autor: Majestrix & Little Muse
Trpělivost je ctnost
Bill se zvedl na lokty a zhluboka se nadechl. Byl připraven, že se Tom na tohle zeptá, a zrovna když si všechno v hlavě odůvodnil, jeden pohled na jeho manžela a všechna slova byla pryč. „Já-„„Co na mně je ta věc, která to dělá tak lehkým se zamilovat do někoho jiného? Nesnažil jsem se dostatečně? Necítil ses milován?“ Tom si mnul kořen nosu a roztřeseně vydechl. „Já jen… řekni něco,“ odsekl.
Bill si odkašlal a pořádně se posadil, podíval se dolů na své ruce. „To není ono.“
„Pak co, co jsem ti udělal, že jsem hoden takové zrady?“ Tom nevěděl, jestli se ptá Billa nebo Daniela, ale seděl na kraji Billovy postele a dožadoval se odpovědi.
„Nebylo to tebou,“ zašeptal Bill zoufale. „Nechtěl jsem, aby se to stalo. Moje víra byla opravdová, já byl upřímný. Prostě jen…“
„Buď upřímný,“ řekl Tom tiše. „Prostě to už musíme vyřešit.“
„Nikdy jsem ti nedal šanci,“ vyhrkl Bill. „Nikdy jsem tě nechtěl vpustit do svého srdce.“
„Proč?“
„Protože jsem měl pocit, že jediný důvod, proč spolu jsme, je, že můj otec už byl unavený mým chováním a mou ubohou dispozicí k očekávaným nápadníkům. Potkal jsem tě a ty ses zdál tak… chladný a vzdálený. Všechno, čeho jsem si na sobě cenil, bylo pro tebe zaostalé nebo bezcenné.“
„Tak ses obrátil k jinému?“ zeptal se Tom nevěřícně. „Já jsem se snažil!“
„To teď už vím. Já jsem se nesnažil,“ přiznal Bill. „Když přišel Generál Bushido… osud nám byl už dávno nalajnovaný.“
„Jak to myslíš?“
„Zdálo se mi o něm,“ řekl Bill jednoduše, přitáhl si kolena k hrudníku. „Než jsem ho potkal. A když jsem si uvědomil, že je to ten samý muž jako v mém snu, byl jsem ztracený. A svolně, řekl bych.“
Tom přikývl. „Proč jsi mi to neřekl? Mohli jsme rozvázat zasnoubení a nebylo by spácháno žádné zahanbení.“
„Já nevím.“ Zavrtěl Bill hlavou a vydechl. „Stále jsem si myslel, že když se k tobě zaváži, budu dělat to, co ode mě Bohové chtějí. Nevím, proč jsem se stále vracel a zase odcházel.“
„Takže jsi ho miloval.“
„Miloval.“
„Miloval jsi někdy mě?“
Bill se podíval na svého manžela a snažila se nebrečet. „Teď tě miluji,“ zašeptal.
„Proč, protože je Lord Anis mrtvý?“ zeptal se Tom hrubě a zvedl se, začal přecházet vedle postele. „Protože nemůžeš být s ním, tak jsi rezignoval ke mně? Jako bych byl náhradní volba, ke které se můžeš přijít uklidnit?“
Bill si utřel slzy z tváří a zavrtěl hlavou, vylezl zpod peřin a stoupl si vedle Toma. „Ne, tak to není. Rozumím, že mi nevěříš-„
„Věřit ti?“ zahřměl Tom. „Já ti nechci věřit, ani tě vidět, ani cítit, nebo si po tobě stýskat!“ vzal Billa za ruce a tvrdě s ním zatřásl. „Neodkážu vystát se na tebe dívat, a stýskat si po pocitu, kdy jsem cítil, jak se mě dotýkáš, po pocitu, kdy jsem se já dotýkal tebe… nenávidím tě a stále tě miluji. Jak spravedlivé tohle je, když tam sedíš, venku z pekla, ve kterém jsem já uvězněn!“
Bill se vymanil z Tomova sevření a hluboce se nadechl. Hlava se mu točila a on jako by se dusil potřebou zvracet, Goidal si mu ošklivě zahrával s hlavou.
