autor: BlackAngel
Bill
Do odletu mi zbývá necelá hodina. Procházím se po hale letiště. Vzpomínám na Toma, i když se mi po něm bude moc stýskat, musím odletět. Takhle to bude nejlepší. Pořád ho miluji a představa, že on už zná pravdu, nastěhuje se k nám domů a budeme nadále bratry, to, to je prostě nemyslitelné.
Ze zamyšlení mě vytrhne hlas z reproduktoru, který oznamuje, že letadlo, kterým letím do stanice „nový život“ je připravené a zanedlouho odletí. Zvednu svoji tašku a kufr, a mířím k odbavování. S každým krokem si připadám, jako kdybych umíral. Moje duše zůstává tady, v Německu. Do Los Angeles odjíždí jen moje tělesná schránka. Nastoupím do letadla a sednu si na moje místo u okna. Nevnímám letušky, které podávají obvyklé instrukce před letem. Moje tělo automaticky reaguje, ale já mám pořád před očima Toma. Už podruhé mě vytrhne něco z mých myšlenek. Tentokrát je to chvění letadla. Naposledy se podívám z okna a letadlo se pomalu, ale jistě rozjíždí, zvedá se a odlétá daleko. Daleko od mé rodiny, mé lásky, mých přátel. Tak skončil ten Bill Kaulitz, zpěvák slavné a milované skupiny.
Tom
Ani nevím, kdy jsem usnul, ale ráno bylo hrozně brzy. Oblékl jsem se a šel ke Kaulitzům, vlastně domů. Simone seděla v obýváku a pozorovala dění za oknem.
„Ahoj Simone!“ ozval jsem se. Simone se ani neotočila, jen jsem zpozoroval pokývnutí hlavy, že mě bere na vědomí. Zkusil jsem teda promluvit po druhé. „Simone, je doma Bill, potřebuji si s ním promluvit,“ vydechnu bolestně. Asi to bude moje nejtěžší rozmluva vůbec. Ale věta, kterou moje maminka pronese, mi srdce rozlomí na dva kusy.
„Tome, není doma, Bill není doma. Opustil nás, navždycky. Už teď bude velmi daleko.“
Nikdy jsem neslyšel tak bolestný, ztrápený tón hlasu od jindy veselé a vždy klidné Simone. Ne, to není možný, Bill nemůže být pryč. Rozběhl jsem se nahoru do patra a rozrazil dveře od Billova pokoje. Do nosu mě okamžitě uhodila jeho vůně. Postel byla vzorně ustlaná, skříň byla otevřená dokořán, žádné oblečení, jen prázdné police. „Bille, ne, tohle jsi mi nemohl udělat!“ svezu se na jeho postel a obejmu polštář, na kterém tolikrát spočinula jeho hlava. Do očí se mi derou slzy. Vší silou praštím do polštáře. Tak moc to bolí, že mě tady nechal samotného. Srdce se mi trhá na milion kousků, a kdyby bylo vidět, jak moc krvácí, moje bílé triko je celé od krve. „Billééééé, nééééé!“ zakřičím do ztichlého pokoje a rozpláču se.
Bill
Po příletu si vezmu svoje zavazadla a jedu do jednoho z hotelů. Ubytuju se tu do té doby, než najdu nějaký byt nebo dům, kde budu bydlet. Ale jako první se musím vyspat. Cesta letadlem nebyla nijak příjemná. Prospím celý den. Ráno se vzbudím brzo. Ráno a začátek dne v L.A. je úplně jiný než doma v Německu. Do hledání mého bytu nebo snad domu se pustím rovnou hned. V hotelu se zeptám, kde jsou nějaké realitní kanceláře, nebo kde se můžu poptat. Pošlou mě do centra. Vezmu si taxík a odjíždím z hotelu.
Dnešek bude asi můj šťastný den. Povedlo se mi sehnat a koupit menší domek v odlehlé části L.A. Je po jednom páru, který tu na čas bydlel. Do mého domu se nastěhuji hned. Jako poslední si zařídím všechny potřebné doklady, už nemám žádné bydliště v Německu. Poslední krok za mým minulým životem. Teď už budu nový, jiný Bill Kaulitz. Kontakt udržuju jen s mojí mamkou. Jen ona jediná se dozví, jak se mám, že už mám kde bydlet a jen ona jediná má možnost mě kdykoliv vidět a navštívit mě. Jen jí píšu emaily, pokaždé, když jí píšu, se tak moc chci zeptat, jak se má Tom a jak se mu daří, ale pak to ihned zavrhnu.
