, postavil jsem ji na zem a schoval kočárek. „Bille?“ zavolám radostně a trochu se zasměju, když malá hned popadne kousek nějaké čokolády, co leží na sedačce. Seberu jí to a první jí umyju ruce, potom ji posadím na zem mezi hračky. Rozhlídnu se a málem mi vypadnou oči, taková spoušť! Nechápu, jak je to možné, Bill si sakra zakládá na pořádku a teď tady nechal tohle… a kde doprčic je? „Bille!!“ zavolám znovu ještě trochu hlasitěji a nechám Amy tam. Vyběhnu nahoru. „Bille, tak kde jsi?? Už jsme doma!“ Zase se usměju, když uslyším něco z koupelny… vejdu dovnitř a vyděsím se. „Pane bože!!“ Křiknu a přiletím k tobě, dřepnu si vedle vany a chytnu tě za tvář. „Co se děje? Co se stalo?“ Vypadáš strašně, jsi celý bledý, ubrečený, pod očima máš rozmazané černo… „Co se ti proboha stalo, proč brečíš? Je ti špatně? Co ti doktor řekl? Tak sakra mluv!!“ Křičím na tebe zoufale, snad ještě hlasitěji, než jsem chtěl.

Bill

Jen co mě chytneš za tvář, spustím řev nanovo. Začnu vzlykat a slzy mi tečou velké jako hrachy. Neřeknu ani slovo. Jen se zalykám pláčem a chvěju se po celém těle. Tom se mnou zatřepe. „No tak mluv!!“ vykřikne a oba zůstaneme strnule zírat na toho druhého.
„Promiň,“ šeptne a já začnu znovu plakat. Už je to ale tichý a usedavý pláč. Pořád se ale občas zajíknu a nemůžu se nadechnout. Tom začne tiše mluvit, ale slyším, tak každé třetí slovo. Přes slzy navíc vidím i jeho tvář rozmazaně. Jen cítím, jak mě lehce hladí po tváři. Po pár vteřinách uslyšíme řev z dolního patra. Malá řve na celé kolo.
„Počkej tady,“ řekne Tom a odejde. Malá utichne během pár vteřin, ale já během těch samých pár vteřin vyletím z vany a už se skláním nad záchodem. Všechny dobroty, jak do mě vletěly, tak taky vyletěly. Zatmí se mi před očima a až když otevřu oči, cítím chlad kachliček pode mnou. Tom mě jednou rukou drží kolem ramen a druhou hladí po ruce.
„No tak mi to řekni,“ řekne tiše a já se nadechnu.

„Já… já… Já ne-nemůžu,“ zajíknu se a stulím se mu do náruče.

Tom

„Bille, prosím tě, děsíš mě…“ zašeptám a kolébám se s tebou, jak sedím na zemi. „Je to něco vážného? Co ti doktor řekl?“ hladím tě po zádech a snažím se tě uklidnit, ale já jsem tak nervózní, že se mi to nejspíš moc nedaří. „Bille, mám o tebe strach, prosím, pověz mi to.“ Nějakou dobu mlčím a ty začneš trochu utišovat. „Pšššt…“ šeptnu tiše a uklidňuju tě lehkým houpáním a hlazením, asi to začíná zabírat. „Co je to, že mi to nechceš říct, hm?“ Řeknu povzbudivě, ale mám strach jako snad nikdy. „Prosím, řekni… jestli chceš, klidně ti budu přísahat, že nic neřeknu, pokud to budeš chtít, dobře?“ Lehce se pousměju a pohladím tě po tváři, když se mi podíváš do očí a nadechuješ se.