„Takhle to nebylo! Když jsem byl s ním, nevěděl jsem, co dělám! Bylo to, jako by jeho dotyk aktivoval spínač někde uvnitř mě a já se nezajímal, co je dobře a co ne. Bohové nás využili, využili mě pro Vize, které jsem měl. Měl jsem je pouze s ním.“ Bill si promnul ruce a otočil se pryč. „Snažil jsem se sám sobě říkat, že jsem to byl já, kdo rozhodl, ale on mi říkal opak. Jen teď jsem schopný pochopit, že měl nejspíš pravdu.“
„Takže viníš své Bohy; jaký příhodný obětní beránek,“ ušklíbl se Tom.
„Ne, nerozumíš tomu. Cítím se, jako bych byl zneužit tím nejhorším možným způsobem, někým, kdo by mě měl milovat a starat se o mě. Tím že jsem následoval svou víru, jsem ztratil tu nejlepší věc ve svém životě, a kvůli tomu jsem si toho nevšiml.“ Bill zvedl k Tomovi pohled. „Nemůžu odmítat tvou nenávist, a moc se omlouvám, že ode mě nejsi volný. Kdyby se mohl vymazat z tvého života, z tvých vzpomínek, udělal bych to.“
„To nechci,“ řekl Tom skrz zaťaté zuby. „Ty to nechápeš? Nechci tě nikdy neznat. Já…“ došla mu slova a vydechl, nedokázal se při tom Billovi dívat do očí. „Chci nikdy neznat jeho. Chci, abys ho nikdy nemiloval. Chci se vrátit o pět měsíců zpátky a začít od začátku bez něj.“ Zvedl pohled. „Chci tě takového, jaký jsi pro mě byl v mých myšlenkách.“
Bill chtěl vykročit vpřed, dát Tomovi ruce na ramena nebo tvář, ale to nemohl. Stál tam, už se nesnažil skrýt to, že se mu chvěje čelist. „Můžu ti dát sebe takového, jaký jsem,“ nabídl.
Tom zavrtěl hlavou, podíval se do šerého světla z oken. „Tak dlouho, jak tě tu nechám zůstat, budou v naší posteli vždy tři lidé.“
„Ne,“ naléhal Bill. „Stále můžeme začít bez nikoho mezi námi, dokonce, i když se nemůžeme vrátit. Já…“ polkl. „Já jsem ho už nechal jít.“
Tom se na něj otočil. „Já ne.“
Bill vyloudil melancholický úsměv. „Já můžu počkat.“
Tom vydechl. „Co když budeš už starý a šedivý a stále budeš čekat?“
Bill pokrčil rameny. „Můj život by nebyl marný. Byl bych poctěn, že na tebe mohu čekat.“ Cítil se dost sebevědomě na to, aby si za Toma stoupl, zdráhavě mu dal ruce kolem pasu, dokonce mu položil tvář na rameno, zatímco se Tom dál koukal z okna. „…Zůstanu, pokud zůstaneš ty,“ řekl.
Cítil, jak Tom znovu vydechl, a pak nakonec dal pomalu ruku dolů a propletl s ním prsty.
~*~
„Chyběl jsem ti?“ Andreas se usmál, okamžitě se natáhl po pase svého sahvahda, když sestoupil z teleportu, a přitáhl si ho blíž. V Michaelově kroku byl náznak zdráhavosti, ale dovolil mu to, naklonil se do polibku, který mu Andreas nabízel.
„Chyběl,“ odpověděl Michael, položil mu dlaně na jeho. „Vždycky mi chybíš.“
Andreas se zamračil a díval se na Michaela. „Vypadáš utrápeně,“ řekl, zvedl ruku k Michaelově tváři a pohladil ho.