Tom
„Tome, dej mu čas, on se vrátí, vím to, nevydrží tam sám,“ uslyším za sebou Simone hlas. Slyšela, jak jsem vykřikl, a šla za mnou. Posadila se ke mně na postel a něžně mi položila ruku na záda. Počkat, jestli jsem dobře slyšel, tak Simone říkala něco o tom, že ví, kde Bill je. No ano, řekla, nevydrží tam sám, ona musí vědět, kde Bill je, kam odcestoval. Vystřelím do sedu, jako když do mě píchne.
„Mami, mami, prosím, ty víš, kde je teď Bill?“ visím jí pohledem na rtech.
Simone
Od Billova odjezdu se cítím tak zlomená, tak stará. Tolik bolesti snad už nevydržím. Konečně se mi vyplnil sen a já našla mého druhého synka Toma. Když jsem si myslela, že už budeme zase spolu, celá rodina, tak se Bill rozhodne odletět. Daleko, někam přes oceán. Do Ameriky. Je z toho chudák tak smutný, stejně jako jeho dvojče. Jaký podivný život se to odehrává. Moji synkové se do sebe zamilují, a pak se dozvědí krutou pravdu. Tohle bych nepřála nikomu. Ani nevím, jaká to musí být bolest a trápení, co moje dvojčátka musí prožívat. Ze zamyšlení mě vytrhne Tomův zoufalý výkřik, nesoucí se shora, z Billova pokoje: „Biléééé, nééééé!“
Pospíchám za ním. Leží schoulený na Billově posteli, drží jeho polštářek v náručí a pláče. Ten pohled mi trhá srdce. Přijdu k posteli a sednu si k Tomovi, utěšuji ho. Bill se určitě vrátí, vím to. V tom L.A nebo kde to je, určitě nevydrží sám. To vím na beton. Tom se z ničeho nic vymrští do sedu a vyděšeně na mě kouká.
„Mami, mami, prosím, ty víš, kde je teď Bill?“ vyhrkne. Já zůstanu sedět jako opařená. To bylo poprvé, co mi řekl mami. Myslela jsem, že tohle od něj nikdy neuslyším. Tom si to asi taky uvědomil, protože ztuhl a nevěděl, co říct dál. Bill mě prosil, ať nikomu neříkám, kam letěl nebo co se chystá udělat, ale tohle já poruším. Nemůže takhle žít. Trápí sebe a Toma. Trápí se oba navzájem, a na to se nedá ani koukat. Rozhodla jsem se, že pomůžu Tomovi, prostě si musí s Billem promluvit a přimět ho vrátit se domů. „Ano synku, ano, vím, kde je Bill.“ Přikývnu a sleduju Tomův napjatý výraz.
Tom
Čekám a ani nedutám. Od Simone se dozvím, že Bill jí píše emaily, je s ní v kontaktu a taky jí napsal, kam odletěl a že už má dokonce svůj dům. Bill je v L.A. Tak daleko. I já jsem našel email od Billa, tak on napsal Jostovi, že končí ve skupině a nám ani jednomu neřekl nic. To je super, tohle mě dostalo. Musím se za ním vydat. Nemůžu tady sedět a čekat, jestli se vrátí nebo ne. Vypnu počítač, půjdu dolů za mamkou a oznámím jí, jak jsem se rozhodl. Scházím schody dolů do haly, když uslyším dva hlasy. Jeden je mámy a ten druhý. Jost? Co tu dělá?.
„Proboha, to snad není možné!“ slyším udivený hlas mámy. Najednou mě zachvátila panika a strach. Co se jen stalo? Proč je tu Jost a proč je máma tak vyděšená? Bill? Ne to ne…
„Mami co se stalo?“ vytrhnu je z jejich rozmluvy. Mamka sebou trhne a otočí se po mém hlase. Její obličej je ztrápený.
„Tome, stalo se něco strašného!“ zašeptá mamka a první slza ji steče po tváři. „Mami, co se stalo, něco s Billem?“ Zeptám se na to, co mě trápí nejvíc. Mamka však zakroutí hlavou, že s Billem to nesouvisí. Tak moc se mi ulevilo, ale následující zpráva mnou silně otřese. Mamka se nadechne a pokračuje ve strašném sdělení.
„Georg měl autonehodu. Tome, Georg je mrtvý!“ dodala mamka ten konec, který jsem nechtěl tak slyšet.
autor: BlackAngel
betaread: Janule
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 4