„Já…“ Michael vydechl, a Andreas ho nedržel, když znovu sklopil bradu. „Je tu Lord Bill.“
Andreas na něj zamžoural.
„Ne, Bill se vrátil do Kláštera. Viděl jsem jeho věci zpátky na pozemku Madleemu.“
„Ne,“ řekl Michael, ostřeji. „Je tady. V jeho pokojích.“
„V jeho…“ Andreas se podíval na klenuté podloubí mezi zahradami, kde stáli, a rozlehlými halami pozemku Vave. „Neřekl mi to.“
„Lord Tom včera večer naléhal, aby tu zůstal, nemyslím si, že by na to měl čas.“
„A oni…“
„Já nevím.“ Michael couvnul, zkřížil ruce na hrudníku. Vypadal, že mu je špatně. „Nikdo neví. Ještě ne.“
„Předpokládám, že Bill také ještě nic neví,“ povzdychl si Andreas, promnul si obličej.
„A to tě zajímá?“ zeptal se Michael, jeho hlas byl tenký, ale trochu víc odhodlaný, než jak byl Andreas zvyklý ho slyšet. „Že by Bill mohl být rozrušený?“
Andreas se zamračil, teď z naprosto jiného důvodu. „Když mi řekneš něco takového, tak si dělám o svého kamaráda starosti, ano. Stejně jako přepokládám, že ty si děláš starosti o svého lorda.“
„Můj lord se o tohle neprosil,“ řekl Michael.
„Ani můj ne,“ odsekl Andreas. „Neměl bys mluvit o věcech, kterým nerozumíš; nechci se s tebou o tomhle hádat, není to naše věc.“
„Dost dobře tomu rozumím,“ naléhal Michael, hezký obličej zamračený zlobou. Andreas ho nikdy neviděl opravdu naštvaného, a tak ho to znepokojovalo. „A je to naše věc; tohle působí na to, zda budu vypuštěn ze svého domova nebo ne!“
„Pak bys měl být rád, že tady zůstává!“
„Abychom se mohli vzít a usadit, a on aby to mohl udělat znovu?“
„Ty o tom nic nevíš – neznáš ho,“ odsekl Andreas, ovládal se, aby ho neuchopil a netřásl s ním, dokud se mu nevrátí rozum. „Nebyls tam. Neviděls to, jak ho to užíralo-„
„Kdy?“ dožadoval se Michael a Andreas se najednou zakuckal svými vlastními slovy. Michael se na něj podivně díval, podezřívavě a Andreas si uvědomil, co řekl. „Kdy jsem ho neviděl?“
Andreas mávl rukou. „Já… předtím,“ dokončil neobratně.
„Předtím,“ zopakoval Michael, díval se na něj. „Předtím, než to věděl Lord Tom. Předtím, než jsme to všichni věděli.“
Nebyla to otázka a Andreas neodpověděl.
„Tys to věděl,“ obvinil ho Michael, znovu couvl. „Tys to věděl, a nic si neřekl.“
„Nebylo to na mně,“ řekl Andreas hrubě. „A i kdybych měl právo to říct, Bill mi důvěřoval. Nikdy bych nezradil jeho důvěru.“
Michael tam stál, třásl se, a Andreas předpokládal, že je to zloba, než si uvědomil, že jeho sahvahd nabírá sílu, aby řekl svá další slova. „No, tak to předpokládám, že je dobře vědět, kde leží tvá loajalita, než ti podám tu svoji.“
Andreas se nepohnul, byl zticha, nebyl schopný otevřít pusu, aby Michalovi vynadal za tu urážku, než se jeho sahvahd otočil a nechal ho samotného v zahradách
~*~
„Vysvětli mi to.“
„Nemůžu,“ řekl Tom, zatímco se pohyboval kolem svého otce, aby nabral pár kontraktů pro posouzení.
„Ty nemůžeš?“ zopakoval Jorg a udělal krok blíž ke svému synovi. „Jsem stále hlava tohoto Domu; to, co se děje s mým nástupcem, je moje věc a nikoho jiného!“ zahřměl.
Tom se na něj netečně podíval. „Bill a já jsme mluvili.“
„A? Proč je ještě tady?“
Blonďák si promnul čelo a povzdychl si. „Věřím, že se pokusíme to všechno vyřešit.“
„Vyřešit? Vyřešit?“
„Otče, je až moc brzo ráno na nějaké drama, nesouhlasíš?“ promnul si Tom ukazováčkem a palcem unavené oči. „Už takhle jsem ve stresu; zavolal jsem Ann Kathrin kvůli masáži, a až přijde-„
„Jak tam můžeš stát a… být tak netečný ohledně všeho?“ zamračil se Jorg.
„Nevím,“ řekl Tom upřímně. „Jen vím, že chci Billa ve svém životě. Chci zkusit, jak je to možné.“
„Ale proč, po tom, co udělal Daniel?“ prosil Jorg. „Vím, že jsem na tvou svatbu dával až nemožné ultimátum, ale to teď ruším, dokonce i po tom, co se narodil tvůj bratr a byl prohlášen Prvním Mužem.“
„Pro jednou, otče, tohle se tě vůbec netýká.“ Tom se zarazil a položil papíry na stůl. „Stále ho miluji. V tom se liší od Daniela. To, co k němu cítím, je něco víc. Někdy si neodkážu pomoct a přemýšlím, co bych asi tak měl, kdybych za Daniela bojoval. Teď vím, že jediné, co bych měl, by byla hanba. Ale nemyslím si, že to bych s Billem měl.“
„Ale nevíš to. Kdo ví, do koho se zakouká příště? Možná, že to bude Senátor a pak-“ Jorg se sám zastavil, když ho syn probodl vražedným pohledem. „Jen tě nechci vidět, jak se řítíš do neštěstí. Cítím se za to zodpovědný, protože to já jsem ti Billa vnutil.“
„Co se stalo, to se stalo,“ řekl Tom ztěžka. „Stále to chci zkusit. Chyběl mi, Otče. Jsem hloupý?“ zeptal se tiše.
Jorg zavřel oči a počítal do dvou, než udělal krok vpřed a nejistě svého syna objal. „Nemyslím si. Nechtěl jsem být tak chladný,“ řekl tiše. „Jen pro tebe chci to nejlepší. Nechci tě znovu vidět tak zlomeného.“
„Myslím, že jen Bill mě dokáže složit zpátky.“
„Prosím, nedávej mu takovou sílu. Když tě slyším tohle říkat, děsí mě to.“ Jorg se krátce dotkl Tomova obličeje a nechal synům Sluneční Pokoj. Tom sledoval, jak jeho otec odchází a povzdychl si.
„Jo, mě to taky děsí.“
~*~
Bill si skoro až zuřivě česal vlasy a znovu se podíval na Infonexus. Jediné, co se změnilo, byl čas; zaúpěl. Zrovna když se chtěl modlit ke Cewovi pro trpělivost, jeho dveře se otevřely, a Andreas vstoupil, v rukou měl krabičky a malé sklenice, a vedle něj levitoval kufr. Jeho ornamenty. „Díky Bohům, tolik jsem si dělal starosti, že nepřijdeš včas,“ řekl Bill, když se zvedl od svého stolku na líčení.
„Znáš svého otce; všechny tvoje věci už byly zabalené ve skladu. Ale většinu jsem našel. Tvoje ozdoby do vlasů, až na jednu. Uhlíky, které jsi žádal, a něco málo z tvých šperků. Taky jsem našel tvoje nejformálnější róby. Předpokládám, že sis chtěl vzít tu černou?“
„V černé vypadám nejlíp. Ano, vezmu.“ Bill si sundal svou noční róbu, zatímco Andreas položil svůj náklad na stolek a otočil se, aby otevřel truhlu. Půlnočně zabarvená róba byla přesně tak překrásná, jak si ji Bill pamatoval, a její delikátní cínová spona s onyxem byla elegantní a k nepřehlédnutí. Přesně to, co potřeboval.
„Řekls Michaelovi, cos potřeboval?“ Andreas pomohl kamarádovi do obleku a uhladil ho. Zamračil se, když cítil vystouplé kosti na Billových zádech, ale nechal si své myšlenky pro sebe. Jen si slíbil, že bude kontrolovat, jestli Bill pravidelně jí.
„Ano. Brzy by to mělo přijít. Jsem tak vděčný, že je Michael schopný nedávat najevo, co si o mně myslí, a dělá, oč ho žádám.“
„Nemá právo neuposlechnout,“ řekl Andreas stroze, a dál mu upravoval záhyby na róbě, aby perfektně seděla. „Mám sandály k této róbě v kufru. Díky Bohu, že Simone všechno roztřídila. Pak bylo neskutečně lehčí najít to, co jsem hledal.“
Bill přikývl, natáhl se k zrcadlu pro své cínové náramky, a dal si dva na každou ruku. Zastavil se, zamračil se, když se přes něj přelila nevolnost. „Bille, jsi v pořádku?“
„Fajn. Je mi fajn,“ ujistil svého kamaráda a zhluboka dýchal, dokud to nebyla pravda. Bill si nemohl dovolit plýtvat časem.
Andreas ho posadil k zrcadlu a podíval se mu na vlasy. „Voda v klášteře je tvrdá,“ řekl.
„Jako většina věcí tam,“ řekl Bill suše a dotkl se svých vlasů. „Můžeš s tím něco udělat?“
„Ten rozčepýřený styl, který se Lordu Tomovi tak líbil. To by zamaskovalo tu zničenost.“
„Prosím.“ Bill si skousl ret a nandal si na rty trochu lesku, byl si vědom, že se mu ruce trochu třesou. Byl to slabý třes, sotva znatelný, ale pro něj strašný. Polkl, musel být extra opatrný. Goidal jeho nervům nepomáhal. „Andreasi,“ řekl a jeho sluha zvedl pohled s očekáváním. „Hlavní Léčitel Saki za mnou v klášteře přišel. Ohledně Vize, která – ohledně mých Vizí.“ Lehký pudr se mu usadil na kůži, vypadala jako z porcelánu. Dokud ho nezačal malovat uhlíkem, blonďák nepromluvil.
„Přemýšlel jsem, kdy budeš mluvit o tom, co jsi viděl. Ten den.“
„Mluvil bych o tom dříve, kdybych si to pamatoval.“
Andreasovy prsty se zastavily při aplikaci černého prášku. „Takže teď si vzpomínáš?“ zeptal se pozorně.
Bill si povzdychl. „Ještě ne.“
Andreas se narovnal a udělal krok zpět. „Řekni mi, že ses nepodvolil goidalu,“ řekl a Bill usykl. „Tvoje tělo a mysl si už prošly až moc věcmi, ty si procházíš dost věcmi.“
„Neřekl jsem ti to proto, abys mě litoval,“ řekl Bill, opřel se. „Řekl jsem ti to, abys to věděl, až se to stane.“
Andreas zavrtěl hlavou a znovu zvedl ruce k Billovu obličeji, rozhodně, jeho neomalenost utichla. Uběhlo pár minut.
„Proč jsem nevěděl, že tu jsi?“
„Stalo se to tak rychle, neměl jsem čas to nikomu říct.“
„Ale teď už tu jsi dva dny.“
Bill si povzdychl. „Neměl jsem čas říct to nikomu, jen Montalovi. Většinu noci jsem mluvil s Tomem, a pak jsem měl slabý a lehký spánek. Pak… jsem Toma celý den neviděl. Byl jsem trochu… v šoku. Myslím, že jsem strávil většinu času v trahd lah a modlil se za sílu.“
„Našels ji?“
„Jsem stále tady nebo ne?“ usmál se Bill na svého kamaráda do zrcadla a Andreas přikývl.
„To jsi. Ty a Lord Tom… jste-„
„Já nevím. Doufám, že ano. Nikdy jsem v životě v nic tak moc nedoufal. Tolik ho miluju, a udělám cokoliv, abych to dokázal.“
Andreas přikývl, pokračoval.
Andreas chtěl odpovědět, když někdo zaklepal na dveře. „Dále,“ řekl, a byl v šoku, když viděl, jak vešel jeho sahvahd, nesl tác s lehkou snídaní. „Michaele,“ řekl roztřeseně. Zrzek se zastavil a vykulil oči, zachvěl se pod Andreasovým pohledem.
„Můj Pane, tác, který jste žádal.“ Bill nakrčil obočí, když viděl, jak Michal zdráhavě položil tác na stůl a prakticky utekl z pokoje.
„Co to mělo být?“ zeptal se, když se dveře zavřely.
„Co to mělo být?“ zeptal se, když se dveře zavřely.
Andreas si těžce povzdychl a pokračoval v dokončování Billových vlasů. „Je to složité.“
„Ale no tak. Jestli se musíš omluvit, udělej to. Protože už moc času jsme strávili v neštěstí.“
„Neměl právo říkat ty věci, co řekl.“
„Strach a zmatení nám propůjčují iluzivní důvod říkat věci a dělat věci, které jsou špatné. Ale co je trocha odpuštění, když ho doopravdy miluješ? Vezmi ho za ruku, polib ho na tvář, a v klidu mu řekni, proč se pletl. Je to jeho povinnost poslouchat, a tvá zas ho opravovat. Ale tahle zloba neudělá nic než jen to, že zamlží mysli a bude vás okrádat o váš společný čas.“
Andreas znovu vydechl a přikývl. Byla to pravda. Vidět Michaela ho bolelo, když cítil, že nemůže překročit prostor, co je dělí, a obejmout ho, sevřít ho do náručí, kam patřil. „Promluvím si s ním později. Mám tu zůstat, nebo se vrátit do Sídla Madleemu?“
„Zpátky do sídla mého otce. Nemám status pro to, abych měl sluhu. Pošlu pro tebe, jak jen to bude možné,“ slíbil Bill, a promnul si krk a zápěstí lehkým olejíčkem z nebeských lilií. Podíval se na sebe do zrcadla a málem se nepoznal. Ale tohle byl způsob, jak Toma udělal nejšťastnějšího, byla to image noblesního Domu Vave. A on se rád přizpůsobí. „Děkuji, Andreasi.“
„Bylo mi potěšením. Připojí se k tobě Lord Tom?“
Bill zavrtěl hlavou a zvedl se ze židle. „Ne, já půjdu za ním.“ Andreas přikývl a šel zvednout tác. „Ne, můj příteli. To já ponesu ten tác.“
„Jsi si jistý?“ ustoupil blonďák na stranu a sledoval, jak jeho kamarád s úsměvem vzal tác.
„Ano, jsem. Jsem poctěn, že to mohu udělat. Můžeš jít.“ Bill se bez jakéhokoliv slova otočil, narovnal ramena a vyšel ze svého pokoje a dál chodbou. Spousta sluhů se zastavila a dívala se na něj, ale jeho kroky nezpomalily, ani nevěšel hlavu. Pro někoho s jeho statusem nést tác bylo pod jeho postavení, ale na tom nezáleželo. Chtěl si něco dokázat. Po tom, co se zdálo jako věčnost, došel Bill k Tomovu pokoji, a klekl před dveře. Nechal svou magii letět ke dveřím, a s respektem sklonil hlavu, malinko nadskočil, když se dveře otevřely a jeho osvítilo slabé světlo. Cítil na sobě Tomův pohled a polkl. Byl tohle špatný nápad?
„Bille?“
„Ano, můj Pane?“ zašeptal.
„Já… nemám hlad,“ řekl Tom tiše, a Bill zavřel oči, když se před ním dveře zavřely. Uvolnil dech, který zadržoval a nechal svá ramena klesnout. Bylo to v pořádku, tohle čekal. Vrátí se, až bude čas oběda, tím samým způsobem.
Ať to trvá, jak chce dlouho.
~*~
Tom seděl u stupínku ke své posteli, hlavu v dlaních, když se ozvalo zaťukání, s ozvěnou se proneslo po mramoru.
Zvedl hlavu a zarazil se, chvíli se zaposlouchal. Určitě se Bill nevrátil ihned po tak prudkém odmítnutí? Tom nevěděl, jestli by zvládl ho znovu odmítnout tak brzo. Ale nemohl Billa ráno vidět, ne po minulé noci, a když bude připravený, zavolá svého manžela k sobě, opačně to nepůjde. Rozuměl, že Bill chtěl znovu napravit jejich vztah, to vlastně Toma trochu povzbudilo, ale nebylo na Billovi, aby vztah posouval dál.
Tom poslal zdráhavou vlnu magie k ebenovým dveřím, a poslouchal, co se děje na druhé straně. Něco se ozvalo, ale nebyl to Bill, kdo chtěl vejít.
Tom si povzdychl. Nicole.
„Dále,“ zvolal, zajel si prsty do dredů. Slyšel, jak se dveře pomalu otevřely, a pak se tiše zavřely, pak uslyšel tiché kroky sandálů, než se zastavily. Zvedl pohled a podíval se na roztomilou konkubínu před ním. „Neposlal jsem pro tebe,“ řekl jí, jako by to nevěděla.
„Ne, můj Pane.“ Souhlasila, vypadala trochu rozpačitě.
„Kde je Ann Kathrin?“ zeptal se. Nicole otevřela pusu, ale byla nejistá, viditelně rezervovaná. Tom nakrčil obočí, zmateně a s očekáváním. „Mluv!“ naléhal a Nicole nadskočila nad tím hrubým tónem.
„Nemocná, můj Pane,“ informovala ho, nejistě si pohrávala s náramky. Stříbro v těžkém tichu zacinkalo. „Je nemocná. Nechtěla, abyste byl nespokojený; poslala mě místo sebe.“
Nemocná. Ann Kathrin byla nemocná jen zřídka, a bylo to jen málokdy, kdy jí bylo až moc špatně, jako by si nemohla pomoci, ale Tom byl už od rána ve stresu a ta poslední věc, co potřeboval, bylo malé znepokojení na kupě stresu pocházejícího od Billa.
Bill. Sedící teď ve svém pokoji, krásně vypadající a pro nikoho.
Jeho oči viděly, jak se Nicole chvěla, smyslná, a on zabručel: „Tak pojď sem,“ než ji mohl ještě víc zneklidnit.
Spustila ruce podél boků a přišla k němu. Dejte konkubíně úkol a ona bude mnohem více uvolněná v přítomnosti svého Lorda, to se už za ty roky naučil. Ale masáž, co si plánoval, už dávno nevypadala, že by měla fungovat a uvolnit jeho stres, a Nicole byla roztomilejší než jeho favoritka, a Bill byl smutný, a její vlasy byly černé, a její oči tmavé, a Tom ji zatáhl do postele bez další jiné myšlenky.
autor: Little Muse & Majestrix
překlad: LilKatie
betaread: Janule
Super
úžasné, jako vždycky 🙂 jen poznámka – odkaz na obrázek mi nefunguje. nevím jak ostatním.
jinak vážně děkuji autorkám za tento příběh a slečně překladatelce, že díky její práci si tohle mohu přečíst.
[2]: tadyto by mělo fungovat 🙂 http://i303.photobucket.com/albums/nn139/muse8757/ABH-illus-11wm.jpg
[3]: díky 🙂
Další krásny diel.
Skúsim anglciky .. hádam si netrhnem ostudu 😀
I hope their relationship will get better . Bushido is dead ….. but not for Tom . Bill maybe has let Anis go ( I hope he didn't lie) but Tom hasn’t :/ ! Michael is strange .. and rude to Bill ! I wished Tom was hungry and invited Bill do their room 😛 …. but I understand Tom still doesn’t forgive Bill‘s infidelity . I hope Tom won’t have a kid with Nicole ! And Bil is brave young man 🙂 . He has to fight for Tom’s love harder and harder . I really enjoy this story ♥
This chapter must be one of my absolute favorite ones in the whole series.
I got shivers all over while I was reading the conversation between Tom and Bill. It seems that the first step to communication has been taken (thank you for that) and the first honest words have been uttered. The whole exchange between them was written so well, they are both so vulnerable here, though for very different reasons, still somewhat defensive but at least they are trying. So much pain and bottled-up anger though still left in those poor souls(that must come out Tom, in one way or the other), bitter regret and hurt feelings. I almost cried when Tom admitted to still loving Bill, not wanting to erase him or his memory out of his life, rather wishing Bill never meeting the other guy. To bare himself like that, admitting all these things, it must have taken so much guts. Oh dear….
That is why I love A broken Hallelujah so much – this chapter, the conversation in it and the whole story itself represent to me one tremendously courageous, heartbreaking, long, painful struggle of trying to rebuild something that has been smashed into pieces – a relationship, vision of mutual love and trust and respect, respect for the other and for itself. It's such a hard and uncertain road ahead, no guarantees given and still they just gathered courage to start walking it. I know it's only the beginning and their fight for love is going to be tough but still I am looking forward to witnessing it once again (my fourth re-reading btw )since this story has become incredibly inspirational and thought provoking for me which made it quite important to me on a very personal level.
Marvelous job ladies.
You too LilKatie:-))))
nááádherný dílek 🙂 strašně se těším na ten další 🙂
Naprosto perfektní! :)) Je mi už teď neskutečně líto Billa O:) Ale na druhou stranu, to on zahýbal celou věčnost Tomovi s Bushidem a přišlo mu to skoro v pořádku. Jsem zvědavá, jak se tohle dál bude vyvíjet:))
Ty konkubíny se mi tam ani trochu nelíbí, ale budiž, začínám si na ně zvykat:-D
ještě se pořád klepu po tom klíčovém rozhovoru. vzpomínka na Bushida už mě asi nikdy nenechá klidnou. no..pokusím se jít dál stejně jako Bill. zamrazilo mě, když si konečně přiznal, že Tomovi šanci vlastně nikdy nedal. jako bych to neříkala od začátku..! ale Tom chce dát jejich vztah dopořádku a budu na tom usilovně pracovat jako oni dva, abych si zvykla, že Billova láska k Anisovi je už navždy pryč. (to nepůjde, to nikdy nepůjde, vuáá 🙁
líbí se mi, jak Bill bojuje. využívá ty pravé zbraně. 🙂 přinese to ovoce, to je jasná věc.
trochu mě překvapil Michael a jeho výbušná reakce. chápu jeho důvody, mě samotnou by to asi štvalo stejně a zřejmě bych i stejně hysterčila. ale nebyla v tom trochu cítit i žárlivost?
v posledních dílech jde vidět, jaký kus cesty Bill už ušel. začíná se chovat moudře a dospěle. jeho rady pro Andyho ve mě vzbudili zamyšlení nad jejich světem. kéž by byl i ten náš o tolik snažší!
Nicole ani snad komentovat nebudu. na obrázku byla opravdu krásná a absolutně chápu Toma.
Bill mě vážně těší. Vážně jsem nevěřila, že bych jej kdy mohla začít mít ráda, za to, co udělal, ale musím se přiznat, že mě Bill opravdu udivuje tím, jak se dokázal změnit a jak je teď jiný. Tehdy byl strašně sobecký a nic než on sám, jej nezajímalo. Ještě pár dílů a Billa budu mít vážně ráda 😀 Jde vidět, že se vážně změnil.
A ty konkubíny mě děsně štvou 😀 No, ale fajn. Tom do nich není zamilovaný, alespoň něco 😀